33 Odo 396/2005
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobců a) P. R., a b) Ing. A. T., zastoupených obecným zmocněncem Ing. V. T.,
proti žalované M. H., a. s. zastoupené JUDr. J. K., advokátkou, o zaplacení
smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34
C 58/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 16. prosince 2004, č. j. 19 Co 2571/2004-54, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2004, č. j.
19 Co 2571/2004-54, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobci se po žalované domáhali zaplacení 200.000,- Kč z titulu smluvní pokuty,
která byla sjednána v kupní smlouvě, jíž převedli na žalovanou svůj pozemek v
katastrálním území Ř.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 30. září 2004, č. j. 34 C
58/2004-36, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali, aby žalovaná zaplatila
každému z nich zaplatila 100.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004, a
rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 16. prosince 2004, č. j.
19Co 2571/2004-54, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované
stanovil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit každému ze
žalobců částku 100.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2004
do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Stejně jako
soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli smlouvu, podle níž
žalobci převedli do vlastnictví žalované každý svou ideální polovinu pozemku PK
č. 241 za sjednanou kupní cenu 400.000,- Kč. Ve smlouvě (v článku III) bylo
sjednáno, že kupní cenu zaplatí kupující prodávajícím započtením tak, že do
jejich vlastnictví převede bezúplatně stavební pozemek o výměře do 600 m2 podle
jejich vlastního výběru, nacházející se v intravilánu obce Ř., vybavený všemi
potřebnými a dostupnými inženýrskými sítěmi, aby byl připraven pro výstavbu
rodinného domu. Převod takto připravené parcely na prodávající uskuteční
kupující neprodleně potom, co budou takovéto pozemky určené územním plánem obce
k zástavbě rodinnými domy rozparcelovány a vybudované inženýrské sítě
zkolaudovány, nejpozději však do 30. 11. 2003. V článku IV. smlouvy bylo
ujednáno, že v případě, že kupní cena nebude kupující ve prospěch prodávajících
do 30. 11. 2003 zaplacena formou započtení podle článku III. smlouvy, zaplatí
kupující prodávajícím cenu ve výši 400.000,- Kč, spolu se smluvní pokutou ve
výši 200.000,- Kč. Zatímco soud prvního stupně hodnotil ujednání
ohledně zaplacení kupní ceny formou započtení a ohledně smluvní pokuty jako
neplatná pro neurčitost a pro rozpor se zákonem (pohledávky určené k započtení
jsou pohledávkami žalobců za žalovanou), odvolací soud uzavřel, že smlouvu je
nutné hodnotit jako celek. Tuto smlouvu, která neodporuje obsahu nebo účelu
zákona, pak posoudil jako smlouvu atypickou nepojmenovanou, jejímž obsahem byl
převod vlastnického práva k pozemku žalobců na žalovanou za to, že žalobci od
ní nejpozději do 30. 11. 2003 získají stavební pozemek připravený ke stavbě
rodinného domku. Ujednání o smluvní pokutě, která měla být podle dohody
smluvních stran zaplacena v případě, že žalovaná ve sjednané lhůtě na žalobce
stavební pozemek nepřevede, odpovídá dle názoru odvolacího soudu definici
uvedené v § 544 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli, je smlouvou
nepojmenovanou, která se nejvíce přibližuje smlouvě směnné. Je přesvědčena, že
smlouva, jejímž předmětem je převod vlastnického práva za úplatu, je obsahově
kupní smlouvou, kterou zákon definuje a upravuje. O směnnou smlouvu se nemohlo
jednat proto, že v době uzavření smlouvy nebyla žalovaná vlastníkem pozemku,
který chtěli žalobci získat do vlastnictví. Ujednání obsažené v článku III bylo
závazkem uzavřít v budoucnu darovací smlouvu. Započtení by však přicházelo v
úvahu pouze tehdy, pokud by i převod pozemku ze žalované na žalobce byl
úplatný. Započtení kupní ceny bezúplatným převodem pozemku je rozporuplné.
Závazek, který smlouvou převzala žalovaná, je neurčitý, neboť předmětem převodu
byl „žalobci vybraný pozemek do 600 m2“. Má-li jít o povinnost, jejímž
nesplněním vzniká sankce v podobě smluvní pokuty, musí jít o povinnost určitou
a jednoznačnou. Žalovaná připomíná, že v průběhu řízení tvrdila, že žalobci si
žádný pozemek nevybrali a oni toto tvrzení nepopřeli. Mezi účastníky bylo
dohodnuto, že bezúplatný převod „vybraného“ pozemku se uskuteční poté, co
pozemky, které byly územním plánem určeny k výstavbě rodinných domků, budou
rozparcelovány a co budou zkolaudovány na nich zbudované inženýrské sítě.
Možnost převodu tedy neodvisela pouze od vůle žalované. Další pochybení
odvolacího soudu shledává žalovaná v tom, že se nezabýval otázkou, zda
nesplnění závazku je důsledkem jejího zaviněného opomenutí. Ke splnění
předmětného závazku bylo totiž nutně zapotřebí součinnosti žalobců, které
prokazatelně nebylo poskytnuto (tedy výběr pozemku). Nesprávným shledává
žalovaná rovněž to, že uplatněný nárok na smluvní pokutu nebyl – přes veškeré
okolnosti případu – poměřován § 3 odst. 1 obč. zák. Chybný je rovněž výrok o
nákladech řízení, když předmětem řízení byly samostatné nároky žalobců. Ze
všech uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto. Odkazují na právní závěry
odvolacího soudu, které respektují a považují za správné. Zdůrazňují, že
obsahem smlouvy, kterou se žalovanou uzavřeli, nebylo nic, co by se příčilo
kogentním ustanovením zákona. Úmyslem žalobců bylo zcizit svou nemovitost za
současného nabytí nemovité protihodnoty, tedy v podstatě směnit nemovitosti a
pokud by k tomu nedošlo ve sjednaném termínu, docílit navýšení kupní ceny
formou smluvní pokuty. Žalobci neměli zájem prodat svůj pozemek, nechtěli pouze
bránit v rozvoji obce a ke zcizení přivolili s tím, že preferovali naturální
směnu. Pokud žalovaná nedodržela ujednání, nebylo to jejich vinou, stejně jako
skutečnost, že přesnějším zaměřením ztratila jimi převáděná parcela téměř
třetinu výměry. Smlouva byla formulována právě s ohledem na nemožnost
specifikovat konkrétní pozemek, který měl představovat ekvivalent. Bylo-li by
neplatné ujednání o smluvní pokutě, musí být neplatná celá smlouva a žalobci
jsou připraveni žalované vrátit kupní cenu oproti vrácení převedeného pozemku.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo v řízení o
dovolání postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve
znění před 1. dubnem 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3.
přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu včas
oprávněnou osobou (žalovanou), že je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o.
s. ř. a že jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení uvedené v § 241 a
241a odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 o.
s. ř.
Žalovaná v dovolání netvrdí, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými
vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž
dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu
spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným
dovolacím důvodem tak, jak byl v dovolání obsahově vymezeny.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že podstatou námitek žalované je nesouhlas se
závěrem odvolacího soudu, že smlouva, kterou účastníci uzavřeli, a jíž posoudil
jako nepojmenovanou smlouvu, je platným právním úkonem. Podle názoru žalované
jde o smlouvu kupní, jejíž ujednání obsažené v článku III. a potažmo i IV. jsou
neplatné pro svou neurčitost.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný
skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud
použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice
správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně jestliže ze
skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně,
určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý, je-li po
jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný – a tím určitý – není jeho věcný
obsah, přičemž neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových
pravidel podle § 35 odst. 2 obč. zák. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR
ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, uveřejněný v časopise Právní
rozhledy č. 7/98). Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí
neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu
listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán; v takovém případě nestačí,
je-li obsah smlouvy jasný smluvním stranám (srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněný v Souboru
rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C.H.Beck, svazku 15 pod
č. C 1075).
Odvolací soud v dané věci výkladem smlouvy podle § 35 odst. 2 obč. zák.
dovodil, že jde o smlouvu nepojmenovanou (§ 51 obč. zák.), která se obsahově
nejvíc přibližuje smlouvě směnné (jejím předmětem je „převod vlastnického práva
k pozemku č. 241 v katastrálním území Ř. ze žalobců na žalovanou za stavební
pozemek v intravilánu obce Ř. vybavený inženýrskými sítěmi, aby byl připraven
zcela pro výstavbu rodinného domu“). S tímto závěrem není možno souhlasit. Lze
přisvědčit dovolatelce, že posuzovaná nedatovaná smlouva, kterou účastníci
uzavřeli, je podle svého obsahu smlouvou kupní zakládající synallagmatický
závazkový právní vztah, jehož účelem je úplatný převod vlastnického práva z
prodávajících na kupující. Posuzovanou smlouvou se žalobci jako prodávající
zavázali odevzdat žalované jako kupující předmět koupě – tj. zde specifikovaný
pozemek do vlastnictví a žalovaná jako kupující se zavázala předmět koupě
převzít a zaplatit za něj žalobcům jako prodávajícím sjednanou kupní cenu ve
výši 400.000,- Kč. Atypickým je výlučně ujednání smluvních stran, pokud jde o
způsob úhrady sjednané kupní ceny, když účastníci se dohodli, že namísto kupní
ceny vyjádřené v penězích daruje žalovaná žalobcům ve sjednané lhůtě pozemek,
který – jak vyplývá již z obsahu žalobních tvrzení i z provedeného dokazování –
neměla žalovaná v době uzavření smlouvy dosud ve vlastnictví, resp. který měl
jako věc v právním smyslu v budoucnu teprve vzniknout (měl být vytýčen a
opatřen inženýrskými sítěmi). Tomuto závěru nasvědčuje skutečnost, že smluvní
strany si ujednaly, že v případě neposkytnutí daru bude kupní cena uhrazena v
penězích. Lze souhlasit se žalovanou rovněž v tom, že ujednání smluvních stran
o tzv. náhradním (zástupném) plnění kupní ceny, tedy o poskytnutí nepeněžního
ekvivalentu, neobstojí z hlediska určitosti a je tudíž ve smyslu § 37 obč. zák.
neplatné (nepeněžní ekvivalent nebyl ve smlouvě řádně specifikován a tento
nedostatek bránil i v posouzení, zda vůbec šlo o plnění možné). Již v řadě
svých rozhodnutí Nejvyšší soud ČR (srov. např. rozsudek ze dne 22. 2. 2007, sp.
zn. 129/2005) dovodil, že je-li obsah právního úkonu zaznamenán písemně,
určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí,
že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich
práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny.
Je-li ujednání o zástupném plnění kupní ceny neplatné pro neurčitost, nemůže
obstát ani ujednání o sankci, která byla smluvními stranami sjednána pro případ
porušení povinnosti takové plnění poskytnout.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud vybudoval svůj měnící rozsudek na
nesprávné interpretaci § 35 odst. 2 obč. zák., v důsledku čehož jeho rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení věci; proto je žalovanou uplatněný
dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. naplněn.
Za této situace dovolacímu soudu nezbylo, než podle § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř. přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc vrátit
odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta prvá o. s. ř.). V jeho
průběhu bude odvolací soud vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto
rozsudku (§ 243d odst. 1 věta prvá ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). O
náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnut v novém
rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. dubna 2007
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu