ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně JUDr. T. V., advokátky, zastoupené JUDr. R. Ž., advokátem, proti
žalovaným 1) R. V. a 2) A. V., , zastoupeným JUDr. L. V., advokátem, o
zaplacení 154.509,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 23 C 46/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2005, č. j. 40 Co
251/2005-221, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu
2005, č. j. 40 Co 251/2005-221, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního
soudu v Olomouci ze dne 6. prosince 2004, č. j. 23 C 46/2004-192, tak, že se
zamítá žaloba o zaplacení 154.509,80 Kč s 3 % úrokem z prodlení z částky
153.800,- Kč za dobu od 24. 7. 2003 do zaplacení, a ve výroku o nákladech
řízení, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. prosince 2004, č. j. 23 C
46/2004-192, uznal žalované povinnými zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně
do tří dnů od právní moci rozsudku 170.629,80 Kč s 3% úrokem z prodlení ročně z
částky 169.920,- Kč od 24. 7. 2003 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v
části o zaplacení dalších 43.350,10 Kč s 3 % úrokem z prodlení ročně z částky
43.200,- Kč od 24. 7.2003 do zaplacení, (výrok II.) a rozhodl o nákladech
řízení (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako advokátka zastupovala
žalované podle smlouvy ze dne 15. 11. 2000 ve věci odstoupení od kupní smlouvy
a v následném soudním řízení o určení vlastnictví k nemovitostem zahájeném
žalobou z 26. 3. 2001. Mezi účastníky bylo ujednáno, že odměna za zastoupení
bude vyúčtována podle advokátního tarifu po skončení sporu z hodnoty jeho
předmětu. V rámci zastoupení učinila žalobkyně 8 úkonů právní služby, přičemž
jedním z nich byl sepis návrhu na vydání předběžného opatření. Na soudních
poplatcích za žalované zaplatila 3.520,- Kč. Vycházejíc z ceny předmětu řízení
ve výši 5,300.000,- Kč vyfakturovala žalovaným za právní služby částku
226.120,- Kč splatnou 5. 6. 2003. Kupní cena nemovitostí, které byly předmětem
řízení o určení vlastnictví, činila 5,300.000,- Kč, znaleckým posudkem byla
jejich cena stanovena na 3,859.052,- Kč. Žalovaní žalobkyni zaplatili dne 15. 11. 2000 zálohu odměny ve výši 2.000,- Kč a dne 23. 7. 2003 jí doplatili
10.000,- Kč. Zbytek odmítli uhradit. Na podkladě takto zjištěného skutkového
stavu věci soud prvního stupně dovodil, že vztah mezi žalobkyní a žalovanými je
vztahem založeným příkazní smlouvou (§ 724 obč. zák.) a žalobkyni náleží za
poskytnuté právní služby mimosmluvní odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o
odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /
advokátní tarif/, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „advokátní
tarif“). Při určení tarifní hodnoty vycházel z § 8 odst. 1 uvedené vyhlášky,
neboť šlo o určení vlastnictví k věcem penězi ocenitelným (cena nemovitostí
byla zjištěna znaleckým posudkem). Protože žalobkyně vykonala pro žalované osm
úkonů právní služby (sedm podle § 11 odst. 1 a jeden podle § 11 odst. 2
advokátního tarifu) po 23.840,- Kč, náleží jí odměna ve výši 178.800,- Kč. S
připočtením náhrad hotových výdajů ve výši 3.520,- Kč (soudní poplatky) a 600,-
Kč (8 paušálních částek po 75,- Kč), měli žalovaní žalobkyni uhradit celkem
182.920,- Kč. Protože podle tvrzení žalobkyně již zaplatili zálohu ve výši
3.000,- a doplatek ve výši 10.000, Kč, dluží jí 169.920,- Kč a 709,80 Kč (tj. kapitalizovaný 3% úrok z prodlení z částky 179.920,- Kč za dobu od 6. 6. do 23. 7. 2003). Soud prvního stupně žalobkyni přiznal dále 3 % úrok z prodlení z
částky 169.920,- Kč dobu od 24. 7. 2003 do zaplacení a ve zbylé části žalobu
jako nedůvodnou zamítl. Námitku žalovaných, že výkon práva žalobkyně je v
rozporu s dobrými mravy, neshledal opodstatněnou. Neuvěřil žalovanému, že
nevěděl, co je to advokátní tarif, neboť se ve svých polemikách na tarif
výslovně odvolával.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 22. listopadu
2005, č. j. 40 Co 251/2005-221, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části
výroku I. změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit
žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 16.120,- Kč s 3 % úrokem od
24. 7. 2003 do zaplacení a že žaloba, jíž bylo požadováno zaplacení 154.509,80
Kč s 3 % úrokem z prodlení z částky 153.800,- Kč za dobu od 24. 7. 2003 do
zaplacení, se zamítá. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů. Skutková zjištění soudu prvního stupně sice shledal správnými a
úplnými, neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Přisvědčil sice
právnímu hodnocení, že mezi žalobkyní a žalovanými došlo ve smyslu § 724 obč.
zák. k uzavření dohody, podle níž žalobkyně žalovaným poskytla právní služby
spočívající v úkonu odstoupení od smlouvy a v zastupování před soudem v řízení
o určení vlastnictví k nemovitostem, a že za tyto právní služby nebyla
dohodnuta smluvní odměna žalobkyně. Neztotožnil se však se závěrem, že odměna
žalobkyně má být stanovena podle advokátního tarifu v rozsahu 8 úkonů právní
služby po 23.840,- Kč a dovodil, že odměna žalobkyně za zastupování žalovaných
v řízení před soudy se stanoví výhradně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou
se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo
notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou
se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška č. 484/2000 Sb.“).
Konstatoval, že odměna za zastupování účastníka řízení zástupcem z řad advokátů
je součástí nákladů řízení; v případě úspěchu ve věci má účastník právo na
náhradu všech nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti účastníku,
který úspěch neměl. Účastníku se musí dostat náhrady za náklady vynaložené k
uplatnění jeho práva u soudu a nelze připustit, aby nemohl vynaložené náklady u
soudu k náhradě uplatnit (vyjma případů na smluvní odměnu). Advokátní tarif a
vyhláška č. 484/2000 Sb. nejsou vzájemně si konkurující předpisy. Advokátní
tarif je aplikovatelným právním předpisem, neboť odkaz na něj je obsažen v
zákoně o advokacii, nicméně je vyloučeno, a to právě s ohledem na speciální
právní předpis (tj. vyhlášku č. 484/2000 Sb.), stanovit podle něj odměnu
advokáta představující současně náklady řízení, jejichž náhrada byla přiznána
rozhodnutím soudu. Podle § 1 odst. 2 advokátního tarifu platí, že při stanovení
nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává rozhodnutím soudu, se výše odměny
advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li zvláštní
právní předpis jinak. Odměnu žalobkyně za úkony učiněné v řízení před soudy,
jež byly uvedeny ve výčtu vynaložených nákladů řízení a přiznány žalovaným k
náhradě podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., je tudíž nutné ve vztahu založeném
příkazní smlouvou mezi žalobkyní jako příkazníkem a žalovanými jako příkazci
určit podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Jelikož jeden úkon právní služby (sepis
listiny o právním úkonu odstoupení od smlouvy) byl učiněn dne 15. 11. 2000, lze
jej podřadit advokátnímu tarifu, konkrétně jeho § 11 odst. 1 písm. m/;
mimosmluvní odměna za tento úkon činí 1.000, Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/. Ve
vztahu k úkonům právní služby, jež byly realizovány v řízení před soudem
prvního stupně a v odvolacím řízení, aplikoval odvolací soud vyhlášku č.
484/2000 Sb., v platném znění, a protože se jednalo o řízení o určení
vlastnického práva, stanovil sazbu odměny podle jejího § 5 písm. b/ částkou
10.000,- Kč, kterou zvýšil podle § 17 odst. 2.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká
nesprávné právní posouzení věci. Připomíná, že s žalovanými uzavřela dne 15.
11. 2000 smlouvu o právním zastoupení ve věci odstoupení od kupní smlouvy a
určení vlastnictví k nemovitostem převáděným touto smlouvou s tím, že bylo
sjednáno, že odměna za právní služby bude účtována po ukončení věci dle
advokátního tarifu. Zastupování prováděla v souladu s pokyny svých mandantů
(žalovaných) a po ukončení věci provedla vyúčtování dle advokátního tarifu z
hodnoty předmětu sporu (tj. z hodnoty nemovitostí). Souhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že má právo na mimosmluvní odměnu, souhlasí i s tím, že
vyhlášky č. 177/1996 Sb. a č. 484/2000 Sb. nejsou ve vzájemném rozporu.
Nesouhlasí s tím, že žalovaným smí účtovat náklady za zastoupení v řízení před
soudem pouze podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Je přesvědčena, že vztahy advokáta
a jeho klienta se řídí především zákonem o advokacii a pokud jde o odměnu
advokáta, odvozeným předpisem, jímž je advokátní tarif. Vyhláška č. 484/2000
Sb. se vztahuje pouze na přísudky v soudním řízení; nejedná se o odměnu
advokáta. Paušální náhrada podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. nevychází ze skutečně
provedených úkonů, buď převyšuje odměnu dle advokátního tarifu a rozdíl je
potom příjmem klienta, nebo dojde k opačnému případu, kdy vzhledem k povaze
věci je odměna advokáta dle advokátního tarifu vyšší. Akceptace názoru
odvolacího soudu je porušením rovnosti účastníků občanskoprávních či obchodně
právních vztahů a vylučuje možnost uplatnění advokátního tarifu v rámci
mimosmluvní odměny při zastupování v soudních sporech. Nadále je přesvědčena,
že jí za právní služby poskytnuté žalovaným náleží mimosmluvní odměna podle
advokátního tarifu tak, jak ji žalovaným vyfakturovala. Z uvedených důvodů
navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej
článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a
některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (žalobkyní, která má
právnické vzdělání) a že je podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné,
přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř.
a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné
právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle
nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně
vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Žalobkyně brojí především proti závěru, že právní služby, které poskytla
žalovaným podle smlouvy ze dne 15. 11. 2000 a jež spočívaly v jejich
zastupování před soudy v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, mohla
žalovaným účtovat výhradně podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. a nikoli podle
advokátního tarifu (tzn. nesouhlasí s tím, jak odvolací soud interpretoval
ustanovení § 1 odst. 2 advokátního tarifu). S přihlédnutím k obsahu dovolání má
výhrady i k výpočtu mimosmluvní odměny, kterou jí odvolací soud přiznal za
právní úkon odstoupení od kupní smlouvy. Závěry, že mezi účastníky jde o vztah
založený příkazní smlouvou (§ 724 obč. zák.), že nebyla sjednána smluvní odměna
žalobkyně a že vyhlášky č. 177/1996 Sb. a č. 484/2000 Sb. nejsou ve vzájemném
rozporu, nebyly v dovolání zpochybněny.
Lze přisvědčit dovolatelce, že odměna advokáta v soudním řízení a náhrada
nákladů řízení jsou dva odlišné právní instituty.
Vzájemný vztah mezi advokátem a jeho klientem je nutno posuzovat podle
příslušných ustanovení advokátního tarifu, což je výslovně uvedeno v § 1 odst.
1 tohoto právního předpisu. Vyhláškou č. 484/2000 Sb. - jak ostatně vyplývá již
z jejího názvu - se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka
advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním
řízení, tzn. soud tento právní předpis aplikuje tehdy, kdy přiznává klientovi
advokáta jako účastníku řízení právo na náhradu nákladů proti jinému
účastníkovi řízení; pak podle § 1 odst. 2 advokátního tarifu platí, že výši
odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li
zvláštní předpis jinak (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2006,
sp. zn. IV ÚS 763/05, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2006, sp. zn.
21 Cdo 1348/2005).
Odměna advokáta (za poskytnutí právních služeb) jako jedna ze složek nákladů
řízení může být smluvní nebo mimosmluvní. Pokud se odměna advokáta neřídí jeho
smlouvou s klientem, řídí se ustanovením advokátního tarifu.
V posuzovaném případě nebyla odměna žalobkyně za poskytnutí právních služeb v
intencích § 3 advokátního tarifu sjednána (smluvní odměna je ujednáním mezi
advokátem a klientem o částce, za niž bude právní služba poskytnuta nebo o
způsobu jejího určení), a proto se řídí ustanoveními advokátního tarifu o
mimosmluvní odměně.
Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon
právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal
(§ 6 odst. 1 advokátního tarifu).
K otázce „ocenitelnosti“ předmětu poskytnuté právní služby se Nejvyšší soud
vyjádřil již ve svém rozsudku ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 33 Odo 238/2001.
Dovodil, že zásadním pro stanovení výše odměny za právní službu, kterou advokát
pro svého klienta podle smlouvy poskytl, je určení tarifní hodnoty v návaznosti
na posouzení, zda se služba týkala práva ocenitelného, či práva, jehož hodnotu
nelze vyjádřit v penězích. Zastupoval-li advokát klienta v řízení o určení, zda
tu je právní vztah nebo právo, považuje se za tarifní hodnotu částka 10.000,-
Kč (§ 9 odst. 3 advokátního tarifu) pouze tehdy, jde-li o určení práva k věci
penězi neocenitelné; jinak je namístě aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu.
Jinými slovy řečeno ve věcech vyjmenovaných v § 9 odst. 3 písm. a/ a b/
advokátního tarifu lze tarifní hodnotu stanovit postupem podle § 8 odst. 1
vyhlášky č. 177/1996 Sb. a určujícím pro stanovení výše odměny za právní službu
je posouzení „ocenitelnosti“ věci nebo plnění, resp. předmětu právního úkonu.
Tento závěr se uplatní i v posuzovaném případě, kdy žalobkyně žalované
zastupovala v řízení o určení, že jsou vlastníky nemovitostí, jejichž cena byla
zjištěna znaleckým posudkem.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a
že tudíž dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl uplatněn
opodstatněně. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 2 věta
první o. s. ř.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; o náhradě nákladů řízení
včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodně v konečném rozhodnutí o věci ( §
243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2008
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu