33 Odo 76/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr.
Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce J. V. jako správce
konkursní podstaty H. z. z. p. v likvidaci, proti žalované F. n. v P. , o
zaplacení 214 138,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň –
město pod sp. zn. 14 C 255/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 22. října 2001, č. j. 10 Co 760/2001-441, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Přestože dovolání směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 22. 10. 2001, č. j. 10 Co 760/2001-441, jímž byl
potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň – město ze dne 11. 9. 2001, č. j. 14 C
255/99-431, nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným podle § 237 odst. 1
písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a není tudíž třeba rozhodnutí o odmítnutí
dovolání odůvodňovat (srov. § 243c odst. 2 o. s. ř.), považuje dovolací soud za
vhodné zdůraznit, že právní otázka, se kterou žalobce spojuje zásadní právní
význam rozsudku odvolacího soudu, je v rozhodovací praxi vyšších soudů řešena
ustáleně a odvolací soud se od tohoto ustáleného řešení ve svém rozsudku
neodchýlil (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne
28. 3. 2000, č. j. 32 Cdo 1811/99-80, rozsudek Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2250/2000,
nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 3. 2002,
č. j. 29 Odo 55/2001-53).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 432b
odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce
nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované žádné náklady v souvislosti s
dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2002
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu