33 Odo 783/2006
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Václava Dudy a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobce D. Č., zastoupeného advokátem, proti žalované A. I., s.r.o. zastoupené
advokátkou, o zaplacení částky 45.041,30 Kč s příslušenstvím, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 10 C 82/2004, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2005, č. j. 64 Co 235/2005-68,
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20.
prosince 2004, č. j. 10 C 82/2004-47, uložil žalované povinnost zaplatit
žalobci částku 175.351,30 Kč s 3% p. a. úrokem z prodlení od 1. 5. 2003 do
zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že na základě dohody
mezi M. S. (jenž vedl účetnictví žalované), žalobcem a jednatelkou žalované B.
Č. vystavil dne 13. 12. 2000 žalobce jako aval směnku vlastní na částku
130.310,- Kč k zajištění úhrady dluhu žalované vůči M. S. I přesto, že bylo
dohodnuto, že směnka vystavená žalobcem bude okamžikem vystavení směnky B. Č.
za žalovanou na stejnou částku zničena, nedošlo k tomu. Rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2002, č. j. 50 Cm 206/2001-25, byl ponechán v
platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. června 2001, č. j. Sm 270/2001-6,
jímž byla žalobci uložena povinnost zaplatit M. S. částku 130.310,- Kč s 6 %
úrokem ročně od 14. 3. 2001 do zaplacení, na odměně částku 434,- Kč a náklady
řízení ve výši 29.870,- Kč. Dne 23. 1. 2003 žalobce přisouzené částky M. S.
zaplatil a dopisem ze dne 27. 3. 2003 žalovanou vyzval k zaplacení žalované
částky. Na tomto skutkovém základu soud prvního stupně dospěl k závěru, že se
žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 175.351,30 Kč, neboť za
ni plnil to, co po právu měla plnit sama M. S.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. září 2005, č. j. 64 Co 235/2005-68,
změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 45.041,30 Kč s
3% úrokem z prodlení od 1. 5. 2003 do zaplacení zamítl, jinak jej potvrdil a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. S odkazem na § 454
obč. zák. shledal správným závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na straně
žalované ve výši 130.310,- Kč. Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního
stupně, že se žalovaná bezdůvodně obohatila i o částku 45.041,30 Kč, jež
představuje náklady směnečného řízení a kapitalizovaný směnečný úrok. Žalobce
totiž v tomto rozsahu plnil nikoliv za jiného, ale svou povinnost, která mu
vznikla v důsledku nezaplacením směnky, kterou avaloval, ve lhůtě splatnosti.
Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání,
jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2
písm. a) o. s. ř. namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud v rozporu s § 220 o.
s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně změnil, ač správně je měl zrušit a věc
vrátit k dalšímu řízení. Pochybení odvolacího soudu spatřuje i v tom, že jej
nepoučil o svém - od soudu prvního stupně odlišném - právním názoru podle §
118a odst. 1 a 2 o. s. ř a nevyzval jej k doplnění skutkových tvrzení a
navržení důkazů k jejich prokázání. Jestliže se odvolací soud neztotožnil s
právním názorem soudu prvního stupně, jež celou žalovanou částku považoval za
bezdůvodné obohacení, nemohl jeho rozhodnutí změnit a žalobu částečně
zamítnout, neboť nemůže presumovat, zda žalobce nemá na zaplacení požadované
částky nárok z jiného právního titulu. Skutkové okolnosti totiž nasvědčují
možnému nároku na náhradu škody ve výši nákladů směnečného řízení vyvolaného
porušením povinností žalovanou; nelze vyloučit ani nárok vyplývající z
ručitelského regresu žalobce vůči žalované. Nesprávný postup soudu tak vyústil
v překvapivé rozhodnutí. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek
soudu odvolacího zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná
ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání
proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle
dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních
právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti
rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných
před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o
dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou
provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“).
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle § 237
odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení
je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Takové vady řízení spatřuje žalobce v postupu odvolacího soudu, který mu
neposkytl poučení podle § 118a odst. 1 či 2 o. s. ř. a v rozporu s § 220 o. s.
ř v důsledku odlišného právního názoru změnil rozsudek soudu prvního stupně,
ačkoli pro takový postup nebyly v důsledku neposkytnutí poučení splněny zákonné
podmínky.
Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, §
229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. a s výjimkou shora uvedených
výhrad vůči procesnímu postupu odvolacího soudu ani jinými vadami řízení, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud
přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nic takového neplyne ani z
obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněným dovolacím
důvodem, jak jej žalobce obsahově vymezil, a dospěl k závěru, že dovolání není
opodstatněné.
Podle § 5 o. s. ř. soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních
právech a povinnostech.
Podle § 118a odst. 1) o. s. ř. jestliže se v průběhu jednání ukáže, že účastník
nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda
senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení
doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle odstavce 2) téhož
ustanovení, má-li předseda senátu zato, že věc je možné po právní stránce
posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v
potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom
obdobně podle odstavce 1.
K jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, patří i nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle
ustanovení § 118a o. s. ř.
Poučovací povinnost soudu podle § 5 o. s. ř. sleduje, aby poučení, kterého se
má účastníkům ze strany soudů dostat, bylo konkrétní a podrobné a aby se jim
dostalo v takovém stadiu řízení, kdy je to pro vedení řízení potřebné, a za
takové situace, kdy bez konkrétního a podrobného poučení by mohli pro
nedostatek potřebných znalostí procesních pravidel utrpět újmu na svých
právech. Splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní a unesení břemene
tvrzení a důkazního břemene patří k základním kamenům občanského soudního
řízení při zjišťování skutkového stavu. Účastník, který tyto povinnosti
nesplní, nemůže mít ve věci úspěch. V zájmu předvídatelnosti soudních
rozhodnutí je potřebné, aby o těchto procesních povinnostech byli účastníci
náležitě poučeni. Poučovací povinnost soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. se
uplatní v případech, kdy se v průběhu řízení ukáže, že účastník nevylíčil
všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně (odst. 1), má-li
předseda senátu zato, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než
podle účastníkova právního názoru, pročež je nutné v potřebném rozsahu doplnění
vylíčení rozhodných skutečností (odst. 2), a zjistí-li předseda senátu v
průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech
svých sporných tvrzení (odst. 3). Ustanovení § 118a o. s. ř. vymezuje poučovací
povinnost soudu při jednání. Smyslem tohoto ustanovení je, aby účastníkovi
nebyla zamítnuta žaloba proto, že neunesl břemeno tvrzení, aniž byl poučen, že
takové břemeno má a že účastníku nelze zamítnout žalobu, protože neunesl
důkazní břemeno, aniž by byl poučen, že takové břemeno má. Tato poučovací
povinnost je povinností svou povahou objektivní a nebylo-li účastníku potřebné
poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo stát, došlo k porušení tohoto zákonného
ustanovení a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy
postiženo vadou, bez ohledu na to, zda poznatky o tom vyšly najevo až v
odvolacím (popř. dovolacím) řízení. Existence vady řízení spočívající v
porušení § 118a o. s. ř. je pak dána i tehdy, splní-li účastníci z pohledu
právního názoru zaujatého soudem prvního stupně v jeho rozhodnutí ve věci samé
svoji povinnost tvrzení i povinnost důkazní, a odvolací soud dospěje k jinému
právnímu názoru, který vyžaduje, má-li být věc podle něj meritorně rozhodnuta,
doplnění tvrzení účastníků o další rozhodné skutečnosti, jež nebyly z pohledu
právního názoru soudu prvního stupně potřebné, když odvolací soud nemůže sám
postupovat podle § 118a o. s. ř. vzhledem k nepřípustnosti uplatnění nových
skutečností nebo důkazů. Podle uvedených ustanovení nemohou být účastníci přímo
poučováni o hmotném právu; to platí i o poučovací povinnosti podle § 118a odst.
2, při níž možnost jiného posouzení věci po právní stránce než podle
účastníkova právního názoru je jen důvodem (pohnutkou či motivem), pro který je
soud povinen účastníka poučit o povinnosti doplnit vylíčení rozhodných
skutečností, který však soud účastníku nesděluje.
Odvolací soud se vytýkané vady (nesplnění poučovací povinnosti podle § 118a
odst. 1 a 2 o. s. ř.) nedopustil. Nebylo totiž důvodu takové poučení žalobci
poskytnout. Žalobce v žalobě úplně vylíčil rozhodující skutkové okolnosti sporu
(§ 79 odst. 1 o. s. ř.), o které opíral svůj nárok. Vymezil, že na základě
směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze zaplatil M. S. částku 175.351,30 Kč „za jeho poskytnuté služby pro žalovanou“. Stalo se tak v
důsledku směnečného rukojemského závazku žalobce; v rozsahu zaplacené částky se
žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Důvodem vystavení směnky byl
dluh žalované u M. S.Na základě těchto tvrzení po provedeném dokazování soud
prvního stupně žalobě zcela vyhověl. Odvolací soud na základě stejných
skutkových tvrzení, téhož závěru o skutkovém stavu věci a právním závěru o
posouzení věci podle § 454 obč. zák. rozsudek soudu prvního stupně částečně
změnil a žalobu v rozsahu částky 45.041,30 Kč s příslušenstvím zamítl. Učinil
tak veden úvahou, že v rozsahu této částky neplnil žalobce závazek jiného,
nýbrž svůj, plynoucí z vydaného směnečného platebního rozkazu. Rozhodnutí
odvolacího soudu nebylo tedy založeno na závěru, že žalobce neunesl důkazní
břemeno, ale na odlišném výkladu § 454 obč. zák. Nejvyšší soud uvedl již v
usnesení z 27. června 2003, č. j. 21 Cdo 121/2003-107, že „poučení podle
ustanovení § 118a odst. l až 3 o. s. ř. slouží tomu, aby účastníci tvrdili
rozhodné skutečnosti (povinnost tvrzení) a aby ke svým tvrzením označili důkazy
(povinnost důkazní). Jestliže však žaloba byla zamítnuta (jak tomu bylo v
projednávaném případě) nikoli proto, že by účastníci neunesli důkazní břemeno,
ale na základě zjištěného skutkového stavu, nebylo zde ani důvodu pro postup
soudu podle ustanovení § 118a o. s. ř. Jinak řečeno postup podle ustanovení §
118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a
navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby
byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a
navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky
věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle
ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.“ Tyto závěry jsou zcela
použitelné pro daný případ, kdy skutkový stav byl provedenými důkazy objasněn a
jiný právní názor soudu na zjištěný skutkový stav poučovací povinnost soudu
podle § 118a odst. 2 o. s. ř. nezakládá. Protože poučovací povinnost soudu ve
smyslu § 5 o. s. ř. se netýká poučení o hmotněprávních nárocích, nelze
oprávněně odvolacímu soudu vytýkat, že žalobce neseznámil se svým právním
hodnocením věci vedoucím k částečnému procesnímu neúspěchu žalobce v odvolacím
řízení. V takovém případě by se totiž jednalo o poučení o hmotněprávním nároku,
nikoliv o poučení o procesních právech a povinnostech. Jestliže se žalobce
snaží dovozovat, že v případě poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1 a 2 o. s. ř. by doplnil žalobní tvrzení tak, aby bylo možno jeho nárok posoudit jako
nárok z titulu náhrady škody event.
z titulu „ručitelského regresu žalobce
proti žalované“, je potřeba uvést, že v průběhu řízení nikdy netvrdil, že by mu
vznikla škoda ani existenci postihu, pravděpodobně vyplývajícího ze zákona č. 191/1950 Sb. (zákon směnečný a šekový). Pak ovšem nebylo možno věc, jež je
identifikována vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), posoudit ani jako náhradu škody ani jako „regresní nárok“, t. j. jinak ve
smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř., ani neexistovala sporná tvrzení, k jejichž
prokázání by bylo třeba navržení dalších důkazů (odst. 3 téhož ustanovení). V
tomto směru tedy k žádnému pochybení odvolacího soudu nedošlo a dovolací důvod
podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dán.
Přisvědčit nelze ani dovolací výhradě o vadě řízení, založené na nesprávné
aplikaci § 220 o. s. ř.
Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud
prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav. Podle
odst. 2 téhož ustanovení odvolací soud může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže
po doplnění dokazování je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možno o věci
rozhodnout.
Jednou ze základních zásad, na nichž je založeno občanské soudní řízení je
zásada dvojinstančnosti tohoto řízení. K řízení v prvním stupni jsou zásadně
příslušné okresní soudy (§ 9 odst. 1 o. s. ř.), popř. stanoví-li to zákon soudy
krajské (§ 9 odst. 2, 3 o. s. ř.) a o odvoláních proti jejich rozhodnutím
rozhodují krajské soudy (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), popř. vrchní soudy (§ 10 odst.
2 o. s. ř.). Odvolací soud pak přezkoumává správnost skutkových zjištění
učiněných soudem prvního stupně a právního posouzení věci, k němuž tento soud
na základě svých skutkových zjištění v rozhodnutí dospěl, jakož i správnost
řízení, které vydání rozhodnutí soudu prvního stupně předcházelo (§ 212a o. s.
ř.). Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, odvolací soud je
potvrdí (§ 219 o. s. ř.). Odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního
stupně rozhodl nesprávně, ačkoli správně zjistil skutkový stav, nebo jestliže
po doplnění dokazování je skutkový stav zjištěn tak, že je možno o věci
rozhodnout (§ 220 odst. 1, 2 o. s. ř.). Nejsou-li podmínky ani pro potvrzení,
ani pro změnu rozhodnutí, soud je zruší (§ 221 odst. 1 věta prvá o. s. ř.);
učiní tak zejména v případech uvedených v § 221 odst. 1. písm. a) – e) o. s. ř.
Zruší-li odvolací soud rozhodnutí, vrátí věc soudu prvního stupně k dalšímu
řízení [§ 221 odst. 2, písm. a) o. s. ř.].
Odvolací soud své rozhodnutí založil na totožných skutkových zjištěních jako
soud prvního stupně a nelze mu proto vytýkat, že porušil ustanovení § 220 odst.
1 o. s. ř., jestliže rozsudek soudu prvního stupně v důsledku odlišného výkladu
§ 454 obč. zák. částečně změnil a žalobu zamítl. Ani touto výhradou nebyl
naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Žalobci se tak prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho
obsahovaného vymezení nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku a
dovolací soud proto jeho dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá s ohledem na
výsledek dovolacího řízení právo na náhradu nákladů a žalované v dovolacím
řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. dubna 2008
JUDr. Václav Duda
předseda senátu