4 Afs 241/2021- 24 - text
4 Afs 241/2021 - 25 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: M. R., proti žalovanému: Okresní soud v Nymburce, se sídlem Soudní 996, Nymburk, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. 51 A 5/2021 – 48,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o návrzích žalobkyně ze dne 2. 3. 2020 na odklad a zastavení daňové exekuce vedené žalovaným pod sp. zn. P 53-16/2019 ve lhůtě 30 dní od právní moci rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 200 Kč.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost. Stěžovatelka podrobně popsala dosavadní průběh řízení a pochybení žalovaného při vydání exekučního titulu a provádění exekuce. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka namítla porušení svých práv na soudní ochranu, rovné zacházení a spravedlivý proces. Konstatovala, že krajský soud nesplnil svoji zákonnou povinnost poskytnutí včasné a účinné ochrany práv stěžovatelky. Kasační stížností napadený rozsudek podle stěžovatelky spočívá na nesprávném výkladu práva, kdy navíc není řádně odůvodněn a je v rozporu s relevantní judikaturou Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Rozsudek krajského soudu považuje stěžovatelka založený na nesprávném a neúplném zjištění právě rozhodných skutečností. Stěžovatelka krajskému soudu dále vytknula, že vadně určil rozhodné skutečnosti pro své rozhodnutí a ignoroval rozhodná fakta.
[3] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřípustnou.
[4] Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovatelka se žalobou podanou u krajského soudu dne 16. 6. 2020 domáhala toho, aby soud uložil žalovanému, aby ve stanovené lhůtě vydal rozhodnutí v řízení sp. zn. P 53-16/2016 o „návrzích žalobkyně z 2. 3. 2020 na zastavení daňové exekuce zcela a na odklad daňové exekuce zcela“ ve znění dalších podání, kterými stěžovatelka tyto návrhy doplnila (srov. petit formulovaný stěžovatelkou v části V. na str. 16 její žaloby ze dne 16. 6. 2020). Jak je uvedeno shora v bodě [1] tomuto návrhu krajský soud napadeným rozsudkem zcela vyhověl.
[5] Ve věci tedy není pochyb, že stěžovatelka byla v řízení před krajským soudem procesně úspěšná, jelikož krajský soud žalobě stěžovatelky zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o návrzích žalobkyně. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podala stěžovatelka, která byla v předcházejícím řízení o žalobě před krajským soudem procesně úspěšná, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve přípustností kasační stížnosti. Ani stěžovatelka ostatně v kasační stížnosti nezpochybňuje, že krajský soud rozhodl v její prospěch, resp. neuvádí, jakým jiným způsobem by měl krajský soud o její žalobě rozhodnout. Výhrady stěžovatelky tak míří nikoli proti výroku kasační stížností napadeného rozsudku, ale proti jeho odůvodnění.
[6] Podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li stanoveno jinak. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná.
[7] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dospěl v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 5 Afs 91/2012 – 41, č. 3321/2016 Sb. NSS, k následujícímu závěru: „Kasační stížnost podaná účastníkem, který byl v řízení před krajským soudem procesně úspěšný a který nenamítá, že krajský soud měl výrokem ve věci rozhodnout jinak, je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.“
[8] Poukázat lze rovněž na bod 9 usnesení ze dne 19. 7. 2013, č. j. 8 As 90/2012 – 56, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „již v minulosti judikoval, že kasační stížnost je ve smyslu § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná vždy, pokud by i případný úspěch stěžovatele v řízení před Nejvyšším správním soudem nemohl vést v konečném důsledku ke změně v jeho právním postavení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2007, čj. 1 Afs 57/2006
[9] V posuzované věci se stěžovatelka kasační stížností domáhala, aby Nejvyšší správní soud zrušil kasační stížností napadený rozsudek a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jak však již bylo uvedeno výše, krajský soud rozhodl ve prospěch stěžovatelky, která tak byla v řízení před krajským soudem procesně plně úspěšná.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. kasační stížnost odmítl, neboť je dle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.
[11] Za této procesní situace již Nejvyšší správní soud neodstraňoval vady kasační stížnosti spočívající v chybějícím povinném zastoupení stěžovatelky ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť by to bylo s ohledem na její nepřípustnost zcela nadbytečné. Nejvyšší správní soud proto ani nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Stejně tak by bylo bezúčelné rozhodovat o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků za situace, kdy je zřejmé, že její kasační stížnost je nepřípustná a musí být odmítnuta.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné žádné opravné prostředky. V Brně dne 8. září 2021
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu