I. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle $ 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od do- ručení opravného usnesení pouze ve vztahu k výroku, který byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu k výroku, jenž je na opraveném výroku závislý. 478 II. Proti opravnému usnesení podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípust- 2 uz ná, a to i v případě, že byl opravován výrok; o náhradě nákladů řízení předmětem přezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy. III. Oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odliš- ného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. mů- že být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá.
I. Lhůta pro podání kasační stížnosti podle $ 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od do- ručení opravného usnesení pouze ve vztahu k výroku, který byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu k výroku, jenž je na opraveném výroku závislý. 478 II. Proti opravnému usnesení podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. je kasační stížnost přípust- 2 uz ná, a to i v případě, že byl opravován výrok; o náhradě nákladů řízení předmětem přezkumu však je pouze splnění podmínek pro provedení opravy. III. Oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odliš- ného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. mů- že být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je zřejmá.
Prejudikatura: srov. č. 836/2006 Sb. NSS, č. 68/2004 Sb. NSS, č. 37/1969 a č. 31/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Věc: Občanské sdružení L. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o památné stromy, o ka- sační stížnosti žalobce. Žalobce se žalobou proti nečinnosti dle $ 79s. ř. s. domáhal výroku soudu, jenž by ža- lovanému ukládal povinnost vydat rozhodnu- tí o vyhlášení tři stromů za stromy památné. Krajský soud v Českých Budějovicích do- spěl k závěru, že vydáním správního rozhod- nutí ve věci vyhlášení stromů za památné by k zásahu do práv a povinností žalobce nedo- šlo, proto se žalobce nemůže žalobou na ne- činnost účinně domáhat uložení povinnosti žalovanému vydat požadované rozhodnutí. Krajský soud proto žalobu usnesením z 4. L. 2006 odmítl a v druhém odstavci výroku roz- hodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5650 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Přiznání nákladů žalobci soud odůvodnil předchozím úspěchem žalobce v řízení o kasační stížnosti, ve kterém Nejvyšší správní soud předchozí rozsudek kraj- ského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. V odůvodnění pak krajský soud provedl výpočet nákladů řízení a celková částka nákladů podle odůvodnění činila 3650 Kč. K žádosti žalovaného krajský soud oprav- ným usnesením ze dne 3. 2. 2006 rozhodl tak, že výrok uvedený ve druhém odstavci usne- sení Krajského soudu v Českých Budějovi- cích ze dne 4. 1. 2006 se opravuje tak, že správně zní: „Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.“ V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že ús- pěch žalobce v řízení o kasační stížnosti není důvodem pro přiznání nákladů řízení. Žalobce (stěžovatel) podal kasační stíž- nost proti usnesení ze dne 4. 1. 2006, ve zně- ní opravného usnesení ze dne 3. 2. 2006, kde namítal porušení svého práva na spravedlivý proces tím, že mu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení o předchozí kasační stížnosti, ve kterém měl plný úspěch, a rovněž namítal znovu věcnou nesprávnost odmítnutí žaloby. Nejvyšší správní soud posoudil podanou kasační stížnost podle obsahu a dospěl k zá- věru, že stěžovatel napadá usnesení ze dne 4. 1. 2006 i opravné usnesení ze dne 3. 2. 2006. Stížnost proti usnesení ze dne 4. 1. 2006 Nejvyšší správní soud odmítl a napade- né opravné usnesení ze dne 3. 2. 2006 zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Bu- dějovicích k dalšímu řízení. Z oodůvodnění: C.) K uvedenému závěru vedla Nejvyšší správní soud skutečnost, že stěžovatel v ka- sační stížnosti konstatoval, že „usnesením o náhradě nákladů“ byl poškozen a došlo k porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Za „usnesení o náhradě nákla- dů“ pak Nejvyšší správní soud považuje právě usnesení Krajského soudu v Českých Budějo- vicích ze dne 3. 2. 2006. Stěžovatel se navíc de facto domáhá zachování původního výro- ku o náhradě nákladů řízení, čehož nemůže dosáhnout zrušením usnesení Krajského sou- du v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, ale právě zrušením opravného usnesení. Na podporu svého závěru Nejvyšší správní soud dále uvádí, že kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, je podle $ 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, tzn. nezávis- 479 1177 le na výsledku posouzení výroku o odmítnutí žaloby může stěžovatel dosáhnout zachování původního výroku o náhradě nákladů řízení pouze zrušením opravného usnesení. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační stížností v její části směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějo- vicích ze dne 4. 1. 2006, a to z hlediska její včasnosti. Podle $ 106 odst. 2 první věty s. ř. s. ka- sační stížnost musí být podána do dvou týd- nů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Nový běh Ihůty od doručení opravného usnesení představuje zvláštní případ zásahu do nepřetržitého běhu lhůty pro podání ka- sační stížnosti. Smyslem této výjimky je po- skytnout možnost podání kasační stížnosti též účastníku, který se cítí dotčen teprve roz- hodnutím v jeho opraveném znění. x“ Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že lhůtu pro podání kasační stížnosti je nutno striktně dodržovat a její zmeškání nelze promí- nout (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 9/2003-37, publikované pod č. 68/2004 Sb. NSS). V tomto kontextu proto musí být rovněž předmětná výjimka vykládána restriktivně, aby zůstalo zachováno pravidlo stanovené v první Části citovaného ustanovení, Smyslem nového běhu lhůty od doručení opravného usnesení totiž není poskytnout účastníku ří- zení novou možnost podat kasační stížnost proti původnímu rozhodnutí, ale pouze brá- nit se proti provedené opravě a jejímu dopa- du na původní rozhodnutí. Ve vztahu k výro- kům, které nebyly opravovány, ani nejsou na opraveném výroku závislé, běžela účastníku řízení lhůta pro podání kasační stížnosti od doručení původního rozhodnutí. Bylo by v rozporu s požadavkem nediskriminačního přístupu k účastníkům řízení, kdyby v přípa- dě vydání opravného usnesení měl účastník delší lhůtu pro podání kasační stížnosti proti výroku, kterého se oprava nedotkla, než v si- tuaci, kdy by napadené rozhodnutí opravová- no nebylo. 480 Podle názoru Nejvyššího správního sou- du se tedy uvedená výjimka uplatní jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost právě do výroku opravným usnesením opraveného, případně do výroku, jenž je na opraveném výroku zá- vislý. Opačný výklad by bezdůvodně prodlu- žoval lhůtu k podání kasační stížnosti proti výroku rozhodnutí, kterého se provedená oprava nijak nedotkla, čímž by došlo k neo- důvodněnému prolomení zákonné čtrnácti- denní Ihůty pro podání kasační stížnosti, k je- jímuž striktnímu dodržování vede Nejvyšším správním soudem opakovaně zdůrazňované pravidlo, že zmeškání lhůty pro podání ka- sační stížnosti nelze prominout. K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 917/98, pub- likovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2001. V tomto rozhod- nutí interpretoval ustanovení $ 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se odvolání podává do patnácti dnů od doru- čení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. By- lo-li vydáno opravné usnesení týkající se vý- roku rozhodnutí, běží tato Ihůta znovu od právní moci opravného usnesení (před 1. 1. 2001 od doručení opravného usnesení). Nejvyšší správní soud uzavírá, že lhůta pro podání kasační stížnosti podle $ 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od doručení oprav- ného usnesení pouze ve vztahu k výroku, kte- rý byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu k výroku, jenž je na opraveném výro- ku závislý. O takový případ však v souzené věci ne- jde, neboť opravné usnesení se týkalo pouze výroku o nákladech řízení, proti kterému je kasační stížnost podle $ 104 odst. 2 s. ř. s. ne- přípustná. Výrok o odmítnutí žaloby nebyl opravným usnesením dotčen, ani není na opraveném výroku o nákladech řízení závis- lý. Lhůta pro podání kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějo- vicích ze dne 4. 1. 2006 proto ve vztahu k vý- roku o odmítnutí žaloby po doručení oprav- ného usnesení znovu běžet nezačala. C...) Nejvyšší správní soud dále posuzoval kasační stížnost v části směřující proti usne- sení Krajského soudu v Českých Budějovi- cích ze dne 3. 2. 2006 a shledal, že je přípust- ná. Nejedná se totiž o kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení, ale o kasační stíž- nost proti usnesení, jehož předmětem byla oprava výroku o nákladech řízení. Předmě- tem posouzení Nejvyššího správního soudu tak bude správnost provedené opravy, a niko- liv výrok o nákladech řízení. Předmětným usnesením se neupravuje vedení řízení, ani není dočasné povahy, proto podle názoru Nejvyššího správního soudu nespadá pod žádný z důvodů nepřípustnosti stanovených v $ 104 s. ř. s. Poučení krajského soudu o ne- přípustnosti opravných prostředků, které mohlo stěžovatele vést k tomu, že se výslovně nedomáhal zrušení tohoto usnesení, proto Nejvyšší správní soud považuje za nesprávné. Nejvyšší správní soud přezkoumal napa- dené opravné usnesení v souladu s ustanove- ním $ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle kterého ne- ní vázán důvody kasační stížnosti, neboť řízení před krajským soudem, které vedlo k vydání opravného usnesení, bylo zatíženo vadou, jež vyvolala nezákonnost tohoto roz- hodnutí. Podle $ 55 odst. 5 s. ř. s. o usnesení platí přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a po- čtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usne- sení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Citované ustanovení umožňuje soudu, aby v rozhodnutí opravil početní a písařské chyby a zjevné nesprávnosti, které jsou po- dobného původu jako písařské chyby. Za zjev- nou nesprávnost tak může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a oka- mžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplý- vá především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných sou- vislosti. Tento názor vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, publikovaném ve Sbírce soud- ních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/1969, a Nejvyšší správní soud neshledal žádný dů- vod se od tohoto názoru odchýlit. V posuzovaném případě byl předmětem opravy výrok, kterým krajský soud uložil ža- lovanému povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 5650 Kč. V odůvodnění přitom krajský soud uvedl, že náklady přiznané žalobci v celkové výši 3650 Kč představují odměnu advokáta v ús- pěšném řízení o kasační stížnosti a v řízení před krajským soudem nemohly být náklady přiznány žádnému z účastníků, neboť žaloba byla odmítnuta. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že se krajský soud dopustil chyby v psaní, neboť vodůvodnění obsažená částka 3650 Kč, k níž soud dospěl sečtením paušální odměny advo- káta ve výši 3500 Kč podle vyhlášky Minister- stva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastu- pování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občan- ském soudním řízení, a dvou režijních paušá- lů po 75 Kč, neodpovídá částce uvedené ve výroku tohoto usnesení, tj. částce 5650 Kč. Krajský soud však napadeným opravným usnesením opravil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že nově zní: Žádný z účastníků ne- má právo na náhradu nákladů řízení. Tento postup krajského soudu a vydané opravné usnesení shledal Nejvyšší správní soud ne- správným, neboť se nejednalo o opravu zjev- né nesprávnosti, ale o nahrazení jednoho vý- roku jiným. Podle názoru Nejvyššího správního soudu totiž nebyly splněny výše nastíněné předpo- klady pro provedení opravy. Opravovaný vý- rok nevykazoval žádné zjevné nesprávnosti, neboť byl (s výjimkou zmíněné chyby v psaní) zcela v souladu s odůvodněním. Současně ne- byla splněna ani podmínka, že opravovaná ne- správnost musí být každému zřejmá. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že in- stitut opravy zjevných nesprávností nemůže 481 1178 být vykládán tak, že by umožňoval napravit jakékoliv pochybení v rozhodnutí soudu, a to ani v situaci, kdy domnělé pochybení nelze odstranit prostřednictvím opravných pro- středků. V posuzované věci zamýšlel krajský soud nahradit svůj výrok o nákladech řízení, proti kterému není kasační stížnost přípust- ná, novým výrokem, jenž považoval za správ- nější, jak odůvodnil v opravném usnesení. Nepřípustnost kasační stížnosti proti vý- roku o nákladech řízení neopravňuje krajský soud k extenzivnímu výkladu pojmu zjevná nesprávnost, který je třeba vykládat s důra- zem na slovo zjevná, tj. každému zřejmá. V posuzované věci byl opravovaný výrok v souladu s odůvodněním, proto nelze vůbec uvažovat o jeho zjevné nesprávnosti. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného (význa- mem zcela opačného) znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je každému zřej- má. Účastník řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu může dosáhnout nahraze- ní jednoho výroku jiným pouze prostřednic- tvím kasačního soudu, který jediný je opráv- něn zrušit rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví a tyto soudy zavazovat k vydání nových rozhodnutí. Opravné usne- sení podle $ 54 odst. 4 s. ř. s. však v žádném případě nemůže nahrazovat opravné pro- středky a rozhodování kasačního soudu. Řízení před soudem: místní příslušnost soudu v azylové věci; ochrana před nezákonným zásahem k $ 32 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 165/2006 Sb. k $ 7 odst. 2 soudního řádu správního Z kontextuálního výkladu $ 32 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, vyplývá, že určení místní příslušnosti krajského soudu podle obvodu, v němž má žalobce pobyt, se týká pouze řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu - tedy žaloby ve smyslu čás- ti třetí hlavy II. dílu 1 s. ř. s., nikoliv řízení o ochraně před nezákonným zásahem, po- kynem nebo donucením správního orgánu - část třetí hlava II. díl 3 s. ř. s. Pro řízení o žalobě žadatele o azyl dle části třetí hlavy II. dílu 3 s. ř. s. není stanovena zvláštní od- chylná úprava oproti obecnému určení místní příslušnosti dle $ 7 odst. 2 s. ř. s.
Občanské sdružení L. proti Krajskému úřadu Jihočeského kraje o památné stromy, o ka-
Nejvyšší správní soud posoudil podanou kasační stížnost podle jejího obsahu a dospěl k závěru, že stěžovatel touto kasační stížností napadá rovněž usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 89, kterým byla provedena oprava výroku o nákladech řízení, se kterou stěžovatel nesouhlasí.
K uvedenému závěru vedla Nejvyšší správní soud skutečnost, že stěžovatel v kasační stížnosti konstatoval, že „usnesením o náhradě nákladů“ byl poškozen a došlo k porušení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Za „usnesení o náhradě nákladů“ pak Nejvyšší správní soud považuje právě usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 89. Stěžovatel se navíc de facto domáhá zachování původního výroku o náhradě nákladů řízení, čehož nemůže dosáhnout zrušením usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, ale právě zrušením opravného usnesení. Na podporu svého závěru Nejvyšší správní soud dále uvádí, že kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, je podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná, tzn. nezávisle na výsledku posouzení výroku o odmítnutí žaloby může stěžovatel dosáhnout zachování původního výroku o náhradě nákladů řízení pouze zrušením opravného usnesení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační stížností v její části směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, a to z hlediska její včasnosti.
Podle § 106 odst. 2 první věta s. ř. s. kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
Nový běh lhůty od doručení opravného usnesení představuje zvláštní případ zásahu do nepřetržitého běhu lhůty pro podání kasační stížnosti. Smyslem této výjimky je poskytnout možnost podání kasační stížnosti též účastníku, který se cítí dotčen teprve rozhodnutím v jeho opraveném znění.
Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že lhůtu pro podání kasační stížnosti je nutno striktně dodržovat a její zmeškání nelze prominout (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 9/2003 - 37, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 68/2004).
V tomto kontextu proto musí být rovněž předmětná výjimka vykládána restriktivně, aby zůstalo zachováno pravidlo stanovené v první části citovaného ustanovení. Smyslem nového běhu lhůty od doručení opravného usnesení totiž není poskytnout účastníku řízení novou možnost podat kasační stížnost proti původnímu rozhodnutí, ale pouze bránit se proti provedené opravě a jejímu dopadu na původní rozhodnutí. Ve vztahu k výrokům, které nebyly opravovány, ani nejsou na opraveném výroku závislé, běžela účastníku řízení lhůta pro podání kasační stížnosti od doručení původního rozhodnutí. Bylo by v rozporu s požadavkem nediskriminačního přístupu k účastníkům řízení, kdyby v případě vydání opravného usnesení měl účastník delší lhůtu pro podání kasační stížnosti proti výroku, kterého se oprava nedotkla, než v situaci, kdy by napadené rozhodnutí opravováno nebylo.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu se tedy uvedená výjimka uplatní jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost právě do výroku opravným usnesením opraveného, případně do výroku, jenž je na opraveném výroku závislý. Opačný výklad by bezdůvodně prodlužoval lhůtu k podání kasační stížnosti proti výroku rozhodnutí, kterého se provedená oprava nijak nedotkla, čímž by došlo k neodůvodněnému prolomení zákonné čtrnáctidenní lhůty pro podání kasační stížnosti, k jejímuž striktnímu dodržování vede Nejvyšším správním soudem opakovaně zdůrazňované pravidlo, že zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
usnesením opraveného, případně do výroku, jenž je na opraveném výroku závislý. Opačný výklad by bezdůvodně prodlužoval lhůtu k podání kasační stížnosti proti výroku rozhodnutí, kterého se provedená oprava nijak nedotkla, čímž by došlo k neodůvodněnému prolomení zákonné čtrnáctidenní lhůty pro podání kasační stížnosti, k jejímuž striktnímu dodržování vede Nejvyšším správním soudem opakovaně zdůrazňované pravidlo, že zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout.
K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. 20 Cdo 917/98, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2001. V tomto rozhodnutí interpretoval ustanovení § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého se odvolání podává do patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení týkající se výroku rozhodnutí, běží tato lhůta znovu od právní moci opravného usnesení (před 1. 1. 2001 od doručení opravného usnesení).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že lhůta pro podání kasační stížnosti podle § 106 odst. 2 s. ř. s. znovu běží od doručení opravného usnesení pouze ve vztahu k výroku, který byl tímto usnesením opraven, případně ve vztahu k výroku, jenž je na opraveném výroku závislý.
O takový případ však v souzené věci nejde, neboť opravné usnesení se týkalo pouze výroku o nákladech řízení, proti kterému je kasační stížnost podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná. Výrok o odmítnutí žaloby nebyl opravným usnesením dotčen, ani není na opraveném výroku o nákladech řízení závislý. Lhůta pro podání kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, proto ve vztahu k výroku o odmítnutí žaloby po doručení opravného usnesení znovu běžet nezačala.
Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, v rozsahu výroku o odmítnutí žaloby, je podána opožděně. Z obsahu spisu totiž vyplývá, že toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 25. 1. 2006, což potvrdil předseda stěžovatele vlastnoručním podpisem na doručence, která je založena ve spisu.
Napadené usnesení obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti. V poučení napadeného usnesení je v souladu s ustanovením § 106 odst. 2 s. ř. s. správně uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Podle § 40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, bylo stěžovateli doručeno ve středu dne 25. 1. 2006. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti proti výroku o odmítnutí žaloby počala běžet ve čtvrtek dne 26. 1. 2006 (§ 40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila ve středu dne 8. 2. 2006 (§ 40 odst. 2 s. ř. s.).
K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne 8. 2. 2006 byla kasační stížnost proti výroku o odmítnutí žaloby předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost proti výroku o odmítnutí žaloby byla podána k doručení Krajskému soudu v Českých Budějovicích na poště P. x pod č. x až dne 17. 2. 2006, tedy opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, v rozsahu napadení výroku o odmítnutí žaloby, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. b) a ustanovení § 120 s. ř. s., neboť byla podána opožděně.
Podanou kasační stížností byl současně zpochybněn opravený výrok o náhradě nákladů řízení. V tomto rozsahu je třeba kasační stížnost považovat za včasnou, nikoli však přípustnou. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, v rozsahu napadení výroku o náhradě nákladů řízení, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 120 s. ř. s., neboť byla nepřípustná podle § 104 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud dále posuzoval kasační stížnost v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 89, a shledal, že je přípustná. Nejedná se totiž o kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení, ale o kasační stížnost proti usnesení, jehož předmětem byla oprava výroku o nákladech řízení. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu tak bude správnost provedené opravy, a nikoliv výrok o nákladech řízení. Předmětným usnesením se neupravuje vedení řízení, ani není dočasné povahy, proto podle názoru Nejvyššího správního soudu nespadá pod žádný z důvodů nepřípustnosti stanovených v § 104 s. ř. s. Poučení krajského soudu o nepřípustnosti opravných prostředků, které mohlo stěžovatele vést k tomu, že se výslovně nedomáhal zrušení tohoto usnesení, proto Nejvyšší správní soud považuje za nesprávné.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené opravné usnesení v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle kterého není vázán důvody kasační stížnosti, neboť řízení před krajským soudem, které vedlo k vydání opravného usnesení, bylo zatíženo vadou, jež vyvolala nezákonnost tohoto rozhodnutí.
Podle § 55 odst. 5 s. ř. s. o usnesení platí přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle § 54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Citované ustanovení umožňuje soudu, aby v rozhodnutí opravil početní a písařské chyby a zjevné nesprávnosti, které jsou podobného původu jako písařské chyby. Za zjevnou nesprávnost tak může být považována pouze chyba, ke které došlo zjevným a okamžitým selháním v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti bylo rozhodnutí vyhlášeno či vyhotoveno, a která je každému zřejmá. Zřejmost takové nesprávnosti vyplývá především z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí. Tento názor vyslovil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. 9. 1968,
sp. zn. 2 Cz 57/68, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/1969, a Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod se od tohoto názoru odchýlit.
V posuzovaném případě byl předmětem opravy výrok, kterým krajský soud uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 5650 Kč. V odůvodnění přitom krajský soud uvedl, že náklady přiznané žalobci v celkové výši 3650 Kč představují odměnu advokáta v úspěšném řízení o kasační stížnosti a v řízení před krajským soudem nemohly být náklady přiznány žádnému z účastníků, neboť žaloba byla odmítnuta.
Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že se krajský soud dopustil chyby v psaní, neboť v odůvodnění obsažená částka 3650 Kč, k níž soud dospěl sečtením paušální odměny advokáta ve výši 3500 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 284/2000 Sb. a dvou režijních paušálů po 75 Kč, neodpovídá částce uvedené ve výroku tohoto usnesení, tj. částce 5650 Kč.
Krajský soud však napadeným opravným usnesením opravil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že nově zní: Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento postup krajského soudu a vydané opravné usnesení shledal Nejvyšší správní soud nesprávným, neboť se nejednalo o opravu zjevné nesprávnosti, ale o nahrazení jednoho výroku jiným.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu totiž nebyly splněny výše nastíněné předpoklady pro provedení opravy. Opravovaný výrok nevykazoval žádné zjevné nesprávnosti, neboť byl (s výjimkou zmíněné chyby v psaní) zcela v souladu s odůvodněním. Současně nebyla splněna ani podmínka, že opravovaná nesprávnost musí být každému zřejmá.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že institut opravy zjevných nesprávností nemůže být vykládán tak, že by umožňoval napravit jakékoliv pochybení v rozhodnutí soudu, a to ani v situaci, kdy domnělé pochybení nelze odstranit prostřednictvím opravných prostředků. V posuzované věci zamýšlel krajský soud nahradit svůj výrok o nákladech řízení, proti kterému není kasační stížnost přípustná, novým výrokem, jenž považoval za správnější, jak odůvodnil v opravném usnesení.
Nepřípustnost kasační stížnosti proti výroku o nákladech řízení neopravňuje krajský soud k extenzívnímu výkladu pojmu zjevná nesprávnost, který je třeba vykládat s důrazem na slovo zjevná, tj. každému zřejmá. V posuzované věci byl opravovaný výrok v souladu s odůvodněním, proto nelze vůbec uvažovat o jeho zjevné nesprávnosti.
Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného (významem zcela opačného)znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle § 54 odst. 4 s. ř. s. může být toliko písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je každému zřejmá. Účastník řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu může dosáhnout nahrazení jednoho výroku jiným pouze prostřednictvím kasačního soudu, který jediný je oprávněn zrušit rozhodnutí krajských soudů ve správním soudnictví a tyto soudy zavazovat k vydání nových rozhodnutí. Opravné usnesení podle § 54 odst. 4 s. ř. s. však v žádném případě nemůže nahrazovat opravné prostředky a rozhodování kasačního soudu.
Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že krajský soud změnil výrok usnesení ze dne 4. 1. 2006, ačkoliv k tomu nebyl oprávněn. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 89, proto Nejvyšší správní soud shledal nezákonným ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a podle § 110 odst. 1 s. ř. s. je zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Podle § 110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na krajském soudu nyní bude, aby vydal nové opravné usnesení, kterým opraví chybnou částku ve výroku o náhradě nákladů řízení, a případně vyzval žalovaného ke sdělení, zda má být jeho žádost ze dne 26. 1. 2006 považována za kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo rozhodnuto za použití ustanovení § 60 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla z části odmítnuta a Nejvyšší správní soud současně zrušil rozhodnutí krajského soudu, nepostupoval Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 2 s. ř. s. a rozhodl sám o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť napadené opravné usnesení zrušil z úřední povinnosti a nikoliv pro důvodnost námitek stěžovatele. Zrušení opravného usnesení tedy nepředstavuje zohlednitelný úspěch stěžovatele ve věci, ani neúspěch žalovaného. Zrušené usnesení krajského soudu vůbec nemělo být vydáno, což ovšem nelze přičítat k tíži žalovanému, neboť krajský soud – byť
nesprávně - postupoval ex offo na základě pouhé žádosti žalovaného. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona pak žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2006, č. j. 10 Ca 189/2005 - 80, neboť tato kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2007
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu