4 As 203/2025- 31 - text
4 As 203/2025-32
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Bc. M. H., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha, proti rozhodnutí předsedy žalované ze dne 7. 1. 2025, č. j. 10.04 000112/24
0002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2025, č. j. 10 A 29/2025 30,
I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Předseda žalované shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl o žádosti žalobce ze dne 25. 11. 2024 tak, že mu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu.
[2] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. 10 A 29/2025 11, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. Proti předmětnému usnesení podal žalobce kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j. 21 As 104/2025 15, zamítl jako nedůvodnou.
[3] Městský soud na to žalobce usnesením ze dne 6. 8. 2025, č. j. 10 A 29/2025 17, vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení. Žalobce však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil a podáním doručeným městskému soudu dne 20. 8. 2025 požádal opětovně od osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že došlo ke změně poměrů (finanční prostředky si již nezaopatřuje krádežemi a loupežemi, ale spoléhá pouze na příspěvky a dávky).
[4] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. V uvedeném usnesení současně poukázal na to, že žalobce fakticky žádné nové skutečnosti ohledně změny svých poměrů neuvedl. S ohledem na judikaturu Nejvyššího správního soudu proto nebylo potřebné o opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků rozhodovat samostatným usnesením.
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému usnesení brojí kasační stížností, jejíž součástí učinil také návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud však v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 203/2025 18, dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje první z nezbytných podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zakotvenou v § 35 odst. 10 s. ř. s. a pro přiznání osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., neboť jeho kasační stížnost posoudil jako zjevně neúspěšný návrh. Jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro toto řízení tudíž zamítl. Z toho důvodu jej současně v předmětném usnesení vyzval k úhradě soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti a také k doložení splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s., a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení. Poučil jej přitom o následcích nevyhovění těmto výzvám. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 4. 12. 2025. Lhůta 15 dnů stanovená ke splnění uložených povinností tak uplynula v pátek 19. 12. 2025, přičemž stěžovatel uložené povinnosti ani k dnešnímu dni nesplnil.
[7] Podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona soud řízení usnesením zastaví, stanoví li tak tento nebo zvláštní zákon. Tímto zvláštním zákonem je v nyní posuzované věci zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), jehož § 9 odst. 1 stanoví, že nebyl li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
[8] Jelikož stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
[9] Přestože Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel se v podání ze dne 18. 12. 2025 označil za oběť trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, kterou spatřoval ve výzvě Nejvyššího správního soudu k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci obsažené v již zmíněném usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 203/2025 18, a že téhož dne dalším podáním znovu požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti z důvodů nových dosud neuplatněných skutečností, Nejvyšší správní soud neshledal důvody, pro které by musel o této opakované žádosti rozhodnout před zastavením tohoto řízení.
[10] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, kdy tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, respektive došlo li ke změně poměrů účastníka řízení (viz například rozsudky ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 65, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 120/2016 32). Stěžovatel však ve svých podáních žádné nové skutečnosti, které by jakkoli nasvědčovaly změně jeho poměrů, neuplatil. Namísto toho toliko zpochybnil správnost závěrů Nejvyššího správního soudu vyslovených v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 203/2025 18, přičemž poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 98, ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 65, na nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I.ÚS 1439/09, a dále zdůraznil, že se městský soud v napadeném usnesení nezabýval jím tvrzenou změnou poměrů. Jinými slovy stěžovatel namísto prokázání svého (nadto veskrze obecného) tvrzení o změně svých poměrů vyslovuje v této své opakované žádosti nesouhlas se závěry vyslovenými v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 203/2025 18.
[11] Již jen pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatelovy odkazy na výše zmíněné rozsudky Nejvyššího správního soudu nejsou pro nyní projednávanou věc přiléhavé. V rozsudku ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 98, Nejvyšší správní soud nedovodil důvodnost kasačních námitek spadajících pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., kterých se stěžovatel dovolává, a v rozsudku ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 65, naopak vyslovil, že o „opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo li ke změně poměrů účastníka řízení.“ Co se týče nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, tak v něm Ústavní soud konstatoval pochybení okresního soudu v situaci, kdy o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nerozhodl samostatným usnesením, a současně se s ní žádným způsobem nevypořádal ani v odůvodnění usnesení o zastavení řízení. Ústavní soud v uvedeném nálezu potvrdil i výše již uvedené, totiž že o opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti. Jeho závěry jsou tedy souladné s postupem v nyní souzené věci, v níž žádné nové skutečnosti týkající se svých poměrů stěžovatel neuvedl, resp. takovým tvrzením není skutečnost, že se stěžovatel cítí být obětí trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby (viz výše).
[12] Ačkoli stěžovatel neodstranil (včas) ani další vadu své kasační stížnosti, a to doložení splnění podmínky vyplývající z § 105 odst. 2 s. ř. s., přestože i k tomu byl v usnesení ze dne 27. 11. 2025, č. j. 4 As 203/2025 18 vyzván, Nejvyšší správní soud nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení advokátem (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016 29, ze dne 19. 10. 2016, č. j. 3 As 207/2016 35, či ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 70).
[13] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. ledna 2026
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu