a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 147/2001 Sb., č. 552/2005 Sb. a č. 159/2010 Sb. Rozhodnutí o přerušení studia podle $ 54 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vyso- kých školách, lze vydat nejen na žádost studenta, případně bez výslovné žádosti — vý- lučně v jeho zájmu, nýbrž v odůvodněných případech a v souladu se zákonem a vnitřními předpisy veřejné vysoké školy též proti vůli studenta. Takovým přípa- dem je úprava v čl. 5 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy v Pra- ze, podle něhož děkan z vlastního podnětu přeruší studentovi studium v případě, kdy student, kterému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený se studiem podle $ 58 odst. 3 nebo 4 zákona o vysokých školách, tento poplatek ve lhůtě 30 dnů od za- slání výzvy do vlastních rukou k zaplacení poplatku nezaplatil.
a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákonů č. 147/2001 Sb., č. 552/2005 Sb. a č. 159/2010 Sb. Rozhodnutí o přerušení studia podle $ 54 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vyso- kých školách, lze vydat nejen na žádost studenta, případně bez výslovné žádosti — vý- lučně v jeho zájmu, nýbrž v odůvodněných případech a v souladu se zákonem a vnitřními předpisy veřejné vysoké školy též proti vůli studenta. Takovým přípa- dem je úprava v čl. 5 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu Univerzity Karlovy v Pra- ze, podle něhož děkan z vlastního podnětu přeruší studentovi studium v případě, kdy student, kterému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený se studiem podle $ 58 odst. 3 nebo 4 zákona o vysokých školách, tento poplatek ve lhůtě 30 dnů od za- slání výzvy do vlastních rukou k zaplacení poplatku nezaplatil.
Podle $ 54 odst. 1 zákona o vysokých ško- lách „[sltudium ve studijním programu mů- 510 že být za podmínek stanovených studijním a zkušebním řádem i opakovaně přerušeno. Studijní a zkušební řád stanoví nejdelší cel- kovou dobu přerušení studia“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „[v] době přerušení studia není osoba studentem. Uplynutím doby, na kterou bylo studium přerušeno, vzniká oso- bě právo na opětovný zápis do studia“ Podle čl. 5 odst. 3 Studijního a zkušební- ho řádu Univerzity Karlovy v Praze „děkan z vlastního podnětu též přeruší studentovi studium v případě, kdy student, kterému vznikla povinnost uhradit poplatek spojený se studiem podle f 58 odst. 3 nebo 4 zákona o vysokých školách, tento poplatek ve Ihůtě 30 dnů od zaslání výzvy do vlastních rukou k zaplacení poplatku nezaplatil; to neplatí, vyjde-li najevo, že existuje závažná okol nost, která by jínak vedla děkana k doporu- čení snížení, prominutí nebo odložení splat- ností poplatku, v takovém případě děkan se souhlasem rektora studium z vlastního pod- nětu nepřeruší, důsledkem souhlasu rektora je prominutí lhůty pro podání žádosti o pře- zkum rozhodnutí o vyměření poplatku. Po- žádá-li student o to, aby byl před vydáním rozhodnutí slyšen, bude neprodleně pozván k ústnímu jednání. O ústním jednání se po- řizuje zápis, který je nedílnou součástí doku- mentace vedené o studentovi fakultou.“ (...) Stěžovatel se brání proti rozhodnutí žalo- vané ze dne 21. 5. 2010, kterým byla zamítnu- ta jeho žádost o přezkoumání rozhodnutí dě- kana Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ze dne 24. 2. 2010 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím děkana bylo studium stěžovatele přerušeno od právní mo- ci rozhodnutí na dobu do vyčerpání maxi- mální doby studia, tj. do 17. 9. 2012, a to na zá- kladě $ 54 zákona o vysokých školách ve spojení s čl. 5-odst. 3 studijního a zkušebního řádu, a dále $ 58 odst. 3 zákona o vysokých školách ve spojení s čl. 6 přílohy č. 6. Stěžova- tel byl současně upozorněn, že pokud popla- tek uhradí, bude podle čl. 5 odst. 5 studijního a zkušebního řádu opět zapsán do studia. Stěžovatel narnítá, že $ 54 odst. 1 zákona o vysokých školách je třeba interpretovat tak, že o přerušení studia lze rozhodnout výhrad- ně ve formě povolení přerušit studium, jak je toto rozhodnutí zakotveno v $ 68 odst. 3 písm. c) zákona o vysokých školách, přičemž zákon podle stěžovatele nezakládá pravomoc veřejné vysoké školy jednostranně dispono- vat se studiem studenta a toto přerušit i proti jeho vůli. Stěžovatel je přesvědčen, že účelem ustanovení $ 68 odst. 3 zákona o vysokých školách, v němž je pod písmenem c) výslovně uvedeno toliko rozhodnutí ve věci povolení přerušit studium, je upravit režim rozhodnu- tí o právech a povinnostech studentů uprave- ných v jiných částech zákona. Toto ustanove- ní proto zakotvuje i aplikační meze $ 54 odst. 1 zákona o vysokých školách, a to tím spíše, že přerušení studia proti vůli studenta předsta- vuje intenzivnější zásah do právní sféry adre- sáta než zákonem upravené rozhodnutí 0 po- volení přerušit studium. Nejvyšší správní soud se s touto právní at- gumentací stěžovatele neztotožnil a dospěl k totožnému právnímu hodnocení jako Měst- ský soud v Praze, totiž že rozhodnutí o přeru- šení studia lze vydat nejen na žádost studen- ta, případně bez výslovné žádosti, ale výlučně v jeho zájmu, nýbrž v odůvodněných přípa- dech a v souladu se zákonem a vnitřními předpisy veřejné vysoké školy též proti vůli studenta. Přerušení studia je tedy třeba hod- notit nejen jako právo studenta, realizované ve formě povolení přerušit studium, ale za splnění zákonných podmínek může být rov- něž nepříznivým důsledkem, který je student povinen nést. K tomuto závěru dospěl Nej- vyšší správní soud již na základě jazykového výkladu $ 54 odst. 1 zákona o vysokých ško- lách, který obecně stanoví, že studium může být přerušeno za podmínek stanovených stu- dijním a zkušebním řádem. Ustanovení $ 54 odst. 1 zákona o vysokých školách, které je pro vymezení institutu přerušení studia ur- čující, neobsahuje podmínku, že by přeruše- ní studia bylo možno realizovat výhradně na žádost studenta, jak toto ustanovení interpre- tuje stěžovatel. Pokud stěžovatel argumentuje vztahem mezi $ 54 odst. 1 a $ 68 odst. 3 písm. c) záko- na o vysokých školách a tvrdí, že $ 68 odst. 3 písm. c) výslovně upravuje toliko rozhodnutí ve věci povolení přerušit studium, a je tedy třeba jej interpretovat jako aplikační meze $ 54 odst. 1, pak Nejvyšší správní soud konsta- tuje, že pro takový výklad nelze najít v zákoně oporu. Jak správně vyložil městský soud, z ob- sahu i systematického zařazení $ 68 odst. 3 v rámci zákona o vysokých školách je zřejmé, že se nejedná o ustanovení kompetenční, kte- ré by vymezovalo pravomoci veřejné vysoké školy, resp. taxativní výčet přípustných typů rozhodnutí o právech a povinnostech stu- dentů. Ustanovení $ 68 odst. 3 citovaného zá- kona je třeba interpretovat tak, že toto vyme- zuje toliko náležitosti zde vyjmenovaných typů rozhodnutí o právech a povinnostech studentů. Taková zvláštní úprava je nutná s ohledem na to, že podle odst. 1 tohoto usta- novení „se na rozhodování o právech a po- vinnostech studenta nevztahují obecné předpisy o správním řízení“. Ze stejných dů- vodů je v $ 68 odst. 4 obsažena rovněž spe- ciální úprava přezkumu těchto rozhodnutí. Nelze ovšem tvrdit, že $ 68 odst. 3 zákona o vysokých školách obsahuje vyčerpávající výčet veškerých typů rozhodnutí, které lze v režimu tohoto zákona vydat. Takový závěr by byl nejen nepřiměřený znění zákona, ale mohl by vést až k tomu, že by byla znemožně- na potřebná rozhodovací činnost veřejných vysokých škol v určitých oblastech jejich pů- sobení. V této souvislosti lze zmínit $ 50 odst. 5 zákona o vysokých školách, které separátně upravuje náležitosti rozhodnutí o přijetí ke studiu. Další pro řádné fungování potřebné typy rozhodnutí pak mají veřejné vysoké ško- ly upraveny ve svých vnitřních předpisech (viz např. rozhodnutí o zániku práva na zápis do studia nebo na opětovný zápis do studia po- dle čl. 10 odst. 4 Studijního a zkušebního řádu Masarykovy univerzity nebo rozhodnutí o udě- lení výjimky podle čl. 41 citovaného řádu). Lze tedy shrnout, že i když určitý typ roz- hodnutí není v $ 68 odst. 3 zákona o vysokých školách výslovně uveden, nejedná se samo o sobě o překážku jeho zakotvení ve vnitřním předpise veřejné vysoké školy, pokud je tako- vá úprava odůvodněná a provedená v mezích zákona. Taková kritéria splňuje i rozhodnutí ve věci přerušení studia, ovšem nikoliv ve for- 511 2583 mě povolení přerušit studium ve smyslu $ 68 odst. 3 písm. c) tohoto zákona, nýbrž jako roz- hodnutí o přerušení studia, vydané z iniciati- vy děkana fakulty, bez předchozí žádosti stu- denta a k jeho újmě, jak je toto upraveno v čl. 5 odst. 3 studijního a zkušebního řádu. V ná- vaznosti na výše uvedené je ovšem třeba do- vodit, že i tato jiná rozhodnutí, která nejsou výslovně obsažena ve výčtu $ 68 odst. 3 záko- na o vysokých školách, musí obsahovat ob- dobné náležitosti, které jsou vymezeny v $ 68 odst. 3 citovaného zákona, neboť i na tato roz- hodnutí se vztahuje výluka podle $ 68 odst. 1 téhož zákona, a nelze na ně tedy aplikovat pří- slušná ustanovení správního řádu, obsahující obecnou úpravu náležitostí rozhodnutí správ- ního orgánu. Nezbývá tudíž, než se co do po- vinných náležitostí rozhodnutí vydávaných v režimu zákona o vysokých školách opřít právě o $ 68 odst. 3 zákona o vysokých ško- lách, a to i v případě rozhodnutí zde výslovně neuvedených. Stejně tak soudní přezkum ta- kových rozhodnutí před správními soudy je třeba orientovat na soulad s požadavky toho- to ustanovení, jak ostatně učinil i městský soud v nyní projednávané věci. V závislosti na povaze konkrétního rozhodnutí bude pak zpravidla namístě i ohledně těchto jiných, v $ 68 odst. 3 výslovně neuvedených rozhod- nutích veřejné vysoké školy připustit jejich přezkum v intencích $ 68 odst. 4 zákona o vysokých školách, což se ostatně v nyní pro- jednávané věci také stalo, neboť žalovaná ta- kový přezkum připustila a realizovala a tepr- ve z něj vzešlé rozhodnutí napadl stěžovatel žalobou. Nejvyšší správní soud se nemůže ztotož- nit s námitkou stěžovatele, že pokud by zá- kon o vysokých školách umožňoval vydání rozhodnutí o přerušení studia i proti vůli stu- denta, jednalo by se o intenzivnější zásah do právní sféry adresáta než v případě rozhod- nutí o povolení přerušit studium na žádost studenta, které je v $ 68 odst. 3 písm. c) záko- na o vysokých školách výslovně uvedeno. Ta- to úvaha je sice sama o sobě logická, stěžova- tel ovšem opomenul, že veřejná vysoká škola je ze zákona oprávněna porušení povinnosti zaplatit poplatek za delší studium kvalifiko- 512 vat jako disciplinární delikt ve smyslu $ 64 zá- kona o vysokých školách, podle něhož „je dis- ciplinárním přestupkem zaviněné porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy vysoké školy a je- Jjích součástí“, přičemž $ 63 odst. 3 písm. a) téhož zákona ukládá studentovi povinnost hradit poplatky spojené se studiem. Možnosti takového právního hodnocení si je sice stěžo- vatel vědom, neboť sám uvádí, že posouzení jeho jednání jako disciplinárního přestupku by bylo dostačující, patrně si ovšem neuvědo- muje, že pokud by žalovaná jeho počínání skutečně kvalifikovala jako disciplinární pře- stupek, byla by podle $ 65 odst. 1 písm. b) zá- kona o vysokých školách oprávněna mu uložit podmíněné vyloučení ze studia se stanove- ním lhůty a podmínek k osvědčení, popř. jej podle písm. c) téhož ustanovení ze studia pří- mo vyloučit. Pokud by tedy žalovaná namísto postupu podle čl. 5 odst. 3 studijního a zku- šebního řádu (přerušení studia stěžovatele do doby, než dlužné poplatky uhradí), na po- rušení poplatkových povinností stěžovatele reagovala aplikací $ 64 a $ 65 odst. 1 zákona o vysokých školách a stěžovatele (podmíně- ně) vyloučila ze studia, jednalo by se o ná- sledky pro stěžovatele evidentně méně příz- nivé a o znatelně intenzivnější zásah do jeho právní sféry. Mimoto nelze přehlédnout, že přerušením studia je zamezováno dalšímu ná- růstu dlužné částky, neboť podle $ 54 odst. 2 věty první zákona o vysokých školách není osoba v době přerušení studia studentem, a nemůže tedy dojít ani ke vzniku poplatkové povinnosti za dalších započatých šest měsíců studia. Taková forma přerušení studia, jaká byla žalovanou zvolena v čl. 5 odst. 3 studijní- ho a zkušebního řádu, je s ohledem na právě uvedené konsistentní rovněž s pojetím přeru- šení studia jako dobrodiní poskytovaného vý- sokou školou v případech, kdy není možné řádně plnit studijní povinnosti, které bylo roz- pracováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2011, čj. 8 As 37/2010-78. V této souvislosti lze dodat, že žalovaná postupovala vůči stěžovateli vstřícně, neboť k vydání rozhodnutí ze dne 24. 2. 2010, kte- rým bylo jeho studium přerušeno, přistoupil SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 5/2012 2583 děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze teprve poté, co bylo zaplacení poplat- ku za delší studium stěžovateli uloženo již po- třetí, resp. již za třetí období (dalších) započa- tých šesti měsíců studia nad rámec standardní doby studia zvětšené o jeden rok. Konkrétně se jednalo o rozhodnutí žalované ze dne 18. 3. 2010, kterým byl vyměřen poplatek za delší studium na dobu od 26. 4. 2010 do 25. 10. 2010, rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2009, kterým byl vyměřen poplatek za delší stu- dium na dobu od 26. 10. 2009 do 25. 4. 2010, a rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2009, kte- rým byl vyměřen poplatek za delší studium na dobu od 26. 4. 2009 do 25. 10. 2009. Usta- novení čl. 5 odst. 3 studijního a zkušebního řádu přitom umožňovalo děkanovi přerušit stěžovateli studium o poznání dříve, a to po marném uplynutí ihůty 30 dnů podle výzvy ze dne 9. 7. 2009, která byla vydána v návaz- nosti na rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2009 a doručena stěžovateli dne 25. 7. 2009. Důvodná není ani námitka stěžovatele, že do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy patří na základě $ 6 odst. 1 písm. D) záko- na o vysokých školách toliko stanovení výše poplatku za delší studium, samotné vyměření poplatku je však vysokou školou realizováno z úřední povinnosti a jako přenesený výkon státní správy, jakož i že ani v případě rozhod- nutí o přerušení studia proti vůli studenta se nejedná o oblast akademické samosprávy, nýbrž o výkon přenesené státní správy, a ve- řejná vysoká škola tedy není oprávněna při- jmout takovou úpravu bez výslovného zákon- ného zmocnění. Z ustanovení $ 6 zákona o vysokých školách je nepochybné, že agenda poplatků za delší studium náleží do oblasti sa- mosprávy veřejné vysoké školy, když odsta- vec 1 tohoto ustanovení (mimo jiné) stanoví, že „do samosprávné působnosti veřejné vy- soké školy patří zejména: [..] e) rozhodová- ní o právech a povinnostech studentů, [..] D stanovení výše poplatků spojených se stu- diem“. Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že na základě tohoto ustanovení by do samosprávné působnosti veřejné vyso- ké školy mělo náležet výhradně stanovení vý- še poplatku za delší studium, vlastní uložení poplatku a reakce na jeho nezaplacení by však mělo být realizováno jako (přenesený) výkon státní správy. Takové štěpení poplatko- vé agendy nemá v zákoně oporu a bylo by rov- něž nesystémové. Vzhledem k tomu, že vyso- ká škola je na základě $ 6 odst. 1 zákona o vysokých školách v rámci své samosprávné působnosti oprávněna určovat podmínky pro přijetí ke studiu a rozhodovat v přijíma- cím řízení, jakož i organizovat studium a roz- hodovat o právech a povinnostech studentů včetně jejich vyloučení ze studia, bylo by ab- surdní dovozovat, že poplatková agenda jako taková do samosprávné působnosti vysoké školy nenáleží. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že stanovení výše po- platků spojených se studiem jako zvláště vý- znamný aspekt této agendy je v katalogu $ 6 odst, 1 pod písm. [) uvedeno výslovně. V rám- ci rozhodování o poplatcích jako výkonu samo- správy je pak vysoká škola ve svém vnitřním předpise oprávněna stanovit též následky ne- zaplacení poplatku, v tomto případě autorita- tívně rozhodnout o přerušení studia stěžova- tele do doby, než tento dlužný poplatek za delší studium neuhradí. Z $ 6 odst. 1 písm. e) ve spojení s $ 68 zákona o vysokých školách přitom vyplývá, že i v případě přerušení stu- dia se jedná o realizaci samosprávné působ- nosti vysoké školy. Vzhledem k tomu, že zá- kon je v tomto ohledu jednoznačný, není prostoru pro stěžovatelem navrhovanou vol- bu toho z více možných výkladů, který je pro něj příznivější. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud dodává, že zákon veřejné vyso- ké škole nijak nebrání provázat aplikaci $ 58 odst. 3 s $ 54 odst. 1 zákona o vysokých ško- lách, tedy reagovat na porušení poplatkové povinnosti studenta přerušením jeho studia. Takové řešení je mimoto nejen v souladu se zákonem, ale rovněž je legitimní, pokud ve- řejná vysoká škola v rámci výkonu své samo- správné působnosti, kam vybírání poplatků za delší studium i přerušení studia náleží, od- povídajícím způsobem reaguje na situaci, kdy student ani přes výzvu k zaplacení dluž- ný poplatek neuhradí. Nejvyšší správní soud neshledává nic závadného na řešení, které 513 2584 zvolila žalovaná v čl. 5 odst. 3 studijního a zkušebního řádu, tedy přerušení studia i proti vůli studenta s tím, že pokud student poplatek za delší studium zaplatí a požádá o ukončení přerušení studia, děkan této žá- dosti podle čl. 5 odst. 5 věty druhé studijního a zkušebního řádu vyhoví a rozhodne o ukon- čení přerušení studia. Toto řešení je osprave- dlněno tím spíše, že žalovaná by byla záko- nem oprávněna zvolit i řešení pro stěžovatele mnohem méně příznivé, totiž porušení po- platkové povinnosti kvalifikovat jako discipli- nární delikt, a za tento stěžovatele (podmíně- ně) vyloučit ze studia (viz výše). (...) 2584 Provoz na pozemních komunikacích: povolení výjimky z místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích k $ 43 odst. 5, $ 77 odst. 5 a $ 78 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních ko- munikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění zákonů č.320/2002 Sb. a č. 411/2005 Sb. Ač zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v $ 77 odst. 5 2x4 nestanoví žádná kritéria, ze kterých má správní orgán v řízení o povolení výjimky z místní a přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích vycházet, je nut- né tato kritéria dovodit z $ 43 odst. 5 a $ 78 odst. 2 téhož zákona. Pro udělení výjimky musí být dány důvody hodné zvláštního zřetele a současně udělením výjimky nesrní být zmařen účel místní či přechodné úpravy provozu na pozemních komunikacích.
David S. proti Univerzitě Karlově v Praze o rozhodnutí o přerušení studia, o kasační stíž-