Povinnost prokázání původu zvlášť chráněného živočicha dle § 54 odst. 1 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se vztahuje k individualizovaným jedincům chráněného druhu (zde papoušek kakadu palmový). Individualizace exemplářů je zajištěna jejich nezaměnitelným a nesnímatelným označením v souladu
s právními předpisy. V případě ptáků čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení Komise (ES)
č. 1808/2001 stanoví povinnost označení jedinců čipy (nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry), ve výjimečných případech nezbytných z důvodu ochrany
těchto jedinců je možné označení nesnímatelnými kroužky s jedinečným kódem
složeným z písmen a číslic. Nejsou-li ptáci takto označeni, není zpravidla možné
ověřit, zda se předložené doklady o původu vztahují k zadrženým jedincům nebo
k jiným jedincům.
Povinnost prokázání původu zvlášť chráněného živočicha dle § 54 odst. 1 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se vztahuje k individualizovaným jedincům chráněného druhu (zde papoušek kakadu palmový). Individualizace exemplářů je zajištěna jejich nezaměnitelným a nesnímatelným označením v souladu
s právními předpisy. V případě ptáků čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení Komise (ES)
č. 1808/2001 stanoví povinnost označení jedinců čipy (nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry), ve výjimečných případech nezbytných z důvodu ochrany
těchto jedinců je možné označení nesnímatelnými kroužky s jedinečným kódem
složeným z písmen a číslic. Nejsou-li ptáci takto označeni, není zpravidla možné
ověřit, zda se předložené doklady o původu vztahují k zadrženým jedincům nebo
k jiným jedincům.
[19] Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se „[ř]ízení před správním orgánem
ukončené pravomocným rozhodnutím ve
věci [...] na žádost účastníka obnoví, jestliže
vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku
prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, [...] pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování“.
[20] Podle § 54 odst. 1 zákona o ochraně
přírody a krajiny ve znění účinném v rozhodné době „[k]do drží, chová, pěstuje, dopravuje, prodává, vyměňuje, nabízí za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracovává zvláště
chráněnou rostlinu, zvláště chráněného živočicha nebo rostlinu a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle
zvláštního právního předpisu o dovozu a vývozu ohrožených druhů, je povinen na výzvu orgánu ochrany přírody prokázat jejich
zákonný původ (povoleným dovozem, povoleným odebráním z přírody nebo sběrem, pěstováním v kultuře nebo povoleným odchovem z jedinců s původem prokázaným podle
tohoto ustanovení a podobně). Bez tohoto
prokázání původu je zakázáno zvláště chráněnou rostlinu nebo živočicha nebo rostlinu
a živočicha chráněného podle mezinárodních úmluv nebo podle zvláštního právního
předpisu o dovozu a vývozu ohrožených
druhů držet, chovat, pěstovat, dopravovat,
prodávat, vyměňovat a nabízet za účelem
prodeje nebo výměny.“
[21] Ustanovení § 34 odst. 2 zákona o obchodování s ohroženými druhy v rozhodném
znění dále stanoví, že „[i]nspekce může zabavit nelegálně získaný, dovážený, vyvážený, zpětně vyvážený nebo držený exemplář,
exemplář, který nebyl zaregistrován podle
§ 23, anebo exemplář, pro který nebyl prokázán původ ve smyslu § 24 zákona. Stejně
postupuje inspekce v případě, že bylo porušeno právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů“. V § 23 odst. 8 téhož
zákona je stanovena vlastníku nebo dlouhodobému držiteli exempláře povinnost „označit na své náklady exemplář podléhající registrační povinnosti nezaměnitelným způsobem
nesnímatelnou značkou, pokud je to vhodné
a proveditelné a nezpůsobí-li to exempláři
zdravotní potíže. Způsob označení, druh nebo podobu značky, způsob číslování značek,
náležitosti identifikace exemplářů a způsob
přidělení značky stanoví prováděcí právní
předpis.“ Prováděcím předpisem byla v rozhodnou dobu vyhláška č. 227/2004 Sb., která
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
v § 6 stanovila: „(1) Nezaměnitelné značení
exemplářů se provádí v souladu s právem
Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů. (2) Nestanoví-li právo Evropských společenství o ochraně ohrožených
druhů jinak, používají se pro nově označované exempláře ptáků v České republice nesnímatelné kroužky, na kterých je vyražen
identifikační údaj sestávající z písmen CZ
a pořadového čísla přiděleného ministerstvem. Při značkování jedinečně číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry se podle první věty nepostupuje.“
[21] Ustanovení § 34 odst. 2 zákona o obchodování s ohroženými druhy v rozhodném
znění dále stanoví, že „[i]nspekce může zabavit nelegálně získaný, dovážený, vyvážený, zpětně vyvážený nebo držený exemplář,
exemplář, který nebyl zaregistrován podle
§ 23, anebo exemplář, pro který nebyl prokázán původ ve smyslu § 24 zákona. Stejně
postupuje inspekce v případě, že bylo porušeno právo Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů“. V § 23 odst. 8 téhož
zákona je stanovena vlastníku nebo dlouhodobému držiteli exempláře povinnost „označit na své náklady exemplář podléhající registrační povinnosti nezaměnitelným způsobem
nesnímatelnou značkou, pokud je to vhodné
a proveditelné a nezpůsobí-li to exempláři
zdravotní potíže. Způsob označení, druh nebo podobu značky, způsob číslování značek,
náležitosti identifikace exemplářů a způsob
přidělení značky stanoví prováděcí právní
předpis.“ Prováděcím předpisem byla v rozhodnou dobu vyhláška č. 227/2004 Sb., která
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
v § 6 stanovila: „(1) Nezaměnitelné značení
exemplářů se provádí v souladu s právem
Evropských společenství o ochraně ohrožených druhů. (2) Nestanoví-li právo Evropských společenství o ochraně ohrožených
druhů jinak, používají se pro nově označované exempláře ptáků v České republice nesnímatelné kroužky, na kterých je vyražen
identifikační údaj sestávající z písmen CZ
a pořadového čísla přiděleného ministerstvem. Při značkování jedinečně číslovanými nepozměnitelnými mikročipovými transpondéry se podle první věty nepostupuje.“
[22] Dle čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení
č. 1808/2001 „živí obratlovci, jiní než v zajetí narození a odchovaní ptáci, jsou označováni jedinečně číslovanými nepozměnitelnými
mikročipovými transpondéry, které splňují
normy ISO 11784:1996 (E) a 11785:1996 (E),
nebo, pokud je příslušný výkonný orgán
ubezpečen, že tuto metodu nelze používat
vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře
nebo druhu nebo vzhledem k přirozenému
chování, které je pro takový exemplář nebo
druh typické, označují se příslušné exempláře pomocí jedinečně číslovaných kroužků,
pásků, visaček, tetování apod., nebo musí
být identifikovatelní jakýmkoli jiným vhodným způsobem“.
[22] Dle čl. 36 odst. 1 písm. b) nařízení
č. 1808/2001 „živí obratlovci, jiní než v zajetí narození a odchovaní ptáci, jsou označováni jedinečně číslovanými nepozměnitelnými
mikročipovými transpondéry, které splňují
normy ISO 11784:1996 (E) a 11785:1996 (E),
nebo, pokud je příslušný výkonný orgán
ubezpečen, že tuto metodu nelze používat
vzhledem k fyzickým vlastnostem exempláře
nebo druhu nebo vzhledem k přirozenému
chování, které je pro takový exemplář nebo
druh typické, označují se příslušné exempláře pomocí jedinečně číslovaných kroužků,
pásků, visaček, tetování apod., nebo musí
být identifikovatelní jakýmkoli jiným vhodným způsobem“.
[23] Z výše uvedených právních předpisů
jasně vyplývá, že žalobce jako držitel papoušků podléhajících ochraně dle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně
žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
(č. 572/1992 Sb.) a předpisů Evropské unie,
byl povinen na výzvu správního orgánu
I. stupně prokázat zákonný původ konkrétních jím držených exemplářů. Důkazní břemeno ohledně prokazování původu těchto
exemplářů zákon výslovně ukládá žalobci jakožto jejich držiteli. Následkem neunesení tohoto důkazního břemene je zabavení exemplářů chráněných druhů. Stěžovatel se proto
mýlí, pokud se domnívá, že bylo povinností
správních orgánů prokázat, že původ zadržených exemplářů papoušků druhu kakadu palmový nebyl legální. Nepochybně se přitom
jedná o zákonné omezení práv vlastníků, na
něž jsou kladeny zvýšené nároky ohledně evi-
dence, označování a dokumentace jimi chovaných exemplářů chráněných živočichů. Takové omezení vlastnického práva a zásahy do
něj jsou odůvodněny důležitým veřejným zájmem na ochraně vyhynutím ohrožených
druhů živočichů prostřednictvím omezení,
respektive zákazu obchodu s těmito chráněnými živočichy, v jehož důsledku jsou decimovány populace chráněných živočichů v jejich
přirozeném prostředí (často v rozvojových
zemích). Touto právní úpravou se Nejvyšší
správní soud zabýval již ve svém rozsudku
z 27. 9. 2007, čj. 8 As 62/2006-97,
č. 1443/2008 Sb. NSS, ve věci Orel skalní,
a shledal ji legitimní. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „[z]ákon pro tento ptačí druh proto stanoví vysokou míru
ochrany a je i ve veřejném zájmu tuto ochranu zachovávat. Z tohoto důvodu je také
umožněno orgánům ochrany přírody kontrolovat chov a dispozice se zvláště chráněnými živočichy a za tím účelem mimo jiné
vést evidenci jedinců v přímé péči člověka. Je
třeba znovu zdůraznit, že prvotním účelem
této zákonné úpravy je poskytování ochrany
živočichům, a jsou proto také stanoveny přísné požadavky na zařazení konkrétního jedince do evidence.“ V posuzovaném případě
se nejednalo o registraci exempláře chráněného druhu, nýbrž o jeho zabavení v důsledku
neprokázání jeho zákonného původu, nicméně smysl obou zákonných institutů je stejný.
[23] Z výše uvedených právních předpisů
jasně vyplývá, že žalobce jako držitel papoušků podléhajících ochraně dle Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně
žijících živočichů a planě rostoucích rostlin
(č. 572/1992 Sb.) a předpisů Evropské unie,
byl povinen na výzvu správního orgánu
I. stupně prokázat zákonný původ konkrétních jím držených exemplářů. Důkazní břemeno ohledně prokazování původu těchto
exemplářů zákon výslovně ukládá žalobci jakožto jejich držiteli. Následkem neunesení tohoto důkazního břemene je zabavení exemplářů chráněných druhů. Stěžovatel se proto
mýlí, pokud se domnívá, že bylo povinností
správních orgánů prokázat, že původ zadržených exemplářů papoušků druhu kakadu palmový nebyl legální. Nepochybně se přitom
jedná o zákonné omezení práv vlastníků, na
něž jsou kladeny zvýšené nároky ohledně evi-
dence, označování a dokumentace jimi chovaných exemplářů chráněných živočichů. Takové omezení vlastnického práva a zásahy do
něj jsou odůvodněny důležitým veřejným zájmem na ochraně vyhynutím ohrožených
druhů živočichů prostřednictvím omezení,
respektive zákazu obchodu s těmito chráněnými živočichy, v jehož důsledku jsou decimovány populace chráněných živočichů v jejich
přirozeném prostředí (často v rozvojových
zemích). Touto právní úpravou se Nejvyšší
správní soud zabýval již ve svém rozsudku
z 27. 9. 2007, čj. 8 As 62/2006-97,
č. 1443/2008 Sb. NSS, ve věci Orel skalní,
a shledal ji legitimní. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „[z]ákon pro tento ptačí druh proto stanoví vysokou míru
ochrany a je i ve veřejném zájmu tuto ochranu zachovávat. Z tohoto důvodu je také
umožněno orgánům ochrany přírody kontrolovat chov a dispozice se zvláště chráněnými živočichy a za tím účelem mimo jiné
vést evidenci jedinců v přímé péči člověka. Je
třeba znovu zdůraznit, že prvotním účelem
této zákonné úpravy je poskytování ochrany
živočichům, a jsou proto také stanoveny přísné požadavky na zařazení konkrétního jedince do evidence.“ V posuzovaném případě
se nejednalo o registraci exempláře chráněného druhu, nýbrž o jeho zabavení v důsledku
neprokázání jeho zákonného původu, nicméně smysl obou zákonných institutů je stejný.
[24] Pokud by bylo na správním orgánu,
aby prokázal, že zadržené exempláře nebyly
získány v souladu s právními předpisy, znamenalo by to rezignaci na účinnou kontrolu chovu a dispozic s jedinci chráněných druhů.
V praxi by totiž zpravidla bylo velmi obtížné až
nemožné prokázat takový nelegální původ,
pokud by se nepodařilo obchodníky přistihnout přímo při pašování exemplářů chráněných druhů. Pokud se již právnická či fyzická
osoba rozhodne věnovat se chovu zvlášť chráněných druhů živočichů, musí proto věnovat zvýšenou pozornost předpisům upravujícím na
mezinárodní, evropské i národní úrovni jejich
evidenci a kontrolu. Byť se tyto předpisy mohou zdát velmi přísné a formalistické, z výše
uvedených důvodů je nelze považovat za sa-
moúčelné. Intenzita zájmu na ochraně ohrožených druhů pak odůvodňuje i přísné postihy
porušení povinností osob chovajících chráněné živočichy včetně možnosti zabavení jedinců, u nichž jejich držitel není schopen prokázat jejich původ v souladu s právními předpisy.
[24] Pokud by bylo na správním orgánu,
aby prokázal, že zadržené exempláře nebyly
získány v souladu s právními předpisy, znamenalo by to rezignaci na účinnou kontrolu chovu a dispozic s jedinci chráněných druhů.
V praxi by totiž zpravidla bylo velmi obtížné až
nemožné prokázat takový nelegální původ,
pokud by se nepodařilo obchodníky přistihnout přímo při pašování exemplářů chráněných druhů. Pokud se již právnická či fyzická
osoba rozhodne věnovat se chovu zvlášť chráněných druhů živočichů, musí proto věnovat zvýšenou pozornost předpisům upravujícím na
mezinárodní, evropské i národní úrovni jejich
evidenci a kontrolu. Byť se tyto předpisy mohou zdát velmi přísné a formalistické, z výše
uvedených důvodů je nelze považovat za sa-
moúčelné. Intenzita zájmu na ochraně ohrožených druhů pak odůvodňuje i přísné postihy
porušení povinností osob chovajících chráněné živočichy včetně možnosti zabavení jedinců, u nichž jejich držitel není schopen prokázat jejich původ v souladu s právními předpisy.
[25] Povinnost prokázání původu se pak
nezbytně vztahuje k individualizovaným jedincům chráněného druhu. Individualizace
exemplářů je zajištěna jejich nezaměnitelným a nesnímatelným označením v souladu
s unijními a národními předpisy. V případě
ptáků právní předpisy stanoví povinnost
označení jedinců čipy (nepozměnitelnými
mikročipovými transpondéry), ve výjimečných případech nezbytných z důvodu ochrany těchto jedinců (pokud by implantování čipu ohrozilo zdravotní stav exempláře) pak je
možné označení nesnímatelnými kroužky
s jedinečným kódem složeným z písmen
a číslic. V daném případě tak správní orgány
nemohly akceptovat k prokázání původu
předmětných papoušků registrační listy, u nichž
nebylo možné ověřit, zda se vztahují k zadrženým jedincům nebo k jiným jedincům. Stěžovatel proto původ papoušků registračními listy neprokázal. Výpověď stěžovatele jakožto
hodnověrný důkaz původu papoušků nepostačuje (srov. výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci Orel skalní).
[26] Již z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelem uplatněné důvody pro obnovu řízení o zabavení papoušků nepostačovaly, neboť zjištění ohledně nemožnosti přesného
určení stáří papoušků nemohlo nic změnit
na závěru správních orgánů, že stěžovatel původ jedinců druhu kakadu palmový neprokázal. Na tom nic nemění ani to, že správní orgán I. stupně použil ve správním řízení
posudek Agentury ochrany přírody a krajiny,
který stáří papoušků určoval, a že v rozhodnutí I. stupně byl použit argument stářím papoušků nekorespondujícím s registračními
listy jako jeden z pěti důvodů, proč správní
orgán I. stupně neakceptoval registrační listy
jako důkaz původu papoušků. I kdyby byl totiž tento jeden z pěti důvodů vyvrácen, stále
by důkaz zákonného původu konkrétních zajištěných jedinců absentoval, neboť stále exis-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 12 / 2 013
Jiří Z. proti Ministerstvu životního prostředí o zabavení exemplářů zvlášť chráněného