Pokud jde o další žalobní argumentaci,
považuje soud za podstatné zdůraznit, že
zjišťování žalovaného, zda jednání žalobce
má znaky trestného činu, z obsahu trestních
spisů není porušením procesních práv žalobce . Žalovaný takto postupoval jednak za účelem zjištění skutečného stavu věci, jednak
směrem k posouzení podmínek podle § 42
odst . 1 písm . d) služebního zákona, tj . zda tu
jsou znaky trestného činu, nikoliv z důvodu,
zda se žalobce dopustil trestné činnosti . Skutečnost, že skutkový stav zjištěný v trestním
řízení není v rozporu se skutkovými zjištěními žalovaného a Krajského ředitelství policie
hlavního města Prahy v nyní posuzovaném
řízení, nemá pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí podstatný význam . Je
tomu tak proto, že k tomu, aby mohlo dojít
k propuštění příslušníka bezpečnostních
sborů ze služebního poměru, je třeba naplnění zákonných předpokladů pro toto propuštění . K naplnění těchto zákonných podmínek, stanovených v § 42 odst . 1 zákona
o služebním poměru, došlo, neboť bylo nade
vší pochybnost prokázáno a osvědčeno, že
žalobce porušil služební slib tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky
k § 41 odst . 4 správního řádu (č . 500/2004 Sb .)
trestného činu a které je způsobilé ohrozit
dobrou pověst bezpečnostního sboru . Došlo
tak k naplnění podmínek, které jsou uvedeny v § 42 odst . 1 písm . d) zákona o služebním
poměru, správní orgán tak správně postihl
žalobce za spáchání tohoto správního deliktu
propuštěním podle uvedeného ustanovení .
Navíc je třeba mít na zřeteli, že uvedené ustanovení zákonodárce přijal z důvodu potřeby
skončit služební poměr ještě předtím, než
bude příslušník za takové jednání pravomocně odsouzen (viz důvodová zpráva k zákonu
o služebním poměru) . Uvedená okolnost
tak svědčí právě důvodnosti zrychleného
jednání služebního funkcionáře, neboť není
namístě vyčkávat na odsouzení v trestním
řízení soudním, ale v případě, kdy zde bude
zjištěno a prokázáno jednání naplňující požadované zákonné podmínky podle citovaného ustanovení, může bez zbytečného odkladu legitimně dojít k propuštění příslušníka
bezpečnostních sborů, jehož režim se jeví
srovnatelným právě s okamžitým zrušením
pracovního poměru zaměstnavatelem podle
§ 55 odst . 1 písm . b) zákoníku práce z roku
2006 . Na taková, zákonem předpokládaná
jednání policisty se tak vztahuje režim přísnějšího postupu trvalého charakteru, než
jaký je uplatňován v rámci institutu dočasného zproštění funkce, jehož případné aplikace
se žalobce v podané žalobě domáhal a které
má dočasnou povahu . Městský soud za výše
popsaných okolností neshledal žádné důvody pro to, aby přisvědčil žalobci v námitce,
že v jeho nyní posuzovaném případě měl
služební funkcionář užít institutu dočasného
zproštění . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
Prejudikatura: č . 1881/2009 Sb . NSS; nález Ústavního soudu č . 9/2010 Sb .
Věc: Daddy Matandi T . proti Ministerstvu vnitra o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce .
domáhal a které
má dočasnou povahu . Městský soud za výše
popsaných okolností neshledal žádné důvody pro to, aby přisvědčil žalobci v námitce,
že v jeho nyní posuzovaném případě měl
služební funkcionář užít institutu dočasného
zproštění . (…)
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
Prejudikatura: č . 1881/2009 Sb . NSS; nález Ústavního soudu č . 9/2010 Sb .
Věc: Daddy Matandi T . proti Ministerstvu vnitra o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobce .
Policie České republiky, Ředitelství služby
cizinecké policie, Inspektorát cizinecké policie Praha-Ruzyně, rozhodnutím ze dne 10 . 11 .
2014 podle § 119 odst . 1 písm . b) bodu 2
a písm . c) bodu 2 zákona č . 326/1999 Sb .,
o pobytu cizinců na území České republiky
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uložila
žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu,
po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, v délce 4
roky . Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím,
že se žalobce dne 9 . 11 . 2014 v 14:00 hod . při
pobytové kontrole na mezinárodním letišti
Praha-Ruzyně úmyslně prokázal cestovním
dokladem, který obsahoval neoprávněně provedené změny, a že na území České republiky
pobýval bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn,
nebo bez platného oprávnění k pobytu .
Proti rozhodnutí o uložení správního
vyhoštění podal žalobce odvolání společně
s žádostí o navrácení v předešlý stav podle
§ 41 správního řádu . V ní se žalobce domáhal
prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání, které zároveň předložil . V žádosti o prominutí zmeškání úkonu žalobce uvedl, že
rozhodnutí I . stupně mu bylo doručeno dne
10 . 11 . 2014 . Jelikož byl v tuto dobu zajištěn
v Přijímacím středisku Praha-Ruzyně, obrátil
se s žádostí o pomoc na sociální pracovníky,
kteří mu sdělili, že se dostaví právník, který
mu pomůže . Sám si ve francouzštině odvolání napsal, nicméně mu bylo řečeno, ať na
právníka počká, jelikož opravný prostředek
musí být sepsán v českém jazyce a odeslán .
Následně požádal o provedení tohoto úkonu
právníka organizace Charita, který se do přijímacího střediska dostavil za účelem právního
poradenství . Ten však odvolání odmítl sepsat
s odůvodněním, že na něj nemá čas, jelikož
jede na dovolenou . Až po uplynutí zákonné lhůty dne 20 . 11 . 2014 se do přijímacího
střediska dostavila právnička jiné neziskové
organizace, která mu se sepsáním odvolání pomohla . Ke zmeškání lhůty pro podání
odvolání tak došlo bez jeho zavinění, neboť
byl v přijímacím středisku zajištěn, nemohl
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 3 /2016
vního
poradenství . Ten však odvolání odmítl sepsat
s odůvodněním, že na něj nemá čas, jelikož
jede na dovolenou . Až po uplynutí zákonné lhůty dne 20 . 11 . 2014 se do přijímacího
střediska dostavila právnička jiné neziskové
organizace, která mu se sepsáním odvolání pomohla . Ke zmeškání lhůty pro podání
odvolání tak došlo bez jeho zavinění, neboť
byl v přijímacím středisku zajištěn, nemohl
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 3 /2016
si právníka vyhledat ani s ním komunikovat .
Sám nemá právnické vzdělání, a proto nebyl
schopen odvolání v českém jazyce náležitě
sepsat . Za této situace byl plně odkázán na
právní pomoc neziskových organizací, které
do přijímacího střediska pravidelně jezdí,
čehož také využil ihned, jak to bylo možné,
avšak právník organizace Charita odmítl potřebný úkon učinit . S ohledem na krátkou
pětidenní lhůtu pro podání odvolání pak
potřebnou právní pomoc obdržel až po jejím
marném uplynutí .
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát cizinecké
policie Praha-Ruzyně, usnesením ze dne
26 . 11 . 2014 žádosti o prominutí zmeškání
odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění nevyhověla a zmeškání tohoto úkonu neprominula . V odůvodnění tohoto usnesení se
uvádí, že žalobce byl o právu na podání odvolání řádně poučen za přítomnosti tlumočnice
dne 10 . 11 . 2014 a měl možnost se na místě
odvolat, což neučinil . Po celou dobu řízení
o správním vyhoštění byla přítomna tlumočnice do francouzského jazyka, které žalobce
bez problému rozuměl . Navíc újma, která by
prominutím zmeškání úkonu byla způsobena
dotčením veřejného zájmu, by převýšila újmu
hrozící žalobci, neboť ten se dopustil nelegálního jednání neslučitelného se zákonem
o pobytu cizinců . Naléhavý veřejný zájem
spočívající v ochraně České republiky před
nelegální migrací tak vyžaduje vycestování
žalobce .
Následně žalovaný rozhodnutím ze dne
3 . 2 . 2015 odvolání zamítl jako opožděné, neboť rozhodnutí o správním vyhoštění bylo
žalobci oznámeno dne 10 . 11 . 2014, právní
moci nabylo dne 19 . 11 . 2014 a žalobce podal odvolání k poštovní přepravě teprve dne
21 . 11 . 2014, tedy po uplynutí pětidenní lhůty ode dne oznámení rozhodnutí, přičemž
žádosti o prominutí zmeškání úkonu nebylo vyhověno . Dále žalovaný neshledal žádné
skutečnosti, které by odůvodňovaly obnovu
řízení, zahájení přezkumného řízení nebo vydání nového rozhodnutí v dané věci .
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
11 . 5 . 2015, čj . 1 A 18/2015-35, žalobu proti tomuto rozhodnutí o odvolání zamítl .
lání k poštovní přepravě teprve dne
21 . 11 . 2014, tedy po uplynutí pětidenní lhůty ode dne oznámení rozhodnutí, přičemž
žádosti o prominutí zmeškání úkonu nebylo vyhověno . Dále žalovaný neshledal žádné
skutečnosti, které by odůvodňovaly obnovu
řízení, zahájení přezkumného řízení nebo vydání nového rozhodnutí v dané věci .
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
11 . 5 . 2015, čj . 1 A 18/2015-35, žalobu proti tomuto rozhodnutí o odvolání zamítl .
V odůvodnění rozsudku městský soud
uvedl, že rozhodnutí o uložení správního
vyhoštění bylo žalobci tlumočeno včetně poučení o opravných prostředcích, a že tudíž
orgán I . stupně žalobce řádně poučil o opravném prostředku . Městský soud dále uvedl, že
v souladu s judikaturou Nejvyššího správního
soudu je možné v rámci žalobního řízení přezkoumat také usnesení, kterým orgán I . stupně nevyhověl žádosti žalobce o navrácení
v předešlý stav . V této souvislosti městský
soud uvedl, že žalobce věděl o zákonné pětidenní lhůtě pro podání odvolání a že rovněž
věděl, u kterého orgánu jej má učinit . Městský soud neakceptoval tvrzení žalobce, že
neovládá český jazyk a není schopen podat
odvolání . Podle městského soudu postačoval žalobcův písemný projev vůle, že podává
odvolání . Městský soud rovněž odmítl argument, že žalobce neměl přístup k právnímu
poradenství . Upozornil, že žalobce obdržel
rozhodnutí o správním vyhoštění dne 10 . 11 .
2014, a měl tedy možnost podat odvolání až
do 18 . 11 . 2014, neboť poslední den zákonné lhůty připadl na svátek . Pokud pracovníci neziskových organizací do přijímacího
střediska docházejí jednou týdně, musel mít
žalobce možnost právní pomoci využít a odvolání podat . Městský soud nepřisvědčil ani
námitce protiústavnosti § 169 odst . 5 zákona
o pobytu cizinců . Právní řád totiž nabízí možnost prominutí zmeškání úkonu, tedy podání odvolání po uplynutí pětidenní lhůty od
oznámení rozhodnutí o správním vyhoštění .
Srovnání s nálezem Ústavního soudu ze dne
1 . 12 . 2009, sp . zn . Pl . ÚS 17/09, č . 9/2010 Sb .,
proto není namístě .
Proti uvedenému rozsudku podal žalobce
(stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítl nesprávné posouzení žádosti o navrácení v předešlý stav . Neovládá český jazyk a neorientuje
se v českém právu . Argument, že mohl podat
odvolání pomocí jednoduchého podání, stěžovatel odmítl s tím, že správní řád předpo-
oznámení rozhodnutí o správním vyhoštění .
Srovnání s nálezem Ústavního soudu ze dne
1 . 12 . 2009, sp . zn . Pl . ÚS 17/09, č . 9/2010 Sb .,
proto není namístě .
Proti uvedenému rozsudku podal žalobce
(stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítl nesprávné posouzení žádosti o navrácení v předešlý stav . Neovládá český jazyk a neorientuje
se v českém právu . Argument, že mohl podat
odvolání pomocí jednoduchého podání, stěžovatel odmítl s tím, že správní řád předpo-
kládá určité formální požadavky odvolání,
které jako osoba bez právního vzdělání nezná . V důsledku jazykové bariéry a omezeného kontaktu s vnějším světem si nebyl schopen zajistit příslušnou právní pomoc a neměl
ani dostatečné prostředky k úhradě nákladů
za právní zastoupení . V důsledku těchto skutečností byl zcela závislý na právní pomoci
pracovníků nevládních organizací, kteří do
zařízení docházejí . Soud posoudil věc zcela
formalisticky s tím, že cizinec měl k dispozici
tlumočníka a odmítl argumenty jak nezákonnosti rozhodnutí žalovaného, tak i protiústavnosti § 169 odst . 5 zákona o pobytu cizinců .
Městský soud vyšel z obecného tvrzení, že do
zařízení jednou týdně dojíždí pracovníci Organizace pro pomoc uprchlíkům, a z toho dovodil, že cizinec měl zajištěn přístup k právní
pomoci, neboť v jeho případě činila lhůta
k podání odvolání 8 dní . Stěžovatel k tomu
uvedl, že se ve skutečnosti k právnímu poradenství dostal až dne 20 . 11 . 2014, tedy dva
dny po uplynutí lhůty pro podání odvolání .
Podle stěžovatele měl soud toto tvrzení vyvrátit důkazem ze správního spisu, což však
neučinil . Stěžovatel dále odkázal na nález
Ústavního soudu sp . zn . Pl . ÚS 17/09, ze kterého dovodil, že § 169 odst . 5 zákona o pobytu cizinců je v rozporu s ústavním pořádkem .
Soud podle stěžovatele rovněž nesplnil svou
povinnost vykládat ustanovení zákona o pobytu cizinců eurokonformně, neboť mu upřel
možnost využít prostředků nápravy rozhodnutí o vyhoštění a rovněž mu upřel právo na
právní pomoc v této záležitosti . Podle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, protože se soud vůbec nezabýval jeho
prohlášením, že se nemůže vrátit do vlasti,
kde mu hrozí nebezpečí ze strany bezpečnostních složek .
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že stěžovatel byl seznámen se správním rozhodnutím . Odmítl, že by stěžovateli
bránily v podání odvolání objektivní překážky, neboť postačovalo, aby učinil jednoduchý
projev vůle, z nějž by vyplynul záměr podat
odvolání . Takové podání byl stěžovatel schopen učinit i bez hlubších právních znalostí
a následně bylo možné odvolání doplnit . Ža-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
bezpečnostních složek .
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že stěžovatel byl seznámen se správním rozhodnutím . Odmítl, že by stěžovateli
bránily v podání odvolání objektivní překážky, neboť postačovalo, aby učinil jednoduchý
projev vůle, z nějž by vyplynul záměr podat
odvolání . Takové podání byl stěžovatel schopen učinit i bez hlubších právních znalostí
a následně bylo možné odvolání doplnit . Ža-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016
lovaný dále odkázal na důvody uložení správního vyhoštění spočívající zejména v tom, že
se stěžovatel prokázal neoprávněně upraveným cestovním dokladem . Dále upozornil na
neexistenci překážek pro vycestování z České republiky do země původu stěžovatele
a odkázal na závazné stanovisko odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra .
Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl .
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek
Městského soudu v Praze i rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení .
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud nepřisvědčil námitce o nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku, kterou stěžovatel shledal v tom, že
se městský soud nezabýval údajným porušením článku 31 Úmluvy o postavení uprchlíků (č . 208/1993 Sb .) a § 119 zákona o pobytu
cizinců . Městský soud však dospěl k závěru
o důvodnosti zamítnutí odvolání proti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění pro
opožděnost a v takovém případě se již nemohl zabývat uvedenou meritorní námitkou .
V tomto směru tedy Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou .
Proto se dále zabýval kasačními námitkou
o protiústavnosti části § 169 odst . 5 zákona
o pobytu cizinců, podle něhož „[p]roti rozhodnutí o správním vyhoštění lze podat odvolání do 5 dnů ode dne oznámení tohoto
rozhodnutí “ . V dané věci totiž nebyla tato
lhůta dodržena, neboť rozhodnutí o správním vyhoštění bylo stěžovateli doručeno dne
10 . 11 . 2014 a odvolání proti němu bylo sepsáno až dne 20 . 11 . 2014 a následujícího dne
předáno k poštovní přepravě, přičemž konec
zákonné lhůty pro podání řádného opravného prostředku připadl na den 18 . 11 . 2014 .
Pětidenní lhůta pro podání odvolání proti
rozhodnutí o správním vyhoštění však sama
o sobě nezakládá rozpor s ústavním pořádkem . Dále zmíněné právní předpisy Evropské
unie i České republiky totiž cizincům v řízení o správním vyhoštění alespoň v obecné
rovině zajišťují dostatečnou ochranu jejich
veřejných subjektivních práv . Jedná se zejmé-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 3 /2016
konné lhůty pro podání řádného opravného prostředku připadl na den 18 . 11 . 2014 .
Pětidenní lhůta pro podání odvolání proti
rozhodnutí o správním vyhoštění však sama
o sobě nezakládá rozpor s ústavním pořádkem . Dále zmíněné právní předpisy Evropské
unie i České republiky totiž cizincům v řízení o správním vyhoštění alespoň v obecné
rovině zajišťují dostatečnou ochranu jejich
veřejných subjektivních práv . Jedná se zejmé-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 3 /2016
na o právní poradenství osobám, jimž bylo
uloženo správní vyhoštění . Zmeškání lhůty
pro podání odvolání proti tomuto rozhodnutí lze dále, nejenom z důvodu neposkytnutí
právní pomoci v jednotlivém případě, prominout za užití § 41 správního řádu . Právě tato
možnost odlišuje nyní projednávanou věc od
případu řešeného ve věci sp . zn . Pl . ÚS 17/09,
v níž Ústavní soud zrušil sedmidenní lhůtu
k podání žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o udělení mezinárodní ochrany pro
zjevnou nedůvodnost, jejíž zmeškání podle
§ 72 odst . 4 s . ř . s . nebylo možné prominout .
Z těchto důvodů nelze uvedenou část znění
§ 169 odst . 5 zákona o pobytu cizinců považovat za protiústavní .
Proto se Nejvyšší správní soud zabýval
stížnostní námitkou o nesprávném posouzení jeho žádosti o navrácení v předešlý stav .
Podle § 41 odst . 1 správního řádu „[n]avrá-
cením v předešlý stav se rozumí prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést
nejpozději při ústním jednání nebo v určité
lhůtě“ .
Podle § 41 odst . 2 správního řádu „[p]ožá-
dat o prominutí zmeškání úkonu účastník
může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit.
S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon,
jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode
dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden
rok.“
Podle § 41 odst . 4 správního řádu „[s]práv-
ní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění “ .
Podle § 41 odst . 5 správního řádu „[s]práv-
ní orgán zmeškání úkonu nepromine, je-li
zjevné, že by újma, která by byla způsobena
dotčením práv nabytých v dobré víře nebo
dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu
hrozící podateli “ .
Jestliže správní orgán podle § 41 správního řádu nepromine zmeškání lhůty k podání
odvolání, je takové rozhodnutí sice samostatně vyloučeno ze soudního přezkumu, avšak
může být správním soudem přezkoumáno
v rámci řízení o žalobě proti konečnému
rozhodnutí správního orgánu o odvolání,
jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 31 . 7 . 2008, čj . 9 As 88/2007-49,
č . 1881/2009 Sb . NSS .
V nyní projednávané věci odůvodnil stěžovatel žádost o navrácení v předešlý stav
tím, že mu ve lhůtě pro podání odvolání proti
rozhodnutí o správním vyhoštění nebyla poskytnuta potřebná právní pomoc při sepsání
opravného prostředku .
soudem přezkoumáno
v rámci řízení o žalobě proti konečnému
rozhodnutí správního orgánu o odvolání,
jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 31 . 7 . 2008, čj . 9 As 88/2007-49,
č . 1881/2009 Sb . NSS .
V nyní projednávané věci odůvodnil stěžovatel žádost o navrácení v předešlý stav
tím, že mu ve lhůtě pro podání odvolání proti
rozhodnutí o správním vyhoštění nebyla poskytnuta potřebná právní pomoc při sepsání
opravného prostředku .
Podle čl . 13 odst . 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES o společných normách a postupech v členských
státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (dále
jen „návratová směrnice“) „[d]otčený státní
příslušník třetí země musí mít možnost získat právní poradenství, právní zastoupení
a v případě potřeby jazykovou pomoc“ .
Při transpozici tohoto ustanovení návratové směrnice do zákona o pobytu cizinců však
zákonodárce zcela nedostatečně naplnil jeho
cíl spočívající v zajištění efektivního výkonu
práva cizince na poskytnutí právního poradenství či právního zastoupení . Podle § 48b
odst . 1 zákona o pobytu cizinců sice „cizinci,
který podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území,
nebo cizinci, kterému bylo toto povolení vydáno, [byla] poskytnuta právnickou osobou
zabývající se poskytováním právní pomoci
cizincům tato pomoc bezplatně, může ministerstvo právnické osobě přispět na úhradu
nákladů spojených s poskytováním právní pomoci na základě písemně uzavřené
smlouvy“ . Dále podle § 144 odst . 3 zákona
o pobytu cizinců „[z]ajištěný cizinec má právo přijímat v zařízení návštěvy advokáta
nebo zástupce právnické osoby, který prokáže, že předmětem její činnosti je oprávnění
poskytovat právní pomoc cizincům, [přičemž] za právnickou osobu jedná k tomu
pověřený její zaměstnanec nebo člen, který
má vysokoškolské právnické vzdělání, které
je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie“ . Tato ustanovení zákona o pobytu cizinců ani žádný jiný
právní předpis však nezaručují získání bez-
platného právního poradenství či právního
zastoupení všemi cizinci, kteří nemají dostatečné prostředky . Především však zákon o pobytu cizinců nedává žádnou záruku, že právní pomoc bude cizinci poskytnuta nebo že ji
získá včas, neboť v něm není zakotvena obecná povinnost příslušného státního orgánu
zajistit cizincům právní poradenství či právní
pomoc tak, aby neutrpěli žádnou újmu . Tento legislativní nedostatek je evidentní zejména v případech zajištěných cizinců či cizinců
nacházejících se v přijímacím či pobytovém
středisku, jimž bylo doručeno rozhodnutí vydané v řízení podle zákona o pobytu cizinců
a kteří mají velmi krátkou lhůtu na sepsání
a podání odvolání či žaloby ke správnímu
soudu proti takovému rozhodnutí .
slušného státního orgánu
zajistit cizincům právní poradenství či právní
pomoc tak, aby neutrpěli žádnou újmu . Tento legislativní nedostatek je evidentní zejména v případech zajištěných cizinců či cizinců
nacházejících se v přijímacím či pobytovém
středisku, jimž bylo doručeno rozhodnutí vydané v řízení podle zákona o pobytu cizinců
a kteří mají velmi krátkou lhůtu na sepsání
a podání odvolání či žaloby ke správnímu
soudu proti takovému rozhodnutí .
V rámci implementace návratové směrnice může být nedokonalost české právní úpravy týkající se zajištění právního poradenství
a právního zastoupení jistě alespoň zčásti
překlenuta praxí správního orgánu . Ten kupříkladu může smluvně zabezpečit pravidelnou přítomnost pracovníků právnické osoby
zabývající se poskytováním právní pomoci cizincům s omezenou svobodou tak, aby mohli
podat v zákonné lhůtě odvolání proti správnímu vyhoštění .
V nyní posuzované věci však žalovaný
neprokázal, že během pětidenní lhůty od
doručení rozhodnutí o uložení správního
vyhoštění byla stěžovateli poskytnuta právní
pomoc za účelem sepisu a podání odvolání
proti tomuto správnímu aktu . Žalovaný toliko v žalobním řízení tvrdil, že do přijímacího
zařízení, v němž se v rozhodné době stěžovatel nacházel, dochází jednou týdně pracovník
Organizace pro pomoc uprchlíkům . Nikterak
však nedoložil, že do náplně činnosti pracovníka této neziskové organizace náleželo
právě poskytování právního poradenství
cizincům, včetně sepisování opravných prostředků proti rozhodnutím vydaným podle
zákona o pobytu cizinců, a že taková právní
pomoc byla v dané věci stěžovateli skutečně
nabídnuta . Kromě toho stěžovatel v žádosti
o navrácení lhůty v předešlý stav uvedl, že
v přijímacím zařízení mu bylo sepsání odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 3/2 016