4 Azs 126/2006- 65 - text
č. j. 4 Azs 126/2006 - 66
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: O. K., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30,
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ostravě se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 11. 11. 2004, č. j. OAM-3074/VL-20-03-2004. Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
V podané kasační stížnosti stěžovatelka současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 13. 10. 2005 Krajský soud v Ostravě zaslal (doporučeně) stěžovatelce na adresu uvedenou v kasační stížnosti (P. 9, P. 569) formulář k vyjádření o majetkových poměrech pro posouzení důvodnosti stěžovatelčiny žádosti, a to zároveň s výzvou, aby jej do 7 dnů vrátila soudu řádně vyplněný a podepsaný. Zásilka se dne 4. 11. 2005 vrátila nedoručena zpět Krajskému soudu v Ostravě. Podle údajů pošty P. 911 uvedených na obálce nebyl adresát písemnosti zastižen, a proto byla zásilka dne 17. 10. 2005 uložena a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Výzva k vyzvednutí zásilky byla učiněna opětovně dne 27. 10. 2005. Protože zásilka nebyla vyzvednuta do 15-ti dnů od uložení, byla dne 2. 11. 2005 odeslána zpět soudu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30, rozhodl, že se žalobkyni neustanovuje zástupce z řad advokátů. Usnesení bylo odůvodněno tím, že žalobkyně ve stanovené lhůtě nedoložila na výzvu soudu své osobní, výdělkové a majetkové poměry, neboť výzvu s příslušným formulářem nepřevzala. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno na adresu, kterou uvedla v kasační stížnosti – P. 9, P.
569. Usnesení Krajského soudu v Ostravě žalobkyně napadla včas podanou kasační stížností. Vedle námitek směřujících proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17 (a uplatněných již v dříve podané v kasační stížnosti směřující proti tomuto rozsudku) stěžovatelka uvedla, že výzvu k předložení formuláře o majetkových poměrech nikdy neobdržela, a tudíž na ni nemohla ve stanovené lhůtě reagovat. K této kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30, stěžovatelka přiložila vyplněný a podepsaný formulář o osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. v rozsahu a z důvodů, které uplatnila stěžovatelka v kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dovodil podle obsahu kasační stížnosti, že se stěžovatelka dovolává stížnostního důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tj. nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky týkající se splnění podmínek pro ustanovení zástupce, resp. nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem (nedoručení výzvy k předložení formuláře o majetkových poměrech), která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě je zjevné, že tento soud učinil pokus o doručení výzvy k předložení formuláře o majetkových poměrech na adresu, kterou sama stěžovatelka uvedla ve svém podání, jímž byla kasační stížnost proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17. Podle § 42 odst. 5 s. ř. s. v návaznosti na § 46 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, § 50b a § 50c odst. 4 téhož zákona platí, že nebyl-li adresát písemnosti, která nemusí být doručena do vlastních rukou, zastižen v místě, které označil, a doručujícímu orgánu se nepodařilo písemnost doručit vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá, uloží se písemnost na poště a adresát se o tom vyrozumí s tím, že si má písemnost vyzvednout.
Nevyzvedne-li si písemnost do 3 dnů (nebo jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů) od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; vychází se tedy z tzv. fikce doručení. Poslední den uvedené třídenní lhůty počítané od uložení zásilky nastal v dané věci dne 20. 10. 2005 a tento den se považuje za den doručení písemnosti adresátovi.
K tomu Nejvyšší správní soud poznamenává, že fikce doručení neboli tzv. náhradní doručení je institutem, který – jsou-li k tomu dány zákonné předpoklady – zcela nahrazuje doručení skutečné. Proto s ním zákon také spojuje totožné následky: v případě stěžovatelky tak v den následující po uplynutí posledního dne třídenní úložní lhůty začala běžet soudcem stasedmidenní lhůta k předložení formuláře o majetkových poměrech, a to bez ohledu na to, že se stěžovatelka o obsahu výzvy nedozvěděla. Náhradní doručení je neúčinné pouze tehdy, pokud účastník soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržoval v den, kdy nebyl zastižen, a ve třech (popřípadě deseti, jde-li o zásilku určenou do vlastních rukou) dnech následujících; žádný takový důkaz však stěžovatelka soudu nepředložila. S ohledem na uvedené tedy námitka stěžovatelky, že výzvu k předložení formuláře o majetkových poměrech nikdy neobdržela, a tudíž na ni nemohla ve stanovené lhůtě reagovat, nemůže obstát.
Podle § 35 odst. 7 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z dikce citovaného ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny dvě podmínky: Jedná se o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je povinnost doložit nedostatek prostředků jednoznačně na účastníkovi řízení, aby soud mohl posoudit, jsou li splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004
50, uveřejněné pod č. 537/2005 Sb. NSS). Protože stěžovatelka nedoložila své osobní a majetkové poměry, na základě kterých by bylo možno posoudit, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, krajský soud jí zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil. Jelikož v případě stěžovatelky nebyla splněna první z podmínek pro možné ustanovení zástupce dle § 35 odst. 7 s. ř. s., krajský soud se již nebyl povinen zabývat hodnocením další podmínky pro ustanovení zástupce, tedy potřebou ochrany práv stěžovatelky, což by bylo vzhledem k uvedenému nadbytečné.
Z ostatních námitek uvedených v kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 30, je patrné a nepochybné, že věcně nesměřují proti citovanému usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů, ale proti rozsudku uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2005, č. j. 63 Az 205/2004 – 17. Proto se jimi Nejvyšší správní soud nezabýval. Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem podle ustanovení § 109 odst. 1 citovaného zákona.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. září 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu