Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a současně odmítne žalobu (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.), zaplacený soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost nevrací.
[12] Podle § 17 odst. 1 s. ř. s., „[d]ospěl-li senát Nejvyššího správního soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, postoupí věc k rozhodnutí rozšířenému senátu“.
[13] V nynější věci je zjevné, že ve stávající judikatuře Nejvyššího správního soudu existují na předloženou otázku tři různé odpovědi. Právní názor zastávaný předkládajícím čtvrtým senátem (jenž se konzistentně přiklání k první linii judikatury) je tudíž nutně odlišný od názoru již vyjádřeného v jiných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu. Současně není sporné, že nyní předložená otázka je pro rozhodnutí o vrácení soudního poplatku významná.
[14] Pravomoc rozšířeného senátu je tedy dána.
IV. 2. Právní názor rozšířeného senátu
[15] Podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona o soudních poplatcích, „[b]yl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek“.
[16] Podle § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích „[v] řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé“.
[17] Z citovaných ustanovení plyne, že soud zaplacený poplatek vrátí: a) byl-li návrh na zahájení řízení odmítnut b) před prvním jednáním nebo před vydáním rozhodnutí o věci samé (rozhodoval-li soud bez jednání).
[18] Podstatou posuzované otázky je, zda v situaci, kdy Nejvyšší správní soud zruší rozhodnutí krajského soudu a současně odmítne žalobu (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.), má vrátit zaplacené soudní poplatky, případně v jakém rozsahu, či naopak uhrazené soudní poplatky nevracet.
[19] Pokud jde o řízení o kasační stížnosti, soud poplatek vrací pouze v případě zastavení řízení o kasační stížnosti (§ 10 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích) nebo odmítnutí kasační stížnosti (§ 10 odst. 3 věta třetí, popř. § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích; viz též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS). V procesní situaci, z níž sporná otázka vzešla, však soud kasační stížnost neodmítá ani řízení o ní nezastavuje, nýbrž rozhoduje rozsudkem (ve věci samé) podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s.
[20] V tomto ohledu tedy rozšířený senát přisvědčuje první a druhé judikaturní linii a právnímu názoru předkládajícího senátu.
[21] Pokud jde o řízení o žalobě, je splněn předpoklad odmítnutí návrhu na zahájení řízení (žaloby). Soud však vrátí poplatek pouze za předpokladu, že k odmítnutí dojde (i) před prvním jednáním, nebo (ii) před vydáním rozhodnutí o věci samé (rozhoduje-li soud bez jednání; viz především § 51 a 76 odst. 1 s. ř. s.).
[22] Koná-li se v řízení jednání a nedojde před ním (resp. před prvním z nich, koná-li se jich více) k odmítnutí návrhu, soud poplatek nevrací. Odmítnutí žaloby, k němuž nedošlo před prvním jednáním, tedy není spojeno s vrácením poplatku, přičemž není podstatné, zda k němu dojde v řízení o žalobě, v řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 1 věta první za středníkem s. ř. s.) nebo (výjimečně) v dalším řízení následujícím po zrušení rozsudku krajského soudu (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
[22] Koná-li se v řízení jednání a nedojde před ním (resp. před prvním z nich, koná-li se jich více) k odmítnutí návrhu, soud poplatek nevrací. Odmítnutí žaloby, k němuž nedošlo před prvním jednáním, tedy není spojeno s vrácením poplatku, přičemž není podstatné, zda k němu dojde v řízení o žalobě, v řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 1 věta první za středníkem s. ř. s.) nebo (výjimečně) v dalším řízení následujícím po zrušení rozsudku krajského soudu (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
[23] Zůstává sporné, zda má být poplatek za žalobu vrácen v situaci, kdy krajský soud rozhodne o věci samé bez jednání a Nejvyšší správní soud následně jeho rozsudek zruší a žalobu odmítne. Podle první judikaturní linie (a předkládajícího senátu) lze poplatek vrátit jen do vydání (v podstatě prvního) rozhodnutí o věci samé a jeho následné „odklizení“ na věci nic nemění. Podle druhé judikaturní linie je i v této situaci žaloba odmítnuta před vydáním rozhodnutí o věci samé, neboť rozsudek krajského soudu byl zrušen. Třetí judikaturní linie dospívá ke stejnému závěru za použití analogie.
[24] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu o věci samé a (na místo krajského soudu) žalobu odmítne, je řízení o žalobě skončeno až odmítnutím žaloby. Soudní poplatek se vybírá za řízení [§ 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích], které zahrnuje celé řízení o žalobě. Tedy i tu část, jež následuje po kasačním řízení (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.), popř. (jako v projednávané věci) tu část kasačního řízení, v jehož rámci řízení o žalobě skončí (§ 110 odst. 1 věta první za středníkem s. ř. s.). Řízení je totiž vedeno o stále stejné žalobě (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 2. 2016, čj. 10 Afs 186/2014-60, č. 3396/2016 Sb. NSS, bod 25). Neplatí proto, že by byl vydáním prvního rozsudku krajského soudu poplatek za žalobu „zkonzumován“.
[25] I přesto ve prospěch závěru první judikaturní linie (a předkládajícího senátu) hovoří pádné důvody.
[26] Předně odpovídá doslovnému výkladu zákonného textu: dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. Rovněž z hlediska systematického je vrácení poplatku před vydáním rozsudku v podstatě jen obdobou vrácení poplatku před (prvním) jednáním. V obou případech by mělo plnit i stejný účel. Jen pokud byl návrh odmítnut předtím, než se jím soud začal podrobněji zabývat, je třeba poplatek vrátit (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 287/2020-33, bod 49). Není žádný důvod přistupovat zcela odlišně k pravidlům, která řeší tutéž otázku a liší se jen procesním průběhem řízení (rozhodování s jednáním či bez něj).
[26] Předně odpovídá doslovnému výkladu zákonného textu: dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé. Rovněž z hlediska systematického je vrácení poplatku před vydáním rozsudku v podstatě jen obdobou vrácení poplatku před (prvním) jednáním. V obou případech by mělo plnit i stejný účel. Jen pokud byl návrh odmítnut předtím, než se jím soud začal podrobněji zabývat, je třeba poplatek vrátit (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 287/2020-33, bod 49). Není žádný důvod přistupovat zcela odlišně k pravidlům, která řeší tutéž otázku a liší se jen procesním průběhem řízení (rozhodování s jednáním či bez něj).
[27] Dále odráží také základní funkci, kterou soudní poplatky plní. Účelem zákonem stanovené povinnosti platit poplatky za podání návrhů na zahájení soudního řízení je mj. určité snížení finanční zátěže státu spojené s fungováním soudnictví (fiskální funkce). Vrácení poplatku tomu, kdo se dobrovolně rozhodl zahájit řízení, je výjimkou z pravidla, že poplatková povinnost dopadá na každého z případných navrhovatelů. Poplatek by se proto měl vracet pouze v případech zjevně soud nezatěžujících, tj. v případech, ve kterých k podrobnějšímu posuzování věci vůbec nedochází. Naopak začne-li se soud věcí zabývat podrobněji (lhostejno zda při jednání či až v rozhodnutí ve věci samé), nelze již poplatek vrátit.
[28] Nadto by se při opačném výkladu stal § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích nepoužitelným. Zákon omezuje vracení poplatku z hlediska časového. Tímto okamžikem je (i) první jednání a (ii) vydání rozhodnutí o věci samé (rozhoduje-li soud bez jednání). Měl-li by soud vrátit poplatek v případě odmítnutí návrhu (žaloby) v jakékoli procesní situaci pouze za předpokladu, že se nekonalo (první) jednání, postupoval by vždy podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona o soudních poplatcích; § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích by se nikdy neuplatnil. Jinak řečeno, pokud by byl soud povinen poplatek vrátit i po vydání (prvního) rozsudku, bylo by jeho vrácení časově omezeno pouze na úsek před prvním jednáním. Nekonalo-li by se jednání, poplatek by soud vrátil vždy (§ 10 odst. 3 věty třetí zákona o soudních poplatcích). Vydáním rozsudku by vrácení poplatku nebylo nijak omezeno, a § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích by tudíž postrádal smysl.
[29] Rozšířený senát uzavírá, že odmítne-li soud žalobu, vrátí soudní poplatek za podmínky, že tak učinil nejen před prvním jednáním, ale, rozhoduje-li bez jednání, též před vydáním (prvního) rozhodnutí o věci samé. Byla-li proto žaloba odmítnuta po vydání rozsudku krajského soudu, soud poplatek nevrací, přičemž není podstatné, zda k odmítnutí dojde spolu se zrušením rozsudku krajského soudu v řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 1 věta první za středníkem s. ř. s.) nebo (výjimečně) po zrušení rozsudku v dalším řízení před krajským soudem (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
[29] Rozšířený senát uzavírá, že odmítne-li soud žalobu, vrátí soudní poplatek za podmínky, že tak učinil nejen před prvním jednáním, ale, rozhoduje-li bez jednání, též před vydáním (prvního) rozhodnutí o věci samé. Byla-li proto žaloba odmítnuta po vydání rozsudku krajského soudu, soud poplatek nevrací, přičemž není podstatné, zda k odmítnutí dojde spolu se zrušením rozsudku krajského soudu v řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 1 věta první za středníkem s. ř. s.) nebo (výjimečně) po zrušení rozsudku v dalším řízení před krajským soudem (§ 110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
[30] Rozšířený senát si je vědom, že přijatý závěr není ve svém důsledku nejlepší možný a může být někdy vnímán i jako nespravedlivý (viz též bod 21 předkládajícího usnesení). Důvod, pro nějž nedošlo k odmítnutí návrhu před prvním jednáním, resp. před vydáním rozhodnutí o věci samé, není však pro otázku vracení poplatku de lege lata podstatný. Soud je zákonem vázán. Bylo by nicméně žádoucí, aby byl i v této otázce zákon o soudních poplatcích de lege ferenda důsledněji přizpůsoben potřebám soudního řízení správního (srov. též usnesení rozšířeného senátu NSS čj. 8 As 287/2020-33, bod 47).
IV. 3. Shrnutí
[31] Rozšířený senát dospěl k závěru, že zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a současně odmítne žalobu (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.), zaplacený soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost nevrací.
V. Aplikace právního názoru na projednávanou věc
[32] Rozšířený senát vztáhl výše uvedené závěry na nyní projednávanou věc. Jelikož po rozhodnutí o zrušení rozsudku krajského soudu, odmítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného a postoupení věci Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců šlo o jedinou zbývající právní otázku, posoudil věc sám (§ 71 Jednacího řádu NSS).
[33] Žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 3 000 Kč (viz č. l. 30 spisu krajského soudu) a dvakrát soudní poplatek za kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč (viz č. l. 26 a 27 spisu NSS). Ke vrácení soudního poplatku za žalobu a kasační stížnost podle § 10 odst. 5 zákona o soudních poplatcích (krajský soud i NSS rozhodovaly bez jednání) nebyly v projednávané věci splněny podmínky. Žaloba totiž byla odmítnuta až poté, co bylo krajským soudem vydáno rozhodnutí o věci samé (rozsudek ze dne 28. 4. 2020, čj. 29 A 5/2020-47) a o kasační stížnosti bylo rozhodnuto věcně.
[34] Jelikož žalobce zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost dvakrát, rozhodl soud o vrácení přeplatku ve výši 5 000 Kč (§ 10 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).