4 Azs 263/2023- 53 - text
4 Azs 263/2023-54 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. K., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2023, č. j. KRPA 191184
15/ČJ
2023
000022
ZSV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 20 A 15/2023 56,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 20 A 15/2023 56, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2023, č. j. KRPA 191184 15/ČJ 2023 000022 ZSV, žalovaná podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajistila žalobce za účelem správního vyhoštění s tím, že doba zajištění se stanovuje na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody.
[2] Proti uvedenému rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 20 A 15/2023 56, zamítl jako nedůvodnou. Městský soud ve věci rozhodl bez jednání.
[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, kterou následně doplnil. Kromě věcných námitek, které Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nerekapituluje, stěžovatel namítl, že městský soud ve věci rozhodl bez jednání, ačkoliv návrh na jeho nařízení byl součástí podané žaloby. I proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou. Následně Nejvyšší správní soud shledal, že podaná kasační stížnost je přijatelná ve smyslu § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v účinném znění (dále jen „s. ř. s.“), a důvodná.
[5] Podle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince a o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení soud rozhodne do 7 pracovních dní ode dne doručení správního spisu soudu. Soud nařídí k projednání věci jednání, navrhne li to účastník řízení nejpozději do 5 dnů ode dne podání žaloby nebo je li to nezbytné. O tom musí být cizinec v rozhodnutí policie poučen. Rozhodne li soud o zrušení napadeného rozhodnutí, vyrozumí o tom policii bezprostředně po vyhlášení rozsudku.
[6] K rozhodnutí věci bez jednání městský soud v odstavci 26. napadeného rozsudku uvedl, že „[v]e věci bylo rozhodnuto bez jednání, neboť žalobce ve lhůtě 5 dní ode dne podání žaloby nenavrhl nařízení jednání a žalovaný ve svém vyjádření k žalobě výslovně souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud pak tedy za této situace a s ohledem na obsah správního spisu nepovažoval nařízení jednání za nezbytné.“ Zvolený procesní postup městského soudu stěžovatel v kasační stížnosti napadl, neboť nařízení jednání v žalobě navrhoval, a to za účelem podrobnějšího zdůvodnění svého návrhu.
[7] Nejvyšší správní soud z předloženého spisu městského soudu zjistil, že návrh na nařízení jednání součástí podané žaloby skutečně byl (část III. tučný odstavec). Městským soudem uvedený důvod k rozhodnutí věci bez jednání tedy nemá oporu ve spise.
[8] Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře otázkou rozhodnutí věci bez jednání zabýval opakovaně. Jeho rozšířený senát v usnesení ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014
48, uvedl, že „[k]onání soudního jednání, které ústí do rozhodnutí o věci samé, je všeobecným pravidlem soudních řízení a základní součástí práva na spravedlivý proces. Rozhodnutí soudu bez předchozího jednání a přístupu účastníků k němu je pak výjimkou, která je odůvodněna zpravidla zájmy procesní ekonomie. V rozsudku ze dne 29. 11. 2005, č. j. 4 As 46/2004 58, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že „[s]dělil li žalobce před uplynutím zákonné dvoutýdenní lhůty, že trvá na nařízení jednání a soud přesto jednání nenařídil a rozhodl ve věci, došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. To samo o sobě představuje naplnění důvodu kasační stížnosti uvedeného v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., což vede ke zrušení rozsudku.“ Zmíněný rozsudek se sice zabýval obecnou právní úpravou obsaženou v § 51 s. ř. s., avšak podle Nejvyššího správního soudu jej lze vztáhnout i na právní úpravu obsaženou v zákoně o pobytu cizinců (§ 172 odst. 5 věta druhá).
[9] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že městský soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, což je důvodem pro zrušení napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Za této situace se již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů, aniž se mohl zabývat ostatními stěžovatelovými námitkami, v souladu s § 110 odst. 1 větou první před středníkem s. ř. s. rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude městský soud podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku, a proto nařídí jednání a v novém rozhodnutí ve věci samé se v návaznosti na toto jednání znovu vypořádá se všemi uplatněnými žalobními body.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v § 110 odst. 3 větě první s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. září 2023
JUDr. Jiří Palla předseda senátu