některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)» Rozhodnutí o správním vyhoštění je podle $ 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ze soudní- ho přezkumu vyloučeno pouze tehdy, pokud cizinec pobýval neoprávněně na úze- mí České republiky nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště bezprostřed- ně před zahájením řízení o vyhoštění, nikoli v tom případě, kdy před zahájením správního řízení byl již pobyt cizince legalizován.
některých zákonů (v textu též „zákon o pobytu cizinců“)» Rozhodnutí o správním vyhoštění je podle $ 171 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ze soudní- ho přezkumu vyloučeno pouze tehdy, pokud cizinec pobýval neoprávněně na úze- mí České republiky nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště bezprostřed- ně před zahájením řízení o vyhoštění, nikoli v tom případě, kdy před zahájením správního řízení byl již pobyt cizince legalizován.
Věc: Viktoriya P. (Ruská federace) proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobkyně. Žalobkyně pobývala na území České re- publiky na základě víza, jehož platnost skon- čila dne 7. 2. 2004. Od 8. 2. 2004 pak pobýva- la v České republice neoprávněně, a to až do 11. 7. 2004, kdy projevila úmysl požádat na území České republiky o azyl. Dne 11.7. 2004 jí bylo uděleno vstupní vízum opravňující ji k pobytu na území České republiky od 11. 7. 2004 do 20. 7. 2004. Dne 19. 7. 2004 bylo s žalobkyní zahájeno správní řízení ve věci udělení správního vyhoš- tění z území České republiky, přičemž ještě té- hož dne obdržela rozhodnutí o vyhoštění na dva roky z důvodu neoprávněného pobývání na úze- mí České republiky v době od 8. 2. 2004 do 11.7. 2004. Rozhodnutí vydala Policie České republi- ky, Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohra- niční policie Ostrava, odbor pátrání a kontroly pobytu Frýdek-Místek, na základě $ 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobkyně podala vůči rozhodnutí o vy- hoštění odvolání k žalovanému, který jej dne ») S účinností od 27. 4. 2006, tj. ve znění zákona č. 161/2006 Sb., označovaný jako f 171 odst. 1 písm. c). 1009 15. 9. 2004 zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu L stupně. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. V žalobě se mj. dovolávala nezákonnosti rozhodnutí or- gánu I. stupně, neboť toto bylo vydáno v době platnosti vstupního víza (tj. v období od 11. 7. 2004 do 20. 7. 2004). Tato skutečnost je podle názoru žalobkyně v rozporu s $ 3c odst. 2 zá- kona č. 325/1999 Sb., o azylu, který brání to- mu, aby po dobu, kdy je cizinec oprávněn k pobytu na území České republiky na základě vstupního víza; bylo možno mu ukončit pobyt na základě úředního rozhodnutí. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2005 žalobu odmítl s konstatováním, že podle $ 171 písm. c) zákona o pobytu cizinců jsou ze soudního přezkumu vyloučena roz- hodnutí o správním vyhoštění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění zdr- žoval cizinec na území nebo v tranzitním pro- storu mezinárodního letiště neoprávněně. Je- likož se žalobkyně v době od 8. 2. 2004 do 11. 7. 2004, tedy před zahájením správního ří- zení o vyhoštění, skutečně zdržovala na území České republiky neoprávněně, městský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí žalo- vaného je z přezkoumání soudu vyloučeno. Po- danou žalobu proto podle $ 68 písm. €) s. ř. s. považoval za nepřípustnou a v souladu s usta- novením $ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ji odmítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stíž- nost z důvodů uvedených v $ 103 odst. 1 písm. b) a e) s. ř. s. Stěžovatelka především na- mítla, že $ 171 písm. c) zákona o pobytu ci- zinců se má vztahovat pouze na neoprávněný pobyt cizince na území České republiky v do- bě zahájení správního řízení, a nikoli na neo- právněný pobyt kdykoli v minulosti před za- hájením správního řízení. Proto v případě, že cizinec pobývá v okamžiku zahájení správní- ho řízení na území České republiky na zákla- dě platného víza, není rozhodnutí správního orgánu vyloučeno ze soudního přezkumu. Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 12 Z oodůvodnění: Ustanovení $ 171 písm. c) zákona o poby- tu cizinců stanoví, že z přezkoumání soudem jsou vyloučena rozhodnutí o správním vyhoš- tění, pokud se před zahájením řízení o tomto vyhoštění zdržoval cizinec na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště neoprávněně. Zákon o pobytu cizinců tak připouští soudní přezkum uděleného vyhoš- tění pouze pro ty, kteří na území České re- publiky před zahájením správního řízení po- bývali oprávněně (na základě uděleného víza, povolení k pobytu apod.), zatímco osobám, které na území České republiky před zaháje- ním správního řízení pobývaly neoprávněně, je soudní přezkum odepřen. Nejvyšší správní soud vychází z toho, žc soudní přezkum rozhodnutí správního orgá- nu v otázkách rozhodování o veřejných sub- jektivních právech fyzických i právnických osob je, jak vyplývá z platné právní úpravy správního soudnictví dané především soud- ním řádem správním, jednou ze základních © a pravidelných záruk zákonnosti výkonu ve- řejné správy, jíž je realizován čl. 36 Listiny zá- kladních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého kdo tvrdí, že byl na svých prá- vech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkou- mal zákonnost takového rozhodnutí, nesta- noví-li zákon jinak; z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhod- nutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Jak vyplývá z judikatury Evrop- ského soudu pro lidská práva [např. ve věci Maaouia v. Francie (Velký senát) ze dne 5. 10. 2000, č. 39652/98, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 2000-X], mezinárodní ochrana základních lidských práv a svobod, jíž je Listi- na vnitrostátní reflexí, nechápe právo cizince na pobývání na určitém území jako základní lidské právo, a tudíž absence soudního pře- zkumu vyhoštění z území státu není nedo- statkem standardů ochrany, jež by základní práva a svobody měly požívat. Evropský soud pro lidská práva dovodil, že na vyhoštění ci- zince z území státu se nevztahuje čl. 6 Úmlu- vy o ochraně lidských práv a svobod týkající se práva na spravedlivý proces („Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spra- vedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projed- nána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvině- ní proti němu. “), vyhlášené jako sdělení fede- rálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 206/1992 Sb., nýbrž že základní procesní záruky jsou upraveny v čl. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě /„Cizinec, který má povolen pobyt na území některého státu, může být vyhoš- těn pouze na základě výkonu rozhodnutí přijatého v souladu-se zákonem a musí mít možnost: a) uplatnit námitky proti svému vyhoštění; b) dát přezkoumat svůj případ; c) dát se zastupovat za tímto účelem před příslušným úřadem nebo před osobou nebo osobami tímto úřadem určenými. “]. Nejvyš- ší správní soud tak právní úpravu, která ne- připouští soudní přezkum u některých přípa- dů vyhoštění - u těch, kdy vyhošťovaný cizinec nepobývá na území České republiky před zahájením správního řízení oprávněně -, pokládá za přípustnou výjimku ze soudního přezkumu | rozhodování veřejné správy o otázkách veřejných subjektivních práv. Sporný v souzené věci je však výklad zákono- dárcem zvoleného kritéria, na základě něhož má či nemá dojít k soudnímu přezkumu. Je nepochybné, že otázku přípustnosti ža- loby si musí soud posoudit sám. Skutečnost, že cizinec se před zahájením řízení o vyhoš- tění zdržoval na území nebo v tranzitním pro- storu mezinárodního letiště neoprávněně, musí soud zkoumat bez ohledu na skutečnos- ti, jimiž je vyhoštění cizince odůvodněno. To- to Nejvyšší správní soud zdůrazňuje s ohle- dem na to, že v dané věci je textové znění skutkového základu vyhoštění [$ 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců] po- dobné důvodům, které vylučují rozhodnutí o vyhoštění ze soudního přezkumu. V případě $ 171 písm. c) zákona o pobytu cizinců je třeba vycházet z toho, že toto usta- novení tvoří výjimku z jinak pravidelného soudního přezkumu rozhodování veřejné správy. Je tedy třeba při aplikaci této výluky dbát zásady, že v případě pochybností je za- potřebí jakékoli výluky ze soudního přezku- mu interpretovat restriktivně, tj. ve prospěch soudního přezkumu; jiný přístup by ve svých důsledcích mohl být odepřením-spravedlnos- ti - denegatio iustitiae (viz rozsudek Nejvyš- šího správního soudu ze dne 15. 12. 2005, čj. 3 As 28/2005-89, č. 809/2006 Sb. NSS). Nej- vyšší správní soud v citovaném rozsudku rov- něž poukázal na to, že i Ústavní soud uvedl k výlukám ze soudního přezkumu vztahují- cím se ještě k části páté občanského soudní- ho řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2002, že z čl. 4 odst. 4 Listiny nutno dovodit, že žádné ustanovení vylučující soudní přezkum správ- ních rozhodnutí nelze vykládat extenzivně; na místě je naopak maximální zdrženlivost, tedy v pochybnostech postup ve prospěch zachování práva na přístup k soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 393/2000, zveřejněný pod č. 76 ve svazku č. 22 Sb. ÚS). Stěžovatelka se dovolává špatné aplikace výluky soudního přezkumu městským sou- dem, který dovodil, že podmínka „před zahá- jením řízení o tomto vyhoštění“ byla splně- na, neboť stěžovatelka se v době od 8. 2. 2004 do 11. 7. 2004, tedy před zahájením správní- ho řízení o vyhoštění, zdržovala na území České republiky neoprávněně, ačkoli v době zahájení správního řízení (19. 7. 2004) již stě- žovatelka na území České republiky pobývala oprávněně. Nejvyšší správní soud je toho ná- zoru, že městským soudem zvolená a časově těžko definovatelná široká interpretace ono- ho „před zahájením“ je z hlediska shora uve- dené zásady, jakož i celkového pojetí soudní ochrany v případě vyhošťování, nesprávná. Zaprvé, je-li třeba výjimky interpretovat re- striktivně, pak není možné zaujmout jiné sta- novisko, než že podmínka výluky soudního přezkumu bude splněna jen tehdy, pokud ci- zinec bezprostředně před zahájením řízení o vyhoštění, tj. v den zahájení správního říze- ní, bude na území České republiky pobývat neoprávněně. Pokud ještě před zahájením správního řízení o vyhoštění bude již pobyt cizince na území České republiky legalizován (v případě stěžovatelky udělením vstupního víza), pak nelze rozhodnutí o správním vý- 13 1010 hoštění ze soudního přezkumu vyloučit. Jen taková interpretace totiž poskytuje požadova- nou míru právní jistoty a předvídatelnosti a brání nežádoucí extenzi výluky soudního přezkumu. Učiněný závěr má i své racionální odů- vodnění, které ospravedlňuje procesní dife- renciaci. Jakkoli principy moderního demo- kratického státu odporují projevům svévole ze strany státních orgánů, i v rámci meziná- rodní ochrany lidských práv a svobod se při- znává státům právo kontrolovat vstup a pobyt cizinců na svém území a případně vyhostit ci- zince, je-li to v souladu se zákonem, jsou-li sle- dovány legitimní cíle a je-li to v demokratické společnosti nezbytné (viz např. rozsudek Ev- ropského soudu pro lidská práva ze dne 19.2. 1998, Dalia v. Francie, č. 26102/95, Sbírka roz- sudků a rozhodnutí 1998-D. Mezi cizinci je však činěn rozdíl v tom, zda stát souhlasil (byť třeba konkludentně) s jejich pobytem na svém území, či zda se na jeho území vyskytují bez to- hoto souhlasu. Důkazem toho jsou i samotná minimální procesní pravidla stanovená v čl. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě, která se vztahují pou- ze na „cizince, který má povolen pobyt na úze- mí některého státu.“. Kritérium zvolené v $ 171 písm. c) zákona o pobytu cizinců tak vyjadřuje podobný postoj. Vyjadřuje ochotu státu poskytnout více procesních záruk těm, jimž pobyt na území České republiky povolil či s ním jakoukoliv formou souhlasil. 1010 Řízení před soudem: nezákonný zásah; podmínky řízení k $ 46 odst. 1 písm. a), $ 82 a $ 87 odst. 3 soudního řádu správního Pokud soud zvažoval naplnění jednotlivých znaků, kterými je definován nezá- konný zásah, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak v dané věci není, nejedná se 0 ne- dostatek podmínek řízení dle 6 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nýbrž o nesplnění definičních znaků nezákonného zásahu dle $ 82 s. ř. s. Žaloba je v důsledku nesplnění podmínek $ 82 s. ř. s. podle $ 87 odst. 3 téhož zákona nedůvodná, nikoli neprojednatelná.
Viktoriya P. (Ruská federace) proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie o správní vyhoštění, o kasační stížnosti žalobkyně.