Pokud bylo soudu známo, že žalobce byl v průběhu řízení o žalobě hlá- šen k pobytu na jiné adrese, než kterou uvedl v žalobě, nebyla mu řádně doručena výzva k doplnění náležitostí podání, jestliže ji soud bez dalšího adresoval na adresu v žalobě uvedenou. Žalobce tak nebyl řádně vyrozu- měn o nutnosti doplnit náležitosti podání podle $ 37 odst. 5 s. ř. s. a nelze mu klást za vinu, že náležitosti podání nedoplnil.
Jako důvod kasační stížnosti stěžova- tel uvádí důvod vymezený v $ 103 odst. 1 písm. ©) s. ř. s. 4 „z procesní opatrnos- ti“ uvádí i důvody vymezené v písm. c) a d) téhož ustanovení. Vytýká krajskému soudu porušení ustanovení $ 37 odst. 5 s. ř. s.: krajský soud jej sice vyzval k od- stranění vad podání, ale Ihůta k tomuto odstranění byla poskytnuta pouze v trvá- ní 15 dnů a stěžovatel se domnívá, že lhů- ta neměla být kratší než lhůta stanovená podle $ 72 odst. 1 s. ř. s., tedy v trvání dvou měsíců.
To dovozuje ze skutečnos- ti, „že nepodával žalobu podle soudního řádu správního, ale opravný prostředek podle části páté hlavy třetí občanské- ho soudního řádu“. Dále se domnívá, že pokud krajský soud stanovil lhůtu podle $ 37 odst. 5 s. ř. s., diskriminoval účastníky řízení, kteří podali opravný prostředek před 31. 12. 2002, neboť ti měli kratší lhůtu k opravě podání než účastníci podavší žalobu již za účČinnos- ti soudního řádu správního. V takovém postupu shledává stěžovatel porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť nebylo zajištěno rovné postavení účastníků řízení.
Dále vytýká, že ani nenastalo „náhradní doručení“ usnesení, ve kterém krajský soud vyzval stěžovatele právě k doplnění náležitostí podání, neboť krajský soud doručoval na adresu L. 7, Brno, kde se však stěžovatel podle svých tvrzení nezdržoval, ani zde nebyl nikdy hlášen, a dovozuje, že lhů- ta pro doplnění podání nepočala běžet a napadané usnesení krajského soudu je předčasné a nemající oporu v zákoně; k tomu dopinil, že po celý svůj pobyt v České republice byl hlášen v azylovém středisku v Zastávce u Brna.
Ze spisů vyplynulo, že v žalobě doru- čené Krajskému soudu v Brně dne 30. 1. 2003, Která směřovala proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu, stěžovatel uvedl adresu pro doručování: ulice L. 7, Brno. Na základě telefonického dotazu na Ministerstvo vnitra ze dne 20. 3. 2003 bylo zjištěno, že stěžovatel byl k datu 30. 1.2003 hlášen k pobytu v pobytovém středisku Zastávka u Brna. Usnesení, ve kterém byl stěžovatel vyzván k doplnění náležitostí svého podání, doručil kraj- ský soud na adresu L. 7, Brno (na poště uloženo dne 27.
5. 2003); zásilka se mu však vrátila, neboť stěžovatel nebyl na této adrese zastižen. Následné usnesení o odmítnutí žaloby pak bylo doručová- no nejprve na adresu v Brně (na poště uloženo dne 19. 12. 2003), odkud se zásilka Krajskému soudu v Brně vrátila opětovně z důvodu, že stěžovatel nebyl zastižen. Krajský soud si obstaral výpis z evidence pobytu stěžovatele, ze které vyplynulo, že od 6. 11. 2003 je stěžovatel veden na adrese pobytového střediska v Zastávce u Brna. Na tuto adresu soud provedl druhý pokus o doručení; stěžo- vatel si zásilku dne 13.
1. 2004 převzal. Kasační stížnost je důvodná. 957 367 xx Nejvyšší správní soud považuje za nutné vyjádřit se nejprve k námitce, zda došlo k řádnému doručení usnesení, ve kterém byl stěžovatel vyzván k doplně- ní náležitostí podání. Jak vyplynulo ze soudního spisu, Krajský soud v Brně do- ručoval usnesení k doplnění náležitostí žaloby stěžovateli na adresu L. ulice 7, Brno, přičemž však krajskému soudu muselo být ze soudního spisu zřejmé - viz výše záznam telefonického dotazu na Ministerstvo vnitra ze dne 20.
3. 2003 ohledně pobytu stěžovatele - že stěžova- tel byl, byť v žalobě uvedl jinou adresu, hlášen k pobytu v pobytovém středisku Zastávka u Brna. Krajský soud si měl být vědom, že se stěžovatel na adrese v Br- ně nezdržuje. Řádné doručení usnesení obsahující výzvu k doplnění náležitostí podání tak nenastalo. Na tom nemění nic ani skutečnost, že z výpisu z eviden- ce pobytu stěžovatele vyplynulo, že dne 11. 4. 2003 stěžovatel pobytové středisko Zastávka u Brna opustil. To proto, že v takovém případě se měl krajský soud pokusit zjistit aktuální místo pobytu stě- žovatele, a nikoliv přímo dovozovat fikci doručení.
Ostatně jak vyplývá ze soudní- ho spisu, evidenci pobytu stěžovatele si krajský soud obstaral teprve před doru- čením usnesení o odmítnutí žaloby, tedy nikoliv před doručováním usnesení, kte- ré obsahovalo výzvu k doplnění náleži- tostí podání, a soudu tak tato skutečnost nemohla být známa. Na druhé straně je třeba stěžovateli vytknout, že tuto chybnou adresu uvedl do žaloby. I přesto stěžovatel nebyl o po- třebě doplnění náležitostí podání řádně vyrozuměn. Nelze mu tak klást za vinu, že náležitosti podání nebyly doplněny.
V této námitce Nejvyšší správní soud proto stěžovateli přisvědčil a shledává % Publikováno jako č. 300/2004 Sb. NSS. 958 nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí ka- sační stížnosti. K námitce týkající se délky lhůty pro odstranění nedostatků podání je třeba odkázat na konstantní judikaturu Nej- vyššího správního soudu, který např. ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 Azs 34/2003-42, uvedl: „Délku lhůty k opravě nebo odstranění vad podání podle $ 37 odst. 5 s. ř. s. zákon nestano- ví; určí ji soud tak, aby byla přiměřená okolnostem konkrétního případu, tj. aby v ní podatel mohl vady podání odstranit nebo opravit.
Námitka podatele, že tato Ihůta nesmí být kratší než dvouměsíční lhůta pro podání žaloby stanovená v $ 72 odst. 1 s. ř. s., nemá oporu v žádném ustanovení soudního řádu správního.“*) Podle ustanovení $ 37 odst. 5 s. ř. s. to- tiž platí, že předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstra- nění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením od- mítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen. Ustanovením $ 37 odst. 5 s. ř. s. je tedy stanoveno, že k opravě nebo odstranění vad podání je třeba stanovit lhůtu. Není však stanoveno, jak dlouhá má tato lhůta být. Z logiky věci však plyne, že by mělo jít o lhůtu, která je přiměřená tomu, aby v ní mohl po- datel (stěžovatel) vady podání odstranit nebo opravit. Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích považuje konstant- ně za lhůtu splňující výše uvedené lhůtu 15 dnů od doručení usnesení, tedy lhů- tu stanovenou v souzené věci krajským soudem.
Naopak v souladu se zákonnou lhůtou stanovenou v $ 72 odst. 1 s. ř s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci (stěžova- teli) oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stano- veným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Soudcovskou lhůtu pro opravu nebo odstranění vad podání podle ustanovení $ 37 odst. 5 s. ř. s. ne- lze tedy zaměňovat se zákonnou lhůtou pro samotné podání žaloby podle $ 72 odst. 1 s. ř. s. V této námitce proto soud stěžovateli nepřisvěďdčil.
Tímto zdůvodněním se Nejvyšší správ- ní soud vyjadřuje i k doplňujícímu tvr- zení - stěžovatel uvedl, že nepodával žalobu podle soudního řádu správního, ale opravný prostředek podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu - přičemž Nejvyšší správní soud doplňuje, že stěžovatel žalobu podal ke krajskému soudu v Brně dne 30. 1. 2003, tedy až za účinnosti soudního řádu správního, a ni- koliv za účinnosti občanského soudního řádu. K údajné diskriminaci účastníků říze- ní, kteří podali opravný prostředek před 31.
12. 2002, tedy před účinností soudní- ho řádu správního, a měli by tak podle stěžovatele kratší lhůtu k opravě podání než účastníci podavší žalobu již za jeho účinnosti, je třeba uvést, že stěžovatel může namítat v řízení před Nejvyšším správním soudem pouze skutečnosti, které se dotýkají jeho práv, a nikoliv práv třetích osob. Protože stěžovatel podal žalobu již za účinnosti soudního řádu správního, označený postup podle ob- čanského -soudního řádu na něj nedo- padá, a nebyla tak dotčena jeho práva, nebylo třeba se touto námitkou před Nejvyšším správním soudem podrobně zabývat.
Nicméně se pro úplnost uvádí, že i v případě účastníka, který by podal opravný prostředek před 31. 12. 2002 (a do tohoto data by o něm nebylo roz- hodnuto), by soud užil ustanovení $ 37 odst. 5 s. ř. s., a to sodkazem na přechod- ná ustanovení soudního řádu správního ($ 129 odst. 2). Výše uvedeným námit- kám proto Nejvyšší správní soud nepři- svědčil. S ohledem na odůvodnění k první přezkoumané námitce však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně napadeným usnesením po- rušil zákon ve smyslu ustanovení $ 103 odst. 1 písm. €) s.
ř. s., jestliže stěžova- telovo podání podle ustanovení $ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž jej předtím řádně vyzval k odstranění nedo- statku podmínky řízení. Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost shledal dů- vodnou; napadené usnesení Krajského soudu v Brně podle $ 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu současně vrátil k dalšímu řízení. Cuch) 368 Azyl: podmínky pro zastavení řízení k $ 25 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii M:M4 České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. Jestliže se předvolání k pohovoru nepodařilo žadatelce o azyl dvakrát doručit a zásilka byla uložena v pobytovém středisku, v němž byla žadatel- 368 ka o udělení azylu hlášena k pobytu, oznámení o uložení nedoručené pí- semnosti bylo vyvěšeno v pobytovém středisku na úřední desce a žadatelka si zásilku nevyzvedla ani v jednom případě do deseti dnů od uložení, Ize učinit závěr, že se žadatelka k pohovoru nedostavila bez vážných důvodů.
Byly tak splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení $ 25 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
Volodymyr S. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.