4 Azs 95/2019- 36 - text
4 Azs 95/2019 - 39 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: A. S., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2016, č. j. MV-147214-7/SO-2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2019, č. j. 30 A 10/2017 - 66,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti 4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta.
[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 3. 8. 2016, č. j. OAM-5731-22/DP-2016, byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu vydaného za účelem podnikání a doba platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebyla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na ustanovení § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena. Správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce přestal splňovat podmínku pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka jeho pobytu na území. Ta měla spočívat ve skutečnosti, že žalobce jakožto společník a jednatel obchodní společnosti X, vykonával od roku 2012 vedle obchodního vedení společnosti také činnosti, které spadají do předmětu podnikání této společnosti (vykonává průvodcovskou činnost, plánuje trasy, fotí a natáčí videa, která vkládá na internetové stránky), aniž by disponoval povolením k zaměstnání. Tím se měl dopouštět na území ČR výkonu nelegální práce ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Správní orgán prvního stupně konstatoval, že pod pojem „závažná překážka pobytu cizince na území“ je nutno zahrnovat jednání cizince, které naplňuje znaky porušování právních předpisů nebo jejich obcházení. Ochrana pracovního trhu je podle správního orgánu prvního stupně dostatečným veřejným zájmem, aby jeho porušování v podobě nelegální práce bylo považováno právě za onu závažnou překážku pobytu cizince na území podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Správní orgán prvního stupně pak neshledal, že by neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu mělo nepřiměřený dopad do soukromého a rodinného života žalobce. Konstatoval, že na území ČR žije žalobce se svou družkou, rovněž jednatelkou společnosti X. Matka žalobce a dvě dospělé děti žijí v Ruské federaci. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně se přitom neukládá zákaz pobytu, jako by tomu bylo v případě správního vyhoštění.
[2] Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil v řízení o odvolání žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím, přičemž se ztotožnil s právními závěry správního orgánu prvního stupně.
[3] Proti napadenému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který žalobě vyhověl a označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský soud vytknul žalovanému „formalistický přístup“ při interpretaci pojmu „jiné závažné překážky“, aniž by zohlednil konkrétní okolnosti případu, a dále to, že nedostatečně zjistil skutkový stav, neboť důkazem pro závěr o výkonu nelegální práce byl především výslech žalobce provedený dne 26. 4. 2016. Zvláštní okolnosti případu jsou podle krajského soudu dány ve skutečnosti, že žalobce řádně vykonával funkci jednatele jako svou hlavní činnost, přičemž to, že vedle povinností jednatele vykonával i práci, která je předmětem činnosti obchodní společnosti (správa internetových stránek apod.), nelze v případě společnosti, jež nemá žádné další zaměstnance a veškerá její činnost je vykonávána samotnými dvěma jednateli, považovat bez dalších bližších úvah příslušných správních orgánů za natolik dominantní, že by toto jednání mohlo naplnit pojem jiné závažné překážky pobytu na území ČR.
[4] Podle krajského soudu sice jednání žalobce po formální stránce skutečně naplňovalo znaky nelegální práce (vykonával činnost vyplývající z předmětu činnosti obchodní společnosti a nedisponoval povolením k zaměstnání), avšak v posuzovaném případě nešlo o jednání takové intenzity, aby byl naplněn pojem „jiná závažná překážka“, která by znemožňovala prodloužení pobytu. Krajský soud odkázal na své předchozí rozsudky ze dne 4. 9. 2018, č. j. 29 A 159/2016 - 93, a ze dne 26. 10. 2018, č. j. 29 A 212/2016 - 67, ve kterých již dospěl k obdobným závěrům, přičemž uvedl, že nezpochybňuje obecný názor Nejvyššího správního soudu, uvedený v rozsudku ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Ads 1/2014 - 47, totiž že „smyslem ustanovení § 89 zákona o zaměstnanosti je zamezit obcházení zákona, tj. zamezit cizincům, aby prostřednictvím těchto forem činností (plněním úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby) vykonávali práci bez povolení k zaměstnání“ a že „z hlediska státní politiky zaměstnanosti je zcela legitimní chránit trh práce před nežádoucími jevy spočívajícími v účelovém zakládání obchodních společností o velkém počtu společníků – cizinců, s cílem vyhnout se povinnosti získat pro zaměstnání na území ČR povolení“. V případě žalobce se však o obcházení zákona ani o účelově založenou společnost s velkým počtem společníků nejednalo - jde o společnost se dvěma společníky a jednateli, která nedisponuje žádnými zaměstnanci, a veškeré úkoly vyplývající z předmětu činnosti (průvodcovská činnost a činnosti s tím související) vykonávají pouze a právě tito dva jednatelé. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Stěžovatel konkrétně uvedl, že nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, podle něhož nemůže převážit „formalistický“ přístup správních orgánů při interpretaci jiné závažné překážky definované v § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011 - 69, podle kterého je toto zákonné ustanovení typickým neurčitým právním pojmem, přičemž „takový pojem zahrnuje jevy nebo skutečnosti, které nelze obecně zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit, například v závislosti na čase a místě aplikace právního předpisu. Zákonodárce tak vytváří správnímu orgánu prostor, aby zhodnotil, zda konkrétní případ lze podřadit pod neurčitý právní pojem či nikoliv.“ Podle stěžovatelky proto jiná závažná překážka nemusí nutně znamenat, že by žalobce neplnil účel povoleného pobytu (výkon podnikání), ale lze pod tento neurčitý právní pojem zahrnout také výkon práce bez vydaného povolení k zaměstnání na konkrétní druh práce.
[6] Stěžovatel dále uvedl, že si je vědom, že společnost, v níž žalobce vykonává funkci jednatele, není společností s velkým počtem společníků a jednatelů, což by mohlo vést k podezření o obcházení zákona, avšak přesto je názoru, že žalobce vyjma úkolů vyplývajících z funkce jednatele vykonává rovněž práci z předmětu činnosti této společnosti, ke které je povinen mít podle § 89 odst. 2 zákona o zaměstnanosti platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce. Za zaměstnání se podle tohoto ustanovení považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Práce cizince bez platného povolení je pak dle stěžovatele považována za natolik nežádoucí jev, že je sankcionován dokonce i správním vyhoštěním až na dobu 5 let.
[7] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že zásadní skutečností bylo, že žalobce řádně vykonával funkci jednatele společnosti. Pouze z této skutečnosti dle stěžovatele nelze vyvodit závěr, že správní orgány jsou povinny žádosti žalobce vyhovět, aniž by přihlédly k jiným skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Takový postup je podle stěžovatele v rozporu s veřejným zájmem, jímž je zabránění porušování zákona, přičemž výkon nelegální práce je bezpochyby závažným porušením pravidel. Stěžovatel sice není kompetentní posoudit, zda jednáním žalobce byla naplněna skutková podstata deliktu podle zákona o zaměstnanosti, je však příslušný posoudit, že činnost, kterou žalobce popsal při výslechu dne 26. 4. 2016, není podnikatelskou činností. V případě žalobce proto dospěl stěžovatel k závěru, že byly naplněny všechny znaky nelegální práce.
[8] Stěžovatel pak nesouhlasí ani s tím, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Skutečnosti zjištěné z výslechu žalobce dostatečně dokládají to, že se dopustil nelegální práce, která je podřaditelná pod pojem jiné závažné překážky v pobytu žalobce na území.
[9] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 4. 2019, č. j. 9 Azs 66/2019 - 41, jímž zamítl kasační stížnost stěžovatele v naprosto totožném případě. III. Posouzení kasační stížnosti
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 25. dubna 2019
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu