U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve
věci žalobce P. C., proti žalované České republice – Ministerstvo spravedlnosti
ČR, IČ: 00025429, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, o finanční odškodnění za
průtahy Krajského soudu v Brně sp. zn. 24 C 15/2000, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 2 po sp. zn. 19 C 247/2008 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu
nadřízenému soudu odvolacímu pod sp. zn. Nco 19/2011, o vyloučení soudců
Vrchního soudu v Praze podle § 16 odst. 1 o. s. ř. t a k t o:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová,
JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada
Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a
rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 19/2011.
Žalobce P. C. ve shora označené věci podáním ze dne 17. 10. 2010 vznesl
mimo jiné námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze. Podjatost 33
vyjmenovaných soudců tohoto soudu spatřuje v jejich předchozím členství v
Komunistické straně Československa. Žalobce jako bývalý politický vězeň
poukázal na své zjištění, že všechna odvolání v jeho předchozích sporech
rozhodovali u Vrchního soudu v Praze bývalí komunisté. Podle jeho názoru
„loajální soudci totalitního komunistického režimu nemohou být nikdy považováni
za nestranné a nepodjaté vůči účastníku, který je bývalým politickým vězněm
téhož totalitního komunistického režimu, kterému oni bezvýhradně sloužili“.
Vrchní soud v Praze předložil tuto námitku podjatosti spojenou s
návrhem na vyloučení soudců tohoto soudu – bývalých členů KSČ – Nejvyššímu
soudu spolu se spisem Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 19 C 247/2008, a s
písemným vyjádřením výše jmenovaných soudců zařazených v senátu 11 Cmo, který
má dle rozvrhu práce rozhodovat o námitce podjatosti soudců odvolacího soudu,
tj. Městského soudu v Praze, a soudců zastupujícího senátu 6 Cmo.
Všichni tito soudci se shodně vyjádřili, že nemají žádný poměr k
projednávané věci, účastníkům či jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné
skutečnosti, na základě kterých by bylo důvodné pochybovat o jejich
nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle § 16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož
soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést,
že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém
zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může
být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům
řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o
okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude
schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující
tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k
projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání ze dne 17. 10. 2010
neuvedl ve vztahu k soudcům Vrchního soudu v Praze žádné relevantní
skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených
soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze.
Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně
Československa, což činí žalobce hlavním důvodem své námitky podjatosti těchto
soudců, není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci či soudkyně nebudou
schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Na tomto závěru nemůže nic
změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp.
zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti
soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř.
kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11.
1989.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne
24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10, v němž zdůraznil zásadu, že otázku, kdo
není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za
minulého režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., který stanoví některé další
předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích
České a Slovenské Federativní republiky, České a Slovenské republiky, ve znění
pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, že prosté členství v
někdejší KSČ není skutečností, která by obecně vylučovala soudce z
rozhodovacího procesu. Citované rozhodnutí neakceptuje tezi, že by soudci –
dřívější členové KSČ – věc stěžovatele, bývalého politického vězně
totalitárního komunistického režimu, nemohli rozhodovat. Míru nezávislosti
soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou angažovanost v KSČ, je proto nutno
posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.
Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců a soudkyň by se musel opírat
o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku
řízení. Objektivním důvodem zpochybnění nestrannosti soudce tak nemůže být
pouhý odkaz na jeho údajnou politickou angažovanost v minulosti. Žalobcem
prosazovaný extenzivní výklad ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. by ve svém
důsledku mohl znemožnit projednání kauz týkajících se politických, ekonomických
a vůbec společenských poměrů před listopadem 1989. S odkazem jednak na
argumentaci ve vztahu k uplatněné námitce podjatosti a s ohledem jednak na
podaný výklad Nejvyššího soudu, jakož i citované rozhodnutí soudu ústavního je
patrné, že žalobcem namítané okolnosti nemohou objektivně založit podjatost
jmenovaných soudců a soudkyň Vrchního soudu v Praze.
Jelikož žalobce ve svém podání u některých soudců Vrchního soudců v Praze
namítal také jejich postup a rozhodování v jiných věcech, považuje Nejvyšší
soud za nezbytné poukázat na ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., podle kterého
důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v
postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobce v tomto smyslu je tedy nutno mít
za irelevantní.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a
rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 19/2011, byli
vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu. Za tohoto stavu proto Nevyšší
soud rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný
prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2011
JUDr. Danuše N
o v o t n á
předsedkyně
senátu