4 Nd 19/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobkyně
JUDr. S. P., proti žalované České televizi, za účasti JUDr. Š. W., jako
vedlejší účastnice na straně žalované, o žalobě na ochranu osobnosti, vedené u
Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 20/99 a u Vrchního soudu v Praze pod
sp. zn. 1 Co 280/2007 (dříve 1 Co 85/2003), podle ustanovení § 16 odst. 1
o.s.ř. takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Naděžda Žáková
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v
Praze pod sp. zn. 1 Co 280/2007.
Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co
280/2007 (dříve 1 Co 85/2003) vznesla JUDr. Š. W. jako vedlejší účastnice na
straně žalované podáním ze dne 8. 1. 2008 námitku podjatosti ve vztahu k
soudkyním Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmile Říhové a JUDr. Naděždě Žákové, s
odůvodněním, že z přípisu Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2007, sp. zn. Si
8/2007 (č. l. 357 spisu), vyplývá, že obě jmenované soudkyně se osobně znají se
žalobkyní JUDr. P., neboť jsou to bývalé kolegyně, které působily několik let
na Městském soudu v Praze. Dále je dle názoru vedlejší účastnice JUDr. Š. W.
dána důvodná obava, že rozhodující soudkyně JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr.
Ludmila Říhová a JUDr. Naděžda Žáková mohly být před rokem 1989 v KSČ. JUDr. Š.
W. proto žádá o informaci, zda tomu tak bylo, event. v jakém období a funkci,
protože se domnívá, že požadovaná informace má přímou souvislost s předmětem
sporu na ochranu osobnosti a že členství jmenovaných soudkyň v KSČ by znamenalo
jejich vyloučení z projednávání sporu pro poměr k věci. Podstatou příslušného
sporu na ochranu osobnosti totiž bylo, zda žalobkyně JUDr. S. P. soudila před
rokem 1989 politické procesy, ve kterých došlo k porušení tehdy platného
zákona. V podrobnostech odkazuje vedlejší účastnice na nález Ústavního soudu
České republiky sp. zn. IV. 23/05, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 1 Co 85/2003, jako soudu odvolacího v
projednávané věci, a to z důvodu, že jím bylo porušeno základní právo
stěžovatelky, garantované čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí
o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové a
JUDr. Naděždy Žákové se sdělením, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze
je k projednávání a rozhodnutí předmětné věci příslušný senát 1 Co, jehož
členkami jsou JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková
a Mgr. Dagmar Javůrková. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření JUDr.
Zdenky Ferešové, JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy Žákové. Jmenované
soudkyně se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení, tedy ani k
žalobkyni JUDr. S. P., nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný
zájem a s žalobkyní nebyly a nejsou v žádném osobním ani pracovním kontaktu.
Podle § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je
soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1
věta první o.s.ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České
republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného
uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a
spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý,
který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který
není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon
konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného
takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se
jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na
vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity
soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho
nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na
druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní
pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán
objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně
intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha
reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a
nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem
řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by
mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak
mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci
poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo
k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu
obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním
případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také
přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou
publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v
předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, JUDr. Říhová byla soudkyní
Městského soudu v Praze v letech 1978 až 1984, JUDr. Žáková v letech 1993 až
1995 a JUDr. Ferešová soudkyní Městského soudu v Praze nebyla vůbec. Žádná z
uvedených soudkyň nepřišla dle jejich vyjádření se žalobkyní do osobního
kontaktu.
Nejvyšší soud České republiky dále k věci poznamenává, že vedlejší účastnice na
straně žalované JUDr. Š. W. vznesla v projednávané věci námitku podjatosti
soudců Vrchního soudu v Praze, mj. i JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy
Žákové, již podáním ze dne 18. 10. 2003 (č. l. 255 – 258 spisu), o které
rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 26
Nd 211/2003 (č. l. 262 – 264 spisu), tak, že soudci Vrchního soudu v Praze
JUDr. Ferešová, JUDr. Říhová, JUDr. Žáková, Mgr. Javůrková, JUDr. Macek a Mgr.
Kudějová nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního
soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 85/2003.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky
dospěl k totožnému závěru, který uvedl již v usnesení ze dne 22. 1. 2004, sp.
zn. 26 Nd 211/2003, neboť vedlejší účastnice neuvádí žádné nové konkrétní
skutečnosti (srov. § 15a odst. 3 o.s.ř.), které by svědčily o tom, že by byl
dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudkyň a není tedy důvod
nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Pokud se týká politické
angažovanosti shora jmenovaných soudkyň, o této okolnosti bude pojednáno dále.
Poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem,
popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, který může být přátelský nebo naopak
zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají
důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě
rozhodnout. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec
nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení § 14 odst. 1
o.s.ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem
znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu. Skutečnost, že
žalobkyně byla sama soudkyní a mohla tedy ve své praxi s některou z těchto
soudkyň přijít do pracovního kontaktu, není tedy důvodem pro jejich vyloučení z
projednávání a rozhodnutí věci. Pouhý běžný kolegiální vztah mezi soudci
spočívající v tom, že se navzájem znají, že pracovali či pracují u téhož soudu
nebo že přezkoumávají navzájem svá rozhodnutí nezakládá poměr předpokládaný
ustanovením § 14 odst. 1 o.s.ř.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by
jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci,
případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Vedlejší účastnice dále požaduje sdělení informace o politické angažovanosti
soudkyň JUDr. Zdenky Ferešové, JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy Žákové před
rokem 1989, která má údajně přímou souvislost s předmětem sporu na ochranu
osobnosti, kde vedlejší účastnice odkazuje na nález Ústavního soudu České
republiky, sp. zn. IV. 23/05. K tomu Nejvyšší soud České republiky uvádí, že
citovaný nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. 23/05, se otázkou
politické angažovanosti jmenovaných soudkyň nezabývá a i z hlediska rozhodování
Nejvyššího soud České republiky o námitce podjatosti jmenovaných soudkyň je
politická angažovanost soudců před rokem 1989 právně irelevantní. Nejvyšší soud
České republiky poukazuje na skutečnost, že i z dnes účinného ustanovení § 60
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které
stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, nevyplývá žádné
omezení pro členy politické strany či hnutí. Členství v politické straně nelze
samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí
věci.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o.s.ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc
projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože
v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z
projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř.,
rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o.s.ř. tak, že
soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Naděžda Žáková
nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. února 2008
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal