4 Nd 84/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2001 v trestní věci obžalovaných J. Š., B. K., Š. K., J. Z., R. H., PaeDr. M. P., P. T. a JUDr. O. K. vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 T 25/94, o návrhu na odnětí a přikázání věci t a k t o :
Podle § 25 tr. ř. se věc odnímá Krajskému soudu v Ostravě a přikazuje se Krajskému soudu v Hradci Králové.
Dne 14. 9. 1994 byla u věcně a místně příslušného Krajského soudu v Hradci Králové podána obžaloba na výše jmenované obžalované pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák. a pro další trestné činy.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 1994, sp. zn. Ntd 178/94 byla na základě návrhu Krajského soudu v Hradci Králové tomuto soudu věc odňata a přikázána Krajskému soudu v Ostravě podle § 25 tr. ř. Důvodem tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že obviněný JUDr. O. K. byl v letech 1981 až 1991 soudcem, tuto funkci vykonával též u Krajského soudu v Hradci Králové a bylo nezbytné vyloučit jakoukoli pochybnost o objektivitě a nestrannosti postupu a rozhodnutí soudu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 1995, sp. zn. 29 T 25/94 byli všichni obžalovaní uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák., obžalovaná B. K. též pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., a byli jim mj. uloženy nepodmíněné tresty odnětí svobody od tří do osmi let. Naproti tomu byli obžalovaní JUDr. O. K. a J. Z. podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby z trestných činů přijímání úplatku podle § 160 odst. 1, 2 tr. zák. a podplácení podle § 161 odst. 1, 2 tr. zák.
K odvolání všech obžalovaných a státního zástupce Vrchní soud v Olomouci svým usnesením ze dne 20. 2. 1996, sp. zn. 1 To 5/96 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Z odůvodnění usnesení mj. vyplývá, že krajský soud bude muset provádět řadu důkazů znovu, a to pro nepřítomnost některých obžalovaných při jejich provádění v předchozím řízení, a tím i porušení příslušných procesních ustanovení. Poukázáno bylo i na nedostatečná skutková zjištění a nepřesvědčivé hodnocení jednotlivých důkazů, a to jak ve vztahu k odsuzující, tak i zprošťující části napadeného rozsudku.
Dne 23. 3. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) doručen návrh předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě na odnětí věci obžalovaných tomuto soudu a její přikázání Krajskému soudu v Hradci Králové podle § 25 tr. ř.
V odůvodnění navrhovatel uvedl, že po vrácení věci odvolacím soudem bylo u krajského soudu opakovaně nařizováno hlavní líčení. Pro neúčast obžalovaných nebylo hlavní líčení nikdy provedeno. Nejčastějšími důvody byly zdravotní problémy některých obžalovaných. Z tohoto důvodu byl přibrán znalec z oboru zdravotnictví, aby posoudil zdravotní stav obžalovaných J. Š., Š. K., R. H. a P. T. Podle závěru znalce zdravotní stav uvedených obžalovaných brání jejich účasti u hlavního líčení před Krajským soudem v Ostravě, na druhé straně lze očekávat, že u soudu v Hradci Králové by, s ohledem na jejich místa pobytu, byla jejich účast u jednání možná. Podle názoru odvolacího soudu v této věci nelze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaných, ani kdyby o to výslovně požádali. Výpovědi je proto nutné opakovat. V případě vyloučení těchto obžalovaných ze společného řízení hrozí, že ve vztahu k nim nebude věc nikdy ukončena. Navíc ve věci zbývajících obžalovaných by museli být slyšeni jako svědci, s právem odmítnout výpověď, přičemž v případě takového odmítnutí by nebylo možné jejich dřívější výpověď přečíst postupem podle § 211 odst. 2 písm. b) tr. ř. Navrhovatel dále vyslovuje názor, že důvody, které vedly k přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, zde již nejsou, neboť mezitím ke Krajskému soudu v Hradci Králové nastoupila řada nových soudců. U tohoto soudu bude rovněž možné jednodušeji řešit problémy s doručováním, případně s nedostavováním se na jednání soudu bez omluvy. Rozhodujícím argumentem pro vyhovění návrhu na delegaci věci je podle navrhovatele snadnější možnost nařízení a skončení věci proti všem obžalovaným.
Nejvyšší soud, jehož příslušnost jako delegujícího soudu vyplývá z ustanovení § 25, věta druhá tr. ř., neboť je oběma soudům nejblíže společně nadřízen, učinil v posuzované věci níže uvedená zjištění a závěry.
Věcná příslušnost Krajského soudu v Ostravě vyplývá z ustanovení § 17 tr. ř. a jeho příslušnost místní byla založena usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 1994, sp. zn. Ntd 178/94.
Podle § 25 věta prvá tr. ř. může být věc z důležitých důvodů příslušnému soudu odňata a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně.
Z uvedeného je patrné, že není vyloučeno delegovat věc, ohledně níž již bylo podle výše citovaného ustanovení trestního řádu dříve postupováno, pokud jsou k tomu dány důležité důvody. Tento pojem není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že musí jít o skutečnosti, jež jsou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř. je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci (soudu), vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Mezi ony důležité důvody lze zahrnout i situaci, kdy se obžalovaný zdržuje mimo obvod příslušného soudu a významná okolnost, např. těžká nemoc, mu brání, aby se k příslušnému soudu dostavil. Přezkoumáním obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že veškeré výše citované argumenty navrhujícího předsedy senátu, týkající se nemožnosti provést hlavní líčení u Krajského soudu v Ostravě z důvodu zdravotní nezpůsobilosti čtyřech obžalovaných, jsou opodstatněné a vycházejí z opatřených důkazů. Zdravotní stav obžalovaných J. Š., Š. K., R. H. a P. T. je znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví popisován tak, že v konečném důsledku nelze vyžadovat jejich účast na soudním řízení, jež by bylo vedeno v Ostravě. Znalec ale připouští jejich možnou účast na hlavním líčení, které by se konalo v blízkosti jejich bydliště. Ze spisu je dále patrné, že obžalovaní Š. K. a P. T. bydlí v Hradci Králové, obžalovaná J. Š. bydlí v obci H. a obžalovaný R. H. v obci L., což je v obou případech okres Ú. n. O., tedy v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové.
Na základě těchto skutečností lze učinit závěr, že zdravotní stav výše jmenovaných obžalovaných vylučuje jejich účast v řízení před příslušným soudem a nebo by si vyžádal přijetí takových organizačních opatření, která by s sebou nesla značné finanční náklady, ale ani v takovém případě by nebylo možné garantovat bezproblémový průběh celého procesu. Projednání věci soudem, v jehož obvodu bydlí, kromě již uvedených čtyřech obžalovaných se zdravotními problémy, i další tři obžalovaní, a to B. K., J. Z. a PaeDr. M. P., sice veškeré možné překážky eliminovat nemůže, ale přesto se v této konkrétní věci jeví jako přijatelnější, a to jak z hlediska zdravotního stavu čtyřech obžalovaných, tak patřičných organizačních úkonů potřebných k zabezpečení jejich účasti v hlavním líčení, aby věc projednal Krajský soud v Hradci Králové.
Takovýto závěr, kromě již výše uvedeného, umožňuje i zjištění, že u Krajského soudu v Hradci Králové v současné době působí soudci, kteří do soudcovských funkcí u tohoto soudu nastoupili po roce 1991, tedy až poté, co zde tuto funkci opustil obžalovaný JUDr. O. K. Právě tato okolnost byla hlavním důvodem, kvůli němuž byla věc původně žalovaná u Krajského soudu v Hradci Králové delegována Krajskému soudu v Ostravě. Shora popsaná situace ale navodila stav, kdy v zájmu na tom, aby předmětná věc byla co nejdříve projednána a rozhodnuta, se jeví nezbytným ji Krajskému soudu v Ostravě odejmout a přikázat ji Krajskému soudu v Hradci Králové. Uvedený požadavek se opírá o zásadu, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů, vycházející z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a o ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř., podle nějž orgány činné v trestním řízení musí trestní věci projednávat co nejrychleji a s plným šetřením občanských práv zaručených Ústavou.
Nejvyšší soud proto podle § 25 tr. ř. rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. dubna 2001
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec