4 Pzo 1/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. října 2010 návrhy na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podané obviněným V. Z., v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/2008 a rozhodl podle analogie § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. t a k t o :
Návrhy obviněného V. Z. s e o d m í t a j í .
Dne 3. 9. 2010 a poté dne 30. 9. 2010 byly u Nejvyššího soudu podány obviněným V. Z. prostřednictvím jeho obhájce prakticky totožné návrhy na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/2008, v níž je proti obviněnému V. Z. vedeno trestní stíhání.
Obviněný se označuje za osobu uvedenou v § 88 odst. 8 tr. ř., vůči níž byl celou řadou rozhodnutí soudu povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Podle jeho názoru soudy, které příkazy k odposlechům vydávaly, nebyly pravdivě a úplně informovány o celé řadě skutečností a tudíž nemohly spravedlivě rozhodnout. Dále pak činí podrobný výčet jednotlivých soudních rozhodnutích o něž se jedná a vyslovuje názor, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu smí být povolen, je-li vedeno řízení pro zvlášť závažný trestný zločin a tudíž nemůže být povolen a využit jako důkaz v trestním řízení vedeném pro trestný čin poškozování věřitele podle § 222 trestního zákoníku. V rozporu s tím ale byly uvedené odposlechy povoleny a využity jako důkazy v předmětném trestním řízení. V závěru svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud vydal usnesení, že příkazem Městského soudu v Brně o nařízení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, č. j. 7 Nt 2 259/2002, 7 Nt 2 296/2002, 7 Nt 2 357/2002, 7 Nt 2 413/2002, 7 Nt 2 427/2002, 7 Nt 2 528/2002, 70 Nt 2 620/2003, 70 Nt 2 643/2003, 70 Nt 2 707/2003, 70 Nt 2 743/2003, 70 Nt 2 746/2003, 70 Nt 2 761/2003, 7 Nt 3 062/2003, 70 Nt 2 528/2004, 70 Nt 2 548/2004, 458 V 425/2005, 459 V 427/2005, 467 V 546/2005 byl porušen zákon.
Podle § 314l tr. ř. na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle § 88 odst. 8 tr. ř. státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Informaci podá předseda senátu soudu prvého stupně bezodkladně po pravomocném skončení věci; státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, podá informaci bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a tr. ř.
Z uvedených ustanovení trestního řádu zcela jednoznačně vyplývá, že před pravomocným skončením věci, v níž byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a bez následného zaslání informace předsedou senátu soudu prvého stupně, resp. státním zástupcem, osobě uvedené v odstavci 2 § 88 tr. ř., nelze návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu k Nejvyššímu soudu podat.
V souvislosti s trestním stíháním obviněného V. Z. Nejvyšší soud zjistil, že jmenovaný byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2009 sp. zn. 39 T 5/2008 uznán vinným dvojnásobným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. a), § 248 odst. 1, 4 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání a dne 16. 6. 2010 byl spis předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí. Předmětná věc je u odvolacího soudu vedena pod sp. zn. 2 To 64/2010, ale do této doby nebylo o podaném odvolání rozhodnuto a ve věci ani nebylo nařízeno jednání. Řízení v dané věci tudíž nebylo dosud pravomocně skončeno a tudíž ani nemohla být předsedou senátu soudu prvého stupně podána oprávněné osobě příslušná informace, jak o ní hovoří ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř.
Z uvedeného je tak zřejmé, že ve věci podaných návrhů na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci obviněného V. Z. Nejvyšší soud není oprávněn zahájit řízení ve smyslu ustanovení § 314l tr. ř. a učinit o podaných návrzích konečné rozhodnutí.
Zákonodárce nastalou procesní situaci zjevně nepresumoval a do trestního řádu nezařadil ustanovení, na jehož základě by Nejvyšší soud postupoval a rozhodoval v případě předčasně učiněného návrhu na přezkoumání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Nejvyšší soud proto postupem podle analogie legis aplikoval ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle nějž Nejvyšší soud odmítá podané dovolání, dospěje-li k závěru, že není přípustné a podané návrhy obviněného V. Z. podle tohoto ustanovení trestního řádu odmítnul. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2010
Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c