Nejvyšší soud Usnesení trestní

4 Pzo 10/2015

ze dne 2016-01-20
ECLI:CZ:NS:2016:4.PZO.10.2015.1

4 Pzo 10/2015-30

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 návrhy

J. P., M. V., R. D. a R. P., na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ústí nad Labem dne

16. 1. 2015 pod sp. zn. V 1/2015 – 40 Nt 1/2015, ve věci zahájeného vyšetřování

pro podezření ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie

podle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a zločinu dotačního podvodu podle §

212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, vedeného u Policie ČR, Krajské

ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování,

Odboru hospodářské kriminality, Ústí nad Labem pod čj.:

KRPU-208102/TČ-2014-040082-POB, a podle § 314m tr. ř. rozhodl takto:

Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v

Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2015 pod sp. zn. V 1/2015 – 40 Nt 1/2015, byl

porušen zákon v ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.

Dne 8. 12. 2015 byly Nejvyššímu soudu doručeny návrhy J. P., M. V., R.

D. a R. P. (dále též jen „navrhovatelé“) na přezkoumání zákonnosti ve výroku

uvedeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního

soudu v Ústí nad Labem.

V odůvodnění návrhů na přezkoumání zákonnosti navrhovatelé shodně

namítají, že daným postupem okresního soudu došlo k porušení zákona, a to

konkrétně § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Dne 9. 1. 2015 zahájila Policie ČR úkony

tr. řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů

Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a zločinu dotačního

podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kterých se měl

dopustit nezjištěný pachatel. Dne 13. 1. 2015 pak policejní orgán adresoval

Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem podnět k podání návrhu na

odposlech a záznam telekomunikačního provozu telefonní čísel navrhovatelů. O

následném návrhu státního zástupce ze dne 14. 1. 2015 pak rozhodl Okresní soud

v Ústí nad Labem příkazem, jímž nařídil odposlech a záznam telekomunikačního

provozu po dobu 4 měsíců, tedy od 16. 1. do 16. 5. 2015. Navrhovatelé přitom

namítli nesplnění zákonných podmínek pro takový postup, když zákon v ustanovení

§ 88 tr. ř. předpokládá, že krom naplnění podmínky závažnosti protiprávního

jednání, v jehož rámci má dojít k zásahu do pravidel telekomunikačního provozu,

je třeba existence důvodného předpokladu, že odposlechem a záznamem budou

získány významné skutečnosti pro tr. řízení a současně skutečnost, že

sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení

podstatně ztížené. Každý vydaný příkaz pak musí být v daném směru

konkretizován, a to nejen dobou trvání nařízeného odposlechu a záznamu, ale

právě i rozvedením skutečností, které představují samotnou podmínku nařízení

příkazu. Okresní soud se však takovými okolnostmi dle navrhovatelů nikterak

nezabýval. Nevysvětlil tedy, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo

proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené a omezil se jen na popis

stíhaného skutku a obecné konstatování, že uvedeným odposlechem lze zjistit

podstatné okolnosti vedoucí přímo k pachateli tr. činnosti a ztotožnění osob,

které se na ní podílely. Takovýto postup je pak dle navrhovatelů nejen v

rozporu s ustanovením tr. řádu, ale též rozhodovací praxí Ústavního soudu ČR,

kdy je poukazováno na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 502/2000. Stejně tak se okresní

soud nezabýval odůvodněním doby trvání nařízeného odposlechu a záznamu, jakož i

nevysvětlil, proč měli být navrhovatelé dotčeni předmětným příkazem, když

jediným důvodem měla být existence rodinných vazeb mezi nimi.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě

naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř.

Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu

podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí

byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu.

V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že všichni výše

uvedení navrhovatelé jsou dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobami

oprávněnými podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť každý z nich byl

osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jejich žádost byla podána v

zákonné lhůtě, neboť informace o vydání příkazu jim byla doručena v době od 16.

- 17. 7. 2015.

Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k

závěru, že shora označeným příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu byl porušen zákon.

V daném případě z obsahu spisového materiálu vyplývá, že Policejním orgánem,

Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a

vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, Ústí nad Labem byly pod č. j.:

KRPU-208102/TČ-2014-040082-POB zahájeny dne 9. 1. 2015 úkony trestního řízení

ve věci podezření ze spáchání zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie

podle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku a zločinu dotačního podvodu podle §

212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.

Okresním soudem v Ústí nad Labem byl dne 16. 1. 2015 pod sp. zn. V 1/2015 – 40

Nt 1/2015 vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

mobilního čísla uživatele J. P.; čísla uživatele R. P.; čísla uživatele R. D.

a čísla uživatelky M. V., to vše na dobu čtyř měsíců od vydání příkazu, tedy

od 16. 1. 2015 do 16. 5. 2015. Z předmětného příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ústí nad Labem vyplývá, že

byl vydán na návrh státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí

nad Labem ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. V1-2/2015-1 KZN 606/2015. Státní zástupce

v návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

ohledně navrhovatelů uvedl, že cílem odposlechu bude zjištění důležitých

skutečností pro trestní řízení, které je vedeno pro podezření ze spáchání

zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5

tr. zákoníku a zločinu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c)

tr. zákoníku, zejména o existenci a obsahu nájemní smlouvy ubytovacího zařízení

v N. H., jejího antidatování a zfalšování, přičemž sledovaného účelu nelze

dosáhnout jinak, než odposlechem osob, které se navzájem znají a mají mezi

sebou rodinné vazby.

Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu a jeho posouzení dospěl k

závěru, že předmětný příkaz nařízený Okresním soudem v Ústí nad Labem nebyl

řádně odůvodněn a neobsahoval tedy všechny náležitosti požadované ustanovením §

88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.

Soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem v odůvodnění příkazu k odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu uvedla, že přezkoumala návrh státního

zástupce a shledala, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky pro nařízení

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stanovené v § 88 odst. 1, odst.

2 tr. ř. Trestní řízení je vedeno pro tr. činnost, za kterou tr. zákoník v §

260 odst. 5 stanoví sazbu odnětí svobody od 5 do 10 let. Dále lze důvodně

předpokládat, že odposlechem budou získány významné skutečnosti pro trestní

řízení a s ohledem na osobní poměry prověřovaných osob nelze očekávat, že by

sledovaného účelu mohlo být dosaženo jinak. Smyslem příkazu je zjistit obsah

komunikace mezi uvedenými osobami, které budou Policií ČR konfrontovány s dosud

zajištěnými důkazy k obsahu a existenci nájemní smlouvy, jejich dodatků a

předpokládanému antidatování a zfalšování. S ohledem na vzájemnou známost

těchto osob a jejich rodinné vazby lze předpokládat, že odposlechem a záznamem

telekomunikačního provozu by mohlo dojít k zajištění důkazů o trestné činnosti

vůči poskytovateli dotace a o zakrývání této trestné činnosti. Daný úkon je

třeba považovat za neodkladný ve smyslu § 160 odst. 3, odst. 4 tr. ř.

Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na

který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně

osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního

zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst.

1 písm. e) a odst. 2 až 4 tr. zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné

zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku,

pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 tr.

zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 tr. zákoníku, zneužití

pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný

čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán

příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně

předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a

nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení

podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro

potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.

Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a

obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen

záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti

dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.

Podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam

telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na

návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu

na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro

úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V

příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena

uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost

známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu

prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny

konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho

trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se

bezodkladně doručí policejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k

odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle

státnímu zástupci.

V posuzovaných případech však Okresní soud v Ústí nad Labem podle uvedených

ustanovení důsledně nepostupoval. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního

provozu lze jen při souběžném naplnění více zákonných podmínek, zejména pak

pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro

trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by

jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

Přitom lze pro úplnost uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu

dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon

vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2

odst. 4 tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout

jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a

záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán

nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní

řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných

skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými

důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného,

svědků apod.

Nejvyšší soud konstatuje, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí

uloženo provedení odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního

provozu a podle výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. zde musí být

uvedena: uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba

uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní

řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu

prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být

uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují

(včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného

účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,

příp. odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu

telekomunikačního provozu. V posuzovaném příkazu Okresního soudu v Ústí nad

Labem však konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu

odůvodňují, resp. úvahy zabývající se důvodností návrhu, scházejí, přičemž

nejsou dostatečně odůvodněny ani doba trvání příkazu k odposlechu a záznamu

telekomunikačního provozu, ani důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout

jinak. Okresní soud se tedy omezil toliko na zcela nekritické převzetí názoru

státního zástupce v podaném návrhu, kdy již toto představovalo obecné

konstatování, že prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

lze zjistit skutečnosti významné pro trestní řízení. Okresní soud pak s ohledem

na specifika případu neobjasnil, proč vydává příkaz na maximálně možnou dobu, a

současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či

zjištění rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí

dotčených jedinců, které je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod.

S ohledem na shora uvedené tedy nezbylo Nejvyššímu soudu než konstatovat, že

Okresní soud v Ústí nad Labem příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního

provozu ze dne 16. 1. 2015 pod sp. zn. V 1/2015 – 40 Nt 1/2015, porušil

ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr.

ř.).

V Brně dne 20. ledna 2016

JUDr. František Hrabec

předseda senátu

Vyhotovil:

JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.