4 Pzo 2/2011 - 41
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání
konaném dne 26. července 2011 návrh D. H. na přezkoumání zákonnosti příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro
Prahu 10 dne 10. 2. 2005 pod sp. zn. 1 Nt 1928/2005, v trestní věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 6/2009 a podle § 314n tr. ř. rozhodl
Příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 2. 2005, sp. zn. 1 Nt
1928/2005, n e b y l p o r u š e n z á k o n.
Dne 17. 2. 2011 byl Nejvyššímu soudu České republiky doručen
návrh D. H. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 41 T 6/2009, v
právní moci dne 20.1.2010, podle ustanovení § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn
předmětné obžaloby pro podezření ze spáchání přípravy trestného činu loupeže
podle § 7 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále
jen tr. zák.), k § 234 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2
tr. zák., a trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Uvedených trestných činů se měl
dopustit D. H. spolu s dalšími obviněnými ve dnech 23. 12. 1999 a 22. 2. 2000.
V odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu D. H. uvedl, že dle informace
Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 41 T 6/2009, byl v rámci
daného trestního řízení na návrh státního zástupce Městského státního
zastupitelství v Praze Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 10. 2. 2005 pod sp. zn.
1 Nt 1928/2005 podle ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř. vydán příkaz k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu - účastnických mobilních
telefonních stanic číslo:
a) …,
b) …,
c) …,
a to na dobu od vydání tohoto rozhodnutí do 1. 7. 2005.
Nezákonnost nařízení odposlechu spatřuje D. H. v tom, že dle jeho názoru nebyl
dán jediný důvod k odposlechu telefonních čísel … (D. H. v návrhu patrně omylem
uvedl číslo …) a …, neboť tato čísla neužíval, proto odposlech telefonních
hovorů na těchto číslech mohl být zneužit k neoprávněnému získávání
ekonomických informací a nelegálních informací o soukromém nebo obchodním
životě uživatelů telefonních účastnických stanic užívajících zmíněná telefonní
čísla, která s jeho osobou neměla nic společného. K odposlechu na telefonním
čísle … D. H. uvedl, že byl zaznamenáván a archivován i obsah telefonických
hovorů mezi ním a jeho advokátem JUDr. T. M., který byl následně zneužíván.
Nejvyšší soud České republiky se nejprve zabýval otázkou, zda
jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8
tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh
Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců
ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky dospěl k
závěru, že D. H. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou
oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu České republiky, neboť
byl osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána
v zákonné lhůtě.
Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl
Nejvyšší soud České republiky k závěru, že shora označeným příkazem k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu zákon porušen nebyl.
Podle ustanovení § 88 odst. 1, věta první, tr. ř., ve znění
účinném do 30. 6. 2008, bylo-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný
úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání
zavazovala vyhlášená mezinárodní smlouva, mohl předseda senátu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam
telekomunikačního provozu, pokud bylo možno důvodně předpokládat, že jím budou
sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení.
Podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 30.
6. 2008, příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musel být
vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musela být stanovena doba, po kterou
byl odposlech a záznam prováděn a která nesměla být delší než šest měsíců. Tuto
dobu mohl soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. Opis příkazu
soudce bez odkladu zaslal státnímu zástupci. Odposlech a záznam
telekomunikačního provozu prováděla pro potřeby všech orgánů činných v trestním
řízení Policie České republiky.
Podle ustanovení § 41 odst. 2 tr. zák. zvlášť závažnými
trestnými činy byly trestné činy uvedené v § 62 tr. zák. a ty úmyslné trestné
činy, na něž tento zákon stanovil trest odnětí svobody s horní hranicí trestní
sazby nejméně osm let.
V posuzovaném případě je z obsahu spisu zjevné, že trestní řízení bylo vedeno
pro podezření ze spáchání trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.,
který je nutno považovat za zvlášť závažný úmyslný trestný čin, tedy trestný
čin vyhovující vymezení v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do
30. 6. 2008.
Z daného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
vydaného Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 10. 2. 2005, sp. zn. 1 Nt 1928/2005,
vyplývá, že byl vydán na návrh státního zástupce Městského státního
zastupitelství v Praze ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. V18-2/2005/1KZn2206/2005.
Nejvyšší soud České republiky ověřil, že příkaz nařízený Obvodním soudem pro
Prahu 10 byl řádně odůvodněn a obsahoval veškeré náležitosti požadované
ustanovením § 88 odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 30.6.2008.
D. H. v podaném návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu namítá, že při odposlechu na telefonním čísle … byl
zaznamenáván a archivován i obsah telefonických hovorů mezi ním a jeho
advokátem JUDr. Tomášem Matouškem, který byl následně zneužíván. Nejvyšší soud
České republiky z předloženého spisového materiálu zjistil, že záznam o
odposlechu mezi D. H. a jeho právním zástupcem JUDr. Tomášem Matouškem se ve
spise nenachází, nebyl v průběhu trestního řízení ani u hlavního líčení použit
jako důkaz, navíc podle výše citovaného ustanovení § 314l tr. ř. přísluší
Nejvyššímu soudu České republiky přezkoumávat zákonnost příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu. Z uvedených důvodů nemohl Nejvyšší soud
České republiky průběh předmětných odposlechů přezkoumat a námitku akceptovat.
Další námitkou, kterou D. H. uplatnil v návrhu na přezkoumání
zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, je
námitka, že nebyl dán jediný důvod k odposlechu telefonních čísel … a …, neboť
tato čísla osobně neužíval a mohlo tak dojít ke zneužití informací jejich
uživatelů. Pro přípustnost použití tohoto důkazu byla však dle tehdy účinného
znění trestního řádu (tj. do 30. 6. 2008) rozhodující pouze ta skutečnost, zda
k odposlechu a pořízení záznamu o něm byly splněny zákonné podmínky obsažené v
ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř. Bylo-li tomu tak, pak nebylo rozhodné, zda
odposlech byl povolen a záznam o něm pořízen u podezřelého, obviněného či jiné
osoby (srov. zveřejněná judikatura – rozhodnutí č. 19/2004 Sb. rozh. trest.).
Ostatně nelze vyloučit možnost krátkodobého či jednorázového použití
telefonních čísel, která trvale užívá jiná osoba, takže soudce při povolování
odposlechů není schopen zjistit a ověřit konkrétního uživatele telefonního
čísla. Jak již bylo uvedeno výše, v případě projednávané věci byly splněny
zákonem požadované podmínky k provedení odposlechu, proto ani tuto námitku D.
H. nelze akceptovat. Pokud by se uživatelé zmíněných telefonních čísel cítili
dotčeni na svých právech, mají sami možnost využít postupu uvedeného v
ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř.
Pro úplnost zbývá dodat, že záznamy o odposleších shora uvedených telefonních
čísel se v trestním spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 41 T 6/2009,
nenacházejí a nebyl jimi proveden důkaz. Ani Nejvyšší soud České republiky
nemohl tedy při svém rozhodování vycházet ze záznamů odposlechů telefonických
hovorů.
Na základě výše uvedeného je možno učinit závěr, že skutečnosti, které
D. H. proti nařízeném odposlechu namítá, nelze považovat za dostatečně
relevantní k tomu, aby mohl Nejvyšší soud České republiky konstatovat porušení
zákona.
Nejvyšší soud České republiky proto v souladu s ustanovením § 314n tr. ř.
rozhodl tak, že příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 2. 2005,
sp. zn. 1 Nt 1928/2005, zákon porušen nebyl.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2011
JUDr. Jiří
Pácal
předseda senátu