4 Pzo 2/2014-78
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. února
2015 návrh JUDr. J. M., na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu vydaných Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 12.
5. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2880/2010 a dne 7. 7. 2010 pod sp. zn. 43 Nt
2939/2010 v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T
110/2011, a podle § 314m tr. ř. rozhodl t a k t o :
Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro
Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 43 Nt 2880/2010 a ze dne 7. 7. 2010, sp.
zn. 43 Nt 2939/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 88
odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Dne 14. 10. 2014 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh JUDr. J. M. na
přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
sp. zn. 43 Nt 2880/2010 a sp. zn. 43 Nt 2939/2010.
V odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu JUDr. J. M. uvedl, že z obsahu sdělení
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 4. 2014 zjistil, že na základě příkazů
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2880/2010 a ze
dne 7. 7. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2939/2010, byly v období od 12. 5. 2010 do
11. 9. 2010 a v období od 7. 7. 2010 do 30. 9. 2010 nařízeny a realizovány dva
odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu telefonních čísel, které používá
navrhovatel, přičemž se tak stalo až po návrhu na určení lhůty pro provedení
procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. Ze strany orgánů činných v
trestním řízení tedy nebyla splněna povinnost informovat navrhovatele
bezodkladně, která vyplývá z ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř.
Dále navrhovatel uvedl, že návrh státního zástupce k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu byl účelový a byl podán na základě
vykonstruovaných důvodů a rovněž postup Obvodního soudu pro Prahu 1 byl
protiprávní a nezákonný, neboť pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu soudu postačovalo pouze ničím nepodložené tvrzení
státního zástupce o tom, že dochází k trestné činnosti. Dále navrhovatel
konstatoval, že ze sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16.
1. 2012, č. j. 3 KZN 1460/2011-12, jasně vyplývá, že věc, v níž byl obvodním
státním zastupitelstvím a soudem povolen, resp. nařízen vpád do jeho soukromí,
byla odložena, tj. nedospěla ani do zahájení trestního stíhání. Trestní řízení,
v němž byl vydán prvotní příkaz bylo tedy vedeno zcela nedůvodně, pro smyšlený
trestný čin a příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne
12. 5. 2010, sp. zn. 43 Nt 2880/2010, byl státním zástupcem vylákán pod
falešnou záminkou. V rámci tohoto prvního nařízeného odposlechu se žádná
trestná činnost neprokázala, avšak v rámci tohoto prvního nařízeného odposlechu
se do věci již zapojila policejní provokatérka H. Š., která mu aktivně sama
nabízela ovlivnění vyřízení žádosti o povolení STK nestandardním způsobem na
Ministerstvu dopravy. Teprve výstupy z prvního (a z hlediska údajné trestné
činnosti zcela bezdůvodně nařízeného-prováděného odposlechu) tedy byly
podkladem pro vydání druhého příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. 43 Nt 2939/2010. Není však přípustné, aby
orgány činné v trestním řízení bezdůvodně, popř. pod falešnou záminkou
odposlouchávaly či sledovaly jednotlivce s přáním, zda se nachytá při nějaké
trestné činnosti, tedy zda teprve těmito úkony bude zjištěno nějaké podezření z
nějaké v trestné činnosti.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření
uvedl, že oba předmětné příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu byly vydány řádně a v souladu se zákonem a navrhl, aby Nejvyšší soud
usnesením vyslovil, že zákon porušen nebyl.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě
naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř.
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu
podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí
byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že JUDr. J. M. je
dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat
předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou.
Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě.
Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že shora označenými příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu byl porušen zákon.
V daném případě z obsahu spisového materiálu vyplývá, že:
1) Policejním orgánem Ministerstva vnitra Inspekce Policie ČR byly
pod č.j.: IN-TČ-279/2010 zahájeny dne 6. 5. 2010 dle § 158
odst. 3 tr. ř. úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání mimo jiné
také zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.
zákoníku, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí
10 let, proto vyhovuje vymezení v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř.
Z předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného
Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 12. 5. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2880/2010
vyplývá, že byl vydán na návrh státního zástupce Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 10. 5. 2010, sp. zn. SZN 849/2010, V9-9/2010.
Státní zástupce v návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu uvedl, že dne 6. 5. 2010 byly policejním orgánem
zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu
zneužívání pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a
přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť operativní cestou
zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že policista dosud nezjištěné totožnosti
vystupující pod jménem pplk. P., spolu se svým dosud neustanoveným kolegou, oba
služebně zařazení Policie ČR, ÚOOZ SKPV, Odbor zločineckých struktur, 1.
Oddělení, opakovaně „pracují“ za úplatu pro JUDr. J. M. a to tím způsobem, že
vedou v rámci své činnosti u Policie ČR účelově na zakázku prověřování osob,
případně vydírají osoby, dle instrukcí JUDr. J. M. Vzhledem k tomu, že tito
policisté a bývalý policista JUDr. J. M. jsou velmi dobře obeznámeni s formami
a metodami operativní práce policie, není možné zadokumentovat jejich trestnou
činnost jiným způsobem.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že příkaz nařízený
Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 43 Nt 2880/2010, nebyl
řádně odůvodněn a neobsahoval tedy všechny náležitosti požadované ustanovením §
88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 43 Nt 2880/2010, uvedl,
že z dosud shromážděných poznatků, zejména výpisů provedených lustrací a
úředních záznamů policejního orgánu vyplývá důvodné podezření, že by
odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu na uvedených telefonních
číslech užívaných podezřelým M., mohly být zjištěny skutečnosti významné pro
trestní řízení, zejména pokud jde o rozsah trestné činnosti, součinnost dalších
osob a jejich ztotožnění, přičemž sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak.
2) Policejním orgánem OKFK byly dne 7. 7. 2010 pod ČTS: OKFK-166-2/TČ-2010
zahájeny dle § 158 odst. 3 tr. ř. úkony trestního řízení ve věci podezření ze
spáchání mimo jiné také zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm.
b) tr. zákoníku a zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b)
tr. zákoníku, na který trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní
hranicí 10 let, proto vyhovuje vymezení v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř.
Z předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného
Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 7. 7. 2010, sp. zn. 43 Nt 2939/2010, vyplývá,
že byl vydán na návrh státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro
Prahu 1 ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. V 34-4/2010 (2 ZN 1929/2010). Státní
zástupkyně v návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu uvedla, že Policií ČR, ÚOKFK, SKPV, odbor korupce a ochrany zájmů EU je
pod ČTS: OKFK-166-2/TČ-2010-200206 vedeno řízení pro podezření ze spáchání
přečinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a),
písm. b) tr. zákoníku a podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit blíže neustanovení žadatelé o oprávnění
provozování stanice technické kontroly (STK) pro osobní automobily ve Ž. n. S. a JUDr. J. M., právní a poradenská kancelář na adrese P., V. a Ing. S. B., jako
vedoucí oddělení kontrol vozidel v provozu a státního odborného dozoru,
případně další dosud neustanovené osoby z Ministerstva dopravy. Uvedených
trestných činů se měly výše uvedené osoby dopustit tím, že v souvislosti se
správním řízením ve věci udělení oprávnění k provozování stanice technické
kontroly pro osobní automobily ve Ž. n. S. přijal Ing. S. B. jako úřední osoba
v dubnu nebo květnu 2010 na dosud nezjištěném místě od žadatele o provozování
stanice technické kontroly prostřednictvím JUDr. J. M. úplatek ve výši
50.000,- Kč, a to za kladné vyřízení odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu
Kraje Vysočina, který žádost o udělení oprávnění k provozování stanice
technické kontroly pro osobní automobily ve Ž. n. S. zamítl, a dále tím, že
poté, co v květnu 2010 mělo Ministerstvo dopravy-odbor provozu silničních
vozidel vydat zamítavé stanovisko k odvolání žadatelů, Ing. S. B. požadoval v
květnu 2010 na blíže nezjištěném místě po žadatelích o provozování stanice
technické kontroly pro osobní automobily ve Ž. n. S. prostřednictvím JUDr. J. M. úplatek ve výši 100.000,- až 150.000,- Kč, kdy přislíbil, že zajistí, že
rozhodnutí bude změněno. Z dosud nezjištěných skutečností vyplývá důvodné
podezření, že domlouvání této trestné činnosti může být prováděno
prostřednictvím telekomunikační techniky, přičemž policejní orgán nemá jiné
technické možnosti, jak zjistit a zadokumentovat skutečnosti důležité pro
trestní řízení v souladu s trestním řádem, než použitím úkonů trestního řízení
dle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Policejní orgán je užitím úkonů trestního
řízení dle § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. rovněž veden snahou prověřit, zda se na
předmětném trestně-právním deliktním jednání podílí i jiné, dosud neustanovené
osoby, případně vyloučit takové jednání výše uvedených osob.
Dále je zde
uvedeno, že bez použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by bylo
odhalení této trestné činnosti mimořádně ztíženo, popřípadě zcela znemožněno,
neboť se vyznačuje vysokou mírou latence, zejména proto, že všechny strany
korupčního jednání mají zájem na jeho dokončení a na tom, aby jednání nebylo
odhaleno. Odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu lze očekávat, že
budou sdělovány další skutečnosti významné pro trestní řízení, zejména
rozhovory výše podezřelých osob s dalšími dosud neustanovenými osobami v
předmětné věci, popř. způsobu rozdělení úplatku.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že příkaz nařízený
Obvodním soudem pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2939/2010 nebyl
řádně odůvodněn a neobsahoval tedy všechny náležitosti požadované ustanovením §
88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 7. 7. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2939/2010, uvedl,
že z dosud shromážděných poznatků, zejména podání vysvětlení H. Š., výpisů
provedených lustrací a úředních záznamů policejního orgánu vyplývá důvodné
podezření, že by odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu na uvedených
telefonních číslech užívaných podezřelým M. i oznamovatelkou mohly být zjištěny
skutečnosti významné pro trestní řízení, zejména pokud jde o rozsah trestné
činnosti, zajištění konkrétních důkazů, součinnost dalších osob na trestné
činnosti a jejich ztotožnění, přičemž sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak.
Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2010, je-li
vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný
čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán
příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně
předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a
nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení
podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro
potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.
Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a
obviněným je nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen
záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti
dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
Podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2010,
nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda
senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí
být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v
případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání
tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a
osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude
odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší
než čtyři měsíce, v odůvodnění musí být uvedeny skutkové okolnosti, které
vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu orgánu. V
přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
V posuzovaných případech však Obvodní soud pro Prahu 1 podle uvedených
ustanovení nepostupoval. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu
lze jen
- pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení a
- nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené.
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v
souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tzv.
subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o
omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na
případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak
jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad,
že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být
zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení
nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v
trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Nejvyšší soud konstatuje, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí
uloženo provedení odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního
provozu a podle výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. zde musí být
uvedena: uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba
uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní
řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu
prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být
uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu a délku doby
trvání odposlechu odůvodňují (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být
uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny
důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak
jeho dosažení podstatně ztížené, musí být odůvodněna i délka doby trvání
odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu. V obou
posuzovaných příkazech Obvodního soudu pro Prahu 1 však konkrétní skutkové
okolnosti, které vydání tohoto příkazu a délku trvání odposlechu odůvodňují,
zcela absentují (s výjimkou uvedení osoby H. Š. v příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2010
pod sp. zn. 43 Nt 2939/2010) a rovněž nejsou uvedeny a vysvětleny důvody, proč
nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení
podstatně ztížené. Obvodní soud pro Prahu 1 se omezil toliko na popisy
stíhaného skutku (resp. jednání podezřelého) a obecné konstatování, že uvedeným
odposlechem lze zjistit skutečnosti významné pro trestní řízení, zejména pokud
jde o rozsah trestné činnosti, zajištění konkrétních důkazů, součinnost dalších
osob na trestné činnosti a jejich ztotožnění, a to bez jakékoli bližší
konkretizace skutkových okolností.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Obvodní
soud pro Prahu 1 příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze
dne 12. 5. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2880/2010 a ze dne 7. 7. 2010 pod sp. zn. 43
Nt 2939/2010, porušil ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle ustanovení § 314m tr. ř.
vyslovil, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 5. 2010 pod sp. zn. 43 Nt 2880/2010 a ze dne 7. 7.
2010 pod sp. zn. 43 Nt 2939/2010, byl porušen zákon v ustanovení § 88 odst. 1,
odst. 2 tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2015
Předseda
senátu:
JUDr. Jiří Pácal