4 Pzo 3/2014-67
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu
2015 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu podaného JUDr. J. T., vydaném v trestní věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2011, rozhodl t a k t o :
I. Podle § 314n odst. 1 tr. řádu příkazy soudkyně Obvodního soudu pro
Prahu 1 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2008,
sp. zn. 43 Nt 3092/2008, a 7. 11. 2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008, a příkazem
soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. Nt 1115/2009, k
prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně
JUDr. J. T. n e b y l p o r u š e n z á k o n .
II. Podle § 314m odst. 1 tr. řádu příkazem soudkyně Městského soudu v
Praze ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. Nt 1157/2009 k prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudce Městského
soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. Nt 1209/2009 k prodloužení doby
trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně JUDr. J. T., b y
l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 88 odst. 4 tr. řádu.
Dne 7. 11. 2014 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh JUDr. J. T. na
přezkoumání zákonnosti příkazu ke zjištění údajů o uskutečněném
telekomunikačním provozu a dále příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ve výše označené trestní věci, v níž byl jmenovaný
rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 40 T 3/2011, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 9 To
10/2014, uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele
podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb.,
trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“),
trestným činem pletich při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst.
1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a trestným činem poškozování finančních zájmů
Evropských společenství podle § 129a odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona dílem ve
stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 129a odst. 1, 4 písm. c) tr.
zákona. Za to byl odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst.
1 tr. zákona k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků,
podle § 60a odst. 1, 2 tr. zákona za použití § 58 odst. 1 tr. zákona byl výkon
uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a podle § 49 odst.
1 tr. zákona mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu zaměstnání a podnikatelské činnosti v souvislosti s implementací
regionálních operačních programů, hodnocením projektových žádostí o dotaci a
čerpáním dotací ze strukturálních fondů Evropské unie, státního rozpočtu a
rozpočtu krajů, a to na dobu deseti let.
V odůvodnění předmětného návrhu JUDr. J. T. uvedl, že byl dopisem Městského
soudu v Praze ze dne 9. 10. 2014, doručeným dne 17. 10. 2014, vyrozuměn podle §
88 odst. 8 tr. řádu o tom, že vůči němu byly vydány příkazy k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu na telefonních číslech , registrovaných na
jeho osobu, a to na období od 14. 10. 2008 do 18. 11. 2009. To se stalo na
základě příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního
soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 a 43 Nt 3131/2008 a dále tří příkazů
k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
Městského soudu v Praze sp. zn. Nt 1115/2009, Nt 1157/2009 a Nt 1209/2009.
Navrhovatel především namítl, že bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce,
které mu zaručuje čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť ve všech shora
zmíněných příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. k
prodloužení doby jejich trvání, rozhodoval místně nepříslušný soudce. Je toho
názoru, že v daném trestním řízení nebyla zjištěna ani jen hypotetická pražská
místní příslušnost, a nelze proto dovodit ani místní příslušnost Obvodního
soudu pro Prahu 1 a následně Městského soudu v Praze.
Dále navrhovatel zpochybnil opodstatněnost všech výše citovaných
příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. k prodloužení
doby jejich trvání, neboť přes cca 13 měsíců trvající odposlech nebyly zjištěny
žádné skutečnosti významné pro probíhající trestní řízení. Dodal, že v době
povolování odposlechů byla primárně podezřelou osoba JUDr. J. Š., který podle
tvrzení státního zástupce měl nabízet starostům a jiným subjektům služby a
dojednávat výše odměn za ně. To se nakonec ukázalo jako nepravdivé, neboť osoba
JUDr. Š. z trestního řízení postupem času „vypadla“, a nebylo vůči němu ani
zahájeno trestní stíhání.
V další části navrhovatel zpochybňuje zákonnost jednotlivých vydaných
soudních rozhodnutí týkajících se příkazů k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a k prodloužení doby jejich trvání. U příkazu
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 43 Nt 3092/2008,
namítá rychlost, s jakou bylo o návrhu státního zástupce soudcem rozhodnuto a
dále poukazuje na absenci relevantního odůvodnění vydaného příkazu, které
označuje za naprosto formální a odporující ustanovení § 88 odst. 2 tr. řádu.
Údajné operativní poznatky nejsou ve spise obsaženy a z ničeho nevyplývá, že by
soudu byly předloženy. V této souvislosti poukázal i na obsah návrhu státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 13. 10. 2008, který
dle něj obsahuje řadu nepravdivých tvrzení. Relevantní odůvodnění dle
navrhovatele chybí i u rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11.
2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008. I v tomto případě upozornil na nepravdivost
skutečností tvrzených v návrhu státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze ze dne 6. 11. 2008. Navrhovatel dále zpochybnil i
rozhodnutí Městského soudu v Praze, jimiž byla postupně třikrát prodloužena
doba trvání uskutečňovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a
to z důvodu nedostatečnosti, obecnosti a paušálnosti jejich odůvodnění v
rozporu s § 88 odst. 2, 4 tr. řádu. Zdůraznil při tom, že 4. výzva ROP
Jihozápad v měsíci březnu 2009 nebyla a neměla být vyhlášena, což si soud
neověřil. Ve skutečnosti byla vyhlášena již 4. 11. 2008, a to jako výzva
kontinuální s možným předkládáním projektů do 30. 6. 2013. Předmětné tvrzení
dle něj vyvolává dojem vědomého upravování faktů za účelem zvýšení
pravděpodobnosti, že soud takové odposlechy povolí, resp. prodlouží dobu jejich
trvání.
Navrhovatel má také za to, že byla porušena zásada subsidiarity
odposlechů. V rozhodnutí údajně není vysvětleno, proč sledovaného účelu nelze
dosáhnout jinak, nebo proč by to bylo podstatně ztížené. Orgány činné v
trestním řízení ve skutečnosti na pořizování jiných důkazů zcela rezignovaly.
Porušení zmiňované zásady pak podle navrhovatele demonstruje i skutečnost, že
výrok o vině ani výrok o trestu Vrchní soud v Praze ani částečně neopřel o
pořízené odposlechy, tedy že odposlechy nikterak nepřispěly k objasnění
příslušné trestné činnosti. Z toho dle něj vyplývá, že sledovaného účelu bylo
možné dosáhnout i jinak či že jeho dosažení nebylo podstatně ztížené, proto
všemi výše citovanými příkazy byl porušen zákon.
Na základě shora popsaných skutečností navrhovatel závěrem navrhl, aby
Nejvyšší soud vyslovil, že všemi předmětnými příkazy k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu byl porušen zákon.
K návrhu navrhovatele na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství. Podle jeho názoru byly předmětné příkazy vydány místně
příslušným soudem řádně a v souladu se zákonem. Námitku týkající se rychlosti
vydání příkazů označil za irelevantní. Závěrem svého vyjádření proto navrhl,
aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. řádu usnesením vyslovil, že zákon
porušen nebyl.
Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že ačkoli navrhovatel své písemné
podání označil mj. i jako návrh na přezkoumání příkazu k zjištění údajů o
uskutečněném telekomunikačním provozu, tak ve vlastním obsahu svého podání, ale
i v konečném návrhu se o tomto typu rozhodnutí (viz § 88a tr. řádu) nikterak
nezmiňuje, necituje jej a také v podaném petitu není uveden žádný návrh, jak by
Nejvyšší soud měl o takovém příkazu rozhodnout. Nejvyšší soud se proto touto
částí návrhu nezabýval. Pokud se týká zbývající části návrhu na přezkoumání
zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tak zde
bylo nejprve zjišťováno, zda jsou pro tento postup Nejvyššího soudu naplněny
zákonem stanovené podmínky.
Podle § 314l odst. 1 tr. řádu na návrh osoby uvedené v § 88 odst. 8 tr.
řádu Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle § 88 odst. 8 tr. řádu Nejvyššímu soudu může po pravomocném
skončení věci takový návrh podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. řádu, a to do
šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně doručena
informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Tato
informace má být podána bezodkladně po pravomocném skončení věci.
Ze spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 3/2011
vyplývá, že předmětnou informaci obdržel JUDr. J. T. dne 17. 10. 2014 a návrh
na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu byl z jeho strany Nejvyššímu soudu doručen dne 7. 11. 2014.
Dle záznamu o zahájení úkonů v trestním řízení ze dne 10. 10. 2008,
ČTS: OKFK-420/TČ-2008-24, byly Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a
finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České
Budějovice, dne 10. 10. 2008 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst.
3 tr. řádu k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že
byl spáchán trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §
128a odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákona (č. 140/1961 Sb.).
Podezřelými byli pracovníci Úřadu regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad
JUDr. J. T. a Ing. M. P., Dis, JUDr. J. Š., jednatel společností GP-Consulting
s. r. o. a G-project s. r. o. a další v té době neustanovené osoby.
Za trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst.
1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zákona bylo možné odposlechy podle § 88 tr. řádu
nařídit, neboť šlo o zvlášť závažný trestný čin ve smyslu § 41 odst. 2 tr.
zákona, u něhož je stanovena trestní sazba trestu odnětí svobody na dva až osm
let. I tato podmínka tak byla splněna.
Nejvyšší soud tudíž shledal, že navrhovatel je podle výše citovaných ustanovení
trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh, neboť byl osobou
odposlouchávanou a současně bylo zjištěno, že jeho žádost byla podána v zákonné
lhůtě.
Po přezkoumání obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 40 T 3/2011, spisů
téhož soudu sp. zn. Nt 1115/2009, Nt 1157/2009 a Nt 1209/2009, jakož i spisů
Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 3092/2008 a 43 Nt 3131/2008, dospěl
Nejvyšší soud k následujícím závěrům.
K námitce navrhovatele, vztahující se k místní příslušnosti výše
uvedených pražských soudů, které napadené příkazy k odposlechu vydaly, případně
rozhodly o prodloužení doby jeho trvání, je nutno odkázat na ustanovení § 12
odst. 10 tr. řádu, v němž je stanoveno, co se rozumí pojmem „přípravné řízení“.
Je to úsek řízení podle tohoto zákona od sepsání záznamu o zahájení úkonů
trestního řízení nebo provedení neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu
bezprostředně předcházejí, a nebyly-li tyto úkony provedeny, od zahájení
trestního stíhání do podání obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a
trestu, postoupení věci jinému orgánu, zastavení trestního stíhání, nebo do
rozhodnutí o vzniku jiné skutečnosti, jež mají účinky zastavení trestního
stíhání před podáním obžaloby, anebo jiného rozhodnutí ukončujícího přípravné
řízení, zahrnující objasňování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu,
že byl spáchán trestný čin, a vyšetřování.
Z předloženého trestního spisu – záznamu ČTS: OKFK-420/TČ-2008-24
vyplývá, že Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality,
služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice, byly dne
10. 10. 2008 zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. řádu, a to
k objasnění a prověření skutečností nasvědčujících, že byl spáchán trestný čin
pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 1, 2 písm. a),
b), odst. 3 tr. zákona (č. 140/1961 Sb.), přičemž podezřelými osobami byl
navrhovatel spolu se dvěma dalšími osobami a dále i osoby dosud neustanovené.
Předmětná věc byla dozorována státním zástupcem Vrchního státního
zastupitelství v Praze.
Podle § 26 odst. 1 tr. řádu k provádění úkonů v přípravném řízení je
příslušný okresní soud (obvodní soud), v jehož obvodě je činný státní zástupce,
který podal příslušný návrh. Podle odstavce 2 citovaného zákonného ustanovení
soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným
k provádění všech úkonů soudu pro celé přípravné řízení, pokud nedojde k
postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo
obvod tohoto soudu.
Jestliže uvedená trestní věc byla dozorována státním zástupcem Vrchního
státního zastupitelství v Praze, který je obecně činný kromě jiných soudních
obvodů i v obvodech všech soudů působících v Jihočeském kraji, ale i soudů
působících v Praze, a pokud dne 13. 10. 2008 podal návrh na nařízení odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu mj. dvou telefonních stanic navrhovatele u
Obvodního soudu pro Prahu 1, pak tvrzení navrhovatele o místní nepříslušnosti
tohoto soudu a poté i nadřízeného Městského soudu v Praze, není právně
relevantní a nemá oporu v pozitivní právní úpravě. Stejný závěr nutno vztáhnout
i na návrh činěný stejným státním zástupcem ohledně dalšího nově zjištěného
telefonní stanice navrhovatele, učiněný dne 6. 11. 2008.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel učinil řadu obsáhlých připomínek k
rychlosti a průběhu trestního řízení, Nejvyšší soud konstatuje, že v jeho
kompetenci je dle zákona pouze to, aby posoudil, zda rozhodnutí o odposlechu či
jeho prodloužení, byla učiněna v souladu se zákonem či zda naopak jimi byl
porušen zákon.
Za daného stavu vydal Obvodní soud pro Prahu 1 na návrh státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2008 pod sp. zn. 43 Nt 3092/2008, dvou
účastnických stanic obviněného a dne 7. 11. 2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008,
jedné stanice. Nejvyšší soud konstatuje, že byť jsou odůvodnění těchto
rozhodnutí stručná, nechybí v nich argumentace, že odposlechem budou získány
významné skutečnosti pro trestní řízení, zejména půjde o zjištění vzájemných
vazeb a kontaktů mezi pachateli, jakož i rozsah prověřované trestné činnosti.
Rovněž konstatuje, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinými prostředky,
neboť je dán předpoklad, že vzájemná komunikace mezi zainteresovanými osobami
probíhá telefonicky. Je proto třeba uzavřít, že elementární náležitosti, které
podle § 88 odst. 2 tr. řádu v tehdy platném znění mají být v odůvodnění
takovéhoto příkazu obsaženy, v nich skutečně obsaženy jsou. Chybí pouze
podrobnější popis skutkových okolností, ty ale vyplývají z návrhu státního
zástupce, takže nelze uzavřít, že by oba návrhy byly vydány, aniž by soudkyně
nebyla seznámena alespoň s prvotními skutkovými okolnostmi zjištěnými na
prvopočátku trestního řízení. Rovněž doba, na kterou byl odposlech povolen - v
prvém případě od 14. 10. 2008 do 14. 2. 2009, ve druhém případě od 11. 11. 2008
do 14. 2. 2009, nepřesáhla zákonnou lhůtu čtyř měsíců, v tomto ohledu
rozhodnutí konvenují zákonu, nebylo však podrobněji zdůvodněno, proč je
odposlech hned zpočátku povolován na maximálně přípustnou dobu, což však nemá
charakter takové vady, jejímž důsledkem by bylo porušení zákona. Oba příkazy
Nejvyšší soud považuje za vydané v souladu se zákonem.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jeho přezkumná činnost z
pochopitelných důvodů nemůže zahrnovat hodnocení skutečností, které vyšly
najevo až následně v průběhu dalšího prověřování, či vyšetřování, nebo až v
řízení před soudem. Trestní řád v ustanovení § 88 odst. 7 v tehdy platném
znění, předpokládá i situaci, že uskutečněným odposlechem a záznamem
telekomunikačního provozu nebudou zjištěny skutečnosti důležité pro trestní
řízení, což však automaticky neznamená, že v takovémto případě vydaný příkaz k
odposlechu byl nezákonný. Je třeba si uvědomit, že na počátku každého
přípravného řízení, zejména pak ve věcech tzv. hospodářské kriminality, je
prokázaných skutečností minimum a k jejich prověření obvyklé vyšetřovací
metody, jako jsou výslechy osob, ohledání místa činu, domovní prohlídky či
prohlídky jiných prostor a pozemků, apod., rozhodně nepostačují a jejich
použití by vedlo k předčasnému prozrazení, že předmětná věc či činnost se
ocitla v zájmu policie, na což by případní pachatelé zcela logicky
odpovídajícím způsobem reagovali. Tyto úvahy je nutno vztáhnout i na věc, v níž
se podezřelou osobou, mimo jiných, stal navrhovatel.
Námitky navrhovatele směřující proti příkazům k prodloužení doby trvání
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany soudců Městského soudu
v Praze byly Nejvyšším soudem posouzeny následovně.
K tomuto hodnocení je především zapotřebí nejprve přičinit obecnější úvahu k
ustanovení § 88 odst. 4 tr. řádu v tehdy platném znění. Soudce soudu vyššího
stupně mohl podle tohoto zákonného ustanovení na základě vyhodnocení
dosavadního stavu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a v přípravném
řízení na návrh státního zástupce soudce krajského soudu dobu trvání odposlechu
prodloužit, a to i opakovaně, vždy na dobu nejdéle čtyř měsíců. Byť to není v
citovaném ustanovení zákona výslovně uvedeno, je logické, že takový příkaz k
prodloužení doby trvání odposlechu musí obsahovat též údaje a zjištění, jež
vyhodnocují poznatky z dosavadního průběhu odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a jejich přínos v objasňování věci. Pokud naopak v
žádosti o prodloužení doby odposlechu není nic v tomto ohledu uvedeno, nebo
naopak je konstatováno, že dosavadní užití tohoto prostředku nepřineslo pro
objasnění věci nic zásadního, mělo by to vést soudce, který o prodloužení doby
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu rozhoduje, k zásadní úvaze a
posouzení, zda takovéto případné rozhodnutí o době prodloužení je žádáno
důvodně a zda by jeho vydání konvenovalo zákonným požadavkům.
Vztáhne-li Nejvyšší soud tyto úvahy na v pořadí první rozhodnutí soudkyně
Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. Nt 1115/2009, jímž byla
prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na dobu
od 15. 2. 2009 do 14. 6. 2009 u výše označených tří telefonních stanic JUDr. J.
T., jde o rozhodnutí, které je se zákonnými požadavky trestního řádu v souladu.
V odůvodnění tohoto příkazu je mj. zdůrazněn specifický charakter prověřované
trestné činnosti, kdy jednotlivé osoby se dobře znají, některé mají i vzájemné
rodinné vazby, a bez dalšího trvání odposlechu není možné toto jednání
zadokumentovat běžnými procesními prostředky. Je rovněž poukázáno na budoucí
vyhlášení výzvy pro ROP NUTS II Jihozápad od března 2009 a nutnost prodloužit
dobu již realizovaného odposlechu navrhovatele pro potřebu zadokumentování
případného protiprávního jednání zainteresovaných osob. Lze si jistě
představit, že odůvodnění předmětného příkazu prodlužujícího dobu trvání
odposlechu mohlo být obsáhlejší a použita podrobnější argumentace, ale i přes
tuto drobnou výhradu, nelze toto rozhodnutí prohlásit za nezákonné, neboť jinak
splňuje všechny požadavky na tento typ rozhodnutí zákonem kladené.
Stejný závěr však nelze učinit ve vztahu k dvěma rozhodnutím vydanými soudci
Městského soudu v Praze o prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu výše označených telefonních stanic navrhovatele ze
dne 11. 6. 2009, sp. zn. Nt 1157/2009 a ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. Nt
1209/2009. Rozhodující soudci v podstatě opsali v pořadí první rozhodnutí o
prodloužení doby odposlechu ze dne 12. 2. 2009, aniž měli k dispozici jakékoli
zprávy o dosažených výsledcích dosavadními odposlechy, aniž by měli jakýkoli
podklad pro úvahu, že navrhovatel je účasten na jednání, které může zakládat
skutkovou podstatu trestného činu, ohledně něhož je trestní řízení vedeno.
Návrh státního zastupitelství tyto údaje nevyhodnocuje, rozhodující soudci si o
jejich doplnění nepožádali, a proto úvahy v tomto směru v jimi vydaných
rozhodnutích zcela absentují. Nejvyšší soud pokládá za nutné upozornit na to,
že v době rozhodování o prodloužení doby odposlechů již faktické odposlechy
trvaly osm, posléze dvanáct měsíců, což je dostatečná doba pro získání alespoň
některých základních či nezbytných informací o osobě, která je podezřelá z
trestné činnosti. Pokud již byly takovéto údaje k dispozici, měly být
předloženy Městskému soudu v Praze a rozhodující soudci měli posoudit, zda
odůvodňují úvahu o dalším prodloužení doby odposlechu, v opačném případě již
další prodlužování nepovolit.
Vzhledem k výše uvedené argumentaci Nejvyšší soud po provedeném zasedání
rozhodl dvěma výroky.
V bodě I. rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. řádu, že příkazy soudkyně Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2008, sp. zn. 43 Nt 3092/2008, a ze dne 7. 11.
2008, sp. zn. 43 Nt 3131/2008, k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
a příkazem soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. Nt
1115/2009, k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu ohledně JUDr. J. T., nebyl porušen zákon.
V bodě II. rozhodl podle 314m odst. 1 tr. řádu, že příkazem soudkyně Městského
soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. Nt 1157/2009 k prodloužení doby
trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazem soudce
Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. Nt 1209/2009, k
prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně
JUDr. J. T. byl zákon porušen v ustanovení § 88 odst. 4 tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2015
JUDr. Danuše
Novotná
předsedkyně senátu