4 Pzo 9/2016-35
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2016 návrh
společnosti G.L., na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 7. 11. 2013
pod sp. zn. V 61/2013, ve věci zahájeného vyšetřování pro podezření ze spáchání
přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku,
vedeného pod čj.: KRPA-209348-4/TČ-2013-001175-7, a podle § 314m tr. ř.
rozhodl takto:
Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Obvodního soudu pro
Prahu 7 ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. V 61/2013, byl porušen zákon v ustanovení
§ 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Dne 19. 7. 2016 byl Nejvyššímu soudu doručen návrh společnosti G.L.
(dále navrhovatel), na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. V 61/2013, který vydala
soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7.
V odůvodnění návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu navrhovatel shrnul zákonné požadavky pro
vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž dospěl
k závěru, že v daném případě nebyly tyto podmínky splněny. V této souvislosti
uvedl, že přečin šíření toxikomanie není uveden v přímém výčtu trestných činů,
ohledně kterých lze odposlech nařídit a v úvahu by pak připadalo, že jde o
trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Namítl, že
odkaz na takovou smlouvu musí být v příkazu k odposlechu uveden, což v daném
případě splněno nebylo. Současně namítl, že napadený příkaz k odposlechu je
vadný i po stránce materiální, neboť má za to, že žádná mezinárodní smlouva ke
stíhání přečinu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku Českou republiku
nezavazuje. Ve svém podání vyjmenoval některé mezinárodní smlouvy týkající se
boje proti obchodu s omamnými a psychotropními látkami a vyjádřil názor, že
zavazují ke stíhání takových jednání, která lze podřadit pod ustanovení § 283 -
§ 286 tr. zákoníku, nikoli však podle § 287 tr. zákoníku. Subsidiárně pak
namítl, že analogická skutková podstata absentuje v italské a německé právní
úpravě, třebaže jsou tyto země rovněž smluvními stranami dotčených úmluv. Proto
dospěl k závěru, že nezavazuje-li ke stíhání přečinu toxikomanie mezinárodní
smlouva, nelze v případě takového přečinu vydat příkaz k odposlechu. Závěrem
navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že vydáním napadeného příkazu k odposlechu
a jeho provedením byl porušen zákon. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k návrhu na přezkoumání
zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že lze přisvědčit námitce navrhovatelky, že v
předmětném příkazu k odposlechu absentuje náležitost spočívající v uvedení
odkazu na konkrétní mezinárodní smlouvu, jež zavazuje Českou republiku ke
stíhání trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku, rovněž jeho
odůvodnění lze označit za poměrně kusé. Dle názoru státního zástupce však není
takto vydaný příkaz věcně do té míry vadný, aby bylo možno konstatovat, že jeho
vydáním byl porušen zákon. Aniž by bylo na místě nedostatek tohoto příkazu v
podobě absence konkrétního odkazu na mezinárodní smlouvu, jež zavazuje ke
stíhání daného jednání, jakkoli zlehčovat, dle názoru státního zástupce se
jedná pouze o pochybení formální povahy. Z hlediska věcného však nemá za
následek nezákonnost takového příkazu. Rovněž určitá stručnost vydaného příkazu
v daném případě nemá dle názoru státního zástupce za následek jeho nezákonnost. V tomto směru lze přiměřeně odkázat na nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, který v případech průlomu do ústavně zaručených
práv a svobod akcentoval tzv. test ústavnosti z pohledu třístupňové kontroly
takového průlomu, a to v linii „policejní orgán – státní zástupce – soud“. S
odkazem na tento test je třeba zdůraznit, že jak podnět policejního orgánu, tak
i návrh státního zástupce ze dne 6. 11. 2013, č. j.
V15-3/2013-2 ZN 958/2013-6,
těmto požadavkům vyhovuje. Jak policejní orgán, tak příslušný státní zástupce
totiž ve svých úkonech náležitě rozvedli nejen podstatné skutkové okolnosti
odůvodňující vydání příkazu k odposlechu a skutečnosti, jež mají být tímto
úkonem zjištěny, ale zejména policejní orgán uvedl i výslovný odkaz na
podstatnou mezinárodní smlouvu, jíž je v daných souvislostech Úmluva OSN proti
nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami vyhlášená pod č. 462/1991 Sb. Za tohoto stavu lze považovat za dostatečné, pokud se příslušná
soudkyně s předkládanou argumentací policejního orgánu a státního zástupce
ztotožnila a v podstatě na ni odkázala. Státní zástupce se neztotožnil s
námitkou navrhovatelky, že přečin šíření toxikomanie není trestným činem, k
jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva. Je sice pravdou, že ke
stíhání podobného přečinu skutečně nezavazuje navrhovatelkou předestřená Úmluva
o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek vyhlášená pod č. 173/1933
Sb., neboť ta se vůbec nedotýká nakládání s konopím, o jehož zneužívání v
daných souvislostech jde. Z hlediska mezinárodních závazků České republiky ke
stíhání konkrétního jednání je však třeba upozornit na Úmluvu OSN proti
nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami vyhlášená pod č. 462/1991 Sb., o níž se navrhovatelka rovněž zmiňuje. Dle názoru státního
zástupce přitom lze z této úmluvy závazek České republiky ke stíhání šíření
toxikomanie dovodit.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě
naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř.
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu.
Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu
podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí
byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu. Toto zákonné ustanovení nerozlišuje osoby právnické
a osoby fyzické, takže předmětný návrh může podat jak osoba fyzická, tak osoba
právnická.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je
dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat
předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou.
Současně bylo ověřeno, že žádost byla podána v zákonné lhůtě.
Po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že shora označeným příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu byl porušen zákon.
V daném případě z obsahu spisového materiálu vyplývá, že policejním orgánem
Policie ČR, OŘP Praha I SKPV-5. OOK byly pod č. j.:
KRPA-209348-4/TČ-2013-001175-7 zahájeny dne 11. 10. 2013 úkony trestního řízení
ve věci podezření ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Obvodním soudem pro Prahu 7 byl 7. 11. 2013 pod sp. zn. V 61/2013 vydán příkaz
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonních čísel, na dobu od
7. 11. 2013 do 30. 11. 2013. Z předmětného příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 7. 11. 2013
pod sp. zn. V 61/2013 vyplývá, že byl vydán na návrh státního zástupce
Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 6. 11. 2013, sp. zn.
V15-4/2013-2 ZN 958/2013-8. Státní zástupce v návrhu na vydání příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uvedl, že byly zahájeny úkony
trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu šíření toxikomanie podle
§ 287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se má dopouštět dosud
neztotožněný pachatel – majitel společnosti G.L. tím, že prostřednictvím
veřejně dostupné počítačové sítě přes internetový obchod a adresou nabízí a
prodává kompletní sortiment zboží používaný k nelegálnímu pěstování rostlin
konopí s vysokým obsahem THC a dále potřeby k aplikaci této drogy kouřením.
Konopí je uvedeno v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako látka omamná a
THC, které je účinnou látkou drogy marihuana, je uvedeno v příloze č. 4
citovaného zákona jako látka psychotropní. Na internetových stránkách
jmenovaného obchodu byla zjištěna dvě kontaktní čísla. Je nutno prověřit výše
uvedené podezření a toto náležitě zadokumentovat. Proto je nutné sledovat, s
jakými předměty se v uvedené prodejně obchoduje a pro účely dalšího vyšetřování
i ztotožnit osoby zákazníků, kteří si výše uvedené věci v prodejně obstarávají,
za účelem jejich pozdějšího výslechu jako svědků. Rovněž je třeba zachytit
způsob, jakým je zákazníkům ze strany prodejců zboží prezentováno pro doložení
subjektivní stránky trestného činu, pro který je vedeno prověřování. Takto
získané informace mohou být důležité pro trestní řízení.
Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že příkaz nařízený
Obvodním soudem pro Prahu 7 dne 7. 11. 2013, sp. zn. V 61/2013, nebyl řádně
odůvodněn a neobsahoval tedy všechny náležitosti požadované ustanovením § 88
odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 do odůvodnění příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. V 61/2013,
uvedla, že přezkoumala návrh státního zástupce Obvodního státního
zastupitelství pro Prahu 7 a předložený spis a dospěla k závěru, že návrh je
důvodný. Odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu bude moci být najisto
stanoven okruh pachatelů, bude rozklíčována jejich role v rámci skupiny
pachatelů, bude zadokumentován způsob prezentace zboží zákazníkům atd. V této
fázi řízení pak uvedené informace není možné zjistit jinak. Jelikož pak byly
splněny i formální podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu stanovené § 88 odst. 1 tr. ř., soud jej vydal.
Podle ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř., účinného do 31. 12. 2013, je-li vedeno
trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní
hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním
řízení podle § 226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech
hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 tr. zákoníku,
sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné
dražbě podle § 256 tr. zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při
veřejné soutěži podle § 257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §
258 tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku nebo
pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní
smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam
telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním
řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Zjistí-li
policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný
komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a
informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. Protokol o
zničení záznamu založí do spisu.
Podle ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., účinného do 31. 12. 2013, nařídit
odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn,
včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se
vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní
smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je
její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam
telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v
odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto
příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu se bezodkladně doručí policejnímu orgánu. V
přípravném řízení opis příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
soudce bezodkladně zašle státnímu zástupci.
V posuzovaných případech však Obvodní soud pro Prahu 7 podle uvedených
ustanovení důsledně nepostupoval. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního
provozu lze jen
- je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest
odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin
pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 tr. zákoníku, porušení předpisů o
pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 tr.
zákoníku, sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a
veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a
při veřejné soutěži podle § 257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle
§ 258 tr. zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku
nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená
mezinárodní smlouva,
- pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení a
- nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené.
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak
nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v
souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tzv.
subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o
omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na
případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak
jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad,
že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být
dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní
řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky
uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
Nejvyšší soud konstatuje, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí
uloženo provedení odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního
provozu a podle výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. zde musí být
uvedena: uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba
uživatele, pokud je její totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní
řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu
prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být
uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují
(včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného
účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
příp. odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu
telekomunikačního provozu. V posuzovaném příkazu Obvodní soud pro Prahu 7 sice
uvedl, že je vedeno šetření pro trestnou činnost šíření toxikomanie podle § 287
odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, avšak již chybí bližší úvahy v tom
směru, jde-li o trestný čin uvedený v ustanovení § 88 odst. 1 tr. ř. (o takový
trestný čin se v daném případě nejednalo), případně konkrétní odkaz na
vyhlášenou mezinárodní smlouvu, jež zavazuje Českou republiku ke stíhání
trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 tr. zákoníku, jak výslovně
vyžaduje ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že
tato podmínka pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu splněna nebyla. Co se týká úvah soudu zabývajících se důvodností
spočívající v předpokladu, že tímto způsobem budou získány významné skutečnosti
pro trestní řízení, lze připustit, že odůvodnění předmětného příkazu v této
části sice mohlo být důkladněji vyargumentované, avšak ve vydaném příkazu
nechybí zmínka ohledně předpokladu, že odposlechem budou získány významné
skutečnosti pro trestní řízení, přičemž jde zejména o zjištění vzájemných vazeb
a vztahů mezi pachateli, jakož i způsob prezentace zboží zákazníkům atd. Dalším
nedostatkem tohoto příkazu pak je, že není podrobněji zdůvodněna ani délka
trvání odposlechu (i když příkaz byl vydán na poměrně krátkou dobu) ani nejsou
dostatečně popsány důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak,
přičemž z výše uvedeného příkazu nelze dovodit žádnou konkrétní úvahu či
zjištění rozhodujícího soudce v tomto směru.
Pro úplnost je třeba dodat, že námitce, že přečin šíření toxikomanie není
trestným činem, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, nelze
přisvědčit. Z hlediska mezinárodních závazků České republiky ke stíhání
konkrétního jednání je třeba zmínit Úmluvu OSN proti nedovolenému obchodu s
omamnými a psychotropními látkami vyhlášenou pod č. 462/1991 Sb. Zde se
Nejvyšší soud ztotožňuje s názorem státního zástupce uvedeným v jeho vyjádření,
že z této úmluvy lze závazek České republiky ke stíhání šíření toxikomanie
dovodit.
V čl. 3 odst. 1 písm. c) bod iii/ této Úmluvy je totiž výslovně uvedeno, že
„každá smluvní strana přijme taková opatření, která mohou být nezbytná k tomu,
aby jako trestné činy podle jejího trestního práva byly stanoveny, budou-li
spáchány úmyslně (mj.) veřejné podněcování nebo navádění jiných osob
jakýmikoliv prostředky ke spáchání některého z trestných činů, označených jako
takové v tomto článku, případně k nedovolenému používání omamných nebo
psychotropních látek“. Podstatou jednání, pro něž byl příslušný příkaz k
odposlechu vydán, přitom mělo být právě podněcování ke zneužívání omamné látky
konopí obsahující psychotropní látku tetrahydrocannabinol (THC), tedy jiné
návykové látky (srov. § 130 tr. zákoníku) než alkoholu.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že Obvodní
soud pro Prahu 7 příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze
dne 7. 11. 2013, sp. zn. V 61/2013, porušil ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2
tr. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodl tím způsobem, že podle ustanovení § 314m tr. ř.
vyslovil, že příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. V 61/2013, byl porušen
zákon v ustanovení § 88 odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr.
ř.).
V Brně dne 14. 9. 2016
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu