4 Tdo 1006/2025-975
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném ve prospěch i v neprospěch obviněného A. J., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2025, sp. zn. 8 To 88/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 115/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 9. 12. 2024, sp. zn. 9 T 115/2024, byl obviněný uznán vinným pod body 1 a 2 pokračujícím přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 3 až 5 pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 4 a 5 pokračujícím přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 6 přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy mu byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na 18 měsíců. Podle § 56 odst. 2 tr. písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit poškozeným B. S. a L. S. na náhradě škody 118 343 Kč spolu s úrokem z prodlení. Se zbytkem nároku na náhradu škody byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Soud prvního stupně převzal do výroku o vině popis všech skutků z obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Tachově ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. ZT 48/2024, bez jakýchkoli změn skutkových tvrzení. Shodně se státní zástupkyní z hmotněprávního pohledu vymezil první skutek útoky popsanými pod body 1 a 2 obžaloby, druhý skutek útoky popsanými pod body 3 až 5 obžaloby a třetí skutek útokem popsaným pod bodem 6 obžaloby. V písemném vyhotovení rozsudku došlo ovšem ke zřejmé nesprávnosti v číslování útoků pod body 3 až 5 obžaloby (vypadlo číselné označení třetího útoku z doby od 13. 3. do 19. 3. 2024), v důsledku čehož byl poslední skutek označen bodem 5 namísto bodu 6.
3. Pokud jde o konkrétní skutková zjištění odkazuje Nejvyšší soud na výrokovou část rozsudku soudu prvního stupně. Pro přehlednost pouze stručně uvádí, že přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku (útoky pod body 1 a 2 výroku o vině) se obviněný podle soudu prvního stupně dopustil tím, že ve dnech 25. 5. 2023 a 19. 7. 2023 z rekreační chaty nacházející se v XY, okres XY, kterou měl společně s přilehlými pozemky svěřenou k užívání od svého nevlastního otce B. S., a své matky L. S., bez souhlasu poškozených prodal část vybavení v celkové hodnotě 58 500 Kč T.
W. a J. V., kterým předstíral, že je jejich vlastníkem. Ti mu za to zaplatili celkem 26 355 Kč. Přečinů poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (útoky pod body 3 až 5, pokud pomineme chybné číselné označení) se obviněný dopustil na stejném místě a ke škodě stejných poškozených v době od března 2023 do 30. 1. 2024, v době od 13. 2. 2024 do 22. 2. 2024 a v době od 13. 3. 2024 do 19. 3. 2024 tím, že záměrně rozbil či jinak zničil zařízení chaty v celkové hodnotě 132 224 Kč, přičemž ode dne 30.
1. 2024, kdy byl poškozenými vyzván k vystěhování z chaty a neměl už od ní klíče, do vnitřních prostor chaty opakovaně bez souhlasu poškozených a proti jejich vůli vnikal tak, že rozbil skleněnou výplň uzamčených vstupních dveří. Přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku (bod 6 výroku o vině) podle soudu prvního stupně spáchal dne 19. 3. 2024 tím, že nejméně v době od 15:24 do 15:31 hodin řídil od chaty č. XY v XY, okres XY, po pozemní komunikaci č. XY ve směru na XY do úseku 47,5 km osobní motorové vozidlo ačkoliv věděl, že před jízdou požíval psychotropní látku pervitin, přičemž v době řízení vozidla měl v krvi metamfetamin v toxické koncentraci 380 ng/ml a jeho metabolit amfetamin, v důsledku čehož nebyl schopen bezpečně a s jistotou ovládat motorové vozidlo.
4. Rozsudek soudu prvního stupně napadli v zákonné lhůtě odvoláním státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Tachově a obviněný. V průběhu veřejného zasedání o odvolání před Krajským soudem v Plzni poškozený B. S. (nevlastní otec obviněného) a poškozená L. S. (matka obviněného) podle § 163 odst. 2 tr. ř. výslovně vzali zpět souhlas s trestním stíháním obviněného. Na to reagoval odvolací soud usnesením ze dne 24. 4. 2025, č. j. 8 To 88/2025-915, kterým podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutky pod body 1 až 5 obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Tachově ze dne 16. 7. 2024, sp. zn. ZT 48/2024, které byly kvalifikovány jako pokračující přečiny zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. V usnesení o zastavení trestního stíhání odvolací soud současně konstatoval, že výroky dotčené zastavením jsou obsolentní (správně obsoletní z lat. obsoletus), tj. neúčinné a bez reálného uplatnění, a pohlíží se na ně tak, jako by neexistovaly, přestože nebyly zrušeny formálním obvyklým způsobem. Následně pak odvolací soud, vzhledem k tomu, že obviněný výslovně prohlásil, že netrvá na projednání věci v části týkající se skutků, pro které bylo trestní stíhání zastaveno, rozhodl rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 8 To 88/2025-923, o odoláních obviněného i státní zástupkyně tak, že podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku popsaným pod bodem 6 výrokové části rozsudku soudu prvního stupně obviněného podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Pro výkon tohoto trestu ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu znovu podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let.
II. Dovolání nejvyšší státní zástupkyně
5. Proti usnesení odvolacího soudu o zastavení trestního stíhání podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. ř. se slovní citací, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a že v rozhodnutí je výrok napadeného usnesení neúplný.
6. S odkazem na § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupkyně konkrétně namítla, že odvolací soud namísto toho, aby ve výroku svého rozhodnutí popisem konkretizoval skutky, kterých se zastavení trestního stíhání týká, se spokojil s jejich číselným označením a odkázal na jejich znění ve výrokové části obžaloby. Vytýkanou vadu nejvyšší státní zástupkyně označila za formální, ale za zásadní. Připomněla, že rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je meritorním vyřízením věci a po nabytí právní moci tvoří překážku věci rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. h) tr. ř., takže je nezbytné, aby byl skutek ve výroku takového rozhodnutí popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným a nevzbuzoval pochybnosti o vůli orgánu, který rozhodnutí vydal. V této části nejvyšší státní zástupkyně označila dovolání za podané ve prospěch obviněného.
7. V neprospěch obviněného nejvyšší státní zástupkyně dovoláním brojila proti tomu, že odvolací soud ve veřejném zasedání konaném dne 24. 4. 2025 akceptoval zpětvzetí souhlasu poškozených s trestním stíháním jejich syna, aniž by předtím odpovídajícím způsobem prověřil, zda poškození, především poškozená L. S., která oproti poškozenému B. S., který vzal svůj souhlas zpět ústně v řízení před soudem, zpětvzetí souhlasu učinila písemně, a to notářsky ověřeným dvojjazyčným prohlášením, zpětvzetím souhlasu vyjadřují své vnitřní stanovisko k případnému postihu obviněného a zda tento krok neučinili v tísni vyvolané nátlakem obviněného. Zdůraznila, že z překladů telefonických rozhovorů obviněného s matkou L. S. a s jeho přítelkyní S. R. realizovaných z vazební věznice je zřejmý velmi agresivní postoj obviněného k oběma poškozeným a že před jeho propuštěním z vazby, ke kterému došlo 16. 3. 2025, byl postoj poškozených zcela konzistentní. Připomněla, že ještě dne 4. 4. 2025 poškození prohlásili, že s trestním stíháním obviněného souhlasí, a že poškozená požádala u hlavního líčení dne 21. 10. 2024 o výslech v nepřítomnosti obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně sice připustila, že agresivní vystupování obviněného ve vzájemné komunikaci s poškozenou a adresné vyhrůžky v komunikaci s jeho přítelkyní vůči poškozeným mohly být ovlivněny vyhrocenými rodinnými vztahy a závislostí obviněného na drogách i že poškození skutečně změnili své stanovisko v zájmu nezletilých dětí obviněného a ve snaze narovnat po smrti babičky obviněného (zemřela dne 19. 4. 2025) rodinné vztahy, avšak i přesto podle ní zjištěný stav dokazování k otázce procesně účinného zpětvzetí souhlasu zatím neumožňuje uzavřít, že ke zpětvzetí došlo za okolností, které jeho účinnost podle § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. vylučují. Podle ní je možné, že obviněný vyvinul na poškozené svou agresivitou nátlak, aby zvrátili jeho nepříznivou životní situaci tím, že vezmou zpět svůj souhlas s jeho trestním stíháním, a že nejméně poškozená L. S. jednala ve stavu tísně vyvolané tímto nátlakem, případně i výhrůžkami. Na podporu své argumentace nejvyšší státní zástupkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1730/2016, ve kterém soud posuzoval otázku, zda poškozená osoba jednala v tísni vyvolané nátlakem, byť podle ní obsah odůvodnění není bez dalšího přenositelný na tuto věc, neboť každá vyžaduje zcela individuální přístup.
8. Nejvyššímu soudu nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1 tr. ř., dílem za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného usnesení odvolacího soudu. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř., které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího. Konkrétní námitky dovolatele pak musí uplatněnému dovolacímu důvodu svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody a z vlastní iniciativy je oprávněn reagovat jen na ty dovoláním nevytýkané vady, které mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno (viz § 265i odst. 3 tr. ř. a § 265f odst. 1 tr. ř.).
10. V první části dovolání nejvyšší státní zástupkyně skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítla, že ačkoli jde o meritorní rozhodnutí věci, absentuje ve výrokové části napadeného rozhodnutí popis jednotlivých skutků, kterých se zastavení trestního stíhání týká (per analogiam § 120 odst. 3 tr. ř.), a že tuto vadu je třeba ve prospěch obviněného napravit, aby nevznikly pochybnosti o zachování totožnosti skutku a o rozsahu právní moci z hlediska vytvoření překážky rei judicatae.
Po seznámení s obsahem trestního spisu, rozhodnutími soudů nižších stupňů a dovoláním nejvyšší státní zástupkyně dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. opodstatněně, ale formální vadu napadeného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2025, č. j. 8 To 88/2025-915, kterým podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. l) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutky pod body 1 až 5 obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Tachově ze dne 16.
7. 2024, sp. zn. ZT 48/2024, aniž by ve výroku svého rozhodnutí skutky řádně popsal analogicky intencím uvedeným v § 120 odst. 3 tr. ř., není s respektem k právnímu zájmu na stabilitě pravomocných soudních rozhodnutí potřeba napravovat kasačním rozhodnutím nebo vlastním rozhodnutím dovolacího soudu. Z napadeného rozhodnutí je totiž i přes vadu výroku, na kterou nejvyšší státní zástupkyně důvodně poukazuje, jasně čitelné, kterých skutků, respektive dílčích útoků se zastavení trestního stíhání týká a nevznikají pochybnosti o zachování jejich totožnosti nebo o rozsahu právní moci z hlediska vytvoření tzv. překážky věci pravomocně rozhodnuté.
Je to dáno tím, že ve výrokové části napadeného rozhodnutí jsou skutky označeny jejich právním posouzením jako přečiny zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a jsou označeny i číselným odkazem na obžalobu, přičemž v navazujícím odůvodnění jsou v návaznosti na toto číselné označení popsány co do místa, času a způsobu spáchání, včetně specifikace poškozených B. S. a L. S. i přesného výčtu jim odcizených nebo poškozených věcí spolu s určením výše škody, a to natolik výstižně, že je nelze zaměnit s jinými skutky, resp. dílčími útoky a že nevznikají pochybnosti o zachování totožnosti se skutky, pro které se trestní stíhání obviněného se souhlasem poškozených B.
S. a L. S. vedlo (srovnej odst. 1 odůvodnění). Odvolací soud navíc popis prvního skutku sestávajícího se ze dvou dílčích útoků (body 1 a 2) oproti formulaci užité jak v obžalobě, tak i soudem prvního stupně správně zpřehlednil z pohledu zákonných znaků odůvodňujících jeho právní kvalifikaci jako přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku tím, že vypustil zavádějící označení T. W. a J. V., kterým obviněný věci prodal vydávaje se za jejich vlastníka, jako dalších poškozených, přičemž v bodě 19 odůvodnění svého rozhodnutí svůj postup pečlivě vysvětlil.
Doplnění popisu skutků, kterých se zastavení trestního stíhání týká, do výroku rozhodnutí by tak zásadně nemohlo ovlivnit postavení obviněného A. J., natož v jeho prospěch, jak v dovolání tvrdí nejvyšší státní zástupkyně.
11. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí z titulu dovoláním nejvyšší státní zástupkyně namítaného formálního pochybení znění jeho výroku není ani potřeba judikaturního zodpovězení otázky náležitostí výroku o zastavení trestního stíhání, neboť ta už byla přesvědčivě vyřešena (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2001, sp. zn. 7 Tz 139/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 7 Tdo 916/2008) a její ustálený výklad nečiní v praxi žádné potíže. Ostatně i Krajský soud v Plzni si byl vědomý toho, že skutky, ohledně kterých trestní stíhání obviněného zastavuje, by měl ve výroku svého usnesení popsat a nespokojit se jen s jejich právním posouzením a číselným označením podle obžaloby (viz odst. 1 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde soud vysvětlil, proč se od ustálené praxe odchýlil).
12. Dovolací námitku, že zatím nebylo dostatečně objasněno, zda jsou splněny zákonné podmínky pro zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 11 odst. 1 písm. l) tr. ř.], protože si Krajský soud v Plzni dostatečně neověřil, zda oba poškození nejednali v tísni vyvolané nátlakem obviněného, kterou nejvyšší státní zástupkyně podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., shledal Nejvyšší soud i bez věcného přezkumu zjevně neopodstatněnou. Vycházel přitom z konfrontace následujících obecných východisek se skutečnostmi plynoucími z obsahu trestního spisu.
13. Podle § 163 odst. 2 tr. ř. může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním výslovným prohlášením kdykoliv zpět až do doby, než se odvolací soud odebere k poradě. Toto ustanovení je u vyjmenovaných trestných činů průlomem do zásad legality a oficiality a řeší konflikt veřejného zájmu na trestním stíhání a zájmu poškozeného, který má blízký vztah k pachateli, ve prospěch poškozeného, jenž může být v důsledku potrestání pachatele nepřímo také postižen. Zpětvzetí souhlasu stejně jako předtím jeho udělení musí být projevem vůle, který je svobodný, vážný, určitý a srozumitelný, přičemž podle § 163 odst. 2 tr.
ř. zákon akceptuje dvě formy vyjádření souhlasu či nesouhlasu poškozeného s trestním stíháním, a to písemnou nebo ústně do protokolu. Podle § 163a odst. 2 písm. d) tr. ř. je-li z okolností zřejmé, že souhlas byl vzat zpět v tísni vyvolané výhrůžkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností, není souhlasu poškozeného s trestním stíháním pro některý z trestných činů uvedených v § 163 odst. 1 tr. ř. třeba. Jinak řečeno, ke zpětvzetí souhlasu se nepřihlíží, pokud se utiskovaná osoba ocitá v těžkostech a nesnázích, které ovlivňují její svobodné rozhodování o souhlasu s trestním stíháním.
Výhrůžky se mohou týkat jak použití násilí směřujícího proti životu, zdraví či majetku utiskované osoby, majetkové újmy, ale mohou směřovat například i k rozvratu rodinného života apod. Podobně i nátlak, který je slabší formou ovlivňování vůle poškozeného než výhrůžky, ale může mít obdobné účinky a týkat se i podobných oblastí života poškozeného, zejména jeho rodinného života, pověsti apod. Závislost předpokládá stav, kdy poškozená osoba je v určitém směru odkázána na osobu vyvolávající v ní tíseň, a tím je omezena svoboda jejího rozhodování o souhlasu s trestním stíháním.
Může jít o závislost psychickou, ale i majetkovou, závislost zaměstnance na zaměstnavateli. Podřízenost je dána především v rámci služebního vztahu. Běžné rodinné, ekonomické či emociální motivy, jakkoli mohou být pro poškozeného subjektivně významné, samy o sobě právní relevanci ve smyslu popření jeho rozhodování nemají.
14. Z protokolu o veřejném zasedání před Krajským soudem v Plzni jako soudem odvolacím ze dne 24. 4. 2025 vyplývá, že bylo přečteno písemné notářsky ověřené dvojjazyčné prohlášení poškozené L. S., matky obviněného, které učinila před Dr. Thomasem Bernhardem notářem v Norimberku [text prohlášení sice zahrnuje jména obou poškozených S., nicméně podepsána je na něm pouze L., B. k tomu v odvolacím řízení vysvětlil, že nestihl k notáři ve sjednaný čas přijít]. Vyvstává z něj, že z naléhavých rodinných důvodů bere zpět svůj souhlas s trestním stíháním svého syna obviněného A.
J. V tomto prohlášení poškozená stručně vysvětlila změnu svého názoru tím, že obviněný se jí i jejímu muži dne 19. 4. 2025, v době, kdy umírala její matka a jeho babička, osobně omluvil za své činy i za svá vyjádření v průběhu trestního řízení a poprosil je o odpuštění. Poté odvolací soud vyslechl poškozeného B. S., nevlastního otce obviněného, který se k jednání dostavil osobně a ústně vzal svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět. Jeho vysvětlení změny postoje bylo totožné jako u L. S., tedy, že obviněný se jim omluvil a smrt jeho babičky byla spouštěčem toho, že se rozhodli v rodině obnovit klidné soužití.
Současně uvedl, že svou roli hraje i jejich zájem na zachování vztahu obviněného s jeho dětmi, jejich vnoučaty. Po poučení podle § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř. ještě doplnil, že synové obviněného, kterým je 8 a 10 let, se téměř denně ptají po tátovi a že usmíření slíbili i matce jeho ženy a babičce obviněného na smrtelné posteli. Z téhož protokolu dále vyplývá, že poškozený a obviněný popsali širší kontext rodinné situace, zejména předchozí konfliktní komunikaci; obviněný vysvětlil své vlastní emoční vypětí, vliv návykových látek na jeho dřívější vyhrocené výroky i důvody změny postoje poté, co po smrti babičky dne 19.
4. 2025 začal s nevlastním otcem a matkou konečně komunikovat bez prostředníků a dohodli se na usmíření. V návaznosti na to sepsali oba poškození dopis, který dne 22. 4. 2025 zaslali předsedovi senátu odvolacího soudu, ve kterém mimo jiné uvedli, že obviněný se po propuštění z vazby vydal rovnou do Norimberku za svou babičkou a tím významně přispěl k duševnímu zdraví babičky, téměř denně ji navštěvoval, a i proto se poškození rozhodli, že chtějí splnit její poslední přání – pokusit se napravit rozvrácené rodinné vztahy a vyjasnit všechna nedorozumění.
V dopise je současně uvedeno, že poškození a obviněný společně nahradí škody, které vznikly jednáním obviněného J. V. a T. W. (viz č. l. 893 tr. spisu). Vyjádření poškozeného přitom bylo takového charakteru, že i ve věci intervenující státní zástupce konstatoval, že nic nenasvědčuje tomu, že by souhlas s trestním stíháním byl vzat zpět pod nátlakem, a navrhl, aby odvolací soud trestní stíhání obviněného pro skutky pod body 1 až 5 obžaloby zastavil. V návaznosti na to pak modifikoval odvolání podané státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Tachově.
Veřejného zasedání se účastnila i zmocněnkyně poškozených právně vzdělaná I. K., která přednesla shodný návrh a požádala, aby soud respektoval vůli poškozených (viz č. l.
910 až 911 tr. spisu). Odvolací soud pak v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že poškození vzali zpět souhlas s trestním stíháním jejich syna svobodně a dobrovolně a měli pro to rozumné důvody.
15. Z výše uvedeného je zřejmé, že odvolací soud svobodnou vůli poškozených aktivně zjišťoval, příčiny změny jejich postoje objasnil a na základě přímého výslechu poškozeného, předloženého notářského prohlášení poškozené a souhlasných procesních stanovisek stran obhajoby, obžaloby i zmocněnkyně poškozených, která přímo hájí jejich zájmy, učinil logický závěr, že zpětvzetí souhlasu je jejich autonomním a uváženým rozhodnutím. Nejvyšší soud k tomu pro úplnost dodává, že z obsahu svědeckých výpovědí poškozených učiněných v průběhu trestního stíhání je patrné, že oba poškození nejsou na obviněném závislí jinak, než že jim na něm citově záleží a mají snahu ho směřovat k řádnému životu bez návykových látek a excesů, a to i podáváním trestních oznámení v případě, kdy krade nebo ničí jejich majetek. Nic z toho, co dříve vypověděli, nenasvědčuje tomu, že by se obviněného obávali a nechali se jím ovlivňovat ve svém úsudku, zda budou souhlasit s jeho trestním stíháním. Nezávisle na sobě oba vypověděli, že v minulosti obviněnému už vícekrát odpustili jeho hrubé a nevhodné chování k nim i ničení jejich majetku. Stalo se tak zpravidla poté, co jim slíbil, že už nebude užívat návykové látky, pod jejichž vlivem se chová agresivně, a že změní svůj způsob života (viz např. protokol o svědeckých výpovědích na č. l. 70 až 73 a 87 až 89 tr. spisu).
16. Za tohoto skutkového a procesního stavu věci lze uzavřít, že dovolací námitka nejvyšší státní zástupkyně opřená o skutečnost, že ještě dne 4. 4. 2025 oba poškození souhlasili s trestním stíháním obviněného a že z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obviněným a jeho matkou a mezi obviněným a jeho přítelkyní v době, kdy pobýval ve vazební věznici (pozn. vězeňská služba má zákonnou licenci k monitoringu rozhovorů osob umístěných ve vazbě podle § 13a odst. 5 zák. č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby a podle § 43a odst. 3 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby), je zřejmá osobní zášť obviněného vůči jeho matce a nevlastnímu otci a naprostý nedostatek respektu k nim, je fakticky jen polemikou se způsobem hodnocení důkazů a „skutkového stavu“ odvolacím soudem, v jejímž rámci dovolatelka nepoukazuje na konkrétní okolnosti ve smyslu § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř., ale v podstatě jen spekuluje o tom, že ke zpětvzetí souhlasu poškozených mohlo dojít i v tísni vyvolané nátlakem obviněného, přičemž pomíjí, že pro posouzení svobody vůle poškozených je rozhodující jejich stav v době učinění prohlášení o zpětvzetí souhlasu a že vyjádření obviněného, která jsou v odposleších zachycena, jsou sice velmi hrubá, útočná a neuctivá, ale není v nich obsažen náznak přímého ani nepřímého nátlaku na poškozené, aby vzali zpět souhlas s jeho trestním stíháním (viz č. l. 879–889 tr. spisu).
17. Nejvyšší soud závěrem uvádí, že poukaz nejvyšší státní zástupkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1121/2016, není posuzované věci přiléhavý. Zatímco v tomto trestním řízení je obviněný stíhán pro majetkové delikty, kterých se měl dopustit ke škodě poškozených, kteří s ním nežijí ve společné domácnosti a nejsou na něm závislí ekonomicky ani odkázáni na jeho pomoc, ve věci, kterou dovolatelka argumentovala, byl obviněný stíhán pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku na skutkovém základě, že ve společně sdíleném bytě v podnapilém stavu hrubými vulgárními výrazy a posléze i fyzicky napadl svoji podnapilou manželku upoutanou z důvodu mozkové obrny na invalidní vozík a zcela odkázanou na jeho pomoc, a poté, co mu poškozená řekla, že celou věc oznámí na policii, a vzala si na svoji obranu nůž, jí nůž z ruky vykroutil a přiložil jí ho zepředu pod krk. Soudy nižších stupňů v této věci opřely svůj závěr o tom, že zpětvzetí souhlasu poškozené s trestním stíháním manžela bylo učiněno ve stavu tísně a nikoli jako projev její svobodné vůle, zejména o vyjádření znalce psychologa, že zásadním kritériem, jímž byla poškozená vedena k zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného, byla vedle trvající citové vazby k němu skutečnost, že je delší dobu upoutána na invalidní vozík, což jí do značné míry brání v sociálním kontaktu s dalšími osobami, je bez rodiny a je více či méně odkázána na obviněného. Zároveň u ní znalec dovodil ekonomickou motivaci. Uvědomila si, že bez finančního přispění obviněného není schopna hradit náklady na stávající bydlení a udržet si životní standard a že ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení by jí nebylo umožněno požívání alkoholu. Nejvyšší soud takový výklad stavu tísně na straně poškozené označil za velmi zjednodušující, a proto neakceptovatelný. Zdůraznil, že nedostatek svobody projevu vůle při zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného nelze bez dalšího dovozovat na základě toho, že svého zásadního procesního oprávnění ve prospěch manžela poškozená využila mimo jiné i z pohnutek ryze utilitárních. Konstatoval, že případnou účelovou motivaci poškozené, která si pro sebe vyhodnotila mnohdy konfliktní manželské soužití s obviněným jako „menší zlo“, než jaké by pro ni představovala ztráta sociálního kontaktu s ním a současné snížení jejího životního standardu po dobu jeho případného věznění, nelze zaměňovat se situacemi, na něž primárně cílí ustanovení § 163a odst. 1 písm. d) tr. ř., které chrání zájmy poškozených osob, jež z důvodu naprosté závislosti na pachateli trestného činu vůbec nejsou schopny z vlastního pohledu analyzovat jednotlivá „pro“ a „proti“, která případné uplatnění trestněprávní odpovědnosti u jejich partnera může přinést, resp. které si jinou variantu své další existence, než je společné soužití s pachatelem, vůbec neumějí představit.
IV. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
18. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 12. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně