4 Tdo 1033/2024

4 Tdo 1033/2024-408

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2024 o dovolání obviněné H. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 8 To 109/2024-374, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn 4 T 59/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 4 T 59/2023, byla obviněná H. S. uznána vinnou ze spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

„1) dne 30. 8. 2022 v době od 13:35 hod. do 13:45 hod. v Praze XY, XY, v XY v prodejně XY, v úmyslu se obohatit, odcizila podprsenku Ella m vel. 85B černé barvy v ceně 999 Kč, kalhotky Ella m vel. 34 černé barvy v ceně 399 Kč, podvazkový pás Ella m černé barvy v ceně 499 Kč, dětské semišové tepláky vel. 158 zelené barvy v ceně 799 Kč a dětskou semišovou mikinu vel. 134/140 zelené barvy v ceně 799 Kč tak, že zboží odebrala z volného prodeje, odešla s ním do převlékací kabinky, kde z něj odstranila bezpečnostní čipy, následně si zboží uschovala do své oranžové kabelky a bez jeho zaplacení z prodejny odešla, čímž způsobila pošk. společnosti Lindex s. r. o., IČO: 276 34 841, se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, škodu ve výši 3.495 Kč, přičemž zboží bylo následně vráceno nepoškozené zpět do prodeje,

2) dne 30. 8. 2022 v době od 14:49 hod. do 15:03 hod. v Praze XY, XY, v XY v prodejně XY, v úmyslu se obohatit, odcizila dámské koženkové šortky vel. 36 v ceně 599 Kč tak, že zboží odebrala z volného prodeje, odešla s ním do převlékací kabinky, kde z něj odstranila bezpečnostní čip, následně si zboží uschovala do své oranžové kabelky a bez jeho zaplacení z prodejny odešla, čímž způsobila pošk. společnosti LPP Czech Republic, s. r. o., IČO: 266 98 714, se sídlem Prosecká 852/66, Praha 9, škodu ve výši 599 Kč, přičemž zboží bylo následně vráceno nepoškozené zpět do prodeje,

3) dne 30. 8. 2022 v době od 15:25 hod. do 15:37 hod. v Praze XY, XY, v XY v prodejně XY, v úmyslu se obohatit, odcizila dámskou košili vel. 40 černé barvy s potiskem v ceně 549 Kč tak, že zboží odebrala z volného prodeje, odešla s ním do převlékací kabinky, kde z něj odstranila bezpečnostní čip, následně si zboží uschovala do své tašky a bez jeho zaplacení z prodejny odešla, čímž způsobila pošk. společnosti LPP Czech Republic, s. r. o., IČ: 266 98 714, se sídlem Prosecká 852/66, Praha 9, škodu ve výši 549 Kč,

4) dne 30. 8. 2022 v přesně nezjištěné době od 15:37 hod., kdy opustila prodejnu XY, do 16:30 hod., kdy byla zadržena ostrahou obchodního centra, v Praze 9, Veselská 663, v XY v prodejně ¨XY, v úmyslu se obohatit, odcizila dámskou mikinu zn. Adidas vel. XS černo-šedé barvy v ceně 1.450 Kč a dámské legíny zn. Adidas vel. M černo-šedé barvy v ceně 1.050 Kč tak, že zboží odebrala z volného prodeje, odešla s ním do převlékací kabinky, kde z něj odstranila bezpečnostní kódy, následně si zboží uschovala do své tašky a bez jeho zaplacení z prodejny odešla, čímž způsobila pošk. společnosti A3 SPORT s. r. o., IČ: 263 50 823, se sídlem Teslova 1171/15, Skvrňany, Plzeň, škodu ve výši 2.500 Kč, přičemž zboží bylo následně vráceno nepoškozené zpět do prodeje,

5) dne 16. 10. 2022 v době od 16:29 hod. do 16:30 hod. v Praze 9, Veselská 663, v XY v prodejně XY, v úmyslu se obohatit, odcizila dámskou bundu zn. Calvin Klein červené barvy v ceně 2.749,50 Kč a dámskou bundu zn. Tommy Hilfiger žluté barvy v ceně 2.749,50 Kč tak, že zboží odebrala z volného prodeje, následně si obě bundy přehodila přes levé předloktí a přes ně částečně přehodila svou bundu, aby je tak zakryla, a z prodejny bez zaplacení bund odešla, čímž způsobila pošk. společnosti Peek & Cloppenburg s. r. o., IČ: 261 85 385, se sídlem Voctářova 2449/5, Praha 8, škodu ve výši 5.499 Kč, přičemž zboží bylo následně vráceno nepoškozené zpět do prodeje,

6) dne 16. 10. 2022 v době od 17:07 hod. do 17:19 hod. v Praze XY, XY, v XY v prodejně XY, v úmyslu se obohatit, odcizila pánské triko zn. Nike vel. M černé barvy v ceně 499 Kč a pánské tepláky zn. Jordan vel. XL červené barvy v ceně 1.319 Kč tak, že zboží odebrala z volného prodeje, odešla s ním do převlékací kabinky, kde zboží uschovala do své kabelky a bez jeho zaplacení z prodejny odešla, čímž způsobila pošk. společnosti Sportsdirect.com Czech Republic s. r. o., IČ: 242 68 933, se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, škodu ve výši 1.818 Kč,

a tímto pokračujícím jednáním způsobila škodu v celkové výši 14.460 Kč“.

2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle § 82 tr. zákoníku za podmínek uvedených v § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla obviněné stanovena zkušební doba v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost uhradit škodu:

– LPP Czech Republic, s. r. o., IČO: 26698714, se sídlem Praha 9 – Prosek, Prosecká 852/66, PSČ 190 00 částku 1.148 Kč; – Sportsdirec.com Czech Republic, s. r. o., IČO: 24268933, se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Nové Město, 110 00 Praha 1 částku 1.818 Kč.

4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 4 T 59/2023, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 8 To 109/2024 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil pouze ve výroku o náhradě škody poškozené LPP Czech Republic, s. r. o., IČO: 26698714, se sídlem Praha 9 – Prosek, Prosecká 852/66, PSČ 190 00 a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině, trestu a náhradě škody poškozené Sportsdirect.com Czech Republic, s. r. o., IČO: 24268933, se sídlem Na Poříčí 1079/3a, Nové Město, 110 00 Praha 1 z napadeného rozsudku rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozené LPP Czech Republic, s. r. o., IČO: 26698714, se sídlem Praha 9 – Prosek, Prosecká 852/66, PSČ 19000 částku 549 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená LPP Czech Republic, s. r. o., IČO: 26698714, se sídlem Praha 9 – Prosek, Prosecká 852/66, PSČ 190 00 odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.

5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 8 To 109/2024, podala následně obviněná H. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Obviněná má za to, že jednáním OČTŘ, když je od počátku seznamovala se situací, dokládala lékařské zprávy syna z onkologie v Motole a od ošetřujícího lékaře, nedostála své zákonné povinnosti a bylo jí odepřeno právo na obhajobu tím, že nebyla respektována její žádost na bezplatnou obhajobu a nebylo dostatečně rychle o této žádosti rozhodnuto. Odvolací soud, který jí žádost schválil, dokázal rozhodnout během 14 dní. Soud I. stupně a státní zástupce o žádosti na bezplatnou obhajobu rozhodovali téměř rok. Během této doby v trestním řízení bylo provedeno mnoho úkonů, kterých se měl a mohl účastnit obhájce, ale kvůli pochybení OČTŘ se tak nestalo a nutno dodat, že se jedná o úkony, které nelze v dalším řízení napravit. Omezení osobní svobody dne 4. 1. 2023, zásah do integrity obviněné odebráním vzorků DNA, otisků a fotografií, když do té doby v databázi policie nebyla vedena. Dále podání obžaloby a možnost vyjádření se k ní, podání odporu proti trestnímu příkazu, navrhování důkazů během přípravného řízení, účast obhájce při podání vysvětlení jednotlivých svědků atd. Výše zmíněnými skutečnostmi spatřuje obviněná naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. a zásah do jejího práva na obhajobu.

6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvádí, že souhlasila s konáním hlavních líčení v její nepřítomnosti u soudu I. stupně. Prostřednictvím telefonního hovoru však sdělila svému ustanovenému obhájci, že se jednání o odvolání hodlá účastnit, že by se ráda vyjádřila k důkazům v případě, že by rozsudek byl odvolacím soudem zrušen. Ustanovený obhájce dle protokolu z jednání o odvolání nepožádal odvolací soud o přeložení jednání na jiný den, a to i přes to, že neměl od obviněné písemný souhlas s konáním jednání o odvolání v její nepřítomnosti. Povinností ustanoveného obhájce je hájit zájmy a práva svého klienta a jeho zájmem by mělo být, pokud nemá písemnou omluvu a je mu známo, že se klient chce jednání účastnit – požádat o zrušení jednání s tím, že o klientovi a jeho neúčasti nemá bližších informací. Ustanovený obhájce se nijak nevyjádřil k provedenému důkazu a nakonec ani nevznesl námitku, proč byla škoda ponížena o šortky, které byly vráceny do prodeje a nebyla ponížena o tričko Nike a tepláky Nike.

7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná uvedla, že trestný čin uvedený ve sdělení a v obžalobě nespáchala a necítí se vinna. Skutek, jak byl popsán, není trestným činem, protože nebyly naplněny základní znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže, protože k přisvojení si věci nebyla kumulativně způsobena skutečná škoda vyšší než 10 000 Kč. Vyjma poškozených společností LPP a Sportsdirect se k trestnímu řízení nikdo nepřihlásil a ani nenárokoval náhradu škody. Logicky pokud si nikdo nenárokuje náhradu škody a nepřihlásí se k trestnímu řízení, nemohl být na tomto poškozeném spáchán dokonaný trestný čin krádeže, za který byla obviněná odsouzena. Soudem uplatněnou alternativu pod písmenem a), tedy spáchání trestného činu krádeže tím, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, proto rozporuje. Jelikož má podle rozsudků soudů uhradit škodu ve výši 549 Kč poškozené LPP Czech Republic, s. r. o., a škodu ve výši 1.818 Kč poškozené Sportsdirect.com Czech Republic, s. r. o., celkem tedy 2.367 Kč, přičemž pro určení hranice výše škody je důležitá výše škody, o kterou byl zmenšen majetek poškozeného, a nikoli výše obohacení pachatele, není potom povinna k náhradě škody přesahující hranici škody nikoli nepatrné. Obviněná se také se vyjadřuje k jí učiněnému doznání viny, u kterého namítá, že je nutné komplexně posoudit všechna vyjádření obviněné, nikoli pouze jedno nešťastně formulované, jelikož se necítí vinna. Opětovně zdůrazňuje, že věci, z jejichž krádeže je obviněna, jí nepatřily, ale měla je pouze v úschově pro svoji kamarádku M., na což orgány činné v trestním řízení opětovně upozorňovala. Navíc dle jejího názoru nelze prokazovat krádež jednotlivých věcí na základě kamerových záznamů, kde je patrné, že jí podobná osoba brala do rukou možná stejné, možná podobné věci a viditelně se jí plnila taška, kterou měla u sebe.

8. K uvedenému dovolacímu důvodu obviněná dále uvádí, že obecné soudy poukazují na svědecké výpovědi, které podle nich korespondují se skutkovým dějem. Obviněná je však toho názoru, že výrok rozsudku není v souladu s provedenými důkazy. Zejména z výpovědí svědků je zcela evidentní, že jsou vedeny policejním orgánem konkrétně zasahujícím policistou B. a policistkou K., kteří se domnívali, že věci, které měla obviněná u sebe odcizila, a tento názor také sdělili i všem prodavačkám. Poukazuje na to, že krádež nikdo z prodavaček nezaznamenal, ale teprve po upozornění ze strany policie, když jim byly vnuceny věci, které měly být z jejich prodejen, došly k názoru, že u nich musela krást. Obviněná se domnívá, že policejní orgán jednal tak, že neměl pochyb o tom, že věci odcizila, což sdělil i všem svědkyním, prodavačkám, když zcela ignoroval to, že obviněná věci pouze uschovala pro známou M. Dle obviněné neexistuje žádný důkaz ohledně toto, že měla něco odcizit, a proto uzavírá, že skutek tak, jak je popsán, není trestným činem.

9. Obviněná se dále vyjádřila k výroku ohledně náhrady škody, se kterým nesouhlasí, a to z důvodu, že trestným činem krádeže mohla být poškozena pouze společnost LPP, nikoliv paní M., která společnost navenek nezastupuje. Dodala, že stejně jako soud II. stupně zrušil rozsudek soudu I. stupně pouze ve výroku o náhradě škody ve vztahu ke společnosti LPP s odůvodněním, že šortky v ceně 599 Kč byly vráceny do prodeje, tak měl být zrušen i ve vztahu ke společnosti MOHITO, protože uvedená osoba E. M. nezastupuje společnost LPP. Jako jedinou správnou uplatněnou pohledávku uvádí pohledávku společnosti Sportsdirect.com Czech Republic, přičemž ale popírá existenci odcizeného zboží.

10. S ohledem na výše uvedené obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 8 To 109/2024-374, a jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. 3. 2024, č. j. 4 T 59/2023-341, včetně na něj navazujících rozhodnutí, a to v celém rozsahu. Dále navrhla, aby dovolací soud dle ustanovení § 265m odst. 1 tr. ř. při zrušení tímto dovoláním napadených rozhodnutí rozhodl ve věci sám.

11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že dovolatelkou vznášené námitky jsou v zásadě jen opakováním námitek, které uplatňovala již v rámci řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, přičemž soudy se s nimi již dostatečně vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí, což zpravidla znamená, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr.

ř. Dovolatelka jako první uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Státní zástupkyně uvádí, že dovolatelka spáchala přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nesplňovala přitom žádnou z podmínek nutné obhajoby. Měla však právo na obhajobu jí zvoleným obhájcem. Dovolatelka tak při podání vysvětlení byla zastoupena jí zvoleným obhájcem, a to na základě plné moci předložené policejnímu orgánu.

Tato se však vztahovala toliko k tomuto jednomu úkonu, na což byla vícekrát policejním orgánem upozorněna. Vzhledem však k tomu, že se nejednalo o případ nutné obhajoby, postupovaly policejní orgány v řízení dále bez toho, aniž by byla zastoupena obhájcem. Následně jí byl přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, a to usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 61 To 652/2023. Státní zástupkyně sice uvádí, že tímto usnesením byl dovolatelce přiznán nárok na bezplatnou obhajobu, nicméně žádost o ustavení obhájce podala až dne 3.

2. 2024. Ten jí byl také ke dni 7. 2. 2024 ustanoven. Vzhledem k uvedenému má státní zástupkyně za to, že v posuzované věc nelze hovořit o naplnění zmíněného dovolacího důvodu, neboť všechna práva, včetně práva na obhajobu, byla soudy dodržena a nedošlo k jakémukoliv, a již vůbec ne k podstatnému porušení pravidel týkajících se práv obviněné.

12. Dále dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který se vztahuje k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. V projednávané věci se dovolatelka z hlavních líčení konaných před Obvodním soudem pro Prahu 9 omluvila, čímž došlo ke konání v její nepřítomnosti. S čím však nesouhlasí je konání veřejného zasedání před Městským soudem v Praze při absenci její přítomnosti. Poukazuje na skutečnost, že o tom, že se chce zasedání zúčastnit byl informován její obhájce, který tuto skutečnost nereflektoval. Státní zástupkyně zde poznamenává, že v případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání odvolacího soudu není nutná (vyjma případů, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení), se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí. V projednávaném případě byly již soudem prvního stupně provedeny veškeré potřebné důkazy a nebylo proto nutné dovolatelku k veřejnému zasedání předvolávat. Nad rámec výše uvedeného je také nutné zdůraznit skutečnost, že soud ani nevěděl o přání dovolatelky se veřejného zasedání účastnit, jelikož své rozhodnutí oznámila pouze svému obhájci. Nicméně ani skutečnost, že obhájce neinformoval soud o jejím přání, není na újmu právům dovolatelky a nenaplňuje uplatněný dovolací důvod.

13. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak dovolatelka v podání uplatňuje první alternativu, tedy napadá převážně hodnocení důkazů prokazující naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty. Jestliže dovolatelka rozporuje i interpretaci kamerových záznamů soudem, který na základě nich konstatoval úmyslné maskování a vynášení odcizených věcí ven z prodejen, je třeba zdůraznit, že skutkový děj byl prokázán mimo kamerové záznamy i výpověďmi svědků, kteří věrohodným způsobem popsali to, jak se v prodejnách postupuje při zjišťování chybějících věcí v interním systému, či při ověřování, zda byla daná věc prodána či ne. Dovolatelka byla navíc zadržena oblečená v odcizené košili. Věci, které byly dovolatelce zabaveny při obou incidentech (ve dnech 30. 8. 2022 a 16. 10. 2022) pak byly identifikovány v úředních záznamech. Státní zástupkyně má za to, že soudy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) provedené důkazy řádně a pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Zároveň soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Ve věci tak nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.

14. Pokud jde o námitky právní, tedy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zde se dovolatelka vyjadřuje zejména k nemožnosti kvalifikace jejího jednání jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle ní nebyla zjištěna škoda přesahující hranici trestného činu, a proto se podle ní jedná o přestupek. Toto propojuje se skutečností, že ne všechny poškozené uplatnily nárok na náhradu škody. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že dovolatelka postupně se stejným záměrem navštívila několik obchodů, ve kterých stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou odcizila věci, přičemž hodnota přisvojených cizích věcí ve svém souhrnu překročila částku 10.000 Kč. Státní zástupkyně proto uvádí, že nalézací soud nepochybil, pokud ceny jednotlivých odcizených věcí sečetl a vyhodnotil toto číslo jako konečnou výši vzniklé škody. Co se týče subjektivní stránky, tak ve své omluvě z účasti u hlavního líčení dovolatelka uvedla, že spáchané činy jsou pro ni „nejjednodušší a nejrychlejší způsob obživy“, a proto se necítí být vinna. Státní zástupkyně uvádí, že soudy vzaly při prokazování subjektivní stránky v potaz i další důkazy, přičemž přiznání dovolatelky koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy. Vzhledem k tomu, že bylo provedeným dokazováním prokázáno, že dovolatelka úmyslným jednáním odcizila cizí věci v hodnotě přesahující hranici škody nikoli nepatrné, je nutné dojít k závěru, že právní kvalifikace, ke které nalézací soud dospěl, je správná. Odvolací soud se s argumentací nalézacího soudu ztotožnil, stejně jako státní zástupkyně.

15. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství dospěla k závěru, že dovolání obviněné H. S. je v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby jej Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila státní zástupkyně s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

18. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

19. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněné H. S.

20. Obviněná H. S. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který se uplatní v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněná zde uvádí výčet různých situací, u kterých shledává zasažení do jejího práva na obhajobu. Tento zásah dovozuje zejména ve spojitosti s tím, že jí nebyl ustanoven obhájce na základě § 33 tr. ř. ihned od prvotních úkonů řízení. Uplatnění uvedeného dovolacího důvodu konečně zdůvodňuje tím, že je mnoho úkonů, které byly, zejména v přípravném řízení, provedeny bez přítomnosti obhájce a tyto nelze v dalším řízení napravit.

21. Nejvyšší soud uvádí, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř dopadá především na situace, v nichž obviněný nebyl zastoupen obhájcem, přestože byl dán důvod nutné obhajoby. Zahrnuje i případy, kdy obviněný sice obhájce, ať již zvoleného nebo ustanoveného soudem má, ale orgány činnými v trestním řízení nejsou plněny zákonné povinnosti z této situace vyplývající, které mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti činil.

22. Podle § 33 odst. 2 tr. ř. osvědčil-li obviněný, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Důležitá je skutečnost, že se jedná o řízení návrhové a založené na proaktivnosti obviněného, který musí svoji nemajetnost osvědčit. V případě, že si obviněný následně žádného obhájce nezvolí, může také požádat soud, aby mu obhájce ustanovil (§ 33 odst. 4 tr. ř.).

23. Obviněná byla uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 36 odst. 1 až 4 či § 36a tr. ř. lze konstatovat, že nesplňovala žádnou z podmínek nutné obhajoby. Nicméně v souladu s čl. 40 Listiny základních práv a svobod a § 33 tr. ř. měla právo na obhajobu jí zvoleným obhájcem. Z plné moci ze dne 8. 11. 2022 vyplývá, že obviněná zmocnila advokáta JUDr. Tomáše Chlebouna k zastupování ve věci podání vysvětlení (č. l. 57). Přípisem ze dne 30. 12. 2022 informoval zvolený advokát JUDr. Chleboun Policii ČR, že plná moc ze dne 8. 11. 2022 byla určena pouze k podání vysvětlení podle § 158 tr. ř. Zastupování k podání vysvětlení tak zaniklo provedením úkonu a plná moc se již nevztahuje k zastupování v trestním řízení po zahájení trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že se nejednalo o případ nutné obhajoby, postupovaly policejní orgány v řízení dále bez toho, aniž by byla obviněná zastoupena jiným obhájcem. Nárok na bezplatnou obhajobu byl obviněné poté přiznán usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 61 To 652/2023, který zrušil rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 20 Nt 5073/2023, a to na základě obviněnou doložených listinných důkazů a zjištěními ze spisového materiálu. Následně, dne 20.10. 2023 převzal obhajobu obviněné Mgr. Jan Poláček (č. l. 284). Přípisem ze dne 29. 1. 2024 však sdělil Obvodnímu soudu pro Prahu 9, že právní zastoupení obviněné bylo ukončeno. Následně dne 3. 2. 2024 byla obviněnou podána žádost o ustanovení obhájce nalézacímu soudu. Ten jí byl obratem ke dni 7. 2. 2024 ustanoven a první hlavní líčení ve věci poté proběhlo před nalézacím soudem až po tomto úkonu dne 26. 2. 2024. Nelze tak přisvědčit dovolacím námitkám obviněné, vztahujícím se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť obviněné nic nebránilo v tom, aby si obhájce kdykoli zvolila a realizovala tak v plném rozsahu svá procesní, zejména pak obhajovací práva. Pokud by pak následně byla úspěšná se svou žádostí a nárok na bezplatnou obhajobu jí byl soudem přiznán, otázka nákladů právního zastoupení by byla řešena dodatečně, takže by žádnou finanční újmu neutrpěla. Nejvyšší soud proto uzavírá, že žádný zásah do práv obviněné neshledal. Soudy plně respektovaly veškerá procesní práva obviněné, včetně jejího práva na obhajobu, jejich rozhodnutí přitom odpovídají i právu hmotnému.

24. Obviněná dále uplatnila dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze podat dovolání tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jedná se zejména o situace, kdy se v rozporu se zákonem konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna.

25. Nejvyšší soud konstatuje, že v projednávané věci obviněná upozorňuje na skutečnost, že se z hlavních líčení konaných před soudem prvního stupně omluvila, a proto bylo hlavní líčení provedeno bez její přítomnosti v souladu se zákonem. Rozporuje však zákonnost konání veřejného zasedání před odvolacím soudem při absenci její přítomnosti. Popsané okolnosti je třeba posoudit především z toho hlediska, zda projednáním věci odvolacím soudem ve veřejném zasedání bez přítomnosti obviněné nedošlo k porušení ústavně garantovaného práva na projednání věci v její přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (č. 209/1992 Sb., ve znění č. 41/1996 Sb. a č. 243/1998 Sb.).

26. Jelikož účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena, je logické, že trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, příp. jej vůbec nelze konat, zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání tak rigorózně vymezeny nejsou. To je zřejmé už z ustanovení § 238 tr. ř., podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení tedy nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení mělo přiměřeně užít i na přítomnost při veřejném zasedání. Otázku přítomnosti při veřejném zasedání upravuje obecně ustanovení § 234 tr. ř. Podle jeho odst. 1 veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele, a podle odst. 2 nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Něco jiného zákon (trestní řád) stanoví např. v § 263 odst. 2 účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná a odst. 3 při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002).

27. Obecné ustanovení § 234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost jeho účasti při něm lze proto usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměl, nebo zda jej k němu předvolal (v tomto druhém případě dal zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže věc rozhodovat). Z obsahu spisu je zřejmé, že obviněná byla odvolacím soudem o veřejném zasedání vyrozuměna, nikoli k němu předvolána (č. l. 365). Z toho lze usuzovat, že odvolací soud nepovažoval přítomnost obviněné při veřejném zasedání za nutnou, takže uvažoval i s alternativou konání veřejného zasedání v její nepřítomnosti. Zbývá proto posoudit otázku, zda projednáním odvolání obviněné při veřejném zasedání v její nepřítomnosti byla obviněná zkrácena na svých obhajovacích právech tak, aby to zakládalo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

28. Nejvyšší soud však konstatuje, že konání veřejného zasedání před odvolacím soudem bez účasti obviněné rozhodně nebylo za uvedených okolností zásahem do práva obviněné na projednání věci v její přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Vzhledem k tomu, že i podle odvolacího soudu provedl nalézací soud veškeré důkazy, které shledal potřebnými k řádnému posouzení skutkového stavu a k rozhodnutí ve věci, nebylo nutné, aby obviněnou k veřejnému zasedání předvolával, jelikož ji nepotřeboval vyslechnout či provádět další dokazování, ke kterému by se měla vyjádřit. Tím, že odvolací soud obviněnou pouze vyrozuměl, nezasáhl do jejích práv na obhajobu a na přítomnost při veřejném zasedání. Osobní účast obviněné při veřejném zasedání odvolacího soudu nebyla nutná, proto byla obviněná o tomto veřejném zasedání pouze vyrozuměna, a to jako osoba, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, resp. jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Z výše uvedených důvodů je proto možné konstatovat, že práva obviněné na přítomnost u hlavního líčení nebo veřejného zasedání nebyla zkrácena. Nejvyšší soud pro úplnost odkazuje na vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že skutečnost, že soud o přání obviněné účastnit se veřejného zasedání nevěděl, jelikož to oznámila pouze svému obhájci, ani skutečnost, že obhájce soud o jejím přání neinformoval, není na újmu právům obviněné a nenaplňuje uplatněný dovolací důvod.

29. Obviněná H. S. ve svém dovolání uplatnila také dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod tento dovolací důvod podřadila námitku, že skutek, jak byl popsán, není trestným činem, protože nebyly naplněny základní znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže. Nejvyšší soud však uvádí, že obviněná, respektive její obhájce zřejmě nereflektoval novelu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. a měl patrně na mysli uplatnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ve znění účinném od 1. 1. 2022, když v dovolání výslovně namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

30. K dovolání obviněné však Nejvyšší soud dodává, že námitky stran nesouladu mezi výrokem rozsudku a provedenými důkazy pod tento dovolací důvod podřadit lze. Tyto námitky totiž obsahově spadají pod nově zakotvený dovolací důvod, začleněný pod písmeno g). Tento je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad řadíme případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast zahrnuje tzv. opomenuté důkazy, tj. pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, popřípadě takový podstatný důkaz sice provedly, ale žádným způsobem se s ním nevypořádaly. Ani na podkladě uvedeného dovolacího důvodu však není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno a mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se obviněná snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá jeho představám.

31. Obviněná zpochybnila způsob dokazování spočívající například v provedení kamerových záznamů, nebo postup při prověření spáchání trestného činu rozmluvou s prodavačkami poškozených a vyvození závěrů ohledně průběhu skutkového děje, když poukazuje na to, že krádež nikdo z prodavaček nezaznamenal, ale teprve po jejich upozornění ze strany policie došly k názoru, že u nich obviněná musela krást.

32. Nejvyšší soud k námitce obviněné, že výrok rozsudku není v souladu s provedenými důkazy uvádí, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 9, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Městský soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o obviněnou namítaný rozpor. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněné. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněné po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, a to zejména z kamerových záznamů a výpovědi jednotlivých svědků. Na podkladě provedených a nalézacím soudem řádně vyhodnocených důkazů bylo proto v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Dovolací soud zde uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Obhajoba obviněné byla v řízení jednoznačně vyvrácena a její dovolací výtky jsou zjevně neopodstatněné. Námitky obviněné podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak nepřesahují hranice prosté polemiky se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů.

33. Lze konstatovat, že provedeným dokazováním bylo bezpečně prokázáno, že obviněná v různých prodejnách kradla textilní zboží. Zejména z kamerových záznamů vyplývá, že se obviněná odebírala vystavené zboží, případně vstupovala do převlékacích kabinek s více kusy oděvů, přičemž kabinky následně opouštěla s menším počtem oděvů. V případě halenky MOHITO pak obviněná byla v této zadržena. Na kamerových záznamech šlo pozorovat, jak se kabelka obviněné postupně plní. Prodejci ukradeného zboží toto bezpečně identifikovali a za využití počítačových pokladních systémů ověřili, že zboží nebylo v jejich prodejnách zaplaceno, naopak stále bylo vykazováno v pokladních systémech jako zboží tzv. na skladě, tudíž se mělo nalézat na prodejnách. Svědkyně tedy nedošly k závěru ohledně odcizení věcí na základě informací policistů, ale jejich tvrzení ověřily v prodejních systémech a následně je označily za pravdivé. Obviněná je dále usvědčována svědky, kteří si ji pamatují díky jejímu fyzickému vzhledu, když se jedná o ženu výrazných rysů a postavy, blond vlasů, opakovaně popsanou jako vyšší, pevné postavy.

34. Obviněná se nesouhlasně vyjádřila také k uplatnění nároků na náhradu škody nesprávnou osobou v případě LPP Czech Republic, s. r. o. Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že paní J. K., která uvedený nárok za společnost uplatnila, však byla k tomuto pověřena plnou mocí jednatele společnosti, Tomaszem Kucharczykem. V dovolání uvedená E. M. vystupovala v řízení pouze v postavení svědkyně, která vypovídala o tom, jak se skutek stal.

35. Zbývající námitky obviněné H. S. stran nenaplnění základních znaků skutkové podstaty spáchaného přečinu spadají pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).

36. Obviněná v první řadě napadá objektivní stránku spáchaného činu, která podle ní nebyla naplněna ve znění skutkové podstaty podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, resp. namítla, že ve věci nebylo možné uplatnit ani jednu z alternativ vyjádřenou pod písmeny a)–e) u § 205 odst. 1 tr. zákoníku, konkrétně, že nevznikla škoda přesahující 10.000 Kč. Obviněná upozorňuje, že má podle rozsudků soudů uhradit škodu ve výši 549 Kč poškozené LPP Czech Republic, s. r. o., a škodu ve výši 1.818 Kč poškozené Sportsdirect.com Czech Republic, s. r. o., celkem tedy 2.367 Kč. Dovozuje proto, že jelikož není povinna k náhradě škody přesahující hranici škody nikoli nepatrné, nemohla být naplněna ani alternativa skutkové podstaty podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

37. Podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. Na základě závěrů ustálené judikatury se škody způsobené pokračujícím trestným činem sčítají

38. Jak je již zmíněno výše, obviněná navštívila několik prodejen, v nichž stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou odcizila věci. Nejvyšší soud uvádí, že za trestný čin krádeže je nutno považovat i jednotlivé útoky, jimiž pachatel způsobil škodu nižší, než je škoda nikoli nepatrná, jestliže jde o útoky spáchané spolu s dalšími formou pokračování v trestném činu a celková škoda této hranici dosáhne. Svým jednáním obviněná bezpochyby naplnila podmínky znaku pokračování v trestném činu § 116 tr. zákoníku, kdy celková hodnota přisvojených cizích věcí ve svém souhrnu překročila částku 10.000 Kč, konkrétně měly odcizené věci hodnotu 14.460 Kč. Nalézací soud tedy nepochybil, pokud ceny jednotlivých odcizených věcí sečetl a vyhodnotil toto číslo jako konečnou výši vzniklé škody.

39. K námitce obviněné, která se vyjadřuje k nemožnosti kvalifikace jejího jednání jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť podle ní nebyla zjištěna škoda přesahující hranici trestného činu, a to z důvodu, že ne všechny poškozené uplatnily nárok na náhradu škody, Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který uvedl, že obviněná směšuje výrok o náhradě škody s výší vzniklé škody. Nejvyšší soud dodává, že není důležité, v jaké výši byl uplatněn nárok na náhradu škody, a že byl uplatněn pouze některými z poškozených.

Většina odcizených věcí, které byly dovolatelce ihned po činu odebrány, byla z důvodu jejich nepoškozeného stavu navrácena do prodeje. Proto by ani nebylo logickým krokem přiznání náhrady škody za tyto věci, neboť škoda, která poškozeným vznikla, byla nahrazena uvedením do předchozího stavu a není nutné ji hradit v penězích. Toto reflektoval i odvolací soud, který ve svém rozsudku ponížil výši vzniklé škody, k jejíž náhradě je dovolatelka povinna, o hodnotu věcí, jež byly vráceny do prodeje. Není tak pochyb o tom, že obviněná dílčími útoky odcizila zboží v celkové hodnotě 14.

460 Kč, kdy se jedná o škodu nikoli nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje i s právní kvalifikací jednání obviněné jako přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

40. Dle obviněné nebyla prokázána ani subjektivní stránka, jelikož její přiznání viny je nutné dát do kontextu dalších důkazů. Nejvyšší soud uvádí, že ač obviněná ve své omluvě ze dne 3. 2. 2024 (č. l. 314) uvedla, že se sice necítí vinna, nicméně spáchané činy jsou pro ni „nejjednodušší a nejrychlejší způsob obživy“, soudy nevycházely pouze z tohoto tvrzení obviněné, ale vzaly v potaz i další důkazy (zejména kamerové záznamy z prodejen, na nichž je zachyceno jednání obviněné směřující k odcizení oblečené), na jejichž základě došly k závěru o naplnění subjektivní stránky spáchaného přečinu krádeže.

41. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněná H. S. svým předmětným jednáním naplnila všechny zákonné znaky krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

42. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněné H. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 17. 12. 2024

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu