Judikát 4 Tdo 113/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:24.02.2026
Spisová značka:4 Tdo 113/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.113.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Pohlavní zneužití (zneužívání) Dítě
Příbuzný
Nemajetková újma
Dotčené předpisy:§ 187 odst. 1 tr. zákoníku § 188 tr. zákoníku
§ 201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku § 201 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí:CD
4 Tdo 113/2026-864
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného M. S., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 13 To 211/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 32/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í :
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 8. 2025, sp. zn. 2 T 32/2025, byl obviněný M. S. uznán vinným pod bodem 1 zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a pod bodem 2 přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené AAAAA (pseudonym), nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč a poškozené BBBBB (pseudonym), nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k závěru o vině obviněného, lze shrnout následovně:
1) Nejméně od listopadu 2023 do června 2024 v místě svého bydliště na adrese XY, XY, okres XY, obviněný nejprve opakovaně osahával přes oblečení na prsou a zadku svoji nezletilou dceru AAAAA, poté ji osahával na nahém těle včetně intimních partií a dne 31. 12. 2023 na ni poprvé navzdory jejímu slovnímu nesouhlasu vykonal vaginální soulož. V popsaném jednání pokračoval až do doby, než byl omezen na svobodě vazbou, přičemž s poškozenou souložil přibližně 4x do měsíce střídavě ve svém a v jejím pokoji.
V důsledku tohoto jednání se u poškozené rozvinuly psychické potíže. Trpěla depresemi, poruchami spánku, začala se sebepoškozovat. Tato středně závažná psychická újma na zdraví ji negativně ovlivňuje v běžném způsobu života doposud. 2) Dne 22. 7. 2024 v místě svého bydliště na adrese XY, XY, okres XY, se obviněný ve svém pokoji uzamkl se svou nezletilou dcerou BBBBB, svlékl se před ní do naha a dotazoval se jí, zda s ním chce mít sex. Poté, co poškozená vyjádřila jasný nesouhlas, ji nechal z pokoje odejít se slovy, že je ještě malá.
2. Všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2025, sp. zn. 13 To 211/2025, tak, že zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a sám obviněného odsoudil podle § 187 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 5 let a 6 měsíců.
Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu opětovně zařadil do věznice s ostrahou.
3. Šlo v pořadí o druhé meritorní rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci. První odsuzující rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 23. 4. 2025, č. j. 2 T 32/2025-521, byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2025, č. j. 13 To 135/2025-552, zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně s pokynem, aby se vypořádal s rozpory ve výpovědích poškozené AAAAA z přípravného řízení jejím výslechem v hlavním líčení a aby doplnil dokazování dalšími důkazy vztahujícími se k věrohodnosti tvrzení této svědkyně.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Serbuse proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které směřoval i proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Explicitně dovolání opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. se slovní citací, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů obviněný spatřoval v tom, že soudy nižších stupňů vycházely primárně ze svědeckých výpovědí poškozených AAAAA a BBBBB, které označil za vnitřně rozporné a obsahující fabulace, zatímco obhajobou navržené důkazy, které svědčily v jeho prospěch, a to výslech jeho bratra S. S., se kterým byla poškozená AAAAA pravidelně v kontaktu, a jeho tchýně, babičky obou poškozených, M. V., provedeny nebyly. Dále soudům vytknul, že nezohlednily audiozáznam rozhovorů mezi ním a jeho rodinou (pozn. Nejvyššího soudu – obviněný měl zřejmě na mysli záznamy telefonických hovorů z výkonu vazby), z něhož vyplývá, že poškozená AAAAA v podstatě namísto své matky pečuje o své mladší sestry a v jejím chování nejsou patrny žádné následky jednání, za které je obviněný odsouzen.
6. Ke skutku v bodě 1 obviněný akcentoval, že výpověď poškozené AAAAA byla několikrát změněna v údaji týkajícím se prvního pohlavního styku s obviněným. Nejprve s jistotou tvrdila, že vše začalo na Silvestra dne 31. 12. 2023, posléze u znalců hovořila o jaře 2024, aby se nakonec u hlavního líčení opět přiklonila ke své původní verzi s vysvětlením, že byla pod velkým stresem. Z výpovědi svědka F. K. přitom vyplynulo, že se mu poškozená s nevhodným chováním svého otce měla svěřit již na podzim roku 2023. Právě k tomu, co poškozená sděluje ostatním, navrhoval obviněný výslech svého bratra, který je nyní ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný dále poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, podle nichž poškozená AAAAA používá tzv. únikové lži a není vyloučeno, že by se k nepravdě uchýlila i tehdy, pokud by pohlavní styk provozovala se svým vrstevníkem a měla by strach o tom hovořit s rodiči.
Soudy podle něj měly vzít v úvahu i skutečnost, že iniciátorem gynekologického vyšetření poškozené AAAAA byl obviněný, což je v absolutním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, podle kterého se na ní měl dopouštět pohlavního zneužívání.
7. Ohledně skutku v bodě 2 obviněný opakoval svou obhajobu, že šlo jen o pohovor s dcerou BBBBB poté, co došlo k incidentu s jejími vrstevníky a v jejím mobilním telefonu bylo zjištěno sledování pornostránek. Závěry soudů ohledně tohoto skutku označil za absolutně nepřezkoumatelné. Je přesvědčen o tom, že soudy nižších stupňů měly uvěřit jeho verzi příběhu, která je logická. Poškozená BBBBB, z jejíž výpovědi soudy vycházely, se naopak často uchyluje ke lži. Ze zprávy Dětského krizového centra ze dne 28. 7. 2025 ostatně vyplynulo, že nezletilá nebyla schopna celou situaci popsat, jen jim sdělila, že se bojí propuštění otce z vězení. Podle obviněného se jedná o důsledek manipulace ze strany matky obou poškozených.
8. Závěrem dovolání obviněný namítl, že soudy nižších stupňů adekvátním způsobem neodůvodnily výši přiznaných náhrad za nemajetkovou újmu a nepodložily ji žádnými důkazy. Spokojily se s obecným vysvětlením, že u poškozené AAAAA byly zjištěny negativní následky činu obviněného na její psychice a že u poškozené BBBBB je do budoucna nelze vyloučit. Podle obviněného je tedy i v této části napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. K tomu připomněl, že poškozená AAAAA trpěla psychickými problémy dávno před počátkem posuzovaného jednání.
9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil rozsudek odvolacího soudu a rovněž všechna další rozhodnutí na tento rozsudek navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby věc vrátil až soudu prvního stupně.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve stručně rekapituloval jeho obsah a pak konstatoval, že obviněný neuplatnil žádnou námitku ryze hmotněprávního charakteru, která by zpochybňovala právní kvalifikaci skutku učiněnou soudy nižších stupňů a odpovídala by uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Všechny námitky týkající se právního posouzení skutků, jejichž spácháním byl uznán vinným, směřovaly jen do oblasti skutkových zjištění.
11. Státní zástupce nepřisvědčil obviněnému ani v té části dovolání, v níž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatoval, že obviněný výslovně odkázal na jeho první alternativu spočívající v extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, aniž by reálně poukázal na nějaký, natož zásadní, rozpor. Ve skutečnosti jen polemizoval se skutkovými závěry nižších soudů tím, že jinak hodnotil věrohodnost poškozených. Vzhledem ke stěžejní roli výpovědí obou poškozených se přitom soudy obou stupňů pečlivě zabývaly jejich věrohodností a podrobně vysvětlily, proč jim uvěřily.
Zohledněny byly mimo jiné znalecké posudky, ze kterých vyplývá, že jednání obviněného mělo významný vliv na psychické zdraví poškozené AAAAA a že její tvrzení sice mohou být zkreslena emočním vnímáním, avšak nejsou lživě vytvořena. Za zcela mylnou a ničím nepodloženou státní zástupce označil konstrukci obviněného, že poškozená svou výpovědí kryje sexuální styk se svým vrstevníkem.
12. K námitce obviněného, že soudy pochybily tím, že nevyhověly jeho návrhu na provedení výslechů svědků S. S. a M. V., kterou se fakticky odvolával na třetí alternativu předmětného dovolacího důvodu, aniž by ji výslovně označil, státní zástupce připomněl, že soudy jsou sice povinny se návrhy obhajoby zabývat a jejich případné zamítnutí řádně odůvodnit, nejsou však zavázány jim vyhovět (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). V dané věci soudy správně dovodily, že výslech označených svědků nebyl nutný, jelikož v inkriminovanou dobu se ani jeden z nich nenacházel v domácnosti obviněného a poškozených, tudíž by se nejednalo o očité svědectví. Navíc jsou oba rodinnými příslušníky a jejich výpověď by mohla být ovlivněna probíhajícími rodinnými spory.
13. Stran námitek týkajících se přiznání nemajetkové újmy poškozené AAAAA a BBBBB státní zástupce uvedl, že obviněný měl uplatnit výhrady jiného nesprávného hmotněprávního posouzení s odkazem na dovolací důvod podle § 256b odst. 1 písm. h) tr. ř., což neučinil a brojil pouze proti rozsahu dokazování k adheznímu výroku a proti nepřezkoumatelnosti rozhodnutí v části, která se těchto výroků týká. Podle státního zástupce ale odvolací soud v bodě 22 napadeného rozhodnutí zhojil nedostatek odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a přesvědčivě výši přiznaných náhrad odůvodnil, takže ani v této dovolací námitce nelze obviněnému přisvědčit.
14. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
15. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obviněnému prostřednictvím jeho obhájce k případné replice, kterou obviněný ve stanovené lhůtě neučinil.
IV. Důvodnost dovolání
16. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům a tím, zda lze z jejich podnětu přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterého se obviněný domáhá. Možnost využití dovolání je totiž omezená jen na důvody taxativně vymezené v § 265b tr. ř. a konkrétní námitky obviněného jim musí svým obsahem také odpovídat, přičemž Nejvyšší soud je zásadně při své přezkumné činnosti vázán jejich rozsahem a důvody (viz § 265i odst. 3 a § 265f odst. 1 tr. ř.). Není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání správnosti rozhodnutí soudů druhého stupně a nelze od něj očekávat revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy.
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů určených k nápravě jen výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, které lze obecně charakterizovat jako kvalifikované vady napadeného rozhodnutí nebo řízení mu předcházejícího.
17. Obviněný výslovně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě spočívající v existenci rozporů mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho plném zákonném znění. Z obsahu dovolání plyne, že soudům obou stupňů vytýká i vadný procesní postup spočívající v neprovedení obhajobou navržených důkazů na výslech svědků S. S. a M. V., což by teoreticky mohlo odpovídat třetí alternativě dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tzv. opomenutých důkazů.
18. Po seznámení se s obsahem trestního spisu Nejvyšší soud konstatuje, že dovolací námitky obviněného, kterými vytýkal extrémní rozpory mezi provedenými důkazy a následným skutkovým hodnocením, resp. poukazoval na důkazy opomenuté, nekorespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s žádným z jiným z důvodů dovolání taxativně vytyčených v § 265b tr. ř., neboť obviněný jimi nepoukazuje na konkrétní deficit rozhodných skutkových zjištění ve vztahu k opatřeným důkazům, nýbrž jen odlišně od soudů nižších stupňů hodnotí provedené důkazy a pro jejich údajnou nevěrohodnost či neúplnost trvá na důkazech dalších, které jsou ale zjevně nadbytečné a nemohou k objasnění věci přispět, přičemž soudy nižších stupňů se těmito návrhy obhajoby na doplnění dokazování zabývaly a vysvětlily, proč jim nevyhověly (viz zejména odst. 8 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud připomíná, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze zvažovat samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, jak se toho obviněný domáhá. Těžiště dokazování je s ohledem na zásadu ústnosti logicky v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.). Tím je sanováno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě. Navíc nelze přehlédnout, že obviněný téměř doslova v dovolání opakuje námitky, které uplatnil před odvolacím soudem a se kterými se odvolací soud spolehlivě a úplně vypořádal. Takže i pokud by uplatněné námitky reálně uplatněným dovolacím důvodům odpovídaly, šlo by zjevně o dovolání neopodstatněné (srovnej rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C.
H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).
19. Obviněný primárně zpochybnil věrohodnost výpovědí obou poškozených. Podle něj dívky neříkají pravdu, jejich tvrzení jsou plná fabulací a je zřejmé, že jsou manipulovány svou matkou.
Soudy obou stupňů se ale věrohodností tvrzení obou dcer obviněného AAAAA a BBBBB velmi pečlivě zabývaly, vědomy si toho, že jde o stěžejní důkazy. Jejich závěry o tom, že obě nezletilé si útoky obviněného nevymyslely ani je nezveličily, natož aby byly někým navedeny k tomu, aby ho křivě obvinily, a že každá sama za sebe způsobem odpovídajícím jejich intelektu a sociální vyspělosti dostatečně konkrétně a průkazně popsala jednání jejich otce, jsou i z pohledu Nejvyššího soudu logické, vyčerpávající a velmi přesvědčivé (viz odst. 11 a 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a odst. 40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Soudy také správně poukázaly na to, že se nejedná o osamoceně stojící důkazy, protože vinu obviněného potvrzuje i řetězec důkazů dalších, které se vzájemně doplňují a na jejichž základě lze dospět k závěru, že obviněný oba skutky spáchal. Jsou jimi svědecké výpovědi matky poškozených Š. S. a přátel poškozené AAAAA F. K. a Z. U., kterým se svěřila, že ji otec pohlavně zneužívá, a ukázala jim i obsah krátkých textových zpráv, které od něj obdržela. Dalšími nepřímými důkazy jsou zprávy z Dětského krizového centra Praha 4, kde probíhala terapeutická sezení s oběma poškozenými (viz č. l.
622–623 a 624–625 tr. spisu) a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie se specializací na děti a mladistvé, ze kterého mimo jiné vyplynulo, že poškozená AAAAA nemá obecně sklony ke lhavosti disociálního charakteru a k fabulacím a že nic nenasvědčuje tomu, že by si celou událost vymyslela (srov. č. l. 211–236 tr. spisu). Byla u ní diagnostikována posttraumatická stresová porucha, na jejímž vzniku se podle znalců nejvýrazněji podílelo prožité trauma z incestního styku s otcem.
Pokud obviněný v dovolání poukazuje na aktuální chování poškozené AAAAA, která namísto matky v současné době pečuje o své mladší sestry, jedná se o skutečnost, která nemá k trestné činnosti obviněného žádnou vypovídající potenci. Konečně spekulace obviněného o tom, že po traumatickém zážitku z pohlavního zneužívání by se poškozená chovala jinak, je zcela irelevantní, neboť v tomto směru jsou podstatné závěry soudních znalců. A ti jasně konstatovali, že poškozená vykazuje závažné duševní potíže, na jejichž vzniku se primárně podílelo právě jednání obviněného, jejího biologického otce, a druhotně sekundární viktimizace způsobená probíhajícím vyšetřováním a suspektním zveřejněním mezi vrstevníky a také komplikovaná situace v rodině.
20. K námitce vnitřních rozporů ve výpovědi poškozené AAAAA ohledně toho, kdy došlo k prvnímu pohlavnímu styku s jejím otcem, Nejvyšší soud uvádí, že i tomuto se soudy nižších stupňů náležitě věnovaly a uzavřely, že poškozená akceptovatelně vysvětlila, proč znalcům uvedla špatné datum (srovnej odst. 11, 15–16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a odst. 40 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Nejvyšší soud k tomu dodává, že psychické trauma spojené s pohlavním zneužíváním je obecně výrazné, a v tomto případě byla poškozená navíc vystavena citelnému zásahu do své tělesné a duševní integrity, kterého se vůči ní dopustil její biologický otec, k němuž jako dítě přirozeně tíhla a který by jí před podobnými útoky měl chránit, a nikoliv je sám páchat. Lze proto pochopit, že pohlavní styky s otcem ihned neprozradila, i to, že měla potíže opakovaně reprodukovat prožité události a nedopustit se přitom jistých nepřesností. Totéž platí i pro poškozenou BBBBB, u které je výše uvedené ještě umocněno jejím nízkým věkem v době činu.
21. K údajně opomenutým výslechům svědků S. S. a M.
V. Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v třetí alternativě je dán tehdy, pokud ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uplatní se tedy tam, kde byly opomenuty důkazy zásadního významu, přestože byly navrhovány, a jejich neprovedení nebylo adekvátně odůvodněno. V této trestní věci ale oba nižší soudy postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř.
tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, přičemž své rozhodnutí náležitě odůvodnily ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. Odvolací soud pak logicky a přesvědčivě v odůvodnění svého rozsudku poukázal na to, že žádný z obhajobou navrhovaných svědků nebyl v inkriminovanou dobu přítomen v domácnosti obviněného a poškozených (viz odst. 8 odůvodnění). S. S., bratr obviněného, vykonával v rozhodnou dobu trest odnětí svobody a M.
V., babička obou poškozených, s rodinou sice byla v kontaktu, nicméně už v přípravném řízení vypověděla, že se o incidentu dozvěděla až od své dcery Š. S. Poškozená AAAAA jí to pak jen potvrdila, na podrobnosti se jí ale nechtěla vyptávat. Logicky tedy soud prvního stupně nepokládal osobní výslech této svědkyně v hlavním líčení za nutný a spokojil se s přečtením protokolu o její výpovědi postupem podle § 211 odst. 1 tr. ř., a nutno podotknout, že se souhlasem obviněného (srovnej protokol o hlavním líčení ze dne 15.
4. 2025). Soud prvního stupně tento důkaz neopomenul a zhodnotil ho v odst. 17 odůvodnění svého rozhodnutí.
22. Obviněný své dovolání opřel výslovně i o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale přitom nevznesl ani jednu hmotněprávní námitku vůči posouzení skutků jako zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem soulože mezi příbuznými podle § 188 tr. zákoníku a jako přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Neuplatnil ani jiné hmotněprávní výtky k posouzení adhezních nároků. Proti přiznaným náhradám nemajetkové újmy brojil pouze tím, že soudy v tomto směru neprovedly potřebné dokazování a že adhezní výroky řádně neodůvodnily.
Tato tvrzení se ale zjevně míjí s realitou, protože zejména odvolací soud pečlivě vyložil, o jaká skutková zjištění a o jaká ustanovení občanského zákoníku opírá svůj závěr o nároku poškozených dívek na peněžitou satisfakci za duševní útrapy, které utrpěly, a proč má soudem prvního stupně přiznanou výši náhrad za odpovídající prokázaným zásahům do osobnostních práv poškozených s negativním přesahem do jejich psychiky, který je doložen nejen svědecky, ale i výsledky psychologického vyšetření a u poškozené AAAAA i psychiatrického vyšetření (viz odst. 22 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
23. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného M. S. bylo podáno z jiného důvodu, než předpokládá § 265b odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud ho odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu