U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne
15. října 2012 o dovolání obviněného JUDr. J. P., proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 5 To 5/2012, v trestní věci vedené
u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 74/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 2 T
74/2010, byl obviněný JUDr. J. P. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a
zločinu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2
písm. a), odst. 3 tr. zákoníku.
Za tyto zločiny byl obviněný JUDr. J. P. odsouzen podle § 206 odst. 5
tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 7 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst.
1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu výkonu funkce
insolvenčního správce na dobu 7 roků.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. 2 T 74/2010,
podal obviněný JUDr. J. P. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze
rozsudkem ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 5 To 5/2012, tak, že z podnětu odvolání
obviněného podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr. ř. napadený rozsudek
zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že
obviněný JUDr. J. P. byl uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle §
206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle
skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že v době od 31.
3. 2000 do 20. 12. 2001 v postavení správce konkursní podstaty úpadce obchodní
společnosti MOVE, s. r. o., se sídlem P., G., jehož povinností podle § 8 odst.
2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů,
bylo při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí, postupně vložil celkem
14.321.635 Kč z finančních prostředků získaných zpeněžením konkursní podstaty
úpadce obchodní společnosti MOVE, s. r. o., na spořitelní účet správy akcií
spravovaný v rámci bankovního účtu u Československé obchodní banky, a. s.,
který zřídil na základě uzavření smlouvy o spořitelním účtu správy akcií se
společností KTP Quantum, a. s., se sídlem v N., L., načež část z těchto
finančních prostředků v celkové výši 6.050.610 Kč postupně z uvedeného
spořitelního účtu správy akcií na základě žádostí o čerpání finančních
prostředků podaných v sídle obchodního zástupce Ambor Impex Trade se sídlem V.
v K. H., který byl servisní organizací společnosti KTP Quantum, a. s., vybral a
ačkoli je měl použít pro vypořádání konkursní podstaty společnosti MOVE, s. r.
o., záměrně si je ponechal pro sebe, a to konkrétně v následujících případech:
dne 17. 7. 2000 částku 40.000 Kč,
dne 28. 7. 2000 částku 3.000.000 Kč (prostřednictvím spořitelního účtu správy
akcií vedeného u společnosti KTP Quantum, a.s., který byl veden na jméno
obžalovaného)
dne 8. 9. 2000 částku 305.610 Kč (prostřednictvím účtu, jehož majitelem byla
obchodní společnost Jacob Häsller CZ, s.r.o., se sídlem R., P.),
dne 16. 10. 2000 částku 40.000 Kč,
dne 15. 11. 2000 částku 250.000 Kč,
dne 15. 12. 2000 částku 150.000 Kč,
dne 6. 2. 2001 částku 100.000 Kč,
dne 28. 2. 2001 částku 150.000 Kč,
dne 13. 3. 2001 částku 100.000 Kč,
dne 9. 4. 2001 částku 80.000 Kč,
dne 18. 4. 2001 částku 350.00 Kč,
dne 11. 5. 2001 částku 15.000 Kč,
dne 16. 5. 2001 částku 50.000 Kč,
dne 24. 5. 2001 částku 200.000 Kč,
dne 6. 6. 2001 částku 150.000 Kč,
dne 24. 9. 2001 částku 30.000 Kč,
dne 1. 10. 2001 částku 40.000 Kč,
dne 10. 10. 2001 částku 190.000 Kč,
dne 31. 10. 2001 částku 40.000 Kč,
dne 12. 11. 2001 částku 50.000 Kč,
dne 26. 11. 2001 částku 75.000 Kč,
dne 12. 12. 2001 částku 30.000 Kč,
dne 18. 12. 2001 částku 15.000 Kč,
dne 20. 12. 2001 částku 600.000 Kč, tímto jednáním způsobil společnosti MOVE
s. r. o., se sídlem P., G., zastoupené správcem konkursní podstaty Mgr.
Tomášem Linhou, se sídlem Š., P., škodu ve výši nejméně 6.050.610 Kč.
Dále podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu za použití § 223 odst. 2 tr. řádu a
§ 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek
spočívající v tom, že v době od 31. 1. 2000 do 20. 5. 2005 v postavení správce
konkursní podstaty úpadce společnosti MOVE, s. r. o., se sídlem P., G., jako
osoba se zvlášť uloženou povinností hájit zájmy poškozeného, ve smyslu § 8
odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, postupně vložil finanční
prostředky v celkové výši 14.321.635 Kč získané zpeněžením konkursní podstaty
úpadce společnosti MOVE, s.r.o., na spořitelní účet správy akcií spravovaný v
rámci bankovního účtu u Československé obchodní banky, a.s., který za tímto
účelem zřídil na základě uzavření smlouvy o spořitelním účtu správy akcií se
společností KTP Quantum, a.s., se sídlem v N., L., s uvedenými finančními
prostředky následně z titulu své funkce správce konkursní podstaty úpadce MOVE,
s.r.o., dále neoprávněně disponoval, přičemž dne 22. 3. 2002 byl rozhodnutím
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43K 6/2002 prohlášen konkurs na
majetek úpadce společnosti KTP Quantum, a. s., přesto v zákonem stanovené lhůtě
v době od prohlášení konkursu od 22. 3. 2002 do 20. 5. 2005, kdy byl usnesením
Městského soudu v Praze pod sp.zn. 90K 61/98 zproštěn funkce správce konkursní
podstaty úpadce společnosti MOVE, s. r. o., v rozporu se svou povinností
vyplývající ze zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jednat s péčí
řádného hospodáře, nepřihlásil pohledávky úpadce MOVE, s. r. o., které ke dni
prohlášení konkursu na úpadce KTP Quantum, a. s. dosahovaly výše 8.700.074 Kč,
jako oprávněného věřitele KTP Quantum, a. s., čímž způsobil na majetku úpadce
MOVE, s. r. o., zastoupeného Mgr. Tomášem Linhou, Š., P. škodu ve výši
8.700.074 Kč, který byl právně kvalifikován jako zločin porušování povinností
při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
trestního zákoníku, protože trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela
bez významu vedle shora uvedeného trestu, který byl obžalovanému uložen za jiné
trestné činy.
Za výše uvedené jednání a za sbíhající se trestný čin křivé výpovědi
podle § 175 odst. 1 písm. a) tr. zákona ve formě návodu podle § 10 odst. 1
písm. b) tr. zákona, trestný čin ohrožení utajované skutečnosti podle § 106
odst. 1 tr. zákona, trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171
odst. 1 písm. e) tr. zákona (vše ve znění zákona účinného do 31. 12. 2009),
kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne
8. 2. 2006, č.j. 12 T 534/2000-333, byl obviněný JUDr. J. P. odsouzen podle §
206 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst.
1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu výkonu funkce
insolvenčního správce a zákazu výkonu advokátní činnosti na dobu 7 roků. Podle
§ 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu
v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 2. 2006, č.j. 12 T 534/2000-333, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 5 To 5/2012,
podal následně obviněný JUDr. J. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání
opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že
již při zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. došlo k
procesnímu pochybení, neboť skutek, který se stal, nevykazoval znaky skutkové
podstaty trestného činu zpronevěry. Krajský soud v Praze však rozsudkem ze dne
12. 7. 2011, sp. zn. 2 T 74/2010, uznal obviněného JUDr. J. P. vinným ze
spáchání jednak zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5
písm. a) tr. zákoníku, jednak zločinu porušování povinností při správě cizího
majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Rovněž
Vrchní soud v Praze po projednání odvolání dne 14. 3. 2012 sice zrušil rozsudek
Krajského soudu v Praze, nicméně opětovně rozhodl tak, že obviněný byl uznán
vinným ze spáchání toliko zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b),
odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Dovolatel je toho názoru, že soudy svým
rozhodnutím porušily zákon a že z hlediska hmotněprávního posouzení neměl být
obviněný vůbec trestně stíhán za zločin zpronevěry, neboť ve věci nebylo
zjištěno, že by si v období od 31. 3. 2000 do 20.12.2001 přisvojil vybrané
peněžní prostředky pro svoji potřebu. Správce konkurzní podstaty má povinnost
spravovat věc, která mu byla svěřena, a pokud dovolatel svěřil peněžité
prostředky jiné společnosti s tím, aby tyto prostředky byly zhodnoceny,
nejednal v úmyslu zpronevěry. Podle obviněného soudy nikde v rozsudku
nevyložily, jaké úvahy je vedly k tomu, že se v daném případě mělo jednat o
zpronevěru. Hmotněprávní posouzení tedy mělo být podle jiných ustanovení tr.
zákoníku, nikoli podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku. Dovolatel dále namítl, že rozpor s hmotným právem byl již na počátku
trestního stíhání, neboť skutek, za který by mohl být dovolatel trestně
odpovědný, byl již promlčen.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku
navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a aby věc
vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého
zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně
shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání považuje za
zjevně neopodstatněné s tím, že v rozsudku Vrchního soudu v Praze je mimo jiné
uvedeno, že obviněný v postavení správce konkursní podstaty společnosti MOVE,
s. r. o., v době od 31. 3. 2000 do 20. 12. 2001 postupně vložil finanční
prostředky v celkové výši 14.321.635,- Kč, které byly získány zpeněžením
konkursní podstaty úpadce společnosti MOVE, s. r. o., na určitý spořitelní
účet, načež část těchto prostředků v celkové výši 6.050.610,- Kč postupně z
předmětného účtu na základě žádosti o čerpání finančních prostředků vybral, a
ačkoli je měl použít pro vypořádání konkursní podstaty společnosti MOVE, s. r.
o., záměrně si je ponechal pro sebe, přičemž tímto jednáním způsobil
společnosti MOVE, s.r.o., škodu ve výši nejméně 6.050.610,- Kč. V rámci takto
popsaného skutku jsou dostatečně vyjádřeny všechny znaky zločinu zpronevěry
podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud v
Praze nijak nepochybil, jestliže skutek kvalifikoval jako zločin zpronevěry
podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněný
svým jednáním naplnil jak objektivní, tak i subjektivní stránku předmětného
zločinu. Co se týká námitky obviněného, že jeho trestná činnost byla promlčena,
ani tu nelze považovat za relevantní, a to s ohledem na právní kvalifikaci
činu, se kterou se pojí promlčecí doba v délce 15 roků (§ 34 odst. 1 písm. b)
tr. zákoníku), neboť trestní stíhání pro předmětný skutek bylo zahájeno ještě
před uplynutím promlčecí doby.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak
učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ,
že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyjádřil
státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství souhlas ve smyslu § 265r
odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo
podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1
písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání
dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od
skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože
není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší
hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5
tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou
hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového
zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu
právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu
zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována
v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, jak soud prvního stupně,
tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých
rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl
Nejvyšší soud i v případě obviněného JUDr. J. P.
Námitka obviněného, že předmětným jednáním nebyla naplněna skutková podstata
zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku, je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. námitkou právně relevantní.
Podle ustanovení § 206 odst. 1 tr. zákoníku se trestného činu zpronevěry
dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu
byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Předmětem
útoku je tedy cizí věc nebo jiná majetková hodnota, která byla pachateli
svěřena a věc je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s
tím, aby s ní nakládal určitým způsobem. Pachatel si přisvojí cizí věc nebo
jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v
rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do
opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření a
přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch. Po subjektivní stránce
se vyžaduje úmysl (srov. Šámal a kol.: Trestní zákoník II).
Z důkazů provedených v řízení před soudy i ze skutkové věty rozsudku
odvolacího soudu vyplývá, že obviněný v době od 31. 3. 2000 do 20. 12. 2001 v
postavení správce konkursní podstaty úpadce společnosti MOVE, s. r. o.,
postupně vložil celkem 14.321.635,- Kč z finančních prostředků získaných
zpeněžením konkursní podstaty úpadce obchodní společnosti MOVE, s. r. o., na
určitý spořitelní účet, načež část z těchto finančních prostředků v celkové
výši 6.050.610,- Kč postupně z uvedeného spořitelního účtu na základě žádostí o
čerpání finančních prostředků vybral a ačkoli je měl použít pro vypořádání
konkursní podstaty společnosti MOVE, s. r. o., záměrně si je ponechal pro
sebe, tímto jednáním způsobil společnosti MOVE, s. r. o., škodu ve výši
nejméně 6.050.610,- Kč. Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky jsou v
rámci takto popsaného skutku dostatečně vyjádřeny všechny znaky zločinu
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Jak
ve svých rozhodnutích správně uvedly soudy obou stupňů, z provedených důkazů
jednoznačně vyplývá neoprávněná dispozice obviněného se svěřeným majetkem. Tyto
závěry vyplývají nejen z výpovědí svědků K. Š., B. Š. a D. Š., ale také z
listinných důkazů souvisejících se spořitelními účty vedenými u společnosti KTP
Quantum, a.s., jež současně výpovědi svědků potvrzují.
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný si přisvojil cizí věc ve smyslu citovaného
ustanovení § 206 odst. 1 tr. zákoníku, neboť vybral z účtu finanční prostředky
společnosti MOVE, s. r. o. a naložil s nimi v rozporu s účelem, k němuž měl s
penězi disponovat. Cizí věc mu byla svěřena (byl správcem konkursní podstaty
společnosti MOVE, s. r. o.), měl zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy
poškozeného (jako správce konkursní podstaty) a výše škody, kterou svým
jednáním způsobil přesáhla 5.000.000,- Kč. Není tedy pochyb o tom, že obviněný
svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Proto námitce obviněného, že z hlediska hmotněprávního posouzení neměl být
vůbec trestně stíhán za zločin zpronevěry, nelze přisvědčit.
Obviněný dále namítl, že skutek, kterého se dopustil výše popsaným jednáním,
byl již promlčen. Obviněný JUDr. J. P. byl uznán vinným ze spáchání zločinu
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a s
uvedenou právní kvalifikací se podle § 34 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku pojí
promlčecí doba 15 let. Jak uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud,
trestní stíhání obviněného bylo sice dne 1. 3. 2010 zahájeno pro trestný čin
zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák., neboť v té době
vyvstalo podezření, že obviněný způsobil škodu nejméně cca 3.300.000,- Kč,
avšak následně po objasnění dalších neoprávněných manipulací se svěřenými
prostředky došlo dne 14. 7. 2010 k zahájení trestního stíhání pro skutek jako
celek, který byl právně kvalifikován jako zločin zpronevěry podle § 206 odst.
1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku s tím, že výše způsobené škody měla dosáhnout
částky 6.050.610,- Kč. Trestní stíhání tedy bylo zahájeno ještě před uplynutím
uvedené promlčecí doby, neboť předmětný skutek byl páchán v době od 31. 3. 2000
do 20. 12. 2001. Nejvyšší soud České republiky dále poznamenává, že i při
zohlednění příznivější právní úpravy promlčení stanovené v § 67 odst. 1 písm.
b) tr. zák., by k promlčení předmětného skutku (páchaného v době od 31. 3. 2000
do 20. 12. 2001), došlo až uplynutím 12 let, tj. dne 20. 12. 2013. Proto
námitku obviněného ohledně promlčení je třeba odmítnout.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno,
že obviněný JUDr. J. P. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky
skutkové podstaty zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b), odst. 5
písm. a) tr. zákoníku, příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností
objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest
odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky proto souhlasí
se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z
odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými
důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a
hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi
neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené
rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto
dovolání obviněného JUDr. J. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
Brně dne 15. října 2012
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal