4 Tdo 1153/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. listopadu

2013 dovolání obviněných 1) D. T. T. H., 2) T. T. D., 3) T. V. B., 4) V. N.

D., 5)V. D. T., 6) D. D. H., 7) T. V. P., 8) V. A. T., 9) P. V. D., proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, v

trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 9/2011, a

rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných

T. T. D., T. V. B. a T. V. P. o d m í t a j í.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných D. T. T. H., D.

V. N., V. D. T., D. D. H., V. A. T. a P. V. D. o d m í t a j í.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 46 T

9/2011, byli shora jmenovaní obvinění (vedle spoluobviněných N. V. T., P. A.

T., N. V. T., N. V. C., N. T. K., P. D. Ch., D. B. G., P. X. P., L. M. Ch., T.

H. T., P. D. H., L. T. S., V. Q. T. a A. B.) uznáni vinnými ze spáchání

následujících trestných činů:

1) D. T. T. H. byla uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu

nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s

jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod

body I., II. a III.) a zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného

nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,

odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body V., VI., VIII. a

IX.), částečně ve stádiu přípravy (v bodě VI.) podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku,

částečně ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,

2) T. T. D. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (pod bodem VII.),

3) T. V. B. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (pod bodem VII.),

4) V. N. D. byl uznání vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (pod bodem IX.),

5) V. D. T. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body I. a III.),

částečně dokonaným (v bodě I.), částečně ve stádiu pokusu (v bodě III.) podle §

21 odst. 1 tr. zákoníku,

6) D. D. H. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body I. a II.),

7) T. V. P. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body V., VI., VII.,

VIII. a IX.), částečně ve stádiu přípravy (v bodě VI.) podle § 20 odst. 1 tr.

zákoníku, částečně ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku,

8) V. A. T. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (pod bodem X.),

9) P. V. D. byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a

jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.

1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (pod body VI. a VIII.),

částečně ve stádiu přípravy (v bodě VI.) podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku,

částečně ve stádiu pokusu (v bodě VIII.) podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku.

Výše specifikovaných trestných činů se jmenovaní obvinění dopustili

společně s dalšími spoluobviněnými podle skutkové věty výroku rozsudku

nalézacího soudu tím, že

I. obvinění V. D. T., D. D. H. a D. T. T. H. (spolu se spoluobviněným P. A. T.

a odsouzeným N. Ch. T.) společně

nejméně od 9.3.2010 do 11.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T.,

a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali vývoz omamné

látky konopí v sušené formě na území R. republiky, a to tak, že dne 9.3.2010

požadoval P. A. T. od D. D. H. dodání omamné látky konopí, D. D. H. přislíbil

dodání konopí dne 11.3.2010, dne 11.3.2010 D. D. H. v automobilu tov. zn. Audi

A6, majitelky D. T. T. H., přepravil omamnou látku konopí do domu v P., T., do

domu se později dostavila D. T. T. H., která zatelefonovala P. A. T., aby se u

ní zastavil, P. A. T. zatelefonoval V. D. T. a uložil mu, aby "se na to podíval

a zjistil cenu", do domu na adrese P., T., přijeli automobilem tov. zn. VW

Passat, obž. V. D. T. a ods. N. Ch. T., po půl hodině dům opustil N. Ch. T. a

přes rameno nesl naplněnou tašku, hromadnou dopravou odcestoval na Hlavní

nádraží v P., během cesty vyrozuměl V. D. T., že se nachází jednu stanici od

Hlavního nádraží, na Hlavním nádraží následně nastoupil do mezinárodního

rychlíku směřujícího do V. a informoval V. D. T., že je již ve vlaku, posléze

V. D. T. opustil výše uvedený dům a nasedl do automobilu, následně přijel na

hraniční přechod L., zatímco N. Ch. T. byl dne 11.3.2010 ve 22.10 hodin zadržen

policejními orgány R. republiky na nádraží ve V. a v jeho zavazadle byly

nalezeny 3 aluminiové vakuované pytlíky obsahující celkem 7 260 g sušeného

konopí s minimálním obsahem 865 g účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu,

přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné

úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen

jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,

uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném

znění, přičemž všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a

psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné,

II. obvinění D. D. H. a D. T. T. H. (spolu s odsouzeným N. D. S.) společně

nejméně od 16.3.2010 do 19.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T.,

a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali vývoz omamné

látky konopí v sušené formě na území M. republiky, a to tak, že dne 16.3.2010

požadoval blíže neztotožněný muž vystupující pod jménem D. dodání omamné látky

konopí od D. D. H., který přislíbil, že "dá vědět", ve večerních hodinách dne

17.3.2010 D. D. H. odcestoval automobilem tov. zn. Škoda Octavia, do P., ulice

T., krátce po něm přijela na tutéž adresu ve svém vozidle tov. zn. Audi A6, ve

kterém přivezla dodávku sušeného konopí, obž. D. T. T. H., sušené konopí za

pomoci T. V. P. a T. V. T. odnesla do domu, v dopoledních hodinách dne

18.3.2010 se dohodl blíže neztotožněný muž vystupující pod jménem D. a

dodavatelé D. D. H. a D. T. T. H. na předvedení omamné látky konopí, následně

D. informoval blíže neztotožněného vietnamsky hovořícího muže, užívajícího

maďarské telefonní číslo, že "už to viděl a že je to moc pěkné", "je to lepší

než posledně", D. kontaktoval N. D. S., a pověřil ho, aby se zeptal u

dopravních agentů na možnost zakoupení jízdenky, v odpoledních hodinách

kontaktoval D. maďarského odběratele, že třetí osoba má již koupený lístek, že

mu připravil "šest" a "že je to moc pěkné", v podvečer maďarský odběratel

zaslal D. SMS zprávu s názvem ulice "C.", N. D. S. poté co v odpoledních

hodinách vyzvedl zásilku konopí v P., T., u obž. D. D. H., nastoupil v cca

23.30 hod na autobusovém nádraží P. – F. do autobusu společnosti OrangeWays na

lince P. – B., dne 19.3.2010 pak byl v 02.30 hodin zadržen na území S.

republiky poblíž státní hranice s Č. republikou a v jeho zavazadle bylo

nalezeno celkem 5.987,9 g sušeného konopí s obsahem 1.203,8 g účinné látky

delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do

seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3

zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a

delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I

podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž všichni obžalovaní

jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s

ní je nezákonné,

III. obvinění D. T. T. H. a V. D. T. (spolu s obviněnými P. A. T. a V. Q. T.)

společně

nejméně od 23.5.2010 do 25.5.2010 na území hl. m. P. a na dalších místech Č.

republiky zorganizovali a zrealizovali vývoz omamné látky konopí v sušené formě

na území R. republiky, a to tak, že dne 23.5.2010 nabídla D. T. T. H.

obžalovanému P. A. T. nezjištěné množství omamné látky konopí, dne 25.5.2010 po

11.hod. dopoledne přijel P. A. T. ve společnosti V. D. T. v automobilu tov. zn.

VW Passat, do P., ulice D., vstoupili do domu v ul. M., následně na místo

přijel automobilem tov. zn. VW Passat, další muž vietnamské národnosti,

ztotožněný s největší pravděpodobností jako V. D. N., a vešel do výše uvedeného

domu, po chvíli dům všichni tři opustili a každý z nich nesl v ruce tašku s

obsahem, krátce po nich z domu vyšla i D. T. T. H., na parkoviště v ulici D.

přijel automobil tov. zn. Opel Zafira, tento automobil si v autopůjčovně Auto

Kulička, na dobu od 25.5.2010 do 26.5.2010 půjčil obž. V. D. T., automobil

řídil obž. V. Q. T., na zadní sedadla tohoto automobilu P. A. T., V. D. T. a V.

D. N. uložili tašky, které přinesli ze shora uvedeného domu, poté všechna tři

vozidla odjela směrem na P., automobily Opel Zafira a VW Passat, pokračovaly

po dálnici D1 směrem k hraničnímu přechodu H., kde byl dne 25.5.2010 v 15:45

hodin v obci Ch. – H., okr. Z. zadržen obž. V. Q. T. jako řidič vozidla Opel

Zafira, v němž byly nalezeny tři aluminiové vakuované pytlíky obsahující celkem

6 016 g sušeného konopí s průměrným obsahem 12,1 %

delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do

seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3

zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a

delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I

podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž všichni obžalovaní

jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s

ní je nezákonné,

IV. obvinění D. D. H. (spolu s obviněným A. B.)

v době nejméně od 28.4.2010 do 24.5.2010 v B., v ulici R. g., v domě na výše

uvedené adrese, provozoval obžalovaný D. D. H. společně s již odsouzeným H. M.

T., technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem

výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je

třeba zvláštního povolení dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových

látkách, kterým obžalovaný D. D. H. a odsouzený H. M. T. nedisponovali, a to

tak že obž. D. D. H. chod pěstírny řídil a zabezpečoval její zásobování

potřebami k pěstování konopí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto

místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým

obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo

možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol,

kdy samotnou péči o rostliny zajišťoval odsouzený H. M. T., a obž. A. B.

zprostředkovával kontakt mezi obž. D. D. H. a majitelem nemovitosti k zajištění

řádného chodu pěstírny, a to hrazením nájemného a zejména energií nezbytně

potřebných k chodu technického zařízení pěstírny, to vše s vědomím k čemu je

nemovitost využívána, přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu

IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a

delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I

podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní

jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s

ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 24.5.2010 pak bylo nalezeno a

zajištěno 1902 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v

různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných

rostlin by bylo získáno 18.854,12 g rostlinné drti s průměrným obsahem 1.353,23

g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,

V. obvinění D. T. T. H. a T. V. P. (spolu s obviněnými T. H. T. a P. X. P.)

společně

v době nejméně od 13.3.2010 do 4.8.2010 v T., B., okres T., v domě na výše

uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou

pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky

delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení

dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní

nedisponovali, a to tak že obž. D. T. T. H. a T. V. P. chod pěstírny řídili,

zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami

osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost

zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v

případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na

tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s

vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných

rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku

delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení,

zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťovali obž. T. H.

T. a P. X. P., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle

Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998

Sb., o návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je

zařazen jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních

látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v

platném znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a

psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne

4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 669 rostlin konopí, z odebraných

reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním

zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 8 609,5 g rostlinné

drti s průměrným obsahem 333 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,

VI. obvinění D. T. T. H., T. V. P., D. D. H. a P. V. D. společně

v době nejméně od 7.3.2010 do 4.8.2010 ve S. P., Č., okres P.-m., v domě na

výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou

skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky

delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení

dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní

nedisponovali, a to tak že obž. D. D. H. uvedenou nemovitost pronajal a

podepsal nájemní smlouvu, obž. D. T. T. H., T. V. P. a D. D. H. chod pěstírny

řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak

potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na

činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin,

v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na

tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s

vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných

rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku

delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení,

zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. P. V.

D., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné

úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen

jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,

uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném

znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a

psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne

4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 746 rostlin - sazenic konopí, z

odebraných reprezentativních vzorků rostlin bylo znaleckým zkoumáním zjištěno,

že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 114,58 g rostlinné drti s

průměrným obsahem 3,22 g psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,

VII. obvinění T. V. P., T. T. D. a T. V. B. (spolu s obviněným N. T. K.)

společně

v době nejméně od 6.5.2010 do 4.8.2010 v H., B., okres P.-v., v domě na výše

uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou

pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky

delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení

dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní

nedisponovali, a to tak že obž. T. V. P., T. T. D. a T. V. B. chod pěstírny

řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak

potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na

činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin,

v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na

tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s

vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných

rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku

delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení,

zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. N. T.

K., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné

úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách v platném znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen

jako látka psychotropní do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách,

uvedená v příloze č. 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném

znění, a všichni obžalovaní jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a

psychotropní látku a že nakládání s ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne

4.8.2010 pak bylo nalezeno a zajištěno 543 rostlin konopí, z odebraných

reprezentativních vzorků rostlin v různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním

zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 44.154,7 g rostlinné

drti s průměrným obsahem 1.238,3 g psychoaktivní látky

delta-9-tetrahydrocannabinol,

VIII. obvinění D. T. T. H., T. V. P., D. D. H. a P. V. D. (spolu s obviněným L.

M. Ch.) společně

v době nejméně od počátku měsíce května 2010 do 4.8.2010 v N., R., okres P.-s.,

v domě na výše uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně

vybavenou skrytou pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky

delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení

dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní

nedisponovali, a to tak že obž. D. D. H. uvedenou nemovitost pronajal a

podepsal nájemní smlouvu, obž. D. T. T. H., T. V. P. a D. D. H. chod pěstírny

řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak

potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na

činnost zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin,

v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na

tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s

vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných

rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku

delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení,

zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťovali obž. P. V.

D. a L. M. Ch., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do seznamu IV

podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a

delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I

podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní

jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s

ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a

zajištěno 960 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v

různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných

rostlin by bylo získáno 23.534,5 g sušiny s průměrným obsahem 949,6 g

psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,

IX. obvinění D. T. T. H., T. V. P. a V. N. D. (spolu s obviněnými L. T. S. a N.

V. C.) společně

v době nejméně od 29.4.2010 do 4.8.2010 v T., P. J., v domě na výše uvedené

adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou pěstírnu

konopí za účelem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, k

nakládání s níž je třeba zvláštního povolení dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998

Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, a to tak že obž. V.

N. D. sjednal nájem uvedené nemovitosti, obž. D. T. T. H., T. V. P., V. N. D. a

L. T. S. chod pěstírny řídili, zabezpečovali její zásobování jak potřebami k

pěstování konopí, tak potřebami osob o rostliny pečujících (dále jen

zahradníků), dohlíželi na činnost zahradníků a přispívali jim radami při

pěstování a zpracování rostlin, v případě potřeby i osobní pomocí, to vše v

úmyslu a za účelem vypěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce

prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek

tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat

psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny,

tedy sázení, zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti

zajišťoval obž. N. V. C., přičemž konopí je zařazeno jako omamná látka do

seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, uvedená v příloze č. 3

zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a

delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do seznamu I

podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona č.

167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní

jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s

ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a

zajištěno 365 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v

různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných

rostlin by bylo získáno 7.456,9 g rostlinné drti s průměrným obsahem 85,5 g

psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol,

X. obviněný V. A. T. (společně s obviněnými N. V. T., P. A. T. a N. V. T.)

v době nejméně od 26.2.2010 do 4.8.2010 v Ch., P., okres H. B., v domě na výše

uvedené adrese, provozovali technicky velmi dobře a účelně vybavenou skrytou

pěstírnu konopí za účelem výroby psychotropní látky

delta-9-tetrahydrocannabinolu, k nakládání s níž je třeba zvláštního povolení

dle ust. §§ 4 a 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní

nedisponovali, a to tak že obž. N. V. T. a P. A. T. chod pěstírny řídili,

zabezpečovali její zásobování jak potřebami k pěstování konopí, tak potřebami

osob o rostliny pečujících (dále jen zahradníků), dohlíželi na činnost

zahradníků a přispívali jim radami při pěstování a zpracování rostlin, v

případě potřeby i osobní pomocí, to vše v úmyslu a za účelem vypěstovat na

tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s

vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných

rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku

delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy samotnou péči o rostliny, tedy sázení,

zalévání, hnojení, nasvěcování a další potřebné činnosti zajišťoval obž. V. A.

T., a obž. N. V. T. zprostředkoval pronájem nemovitosti a zajišťoval její řádný

chod zejména zabezpečením fungování základního technického vybavení nemovitosti

a hrazením energií nezbytně potřebných k chodu technického zařízení pěstírny,

to vše s vědomím k čemu je nemovitost využívána, přičemž konopí je zařazeno

jako omamná látka do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,

uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném

znění, a delta-9-tetrahydrocannabinol je zařazen jako látka psychotropní do

seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách, uvedená v příloze č. 4 zákona

č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, a všichni obžalovaní

jednali s vědomím, že se jedná o omamnou a psychotropní látku a že nakládání s

ní je nezákonné; při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno a

zajištěno 421 rostlin konopí, z odebraných reprezentativních vzorků rostlin v

různém stádiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných

rostlin by bylo získáno 13.975,1 g sušiny s průměrným obsahem 263,6 g

psychoaktivní látky delta-9-tetrahydrocannabinol.

Pro úplnost je třeba dodat, že skutková věta výroku předmětného

rozsudku obsahuje ještě body XI. a XII, které se však netýkají žádného z

dovolatelů.

Za uvedená jednání byli obvinění (dovolatelé) odsouzeni k následujícím

trestům:

1) D. T. T. H. byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1

tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let,

podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon tohoto trestu zařazena do

věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl současně uložen

trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou. Podle § 70 odst. 1

písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen i trest propadnutí věci, a to

osobního motorového vozidla tov.zn. AUDI A6, modré metalízy. Podle § 70 odst.

1 písm. c) tr. zákoníku jí byl uložen další trest propadnutí věci, a to

finanční hotovosti ve výši 1.400,- Kč, 2.500,- euro a 400,- USD, uložené v

trezoru Policie ČR, Národní protidrogová centrála, Služba kriminální policie a

vyšetřování, Praha 7, poštovní přihrádka 62/NPC.

2) T. T. D. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání pěti let, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro

výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře

deseti let.

3) T. V. B. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání pěti let, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro

výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře

deseti let. Dále byl obviněnému podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložen

trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 27.000,-Kč a 600,-euro,

uložené v trezoru Policie ČR, Národní protidrogová centrála, Služba kriminální

policie a vyšetřování, Praha 7, poštovní přihrádka 62/NPC.

4) V. N. D. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání šesti let, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro

výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu

neurčitou.

5) V. D. T. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání devíti let, podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon

tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu

neurčitou.

6) D. D. H. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, podle §

56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s

ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest

vyhoštění z území Č. republiky na dobu neurčitou.

7) T. V. P. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání deseti let, podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon

tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky na dobu

neurčitou. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen

trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 458.480,-Kč, 50,-euro a

2,-USD, uložené v trezoru Policie ČR, Národní protidrogová centrála, služba

kriminální policie a vyšetřování, Praha 7, poštovní přihrádka 62/NPC.

8) V. A. T. byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí

svobody v trvání šesti let, podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro

výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr.

zákoníku mu byl současně uložen trest vyhoštění z území Č. republiky ve výměře

deseti let.

9) P. V. D. byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 5 tr.

zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, podle § 56 odst.

2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s

ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl současně uložen trest

vyhoštění z území Č. republiky ve výměře deseti let.

Předmětným rozsudkem byli dále dovolatelé (vedle dalších

spoluobviněných) zproštěni obžaloby, a to následovně:

Podle § 226 písm. c) tr. řádu byl obviněný T. V. P. zproštěn obžaloby

pro skutek, který měl spáchat tím, že

společně se spoluobviněnými P. A. T., V. D. T., D. D. H., D. T. T. H. a

podezřelým N. Ch. T.,

nejméně od 9.3.2010 do 11.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T. a

na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali jako členové

organizované skupiny působící ve více státech vývoz omamné látky konopí v

sušené formě na území R. republiky, a to tak, že dne 9.3.2010 požadoval P. A.

T. od D. D. H. dodání omamné látky konopí, D. D. H. přislíbil dodání konopí dne

11.3.2010, dne 11.3.2010 D. D. H. v automobilu tov. zn. Audi A6 majitelky D.

T. T. H., který řídil T. V. P., přepravil omamnou látku konopí do domu na P.,

T., do domu se později dostavila D. T. T. H., která zatelefonovala P. A. T.,

aby se u ní zastavil, P. A. T. zatelefonoval V. D. T. a uložil mu, aby "se na

to podíval a zjistil cenu", do domu na adrese P., T. přijeli automobilem tov.

zn. VW Passat V. D. T. a N. Ch. T., po půl hodině dům opustil N. Ch. T. a přes

rameno nesl naplněnou tašku, hromadnou dopravou cestoval na Hlavní nádraží v

P., během cesty vyrozuměl V. D. T., že se nachází jednu stanici od Hlavního

nádraží, na Hlavním nádraží následně nastoupil do mezinárodního rychlíku

směřujícího do V. a informoval V. D. T., že je již ve vlaku, za necelých deset

minut V. D. T. opustil výše uvedený dům a nasedl do automobilu, následně přijel

na hraniční přechod L., ve večerních hodinách dne 11.3.2010 pak byl N. Ch. T.

zadržen policejními orgány R. republiky a v jeho zavazadle bylo nalezeno cca 7

200 g omamné látky konopí, přičemž při organizaci a realizaci dopravy omamné

látky konopí působil P. A. T. jako organizátor vývozu a odběratel od D. D. H. a

D. T. T. H., V. D. T. jako osoba jednající na pokyn P. A. T., N. Ch. T. jako

kurýr, D. D. H. jako dodavatel omamné látky, D. T. T. H. jako dodavatelka

omamné látky a T. V. P. jako osoba podílející se na přepravě omamné látky, když

konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a

změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka

zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a

tetrahydrokanabinol je uveden v příloze č. 4 shora uvedeného zákona jako

psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách

nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství.

Tentýž obviněný T. V. P. byl rovněž (vedle spoluobviněného T. V. T.)

podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který měl spáchat

tím, že

společně se spoluobviněnými D. D. H., D. T. T. H. a podezřelým N. D. S.:

nejméně od 16.3.2010 do 19.3.2010 na území hl. m. P., zejména na adrese P., T. a na dalších místech Č. republiky, zorganizovali a zrealizovali jako členové

organizované skupiny působící ve více státech vývoz omamné látky konopí v

sušené formě na území M. republiky, a to tak, že dne 16.3.2010 požadoval blíže

neztotožněný muž jménem "D." dodání omamné látky konopí od D. D. H., který

přislíbil, že "dá vědět", ve večerních hodinách dne 17.3.2010 D. D. H. odcestoval automobilem tov. zn. Škoda Octavia do P., ulice T., načež byl

kontaktován D. T. T. H., D. D. H. kontaktoval T. V. T., který spravuje byt na

výše uvedené adrese, do bytu na výše uvedené adrese přijela ve svém vozidle

tov. zn. Audi A6, který řídil T. V. P., D. T. T. H., T. V. T. za asistence D. T. T. H. otevřel zavazadlový prostor automobilu tov. zn. Audi A6 a vyňal z něj

dvě tašky větších rozměrů zakryté kartonovým papírem, T. V. P. uzavřel

zavazadlový prostor a všichni tři odešli do domu, v dopoledních hodinách dne

18.3.2010 se dohodl blíže neztotožněný muž jménem "D." a dodavatelé D. D. H. a

D. T. T. H. na předvedení omamné látky konopí, následně "D." informoval blíže

neztotožněného vietnamsky hovořícího muže, užívajícího maďarské telefonní

číslo, že "už to viděl a že je to moc pěkné", "je to lepší než posledně", "D."

kontaktoval N. D. S., a pověřil ho, aby se zeptal u dopravních agentů a koupil

si cigarety, neboť by "zboží v taxi smrdělo", v odpoledních hodinách

kontaktoval "D." maďarského odběratele, že třetí osoba má již koupený lístek,

že mu připravil "šest" a "že je to moc pěkné", v podvečer maďarský odběratel

zaslal "D." SMS zprávu s názvem ulice "C.", následně N. D. S. nastoupil na

autobusovém nádraží P. F. do autobusu společnosti Orange Ways na lince P. – B.,

dne 19.3.2010 pak byl v časných ranních hodinách zadržen na území S. republiky

poblíž státní hranice s Č. republikou a v jeho zavazadle bylo nalezeno 6 000 g

omamné látky konopí, přičemž při organizaci a realizaci dopravy omamné látky

konopí působili D. D. H. a D. T. T. H. jako dodavatelé omamné látky, T. V. P. jako osoba podílející se na přepravě omamné látky, T. V. T. jako osoba

asistující při přepravě omamné látky a osoba spravující byt k dočasnému

uskladnění omamné látky před expedicí a N. D. S. jako kurýr omamné látky, když

konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a

změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamná látka

zařazená do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a

tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako

psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách

nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského společenství,

čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s

omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm.

Obvinění D. T. T. H., T. V. P., D. D. H., T. T. D., T. V. B., V. N. D.

a P. V. D. (vedle spoluobviněných T. V. T. a L. T. S.) byli podle § 226 písm.

a) tr. řádu zproštěni obžaloby pro skutek, který měli společně spáchat tím, že

nejméně od března 2010 do 4.8.2010 na přesně neustanoveném místě na území Č.

republiky založili organizovanou zločineckou skupinu s vnitřní organizační

strukturou s rozdělením funkcí a dělbou činností, kdy organizátory byli

obvinění D. T. T. H. a T. V. P., středním článkem organizace obvinění D. D. H.,

T. V. T., T. T. D., T. V. B., V. N. D. a L. T. S., nejnižším článkem organizace

podezřelý N. D. S. a osoba podílející se na pěstování rostlin konopí obv. P. V.

D., a nadále se podíleli na její činnosti, přičemž byli srozuměni s tím, že se

svou činností účastní, případně podporují organizovanou zločineckou skupinu,

kdy organizace byla založena s úmyslem získat finanční zisk pácháním trestné

činnosti spočívající v obstarávání nemovitostí, za účelem pěstování rostlin

konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu, v samotném pěstování

takových rostlin, v sušení vrcholíků vypěstovaných rostlin, tedy výrobě

návykové látky delta-9-tetrahydrokanabinolu, a ve vývozu zpracovaného sušeného

rostlinného materiálu do zahraničí za úplatu, přičemž skupinu řídila D. T. T.

H., která kontrolovala proces pěstování konopí a komunikovala s odběrateli a

dodavateli, a T. V. P., který rovněž kontroloval proces pěstování konopí a

komunikoval s odběrateli a dodavateli, D. D. H. se podílel na instalaci a chodu

jednotlivých objektů, kde bylo pěstováno konopí, obstarával pro skupinu vhodné

objekty a zajišťoval jejich správu, T. V. T. se podílel na chodu jednotlivých

objektů, kde bylo pěstováno konopí, spravoval byt v P., ul. T., který sloužil

jako sklad konopí a obchodní místo, T. T. D. se podílel na chodu jednotlivých

objektů, kde bylo pěstováno konopí, objekty zásoboval a zajišťoval instalaci

zařízení pro pěstování konopí, T. V. B. a V. N. D. se podíleli na chodu

jednotlivých objektů, kde se pěstovalo konopí, objekty zásoboval, L. T. S. se

podílel na chodu jednotlivých objektů, kde se pěstovalo konopí, objekty

zásoboval, podezřelý N. D. S. převážel konopí přes státní hranici, P. V. D. se

podílel na chodu jednotlivých objektů, kde bylo pěstováno konopí, jako pěstitel

konopí, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových

látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu

IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v

příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I.

podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského

společenství,

čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké

skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný V. D. T. (vedle spoluobviněných N. V. T., P. A. T. a N. V. T.)

byl podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, který měl

spáchat společně se jmenovanými spoluobviněnými tím, že

nejméně od března 2010 do 4.8.2010 na přesně neustanoveném místě na území Č.

republiky založili organizovanou zločineckou skupinu s vnitřní organizační

strukturou s rozdělením funkcí a dělbou činností, kdy organizátorem byl obv. N.

V. T., středním článkem organizace byli obvinění P. A. T., N. V. T., V. D. T.,

nejnižším článkem organizace podezřelí N. D. C. a N. Ch. T., a nadále se

podíleli na její činnosti, přičemž byli srozuměni s tím, že se svou činností

účastní, případně podporují organizovanou zločineckou skupinu, kdy organizace

byla založena s úmyslem získat finanční zisk pácháním trestné činnosti

spočívající v obstarávání nemovitostí, za účelem pěstování rostlin konopí s

vysokým obsahem delta-9-tetrahydrokanabinolu, v samotném pěstování takových

rostlin, v sušení vrcholíků vypěstovaných rostlin, tedy výrobě návykové látky

delta-9-tetrahydrokanabinolu, a ve vývozu zpracovaného sušeného rostlinného

materiálu do zahraničí za úplatu, přičemž skupinu řídil N. V. T., P. A. T.

docházel do objektu, kde se pěstovalo konopí, komunikoval s osobami, které o

konopí pečovaly, zajišťoval zásobování osob podílejících se na pěstování konopí

a jednal s odběrateli návykových látek, N. V. T. zajišťoval vhodné objekty pro

pěstování konopí, komunikoval s majiteli objektů a zabezpečoval běžný provoz

nemovitostí, V. D. T. se podílel na transakcích s konopím a jednal s odběrateli

v R. republice, podezřelý N. Ch. T. převezl konopí do R. republiky, podezřelý

N. D. C. se podílel na převozu konopí do M. republiky a pěstoval konopí, když

konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a

změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle

Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v příloze 4

shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I. podle

Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského

společenství,

čímž měli spáchat zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké

skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku.

Obviněný T. T. D. byl podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby

pro skutek, který měl spáchat tím, že

společně s obviněnými D. T. T. H., T. V. P., D. D. H. a P. V. D.

v době nejméně od 7.3.2010 do 4.8.2010 ve S. P., Č., okres P.-m., v domě na

výše uvedené adrese, připravovali D. T. T. H. a T. V. P. výrobu psychotropní

látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tak, že zorganizovali založení a řídili

provoz kryté farmy na pěstování konopí, tzv. "pěstírny", za účelem a s úmyslem

pěstovat na tomto místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny

konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků

vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením získat psychotropní látku

delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž prostředky pro pěstování uvedené rostliny

opatřil D. D. H., který je objednal od nizozemské firmy ´T GROENE SCHUURT se

sídlem 1112 B 1112 B, Treubweg 43, Nizozemsko, což je tzv. "growshop", obchod

se sortimentem pro "indoor" pěstování konopí, T. T. D. prostředky převzal od

autodopravce R. F., se sídlem P., P. V., kdy péči o rostliny zajišťoval PHAM V.

D., když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových

látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu

IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v

příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I.

podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského

společenství, při domovní prohlídce dne 4.8.2010 pak bylo nalezeno 746 rostlin

konopí s obsahem 3,22 g psychoaktivní látky.

Obviněná D. T. T. H. byla podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěna

obžaloby pro skutek, který měla spáchat tím, že

společně s obviněnými T. V. P., T. T. D., T. V. B. a N. T. K.

v době nejméně od 6.5.2010 do 4.8.2010 v H., B., okres P.-v., připravovali D.

T. T. H. a T. V. P. výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinolu tak,

že zorganizoval založení a řídil provoz kryté farmy na pěstování konopí, tzv.

"pěstírny", za účelem a s úmyslem pěstovat na tomto místě skrytým způsobem

vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních

látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné následným sušením

získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž samotný provoz

pěstírny obstarávali, na základě pokynů a po konzultaci s T. V. P., T. T. D. a

T. V. B., kteří zajišťovali instalaci zařízení pro pěstování konopí do výše

uvedeného domu a starali se o transport materiálu, T. T. D. sháněl do uvedeného

objektu osobu, která by pečovala o rostliny konopí a N. T. K. pečoval o

rostliny konopí, když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o

návykových látkách a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená

do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol

je veden v příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do

seznamu I. podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů

Evropského společenství, při domovní prohlídce dne 4.8.2010 bylo nalezeno 543

rostlin konopí, znaleckým zkoumáním byla stanovena hmotnost usušených rostlin

58 299 g s obsahem 1 238,3 g psychoaktivní látky.

Obviněný T. V. P. byl podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby

pro skutek, který měl spáchat tím, že

v době od 09:00 hod. dne 27.11.2009 do 08:47 hod. dne 7.12.2009 v N., J. Ž., v

domě na výše uvedené adrese, připravoval výrobu psychotropní látky

delta-9-tetrahydrokanabinolu tak, že se podílel na provozu kryté farmy na

pěstování konopí, tzv. "pěstírny", za účelem a s úmyslem pěstovat na tomto

místě skrytým způsobem vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým

obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo

možné následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol,

když konopí je vedené v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách

a změně některých dalších zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu IV.

podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a tetrahydrokanabinol je veden v

příloze 4 shora uvedeného zákona jako psychotropní látka zařazená do seznamu I.

podle Úmluvy o psychotropních látkách nebo podle rozhodnutí orgánů Evropského

společenství, přičemž při ohledání místa činu dne 11.12.2009 bylo nalezeno 223

rostlin konopí, znaleckým zkoumáním byla zjištěna hmotnost usušených rostlin ve

výši 858,44 g, které obsahovaly 20,71g psychoaktivní látky.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 46 T 9/2011,

podali odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (v

neprospěch všech obviněných) i všichni dovolatelé (vedle dalších

spoluobviněných). O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem

ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11 To 118/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm.

d), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek k odvolání obviněných V. N. D. a L. M.

Ch. (není dovolatelem) zrušil ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259

odst. 3 tr. řádu znovu ve věci rozhodl ohledně dovolatele V. N. D. tak, že ho

při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu

odnětí svobody v trvání šesti roků a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku

ho pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání státního

zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a ostatních obviněných byla

podle § 256 tr. řádu zamítnuta jako nedůvodná.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2012, sp. zn. 11

To 118/2012, podali shora jmenovaní obvinění prostřednictvím svých obhájců

dovolání.

Obviněná D. T. T. H. v dovolání uplatnila dovolací důvod vymezený v

ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace

namítla, že svým jednáním nenaplnila znaky skutkových podstat příslušných

trestných činů, kterými byla uznána vinnou. Dle jejího názoru soud sice provedl

rozsáhlé dokazování, avšak skutkový stav vadně vyhodnotil a v důsledku toho i

nesprávně právně posoudil. Zpochybňuje závěry vypracovaného znaleckého posudku

o množství účinné látky nacházející se v zajištěném rostlinném materiálu s tím,

že toto množství nebylo zkoumáno v každé jednotlivé rostlině, ale toliko v

reprezentativním vzorku, avšak tento vzorek mohl reprezentovat skupinu značně

nesourodou. Množství účinné látky uvedené v předmětném znaleckém posudku tak

nemuselo odpovídat množství skutečnému. Dále obviněná tvrdí, že u ní absentuje

subjektivní stránka trestného činu, a to úmysl spáchat čin. Dále poukázala na

své osobní poměry a na nepřiměřenou přísnost uloženého trestu.

Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí i

rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc Městskému soudu v Praze,

aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. T. D. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody vymezené

v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací

argumentace obsáhle cituje závěry nalézacího i odvolacího soudu obsažené v

odůvodnění jejich rozsudků, polemizuje s nimi a namítá, že jediným důkazem jeho

podílu na pěstírně konopí v H. byly dva telefonické hovory s příbuzným.

Obviněný se domnívá, že při posuzování tak závažné trestné činnosti se nelze

spokojit pouze s tímto důkazem, navíc použitá metoda identifikace jeho osoby

podle hlasové stopy není sto vyloučit omyl v identifikaci, není tedy metodou,

která by mohla vytvořit jednoznačný identifikační důkaz. Obviněný nebyl v dané

pěstírně zadržen, na místě činu nebyla zajištěna žádná stopa jeho DNA. Nic

tedy neprokazuje nějakou souvislost jeho osoby se zmíněnou pěstírnou ani žádné

jeho skutkové jednání týkající se této pěstírny. Je proto toho názoru, že z

pouhého neprokázaného podezření, že věděl či mohl vědět, o jakou činnost se v

pěstírně jedná, nelze dovozovat, že to byl on, kdo marihuanu v této pěstírně

pěstoval a sklízel. Nelze mu proto přičítat k tíži účast na jiné pěstírně, pro

kterou nebyl ani obžalován.

Pro případ, že by však bylo prokázáno, že jednal tak, jak je uvedeno ve

výroku napadeného rozhodnutí, namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný s

tím, že rozhodující soud dostatečně nezohlednil jednak jeho dosavadní trestní i

občanskou bezúhonnost, jednak skutečnost, že se pohybuje jen ve vietnamské

komunitě a je vystaven obtížným životním podmínkám, nezná český jazyk, apod. Je

přesvědčen, že jeho dlouhodobé vazební věznění mělo zcela jistě vliv na rozvoj

jeho zdrženlivosti v účasti na nějaké kriminální činnosti i generálně

preventivní účinek na jeho rodinu, příbuzné i známé. Za nepřiměřeně přísný a

navíc za uložený v rozporu se zákonem považuje obviněný také uložený trest

vyhoštění, neboť na území ČR žije jeho otec i družka a on sám v ČR žije přes

deset let a má možnost pracovat u přítelkyně v Š., která má obchod s manikúrou.

Má proto za to, že tím, že mu byl uložen trest vyhoštění, došlo k porušení jeho

práva na spravedlivý proces, což namítá v rámci dovolacího důvodu podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. řádu, stejně tak jako skutečnost, že délka trestního

řízení nenalezla patřičný reflex ve výroku o trestu. Okolnost, že na délku

řízení měly vliv jak faktory subjektivní, tak i faktory objektivní, nemůže

podle dovolatele ospravedlnit, že délka řízení nebyla zohledněna řádně, neboť

je věcí státu, aby organizovaly své orgány tak, aby principy zakotvené v

Listině základních práv a svobod byly respektovány.

Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené

rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal věc Městskému

soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný T. V. B. v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody vymezené

v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V rámci své dovolací

argumentace uplatnil totožné námitky jako obviněný T. T. D. s tím rozdílem, že

mu byl navíc uložen ještě trest propadnutí věci, který považuje za nepřípustný

a uložený v rozporu se zákonem, neboť nebyla splněna ani jedna z podmínek § 70

odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku. K nepřípustnosti trestu vyhoštění

dovolatel uvedl, že na území ČR žije přes dvanáct let společně se svojí družkou

a synem narozeným v roce 2011. Jeho družka na území ČR podniká v prodeji

potravin a dalšího zboží. Uložení trestu v rozporu se zákonem představuje

porušení práva obviněného na spravedlivý proces a porušení hmotněprávního

ustanovení, čímž podle něj došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. řádu. V ostatním je možno odkázat na výše citované

dovolání obviněného T. T. D., jehož obsah je téměř shodný.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší

soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a

vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný D. V. N. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu s tím, že dokazování ve věci je založeno na zjevně nezákonných důkazech.

Nezákonnost spatřuje obviněný v nařízení a provedení domovní prohlídky domu na

adrese J., T. a odkazuje přitom na řadu rozhodnutí Ústavního soudu týkajících

se dané problematiky (např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 532/01, IV. ÚS 2488/09,

II. ÚS 2823/07, I. ÚS 536/06, I. ÚS 4183/12, apod.). Jednak vytýká

neodůvodněnost tvrzené neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky,

jednak skutečnost, že nebyl proveden předchozí výslech osoby žijící v

nemovitosti (N. V. C.) bez řádného odůvodnění (z protokolu není zřejmé, proč se

jednalo o věc neodkladnou). Obviněný je proto toho názoru, že důkazy zajištěné

při domovní prohlídce je nutno považovat za nezákonné a neschopné prokazovat v

rámci spravedlivého procesu cokoliv, proto je třeba je vyloučit a nepřihlížet k

nim. V tomto případě pak dle dovolatele orgány činné v trestním řízení nemají k

dispozici žádné důkazy o pěstování konopí v objektu na adrese J., T. Ostatní

důkazy pak neprokazují závěry, které by mohly dovést soud k závěru, že se

obviněný podílel na trestné činnosti spočívající v indoorovém pěstování konopí,

neboť jde jen o důkazy nepřímé, které ve svém celku netvoří uzavřený okruh

důkazů prokazujících jeho vinu. Za pořízené v rozporu se zákonem považuje

obviněný i odposlechy, neboť příkaz k nim obsahuje, stejně jako u domovní

prohlídky, zcela vágní odůvodnění, které činí takové rozhodnutí

nepřezkoumatelným.

Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním

napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání

a rozhodnutí.

Obviněný V. D. T. v dovolání deklaroval důvod dovolání podle § 265b odst. 1

písm. g) tr. řádu a namítá, že se žádného protiprávního jednání nedopustil,

nadto nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka stíhaného činu. Dle

obviněného dokazováním provedeným v hlavním líčení nebyl zjištěn žádný přímý

důkaz svědčící o jeho vině, získané důkazy jsou pouze nepřímé a netvoří

uzavřený řetězec, na základě kterého by mohl být učiněn závěr o jeho vině.

Samotný jeho kontakt s dalšími obviněnými ještě neznamená, že se podílel na

vývozu a distribuci drog. Rovněž zajištěná daktyloskopická stopa v bytě na

adrese Ž., H. B., je důkazem nepřímým, který nikterak nedokládá, že se obviněný

podílel na vývozu drog. Absence identifikace údajných odběratelů, místa a času

takového jednání činí dané skutkové tvrzení nepřezkoumatelným. Navíc příkaz k

domovní prohlídce na příslušné adrese byl dle obviněného nezákonný, neboť nebyl

dostatečně odůvodněn a důkaz získaný na základě nezákonné domovní prohlídky

(daktyloskopická stopa) je třeba považovat za neúčinný a nelze ho v řízení

použít. Za nezákonné považuje obviněný i pořízení tzv. „srovnávací nahrávky“ a

odposlechy telefonních hovorů. Tvrdí, že není osobou, která dle obžaloby hovoří

na předmětných záznamech telekomunikačního provozu. Jeho identifikaci

provedenou znalkyní Dr. Svobodovou má za nezákonnou. Srovnávací vzorky jeho

hlasu byly získány při jeho výpovědi před zahájením trestního stíhání, bez jeho

vědomí a souhlasu, bez účasti obhájce, bez řádného poučení a za situace, kdy

odepřel vypovídat. Dovolatel se domnívá, že tímto postupem došlo k porušení

jeho práva ve věci nevypovídat a také se jednalo o nezákonné použití skryté

sledovací techniky. Jeho hlasová identifikace je tak podle něj jako důkaz

neúčinná a nelze k ní v trestním řízení přihlížet. Za nezákonný považuje

obviněný i uložený trest vyhoštění na dobu neurčitou, neboť nebyla vůbec

zkoumána možnost jeho nápravy.

Závěrem podaného dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním

napadený rozsudek zrušil a sám obviněného předmětné obžaloby zprostil, popř.

aby vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný D. D. H. podal dovolání z důvodu podle § 256b odst. 1 písm. g) tr.

řádu s odůvodněním, že mu nebyl prokázán rozsah přičítaného protiprávního

jednání, které by mohlo naplňovat znaky jakékoliv kvalifikované skutkové

podstaty trestného činu. Poukázal na to, že dle platné právní úpravy je nutné

zkoumat procentuální obsah účinné látky v celé rostlině, nikoliv pouze v sušině

listů a vrcholičného květenství, jak tomu bylo v případě projednávané věci.

Znalci se v rámci svého zkoumání rovněž údajně vůbec nezabývali tím, zda

zkoumané rostliny byly pohlaví samčího či samičího, když tato skutečnost má

zásadní význam z hlediska hodnocení možného prospěchu z prodeje takového zboží.

Skutečné množství účinné látky v zajištěných rostlinách již nemůže být

podrobeno přezkumu (bez zavinění obviněného), neboť až na reprezentativní

vzorky bylo celé množství zničeno. Nebylo tak prokázáno, zda byla jeho jednáním

naplněna kvalifikovaná skutková podstata souzeného trestného činu.

Na základě uvedených skutečností proto obviněný závěrem svého mimořádného

opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek i

rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k

novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný T. V. P. v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr.

řádu. V dovolání obsáhle cituje závěry nalézacího i odvolacího soudu obsažené

v odůvodnění jejich rozhodnutí, polemizuje s nimi a namítá, že v řízení

provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu

kladeno za vinu.

K bodu V. skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně poukázal na to, že

v předmětné pěstírně konopí nebyl zadržen a na místě činu nebyla ani zjištěna

žádná jeho stopa DNA. Jeho daktyloskopická stopa, která naopak byla na místě

činu zajištěna, byla pouze stopou na obalu, který byl zcela zřejmě nepoužitý a

do pěstírny vnesený z jiného místa. Z výše uvedeného vyplývá, že nic

neprokazuje souvislost obviněného s výrobou konopí v dané pěstírně. Dle

obviněného se při posuzování tak závažné trestné činnosti nelze spokojit s

jediným důkazem spočívajícím v otisku dlaně na obalu neznámého původu a v jeho

významově nezřetelném projevu prostřednictvím odposlouchávaného telefonního

hovoru.

K bodu VI. skutkové věty obviněný uvedl, že nedopalek cigarety, byť by byl

nalezen v předmětné pěstírně a byť by na něm byla zjištěna stopa DNA

obviněného, ještě neprokazuje příslušné skutkové jednání obviněného. Tvrdí, že

nedopalek cigarety mohl být přenesen zvenčí, navíc mohl do pěstírny vstoupit

pouze za účelem návštěvy příbuzného, apod. Nalezená stopa DNA tak v žádném

případě neprokazuje jeho účast na pěstování konopí v příslušném objektu.

K bodům VII., VIII. a IX. skutkové věty výroku rozsudku obviněný namítl, že

nalézací soud učinil závěr o jeho vině na základě odposlechů telefonu, kdy

obviněný byl znaleckým posudkem určen jako jeden z mluvčích. Dle něj je však

znalecká metoda použitá znalcem nepřezkoumatelná, neboť použitá metoda

identifikace jeho osoby podle hlasové stopy není schopna vyloučit omyl v

identifikaci, není tedy metodou, která by mohla vytvořit jednoznačný

identifikační důkaz. Navíc na základě tohoto jediného důkazu nelze dospět v

případě tak závažné trestné činnosti k závěru o jeho vině. Nic tedy

neprokazuje nějakou souvislost jeho osoby s předmětnými pěstírnami ani žádné

jeho skutkové jednání týkající se těchto pěstíren.

Pro případ, že by soud vzal za prokázáno, že jednal tak, jak je uvedeno

ve výroku napadeného rozhodnutí, namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný

s tím, že rozhodující soud dostatečně nezohlednil jednak jeho dosavadní trestní

i občanskou bezúhonnost, jednak skutečnost, že se pohybuje jen ve vietnamské

komunitě a je vystaven obtížným životním podmínkám, je odkázán jen na

vykonávání příkazů starších z vietnamské komunity a rodinného klanu, nezná

český jazyk, apod. Je přesvědčen, že jeho dlouhodobé vazební věznění mělo zcela

jistě vliv na rozvoj jeho zdrženlivosti v účasti na nějaké kriminální činnosti

i generálně preventivní účinek na jeho rodinu, příbuzné i známé. Za nepřiměřeně

přísný a navíc za uložený v rozporu se zákonem považuje obviněný také uložené

tresty vyhoštění a propadnutí věci. K nepřípustnosti trestu vyhoštění dovolatel

uvedl, že má na území ČR manželku české národnosti. Trest propadnutí věci

považuje za nepřípustný a uložený v rozporu se zákonem z toho důvodu, že údajně

nebyla splněna ani jedna z podmínek § 70 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr.

zákoníku. Uložení trestu v rozporu se zákonem představuje porušení práva

obviněného na spravedlivý proces a porušení hmotněprávního ustanovení, čímž

podle něj došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší

soud dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a

vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný V. A. T. podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu s tím, že dle jeho názoru právní kvalifikace stíhaného skutku neodpovídá

činu, kterého se dopustil a že správně mělo být jeho jednání posouzeno podle

ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku. Uvedl, že nelze souhlasit s metodou použitou při znaleckém zkoumání.

Především k expertize bylo použito pouze několik málo rostlin, přitom rostliny,

které se v objektu nacházely, byly rozdílného vzrůstu i stáří, nebylo

prokázáno, zda se jednalo o samčí či samičí květy, apod. Ve skutečnosti má být

nejdříve určeno, zda se jedná o rostlinu, která obsahuje psychotropní látku,

avšak tato expertíza provedena nebyla. Znalecký posudek je proto podle mínění

obviněného nutno posuzovat jako nevěrohodný a nepoužitelný důkaz. Dále

obviněný nesouhlasí se závěry, že trestnou činnost páchal jako člen

organizované skupiny či že ji páchal po delší dobu, neboť jeho pobyt v pěstírně

v Ch. byl zjištěn v dubnu 2010, proto se páchání mohl dopouštět maximálně po

dobu čtyř měsíců. Tvrdí, že nemohl ovlivnit množství pěstovaných rostlin,

způsob pěstování nevymyslel a z jejich pěstování neměl žádný majetkový

prospěch. Nebyl nikdy předtím trestán a trestný čin nespáchal s přímým

úmyslem.

Závěrem dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené

rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního

stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný P. V. D. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil důvod

dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že jeho

jednáním nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, který je mu

kladen za vinu. Podle jeho názoru mezi jednotlivými obviněnými nebyla prokázána

žádná spojitost ani organizační vazba. Tvrdí, že nevěděl, že jednání, kterého

se měl dopouštět, by mohlo být jednáním trestným, proto ani nemohl vědět, že je

členem nějaké skupiny. Domnívá se proto, že nemůže být odsouzen za účast na

organizované skupině. V průběhu řízení nebyl zjištěn žádný přímý důkaz svědčící

o jeho vině a provedené nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec jeho vinu

prokazující. V objektech, kde mělo k pěstování konopí docházet, prováděl jen

zahradnické a úklidové práce, což odůvodňuje nalezení daktyloskopických stop,

které však nijak neprokazují, že by se měl podílet na projednávané trestné

činnosti. Nevěděl, že rostliny, které byly v objektech pěstovány, jsou rostliny

konopí a nijak se o ně nestaral. Nebylo ani prokázáno, že by měl jakýkoliv

podíl z prodeje drog. Ke znaleckému zkoumání obviněný podotkl, že pro účely

trestního řízení nebyl obsah psychoaktivních látek zjištěn bez pochybností.

Sama znalkyně výslovně uvedla, že nemůže potvrdit, že by obsah psychoaktivní

látky zjištěné z reprezentativního vzorku odpovídal obsahu této látky ve všech

zjištěných rostlinách v tom kterém objektu.

V další části dovolání obviněný poukazuje na nezákonnost získání důkazů z

domovních prohlídek, neboť příkaz k domovní prohlídce nebyl dostatečně

specifikován a odůvodněn (§ 83 odst. 1 tr. řádu), proto podle něj nebylo možno

postupovat. Stejně tak srovnávací hlasový vzorek použitý ve znaleckém posudku

považuje za získaný v rozporu se zákonem, neboť vzorek hlasu, na základě

kterého znalec ztotožnil hlas obviněného, byl pořízen při jeho výslechu v

přípravném řízení dne 10. 11. 2010, při němž nebyl přítomen jeho obhájce a

obviněný nebyl dostatečně poučen, že bude pořízen zvukový záznam o jeho

výpovědi. Dle dovolatele bylo zmíněným postupem porušeno jeho právo na obhajobu

a v důsledku toho nelze ke znaleckému posudku, na základě něhož byl ztotožněn

jeho hlas, přihlížet. Pokud při procesním úkonu, kdy odmítl vypovídat, byl jeho

hlasový projev použit proti němu jako srovnávací vzorek hlasu, považuje

obviněný tuto skutečnost za skutečnost v rozporu se zákazem sebeobviňování. Je

přesvědčen, že byl fakticky zbaven svého práva odepřít výpověď a takto získaný

důkaz proto považuje za absolutně neúčinný, k němuž nelze v trestním řízení

přihlížet.

Z uvedených důvodů obviněný závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud

dovoláním napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a dále

postupoval podle § 265l tr. řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že všechna podaná

dovolání jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], byla podána

obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1

písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit

(§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti

stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále

nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem

stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou

provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3

tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným

prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních

vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého

stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je

totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může

doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném

opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno

základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve

smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen

„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou

třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a

samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho

důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je

mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět

(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň

plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání

dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní

pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne

27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými

dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán

k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou

argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –

advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obvinění v dovolání uplatnili důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h)

a l) tr. řádu.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně

právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že

skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,

třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní

kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině

popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit

od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a

protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat

činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov.

rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně

relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti

skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel

vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále

vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.

Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu

soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle

svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností

případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění

skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení

nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle

§ 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se

zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu Námitky

týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování

apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu shledal, že

většina námitek uplatněných obviněnými v podaných dovoláních deklarovanému

dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá, neboť se

jedná o námitky, kterými obvinění pouze napadají soudy učiněná skutková

zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení

provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti

je tak nutno považovat jak výtky obviněných ohledně neúplnosti provedeného

dokazování, tak i výhrady týkající se hodnocení závěrů vypracovaných znaleckých

posudků. Pod daný dovolací důvod nelze podřadit ani tvrzení údajné nezákonnosti

provedení domovních prohlídek či telefonních odposlechů, neboť se jedná o

námitky procesního charakteru, které uplatněný dovolací důvod podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. řádu nepřipouští.

Předně je třeba zdůraznit, že tytéž námitky byly již ze strany obviněných

uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení i v podaných odvoláních a

jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v

odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v

dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem

prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně

a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru

rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).

Pro úplnost však Nejvyšší soud k uplatněným dovolacím námitkám uvádí

následující:

Obvinění D. V. N., V. D. T. a P. V. D. ve svých dovoláních (stejně tak jako v

předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání proti rozsudku soudu prvního

stupně) deklarovali námitky nezákonnosti nařízení a provedení domovních

prohlídek s tím, že příkazy k domovním prohlídkám nebyly dostatečně

specifikovány a odůvodněny. V tomto případě je možno beze zbytku odkázat na

odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, neboť oba rozhodující

soudy se s danými námitkami řádně vypřádaly. Obviněný V. N. D. podal již v

průběhu řízení ústavní stížnost proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního

soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 0 Nt 5856/2010, na adrese P., N.

Ústavní soud usnesením ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I.ÚS 2816/10, ústavní

stížnost odmítl, byť přisvědčil stěžovateli, že napadený příkaz částečně trpí

vytýkanými formálními vadami, avšak nedostatek odůvodnění příkazu nemohl

dosáhnout takové míry, že by bylo možné v případě stěžovatele uvažovat o

porušení práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí a práva na

spravedlivý proces. Dále Ústavní soud uvedl, že ne každé pochybení orgánů

činných v trestním řízení na úrovni podústavního práva je samo o sobě způsobilé

zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod, tedy představovat

důvod pro intervenci Ústavního soudu. Slabina odůvodnění v tomto směru

nepředstavuje pochybení ústavněprávní intenzity.

V případě projednávané věci je nutno konstatovat, ve shodě s citovaným

rozhodnutím Ústavního soudu, že byly zjištěny skutečnosti, které zásahy nejen

opodstatňovaly, ale přímo vytvářely podklad pro trestní řízení. Jak uvedl již

nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku, je třeba mít na zřeteli, že s

ohledem na neobvyklý rozsah celého zásahu nebylo možno před jeho uskutečněním

mít zcela perfektní přehled o každém nařízeném, resp. povoleném zásahu či úkonu

(tyto závěry je možno vztáhnout i na povolení k odposlechům telefonních čísel a

přístrojů), neboť tyto byly povolovány právě ve fázi přípravné, kdy byly

prověřovány jednotlivé informace, po jejichž objasnění a zkompletování mohl být

teprve učiněn konkrétnější závěr. Zmíněné námitky je tak třeba považovat za

nepodložené.

Tytéž závěry je pak třeba vztáhnout i na námitky nezákonnosti

odposlechů telefonních hovorů a nezákonnosti pořízení tzv. srovnávacích

nahrávek, které v podaných dovoláních uplatnili obvinění V. D. T. a P. V. D.

Protokoly o záznamu telekomunikačního provozu odpovídají ustanovení § 88 odst.

6 tr. řádu, obsahují údaje o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu,

jakož i orgánu, který záznam pořídil. Není ani žádný důvod ke zpochybňování

závěrů znalkyně PhDr. Marie Svobodové, která vypracovala znalecký posudek z

oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická expertiza. Jmenovaná znalkyně

mimo jiné v hlavním líčení uvedla, že při vypracování posudku použila metodu

sluchové fonetické analýzy a metodu instrumentální akustické analýzy, kdy

kombinace těchto metod zvyšuje přesnost závěrů. K rozlišení různých dialektů

přibrala konzultanta, lingvistu, specialistu v oblasti jazykovědy – fonetiky

vietnamského jazyka. Navíc důkazy ztotožněním mluvčích v konkrétních

telefonních hovorech na základě vypracovaných znaleckých posudků nejsou důkazy

osamocenými, ale logicky zapadají do souvislostí s ostatními ve věci

provedenými důkazy.

Pokud se týká námitky obviněných P. V. D. a V. D. T. spočívající v

jejich tvrzení, že srovnávací vzorky hlasu byly získány při jejich výpovědi

před zahájením trestního stíhání, bez jejich vědomí a souhlasu, bez účasti

obhájců a za situace, kdy odepřeli vypovídat, Nejvyšší soud se plně ztotožnil

se závěry soudů prvního a druhého stupně v tom, že nahrávky hlasů obviněných

byly opatřeny v souladu s trestním řádem. Srovnávací nahrávky byly převážně

pořízeny při prvotním výslechu obviněných bezprostředně po jejich zadržení, tj.

ještě před sdělením obvinění. Z protokolů vyplývá, že obvinění byli při

pořízení každé srovnávací nahrávky poučeni o svých právech, byli upozorněni na

pořizování zvukového záznamu, byli vyslechnuti za účasti tlumočníka a protokoly

bez výhrad podepsali. I když je obecně nahrávání hovoru cizí osoby, tedy

zachycování jejího hlasového projevu utajeným způsobem bez jejího vědomí,

orgány činnými v trestním řízení zásahem do jejího ústavně chráněného práva

(svobody, nedotknutelnosti) soukromí, zajištěného jak mezinárodně právními

dokumenty, tak i Listinou základních práv a svobod (viz čl. 10 odst. 2), a to

zásadně bez ohledu na místo, kde k takto zachycenému projevu došlo, tak v

konkrétním případě zároveň byly splněny všechny potřebné předpoklady k

prolomení tohoto práva.

Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý

právo na respektování svého soukromého … života … a korespodence. Podle odst. 2

cit. článku státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů,

kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu …

veřejné bezpečnosti, … předcházení zločinnosti… nebo ochrany práv a svobod

jiných. Obě podmínky (v souladu se zákonem, nezbytné v demokratické

společnosti) jsou podmínkami kumulativními a musí tak být splněny současně.

Ustanovení § 158 odst. 3 písm. f) tr. řádu zakotvuje právo policejního orgánu k

objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán

trestný čin, pořizovat mj. zvukové a obrazové záznamy osob, jestliže je to

nutné ke zjištění totožnosti osoby. Toto právo zákon neváže na předchozí či

dodatečný souhlas jakéhokoli jiného subjektu, tedy např. státního zástupce, tím

méně osoby jejíž záznam hlasu (obrazu) je pořizován.

V této souvislosti je nutno zmínit, že předmětné ustanovení trestního řádu za

týmž účelem poskytuje policejnímu orgánu i jiná oprávnění, ke kterým souhlas

dotčené osoby nepotřebuje. Konkrétně jde o snímání daktyloskopických otisků,

prohlídku těla a jeho měření osobou téhož pohlaví nebo lékařem. Ustanovení §

158 odst. 3 písm. f) tr. řádu pak dokonce s odkazem na ustanovení § 114 téhož

zákona umožňuje za určitých v něm stanovených podmínek překonat odpor

podezřelého k dosažení potřebného úkonu.

Nejvyšší soud je proto toho názoru, že v posuzovaném případě policejní orgány

důvodně nerespektovaly právo na soukromí obviněných, neboť je k tomu opravňoval

zákon (§ 158 odst. 3 písm. f/ tr. řádu) a zároveň to bylo pro předcházení

zločinnosti a pro ochranu práv jiných v demokratické společnosti nezbytné. V

dané věci byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť

závažných zločinů a nelze nikterak pochybovat o tom, že je v zájmu demokratické

společnosti odhalovat, stíhat a potrestat osoby, které se přímo či nepřímo

podílejí na výrobě a následné distribuci drog či obdobně nebezpečných látek.

Byla tak splněna kriteria obsažená v čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských

práv a základních svobod. V takovém případě pořízené zvukové záznamy hlasů

obviněných byly získány zákonným způsobem a jejich následné využití jako

srovnávacího materiálu při znaleckém zkoumání přibranými znalci nemohlo vést k

nepoužitelnosti jimi zpracovaných posudků v dalším průběhu trestního

řízení.

Další námitky, kterými někteří z obviněných de facto vyjadřují pouze

nesouhlas se závěry znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví chemie

(namítají, že k expertize bylo použito pouze několik málo rostlin) nelze

považovat, jak již bylo uvedeno výše, z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b

odst. 1 písm. g) tr. řádu (ani z hlediska ostatních dovolacích důvodů, byť

neuplatněných) za právně relevantní. Zpracovatelka posudku znalkyně Ing.

Komorousová u hlavního líčení podrobně vysvětlila, jak se vybírá

reprezentativní vzorek a jak se stanovuje obsah účinné látky v tomto vzorku,

nalézací soud se tímto posudkem podrobně zaobíral v odůvodnění svého rozhodnutí

a na jeho závěry je opět možno beze zbytku odkázat (viz č. l. 130 – 131

rozsudku nalézacího soudu). Ve vzorcích, které byly zajištěny v předmětných

pěstírnách konopí, bylo několikanásobně překročeno množství povolené účinné

látky a logicky lze jen stěží požadovat, aby bylo zkoumáno množství účinné

látky v každé jednotlivé rostlině, jak vyplývá z dovolání obviněných.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolatelé T.

T. D., T. V. B. a T. V. P. napadli i výrok o uložených trestech vyhoštění a

poslední dva jmenovaní také výrok o trestech propadnutí věci. Jsou toho názoru,

že uložením zmíněných trestů došlo k porušení jejich práva na spravedlivý

proces a tedy i k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu, neboť tyto tresty jim údajně byly uloženy v rozporu se zákonem. Dané

námitky je třeba považovat z hlediska uplatněného dovolacího důvodu za námitky

právně relevantní, avšak Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitky

neopodstatněné.

Podle čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a

korespondence.

Podle čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a

základních svobod státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě

případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v

zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země,

předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany

práv a svobod jiných.

Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku soud může uložit pachateli, který není občanem

České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest

samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo

majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest

vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného

činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Podle odst.

2 s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, možnostem

nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo

jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho

roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.

Bezprostředním účelem trestu vyhoštění je tedy zabránit pachateli trestného

činu, který není občanem České republiky, v páchání další trestné činnosti na

území České republiky, pokud z jeho strany hrozí nebezpečí lidem, majetku nebo

jinému obecnému zájmu.

Podle § 80 odst. 3 tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže

a) se nepodařilo zjistit státní příslušnost pachatele,

b) pachateli byl udělen azyl nebo doplňková ochrana podle jiného právního

předpisu,

c) pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a

sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na

spojování rodin,

d) hrozí nebezpečí, že pachatel bude ve státě, do kterého by měl být vyhoštěn,

pronásledován pro svoji rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost,

příslušnost k určité sociální skupině, politické nebo náboženské smýšlení, nebo

jestliže by vyhoštění vystavilo pachatele mučení či jinému nelidskému nebo

ponižujícímu zacházení anebo trestu,

e) pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu

na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo

je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na

území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody

ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku,

f) pachatel je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě

pobývá na území České republiky, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti

státu, nebo

g) pachatelem je dítě, které je občanem Evropské unie, ledaže by vyhoštění bylo

v jeho nejlepším zájmu.

Z hlediska posuzované věci je podstatné zejména ustanovení § 80 odst. 3 písm.

c) tr. zákoníku, které respektuje určité osobní, pracovní, rodinné a sociální

vazby pachatele k území České republiky, které by mohly být trestem vyhoštění

tak vážně narušeny, že uložení takového trestu nemůže být odůvodněno ani

požadavkem na ochranu bezpečnosti lidí nebo majetku anebo jiným obecným zájmem.

Uložení trestu vyhoštění podle tohoto ustanovení tedy brání okolnosti, že

- pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt (tato skutečnost se

netýká občana Evropské unie),

- pachatel má na území České republiky pracovní a sociální zázemí – dostatečné

pracovní zázemí může mít pachatel vytvořeno nejen prostřednictvím

pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, který sídlí na území České republiky

nebo zde má pracoviště, ale rovněž na základě vlastní podnikatelské aktivity,

sociálním zázemím se rozumí především existence určitých společensky užitečných

vztahů pachatele ke svému okolí, jeho začlenění do zdejšího kulturního a

sociálního prostředí, a to i mimo rámec vztahů pracovních a rodinných, které

jsou samostatným hlediskem,

- uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin – v

této podmínce je zdůrazněna ochrana rodiny a rodinného života, předpokládá se

zde existence takových rodinných vztahů pachatele, které vyžadují jeho pobyt na

území České republiky, přičemž důvodem bude zejména trvalé bydliště nebo jiný

dlouhodobý pobyt nejbližších příbuzných pachatele na zdejším území (manžela,

dětí, rodičů, druha atd.).

Znění § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku nasvědčuje tomu, že jednotlivé

okolnosti jsou v něm uvedeny kumulativně a musí existovat zároveň, tj. musí být

splněny současně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 575/2004,

sp. zn. 3 Tdo 1371/2010).

V předmětné věci nalézací soud (s jehož rozhodnutím se ztotožnil i odvolací

soud) při úvahách o uložení trestu vyhoštění přihlédl především k tomu, jak je

uvedeno v odůvodnění jeho rozhodnutí, že obvinění T. T. D., T. V. B. a T. V. P.

(vedle dalších spoluobviněných) mají sice na území České republiky povolen

trvalý pobyt, ale dle zjištění soudu nemají takové vazby, které by uložení

takového trestu bránily, zejména zde nemají pracovní zázemí a pokud zde mají

rodinné příslušníky, tito jsou rovněž vietnamskými státními občany a vazba na

ně není závislá na pobytu v ČR. Soud dále uvedl, že obvinění, kterým byl trest

vyhoštění uložen, byli Českou republikou přijati, bylo jim uděleno povolení k

dlouhodobému či trvalému pobytu, čehož však zjevně zneužili k páchání trestné

činnosti. Pro jejich další setrvání na území České republiky tak nebyl shledán

důvod, naopak je považováno za nežádoucí.

Pokud jde o sociální a pracovní zázemí dovolatelů, T. T. D. uvedl, že na území

ČR žije jeho otec i družka, on sám zde žije přes deset let a má možnost

pracovat u přítelkyně v Š. T. V. B. uvedl, že na území ČR žije přes dvanáct

let společně se svojí družkou a synem a že jeho družka v ČR podniká v prodeji

potravin a jiného zboží. T. V. P. uvedl, že má na území ČR manželku české

národnosti.

Nejvyšší soud dospěl ve shodě s názorem nalézacího i odvolacího soudu k

závěru, že u obviněných T. T. D., T. V. B. a T. V. P. byla sice splněna

podmínka trvalého pobytu na území České republiky a podmínka zájmu na spojování

rodin, avšak ani u jednoho z nich nedošlo k naplnění podmínky existence

pracovního a sociálního zázemí. Okolnost, že na území České republiky podniká

družka či někdo z rodinných příslušníků, nemůže být v žádném případě pro

naplnění této podmínky dostačující. U obviněného T. T. D. bylo navíc zjištěno,

že mu byl sice povolen trvalý pobyt na území České republiky za účelem sloučení

s členem rodiny (otcem), avšak s tím, jak sám uvedl, se již asi tři roky

nestýká. U všech zmíněných obviněných tak dle názoru Nejvyššího soudu nebrání

žádná zákonná překážka k jejich vyhoštění z území České republiky.

Stejně tak nebylo shledáno žádné pochybení u trestu propadnutí věci,

který byl uložen obviněným T. V. B. a T. V. P. v souladu s ustanovením § 70

odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, když navíc ani jeden z obviněných ve svém

mimořádném opravném prostředku blíže nespecifikuje, z jakých důvodů považuje

trest propadnutí věci za uložený v rozporu se zákonem.

Za právně irelevantní, a to jak z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tak i z hlediska dovolacích důvodů ostatních,

byť neuplatněných, je nutno považovat i námitky obviněných ohledně údajné

nepřiměřenosti jim uložených trestů. Je třeba zdůraznit, že námitky vůči druhu

a výměře uloženého trestu, s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí, lze v

dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §

265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen

druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu

stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu

spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné

vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho

uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání

namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst.

1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno

rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto

výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry

trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl

být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za

pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Obvinění T. T. D., T. V. B. a T. V. P. ve svých mimořádných opravných

prostředcích uplatnili i důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu,

který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného

opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2

písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem

pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání

uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší

soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého

stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené

řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny

procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo

stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u

odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými slovy

řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li

splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná a shora jmenovaní obvinění ani

tuto první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.

řádu ve svých dovoláních neuplatňují. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím

soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán a není

rozhodující, že při svém rozhodování odvolací soud považoval námitky obviněných

uvedené v odvoláních za nedůvodné a podaná odvolání (s výjimkou odvolání

obviněných V. N. D. a L. M. Ch.) podle § 256 tr. řádu zamítl. Tím, že

odvolací soud postupem podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a

odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání, je zřejmé

obviněným nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto

důvodu by obvinění nemohli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.

řádu v této první části žádnými námitkami naplnit.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1

písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto

dovolacího důvodu byly uplatněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g)

a h) tr. řádu. Nejvyšší soud se s těmito částmi dovolání tedy vypořádal přímo v

rámci dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, a proto na

tato odůvodnění (viz výše) odkazuje.

Z uvedených skutečností je zřejmé, že soud prvního stupně správně hodnotil

všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných

souvislostech. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv

pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci činů

a uložené tresty odpovídají všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud tak plně

přisvědčuje závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.

Závěr o vině obviněných byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku

jednoznačně prokazují jejich vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i

druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich

hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními

závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

Na základě výše uvedené argumentace činí Nejvyšší soud závěr, že obviněnými

uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody

podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec.

Obvinění na jedné straně deklarovali zákonné dovolací důvody podle citovaného

ustanovení, avšak uplatnili námitky, které je svým obsahem nenaplňují,

nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.

K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil

Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn.

III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu

uvedeného v ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud

je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací

důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických

dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence

zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i

rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.“

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných T.

T. D., T. V. B. a T. V. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a

dovolání obviněných D. T. T. H., D. V. N., V. D. T., D. D. H., V. A. T. a P. V.

D. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž by musel věc meritorně

přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. řádu. O odmítnutí dovolání bylo

rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.

a) tr. řádu. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, odkazuje

tento na znění § 265i odst. 2 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. listopadu 2013

Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná