4 Tdo 1165/2011-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce v zastoupení I. náměstkem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 12 To 143/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 168/2010, které bylo podáno v neprospěch obviněného P. P., t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 12. 2010 sp. zn. 1 T 168/2010, byl obviněný P. P. uznán vinným výrokem ad 1) trestným činem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy (správně trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů) podle § 187 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. ve znění platném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zákon) a výrokem ad 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, za což mu byl v sazbě § 187 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 2 T 216/2009, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Uvedeného trestného činu a přečinu se podle rozsudku dopustil tím, že 1) v blíže neurčené době v měsíci září 2009 úmyslně neoprávněně poskytl M. P., nejméně v pěti případech pervitin v hodnotě cca 500,- Kč, kdy pouze v jednom případě mu tuto částku zaplatil a zbytek byl na dluh,
2) ačkoliv si dne 18. 2. 2010 osobně převzal písemnou výzvu Okresního soudu v Příbrami k nastoupení trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 4 T 173/2009, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 9 To 556/2009, ve výměře šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, s termínem nejpozději dne 4. 3. 2010, v tomto termínu bezdůvodně nenastoupil a v důsledku toho byl na něj vydán Okresním soudem v Příbrami dne 12. 3. 2010 příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody a na základě tohoto příkazu byl dne 7. 4. 2010 do výkonu trestu odnětí svobody dodán.
Stejným rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 2 Zt 35/2010, pro skutek spočívající v tom, že
v blíže neurčené době v měsíci září 2009 na chatě bez čísla evidenčního na stavebním pozemku nejméně v jednom případě vyrobil z volně prodejného léku Modafen za použití předmětů určených k výrobě a prekursorů, a to kyseliny chlorovodíkové, hydroxidu sodného, skleněné trubičky, plastových trychtýřů se stopami červeného fosforu a efedrinu, toluenového rozpouštědla, destilované vody a PET lahví, psychotropní látku metamfetamin zvanou pervitin, která je zařazena do seznamu 2, přílohy č. 5 Úmluvy o psychotropních látkách, a to minimálně v množství 30 gramů uvedené psychotropní látky, kdy část použil pro svou potřebu a část prodal dalším osobám, a dále nejméně ve čtyřiceti případech prodal v období od počátku roku 2009 do prosince roku 2009 psychotropní látku metamfetamin (pervitin) L. M. za částku nejméně 500,- Kč za jednu předávku v množství 0,4 gramy nebo 1.000,- Kč za 1 gram, a to v celkovém množství minimálně 40 gramů za celkovou částku 40.000,- Kč,
který byl právně kvalifikován jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
V bodě III. rozsudku byl obviněný podle § 226 písm. e) tr. řádu zproštěn z obžaloby (citována výše) pro skutek spočívající v tom, že
v období od počátku měsíce října 2009 do současné doby v P. ani jinde úmyslně neplnil svou zákonnost vyživovací povinnost vůči svému nezletilému synovi P. P., ve výši 1.700,- Kč měsíčně, jak mu bylo toto výživné stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 2. 2000, sp. zn. P 244/1999, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2000, přičemž za uvedené období dluží k rukám matky nezletilého, H. P. částku 17.000,- Kč, ačkoliv si své vyživovací povinnosti byl vědom a plnit ji alespoň v minimální výši měl a mohl,který byl právně kvalifikován jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla účinnou lítostí podle § 197 tr. zákoníku.
Obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 12 To 143/2011. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1) a celý výrok o trestu, přičemž výrokem ad I.) za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu při nezměněném výroku o vině pod bodem ad 2) napadeného rozsudku obviněnému nově uložil souhrnný trest odnětí svobody v sazbě § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku v trvání jednoho roku. Pro výkon trestu obviněného zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 2 T 216/2009, a výrok, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 5 T 114/2010.
Výrokem ad II.) podle § 231 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 223 odst. 1 tr. řádu a § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že
v blíže neurčené době v září 2009 úmyslně neoprávněně poskytl M. P., nejméně v pěti případech pervitin v hodnotě cca 500,- Kč, kdy pouze v jednom případě mu tuto částku zaplatil a zbytek byl na dluh,
jímž měl podle napadeného rozsudku spáchat (správně citováno) trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 12 To 143/2011, podal nejvyšší státní zástupce zastoupen svým I. náměstkem dne 4. 7. 2011 podle § 265e tr. řádu dovolání. Napadl v něm rozhodnutí odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadený výrok spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání obviněného, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Dovolatel poukázal na závěr soudu II. stupně, že poskytnutí drog M. P. nebylo dílčím útokem pokračující trestné činnosti, ale součástí skutku, pro který byl obviněný týmž rozsudkem zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby a tento výrok nabyl právní moci. Odsouzení obviněného tak bránila překážka věci
rozsouzené. Tento závěr pokládá za nesprávné hmotněprávní posouzení otázky pokračování v trestném činu, s čímž je logicky spjata i nesprávnost rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pro toto jednání.
Odvolací soud zřejmě vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, které však řeší problematiku jen zdánlivě obdobnou a na projednávanou věc je nelze použít. Tímto usnesením byla řešena otázka, zda jsou samostatnými útoky pokračujícího trestného činu prodeje nebo jiného přenechání drog na témže místě a v tutéž dobu každému jednotlivému odběrateli, jejichž totožnost byla upřesněna až v průběhu trestního stíhání a zda je tudíž třeba ve vztahu ke každému z těchto odběratelů zahajovat trestní stíhání podle § 160 odst. 5 tr. řádu pro další skutek, přičemž výsledný závěr je, že nikoli.
V posuzovaném případě byla totožnost obviněného známa od samotného počátku a pro tyto konkrétní prodeje, jakož i pro samotnou výrobu drogy bylo trestní stíhání postupem podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno. Obviněný byl od počátku veden jednotným záměrem vyrábět a distribuovat drogy a tento záměr také realizoval každému z odběratelů dílčím útokem pokračujícího trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zákona, tak jak byl uznán vinným soudem I. stupně a jak mu za to byl uložen trest.
Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR podle § 265k odst. 1 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu, zrušil napadené usnesení (rozhodováno ve věci však bylo rozsudkem) Krajského soudu v Praze, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc navrhl podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázat Krajskému soudu v Praze, aby o ní znovu jednal a rozhodl. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR takovéto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž pokud by Nejvyšší soud ČR hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas i v takovém případě s konáním neveřejného zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
V posuzované trestní věci se Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) nejprve zabýval otázkou, zda je I. náměstek nejvyššího státního zástupce osobou oprávněnou podat dovolání. Podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu je oprávněn k podání dovolání nejvyšší státní zástupce.
V této souvislosti je namístě odkázat na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 15 Tdo 354/2011, kde v odůvodnění tohoto rozhodnutí Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že oprávnění k podání dovolání je výlučným oprávněním, které je nutno chápat jako osobní procesní právo nejvyššího státního zástupce, které je mu svěřeno zákonem, a proto ho nemůže bez zákonného zmocnění přenést na někoho dalšího. Ustanovení § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu a ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, nejsou vůči sobě ve vztahu speciality, ale jde o ustanovení, která je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti a v návaznosti na sebe, neboť z nich vyplývá, že zásadně, pokud tomu nic nebrání, vykonává výlučné oprávnění podat dovolání nejvyšší státní zástupce osobně. Pokud mu však ve výkonu tohoto oprávnění brání určitá podstatná překážka (např. smrt, nemoc, dlouhodobá zahraniční cesta nejvyššího státního zástupce, apod.), uplatní se ustanovení § 8 zákona č.283/1993 Sb., o státním zastupitelství, v platném znění, o zákonném zastoupení nejvyššího státního zástupce jeho náměstky v pořadí a v rozsahu jím stanoveném. Zákonné zastupování ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství u výlučných pravomocí nejvyššího státního zástupce přichází v úvahu jen v případě, že mu v jejich výkonu brání důležitá překážka. Je na nejvyšším státním zástupci, aby si zorganizoval svou práci a přítomnost na pracovišti tak, aby v zásadě mohl své výlučné pravomoci svěřené mu zákonem vykonávat osobně a nikoliv prostřednictvím svých zastupujících náměstků.
Pro posouzení závěru, zda v době podání dovolání v posuzované trestní věci, vyžádala předsedkyně senátu v rámci šetření, prováděného v souladu s ustanovením § 276 tr. řádu, nejvyššího státního zástupce o sdělení a doložení podstatných okolností, které mu bránily podat dovolání osobně. Dne 21. 9. 2011 bylo Nejvyššímu soudu doručeno jeho čestné prohlášení, jímž osvědčuje svou nepřítomnost dne 4. 7. 2011, což opravňovalo jeho I. náměstka k podpisu dovolání. Na upřesňující žádost v rámci prováděného šetření, zda nepřítomnost byla dlouhodobého charakteru s případným vymezením jejího trvání, již nejvyšší státní zástupce neodpověděl.
Nejvyšší soud zjistil, že dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání, počala státnímu zástupci běžet dne 18. 5. 2011, obviněnému téhož dne a jeho advokátovi dne 20. 5. 2011. Vzhledem k tomu, že zákon vymezuje počátek běhu zákonné dovolací lhůty v ustanovení § 265e odst. 2 tr. řádu od data toho doručení, které bylo provedeno nejpozději, končila státnímu zástupci lhůta k podání mimořádného opravného prostředku dne 20. 7. 2011. Pokud nemohl nejvyšší státní zástupce podepsat dovolání dne 4. 7. 2011 z důvodu své momentální nepřítomnosti na pracovišti, mohl tak učinit ještě kdykoli po tomto datu ve zbývajících patnácti dnech do data 20. 7. 2011, neboť nebylo zjištěno, že by se v této době dlouhodobě na pracovišti nezdržoval z důvodu existence důležité překážky, jež by mu bránila ve výkonu jeho pravomoci.
Za tohoto stavu věci z důvodů, jež jsou výše podrobně rozvedeny, Nejvyšší soud ČR podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu dovolání odmítl, neboť bylo podáno neoprávněnou osobou.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( § 265n tr. řádu).
V Brně dne 20. října 2011
Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á