4 Tdo 1180/2025-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 o
dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.
11. 2024, sp. zn. 4 To 229/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Opavě pod sp. zn. 39 T 164/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 39 T 164/2023,
byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové
věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a
překlepů)
„v přesně nezjištěné době v období od 1. 4. 2023 do 27. 8. 2023 opakovaně,
nejméně však dne 19. 5. 2023 a dále v přesně nezjištěných dnech v průběhu
měsíce června a července 2023 v XY, okres XY, v XY, i na jiných místech, bez
řidičského oprávnění, řídil osobní motorové vozidlo značky Renault Megane
Scénic, registrační značky XY, přestože mu byl rozhodnutím Magistrátu města
Ostravy, odboru dopravně správních činností ze dne 8. 11. 2022 pod č.j.
SMO/751838/22/DSČ/LipFol, sp.zn. S-SMO/364809/21/DSČ, jenž mu bylo doručeno dne
21. 11. 2022, a které nabylo právní moci dne 27. 2. 2023, ve spojení s
rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č.j. MSK 168376/2022, sp.
zn. DSH/31338/2022/War, 067.1 V5 ze dne 11. 2. 2023, uložen mimo jiné správní
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na
dobu 6 měsíců, to je od 27. 2. 2023 do 27. 8. 2023, čehož si byl v době řízení
vozidla vědom“.
2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82
odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve znění účinném
do 31. 3. 2024, byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. 39 T
164/2023, podal obviněný P. K., odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v
Ostravě usnesením ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 4 To 229/2024, tak, že odvolání
podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 4 To
229/2024, podal následně obviněný P. K., prostřednictvím obhájce dovolání
opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný v dovolání namítá, že se soudy obou stupňů řádně nevypořádaly se
všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, nesprávně vyhodnotily v řízení
provedené důkazy a dospěly k nesprávným skutkovým a právním závěrům. V této
souvislosti vyjádřil názor, že skutková zjištění, která byla podkladem pro
závěr o naplnění znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů. Dále uvedl, že okresní soud při hodnocení důkazů zcela
vynechal výpověď svědka V. B. a jeho námitky směřují zejména proti hodnocení
výpovědí svědků Z. a P. B., R. Ž. a K. a V. Ž. V podrobnostech dovolatel
rozvádí vzájemné vztahy mezi zainteresovanými osobami a situační okolností
související s posuzovanou událostí.
6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a
rozhodnutí.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k
dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní
průběh trestního řízení a dále uvedl, že jádro dovolací argumentace obviněného
směřuje proti skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení důkazů, zejména proti
věrohodnosti svědků Z. a P. B., R. Ž. a K. a V. Ž. Tyto námitky nepřekračují
rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a jeho hodnocením soudy
nižších stupňů. Ačkoli obviněný odkazuje na tzv. extrémní rozpor, jak jej
předpokládá první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., neidentifikoval flagrantní vady důkazního řízení, které by odůvodňovaly
zcela výjimečný zásah Nejvyššího soudu do oblasti skutkových zjištění
stabilizovaných soudy nižších stupňů. Dovolací argumentace je pojata tak, jako
by dovolání mělo plnit funkci třetí instance umožňující kompletní revizi
skutkového stavu a přehodnocení věrohodnosti svědků, a to s odkazem na
alternativní interpretaci zásady volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr.
ř. ve vztahu k dosavadnímu penzu usvědčujících důkazů. Zároveň se ukazuje, že
obhajoba obviněného, v níž sice nepopírá uložení zákazu řízení motorových
vozidel správním orgánem, avšak polemizuje s jeho opakovaným porušováním
vymezeným v popisu skutku, pro který byl trestně stíhán, představuje opakování
a pokračování jeho obhajoby známé z předchozích fází trestního řízení. Soudy
nižších stupňů se s těmito námitkami již vypořádaly, a státní zástupce se s
jejich závěry ztotožňuje, aniž by bylo nutné je v rámci dovolacího řízení znovu
podrobně rekapitulovat.
8. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř. odmítl.
9. Obviněný prostřednictvím obhájce se se závěry státního zástupce Nejvyššího
státního zastupitelství neztotožnil a na dovolání trval.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c)
tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání
byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo
dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný
zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. ř.
12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
13. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění,
která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu
s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných
důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy.
14. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést,
že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou
rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem
provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.
15. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu
míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů,
příp. předkládání vlastní verze skutkového děje na podkladě odlišného hodnocení
provedených důkazů. Z podstaty obhajoby obviněného (popření řízení motorového
vozidla v inkriminovaném období) plyne i způsob jeho dovolací argumentace,
která se soustřeďuje na hodnocení výpovědí jednotlivých svědků. Jinými slovy
vyjádřeno, svou dovolací argumentací se obviněný snaží o prosazení svého
hodnocení provedených důkazů a přijetí jeho skutkové verze. Tím však staví
dovolací soud do pozice, která mu zjevně nepřísluší. Úkolem dovolacího soudu
není, aby posuzoval věrohodnost jednotlivých důkazů provedených před soudy
nižších stupňů, neboť musí respektovat základní zásady trestního řízení, v dané
souvislosti zásady ústnosti a bezprostřednosti. Je totiž uznávanou skutečností,
že nejlepší předpoklady pro hodnocení důkazů má ten orgán, který důkaz provádí.
Na dovolacím soudu je tak posoudit, zda hodnocení provedené soudy nižších
stupňů odpovídá požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř., tedy zda není
libovolné, příčící se logickým postupům či jinak zjevně vadné (např. pro
deformaci obsahu důkazů apod.).
16. V posuzované věci přiznal věrohodnost výpovědím svědků Z. B., P. B., K. Ž.
a V. Ž. nejen soud prvního stupně (body 27 a 28 odůvodnění), ale též i soud
odvolací (bod 10 odůvodnění). Soud prvního stupně dostatečně vyložil, proč k
takovému posouzení jejich výpovědí dospěl a proč má obhajobu obviněného za
vyvrácenou. Jak již bylo zmíněno, podstatou dovolací argumentace obviněného je
zpochybnění výpovědí výše uvedených svědků poukazem na údajně extrémní
nesoulad. K tomuto v podstatě nepodává žádnou hlubší argumentaci a neoznačuje
žádný konkrétní rozpor mezi provedeným dokazováním a z něj vyvozenými
skutkovými zjištěními. Dovolatel svými dovolacími námitkami neosvědčil, že by
hodnocení důkazů soudy bylo vadné (a zejména v takovém rozsahu), že by
vyžadovalo procesní zásah dovolacího soudu.
17. Výhrady obviněného vůči skutkovým zjištěním soudů nejsou způsobilé osvědčit
existenci vady, která by odpovídala první alternativě dovolacího důvodu podle
písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu
rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového
však obviněný ve svém dovolání nečiní. Jak již bylo uvedeno, předkládá vlastní
názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit
věrohodnost svědků), netvrdí však, že by z důkazů, které vzaly za věrohodné
soudy nižších stupňů, nebylo možno činit skutkový závěr, k němuž zmíněné soudy
dospěly.
18. Zbývá dodat, že zjevný rozpor ve smyslu výše vyloženém nemůže založit pouze
to, že obviněný se skutkovým zjištěním soudů nesouhlasí a prosazuje vlastní
variantu skutkového děje, k níž by bylo možno dospět na podkladě jiného
hodnocení provedených důkazů.
19. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání
vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly.
Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
20. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto
mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah
odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř.,
podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen
stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému
důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 2. 2026
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu