4 Tdo 1184/2025

Judikát 4 Tdo 1184/2025

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:24.02.2026

Spisová značka:4 Tdo 1184/2025

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1184.2025.1

Typ rozhodnutí:USNESENÍ

Heslo:Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami úmyslné

Dotčené předpisy:§ 299 odst. 1,2 tr. zákoníku

Kategorie rozhodnutí:C

4 Tdo 1184/2025-2068

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 3 To 351/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 80/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í :

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 1 T 80/2023, byl obviněný P. J. uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1, 2 zákona č. 40/2019 Sb., tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku.

2. Za uvedené jednání byl obviněný P. J. odsouzen podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 50denních sazeb, přičemž 1denní sazba činí 600 Kč, celkem tedy 30 000 Kč.

3. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěných finančních prostředků v cizích měnách v hodnotě zjištěného minimálního bezprostředního výnosu z trestné činnosti ve výši 425 594 Kč.

4. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věcí, a to věcí popsaných ve výroku daného rozsudku.

5. Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 1 T 80/2023, podal obviněný P. J. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 3 To 351/2024, tak, že odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Krajský soud v Ostravě zároveň projednal žádost obviněného o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 1 T 80/2023 a usnesením ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. 1 Nt 151/2024, rozhodl tak, že podle § 61 odst. 1 tr. ř. obviněnému navrácení lhůty k podání odvolání nepovolil.

6. Krajský soud v Ostravě rovněž projednal odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 1 T 80/2023, podané v neprospěch obviněného a výlučně proti výroku o peněžitém trestu a rozsudkem ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 3 To 351/2024, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil napadený rozsudek ve výroku o peněžitém trestu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v celkové výměře 108 000 Kč skládající se ze 120denních sazeb, přičemž denní sazba činí 900 Kč.

7. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j.

3 To 351/2024-1689, a také proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 1 Nt 151/2024-1684, podal obviněný P. J. prostřednictvím své obhájkyně dne 25. 3. 2025 dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i), m) tr. ř. Namítl, že odvolací soud rozhodl o nepovolení vrácení lhůty k podání odvolání bez možností podat proti tomuto rozhodnutí řádný opravný prostředek. Domnívá se, že toto rozhodnutí je natolik zásadní, že by měl mít právo se vyjádřit a být osobně slyšen, když fakticky tímto rozhodnutím došlo k následnému zamítnutí jeho odvolání.

Skutečnost, že odvolání obviněného je projednáno v neveřejném zasedání a odvolání státního zástupce ve veřejném zasedání, neodpovídá dle obviněného požadavku rovnosti stran. K dovolacím důvodům podle § 265b písm. g), h), i) tr. ř. dále namítl, že prvoinstanční soud poukázal na chráněné druhy živočichů, ačkoliv se o chráněné druhy nejednalo. Dále, že byl stanoven trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši 425.594 Kč, přičemž však k této částce došlo opakováním některých položek, které předmětem prodeje nebyly.

S ohledem na výše uvedené obviněný zažádal o odložení a přerušení výkonu rozhodnutí a pozastavení nakládání s věcmi, které propadly nebo byly zabrány. Obviněný dále navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1689 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 1 Nt 151/2024-1684, zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě.

8. Obviněný P. J. dále podal prostřednictvím své obhájkyně dne 4. 4. 2025 dovolání, a to proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1709, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i), tr. ř. a směřující proti výroku o peněžitém trestu. Nejvyšší soud dodává, že obsah předmětného dovolání je z velké části totožný s obsahem mimořádného opravného prostředku obviněného ze dne 25. 3. 2025. Také zde poukázal na své zdravotní komplikace, rodinné a osobní problémy, psychické a fyzické vyčerpání, chybnou identifikaci chráněných druhů, chybný výpočet neoprávněného obohacení.

Poukazuje na nevhodnost a neproporcionalitu uloženého trestu k majetkovým poměrům obviněného, když uvádí, že uložený trest je vůči němu nedobytný. Opakuje, že v jeho věci byly důvody, pro které mu měla být navrácena lhůta k podání odvolání. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 3 To 351/2024, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě.

9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněným dovolacím důvodům uvedl, že největší penzum pozornosti věnoval obviněný odkazu na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

podpořenou výhradami proti tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s jeho návrhem na navrácení lhůty k podání odvolání, což našlo svůj odraz také ve způsobu, jakým bylo rozhodnuto o jeho odvolání. Státní zástupce je přesvědčen, že takto prezentovanou námitku obviněného, v jejímž rámci v podstatě vytkl, že k zamítnutí odvolání došlo bez splnění zákonných podmínek, neboť z jeho pohledu byly ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. dány důležité důvody pro vyhovění jeho žádosti o povolení navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání, sice pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr.

ř, podřadit lze, postrádá však opodstatnění. Ze zjištění vyplývajících ze spisového materiálu lze dovodit, že obviněný podal odvolání opožděně, což ostatně „uznal“ i svou žádostí o navrácení zmeškané lhůty. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 1 Nt 151/2024-1684, vyplývá, že s žádostí obviněného o navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání se odvolací soud náležitě vypořádal a učinil oprávněný závěr, že zákonné podmínky ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. splněny nebyly, neboť obviněný nedoložil žádný významný důvod, který by mu fakticky bránil v tom podat řádný opravný prostředek včas.

Krajský soud v Ostravě tak mohl rozhodnout způsobem uvedeným v jeho usnesení napadeném dovoláním obviněného, přičemž k omezení dovolatele v přístupu k odvolacímu soudu způsobem předpokládaným první alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nedošlo. Obviněný dále s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vyjádřil přesvědčení, že o nevyhovění jeho žádosti o navrácení lhůty postupem podle § 61 odst. 1 tr. ř., stejně jako o zamítnutí odvolání postupem podle § 253 odst. 1 tr.

ř., neměl odvolací krajský soud jednat v neveřejném zasedání, a tedy bez jeho přítomnosti. Státní zástupce uvádí, že tuto námitku sice pod vytýkaný dovolací důvod podřadit lze, postrádá však opodstatnění, jelikož odvolací soud nijak nepochybil, rozhodl-li o obou otázkách v neveřejném zasedání. Obviněný konečně s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. namítl, že o chráněné druhy živočichů se v projednávaném případě nejednalo. Současně vyjádřil své výhrady proti správnosti vymezení a rozsahu trestu propadnutí náhradní hodnoty.

V této části je však dovolání podle názoru státního zástupce nepřípustné, a to z důvodu, že podaným dovoláním může dovolatel napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento (tedy odvolací) soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit, rozhodnutí soudu prvního stupně. V posuzované věci bylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., přičemž pouze z podnětu odvolání státního zástupce podaného výlučně proti výroku o peněžitém trestu byl Krajským soudem v Ostravě přezkoumán právě jen tento oddělitelný výrok, nikoliv výrok o vině, ani oddělitelné výroky o jiných trestech, odlišných od trestu peněžitého.

V části napadající tyto nepřezkoumávané výroky tak podle názoru státního zástupce dovolání přípustné není.

Státní zástupce proto v návaznosti na shora uvedené považuje dovolání obviněného za neopodstatněné a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně neshledal splněnými ani podmínky pro odložení či přerušení výkonu rozhodnutí. Dále vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se dále přípisem ze dne 10. 4. 2025 vyjádřil k doplnění dovolání obviněného a uvedl, že i nadále setrvává na obsahu svého předchozího vyjádření a na závěrečném návrhu, který v něm učinil. K námitce týkající se peněžitého trestu tak, jak byla obsažena v doplnění dovolání, pak jen krátce dodává, že to, že jde o trest dobytný, lze dovodit z argumentace odvolacího krajského soudu soustředěné do odstavce 16 odůvodnění jeho rozsudku ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 3 To 351/2024. Tato námitka je proto podle státního zástupce neopodstatněná.

11. Obviněný podáním ze dne 31. 7. 2025 doplnil své dovolání a vyjádřil se zároveň k vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V přípise opět zopakoval veškeré okolnosti, týkající se důvodů promeškané lhůty k podání odvolání, zmíněné již v předchozích podáních. K dovolání státního zástupce opět zopakoval, že zdravotní stav a další důvody uvedené v žádosti o navrácení lhůty jsou významnými důvody, které mu fakticky bránily v tom podat řádný opravný prostředek včas. Neztotožňuje se dále se závěry státního zastupitelství, že podaným dovoláním nemůže dovolatel argumentovat skutečnostmi týkajícími se viny, neboť může napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento (tedy odvolací) soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit, rozhodnutí soudu prvního stupně.

Obviněný dále zopakoval, že uložený peněžitý trest není trestem dobytným, neboť předmětné finanční prostředky na jeho uhrazení nemá a odvolací soud ani nezkoumal majetkovou situaci obviněného ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu, když v předvolání uvedl, že účast obviněného u veřejného zasedání o odvolání státního zastupitelství není nutná.

12. Obviněný P. J. dále z důvodu opětovného zaslání rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 3. 11. 2025 prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1689, a taktéž proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 1 Nt 151/2024-1684, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i), m) tr. ř. V podaném dovolání opět zopakoval veškeré okolnosti, týkající se důvodů promeškané lhůty k podání odvolání, zmíněné již v předchozích podáních.

Dále podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1709, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i) tr. ř. Opět namítl, že prvoinstanční soud poukázal na chráněné druhy živočichů, ačkoliv se o chráněné druhy nejednalo. Dále, že byl stanoven trest propadnutí náhradní hodnoty ve výši 425.594 Kč, přičemž však k této částce došlo opakováním některých položek, které předmětem prodeje nebyly.

Dále namítl nedobytnost uloženého peněžitého trestu. Uvedl, že došlo k porušení jeho základních práv a svobod a v návaznosti na to k nepřípustnému rozporu mezi skutkovým a právním závěrem soudu. Dodal, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek, porušily zásady trestního řízení a princip právní jistoty, jakož i právo na spravedlivý proces a rozhodly v rozporu s judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu. Obviněný dále podrobně zmiňuje konkrétní pochybení soudů, jako například, že soud prvního stupně uznal dovolatele vinným ze spáchání přečinu bez existence přímých důkazů, čímž porušil zásadu presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo, když v situaci zcela nedostatečného dokazování a neexistence přímých důkazů učinil závěr o jeho vině.

Namítl i porušení principu ne bis in idem, neboť byl v roce 2011 sankcionován Českou inspekcí životního prostředí za držení identických exemplářů, přičemž pokutu uhradil a exempláře mu byly vydány. Soudní výrok z roku 2024 o vině za tytéž exempláře proto porušuje zákaz dvojího trestání. Obviněný dále uvedl, že soud měl nedostatek důkazů o původu a neoprávněném odebrání živočichů ze Švýcarska, ČR a Slovenska. Uvádí, že soud prvního stupně postavil svůj závěr o vině výlučně na přítomnosti štítků se zkratkami „J.“.

Dovolatel dále nesouhlasí s postupem PČR stran domovní prohlídky, která vedla k zajištění materiálu staršího více než 13 let. Dále namítl nesprávné ztotožnění právnické osoby a fyzické osoby a zásadní omyl soudu při hodnocení role spolku. K peněžitému trestu namítl jeho nesoulad s platnou právní úpravou. Uvedl, že tento trest zjevně přesahuje zákonnou hranici sankce, kterou lze za uvedený přečin uložit. Soudy se opomněly zabývat dobytností a přiměřenosti uloženého trestu, resp. nezkoumaly výdělkové a majetkové poměry dovolatele.

Z odůvodnění napadených rozhodnutí zcela chybí úvaha o finanční situaci obviněného. Dovolatel se vyjadřuje i k údajnému prodeji na eBay.com a poukázal také na protiprávní rozhodnutí o propadnutí náhradní hodnoty. Má za to, že soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku jeho úmyslného zavinění, aniž by náležitě přihlédly k objektivním okolnostem případu a odborné praxi v oboru. Obviněný také odmítl právní kvalifikaci svého jednání jako přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy podle § 299 tr.

zákoníku. Další zásadní porušení spočívá podle obviněného v nepřítomnosti advokáta po celou dobu soudního řízení. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. 3 To 351/2024, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě.

13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se přípisem ze dne 12. 11. 2025 vyjádřil k dovolání obviněného ze dne 3. 11. 2025 a uvedl, že veškeré námitky obsažené v dovolání a směřované proti výrokům o vině a trestu propadnutí náhradní hodnoty jsou podle jeho názoru nepřípustné, a to z důvodu, že z podnětu odvolání státního zástupce podaného výlučně proti výroku o peněžitém trestu byl Krajským soudem v Ostravě přezkoumán jen tento oddělitelný výrok, jenž byl také soudem změněn.

Odvolací soud tedy nepřezkoumával (a nebyl oprávněn přezkoumat) oddělitelný výrok o vině, ani oddělitelné výroky o jiných trestech, odlišných od trestu peněžitého. Dovolání je tedy přípustné pouze v části týkající se výroku o uložení peněžitého trestu, postrádá však dle státního zástupce opodstatnění. Zcela výjimečnými případy, které by vedly ke snížení uloženého trestu, by byly toliko tresty extrémně přísné a zjevně nespravedlivé, zasahující ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, o takový druh trestu se však v projednávané věci nejedná.

Peněžitý trest uložený dovolateli rozhodně extrémně přísný není, neboť důvody pro jeho uložení a jeho výše byly Okresním soudem ve Frýdku-Místku (to, pokud jde o důvody jeho uložení) a Krajským soudem v Ostravě (to, pokud jde o důvody pro jeho uložení a navýšení) odůvodněny řádně, s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem, a rovněž způsobem ústavně konformním. Pokud jde dále o námitku jeho nedobytnosti, lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, s jehož závěry se státní zástupce taktéž ztotožňuje.

Státní zástupce konečně vyjádřil názor, že poslední námitku, v jejímž rámci dovolatel vytkl chybné konání veřejného zasedání o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku v jeho nepřítomnosti, sice lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., i ta však postrádá opodstatnění, jelikož Krajský soud v Ostravě ho k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání byl dovolatel pouze vyrozuměn. Obviněný omluvu nezaslal, o odročení veřejného zasedání nežádal a nelze mít proto za to, že by na své účasti trval.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto v návaznosti na shora uvedené považuje dovolání obviněného směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1709 za neopodstatněné a navrhl, aby jej Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně neshledal splněnými ani podmínky pro odložení či přerušení výkonu rozhodnutí. Dále státní zástupce vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.

v neveřejném zasedání.

14. Obviněný nesouhlasí s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a trvá na svém dovolání.

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.

je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.

Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Nejvyšší soud na začátek konstatuje, že veškeré námitky obsažené v dovolání a směřované proti výrokům o vině a trestu propadnutí náhradní hodnoty jsou nepřípustné. Pokud tedy obviněný s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. ve vztahu k výroku o vině namítá, že o chráněné druhy živočichů se v projednávaném případě nejednalo a současně vyjadřuje výhrady proti správnosti vymezení a rozsahu trestu propadnutí náhradní hodnoty a opírá se o další námitky, vztahující se k výroku o vině či trestu propadnutí náhradní hodnoty, Nejvyšší soud odkazuje na své rozhodnutí, publikovaného pod č. 20/2004 Sb. rozh.

tr., z něhož vyplývá, že bylo-li odvolání podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr.

ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. V posuzované trestní věci bylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř.

z formálních důvodů (a tedy v této části bez věcného přezkumu). Z podnětu odvolání státního zástupce podaného výlučně proti výroku o peněžitém trestu pak byl Krajským soudem v Ostravě přezkoumán jen tento oddělitelný výrok, jenž byl také soudem změněn. Stalo se tak právě rozsudkem tohoto soudu ze dne 4. 2. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1709. Odvolací soud tedy nepřezkoumával (a nebyl oprávněn přezkoumat) ani oddělitelný výrok o vině, ani oddělitelné výroky o jiných trestech, odlišných od trestu peněžitého. V části napadající tyto nepřezkoumávané výroky proto dovolání obviněného přípustné není.

19. Obviněný dále podstatnou část dovolací argumentace věnuje tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s jeho žádostí o navrácení lhůty k podání odvolání. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitce obviněného, že k zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. došlo bez splnění zákonných podmínek, neboť z jeho pohledu byly ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. dány důležité důvody pro vyhovění jeho žádosti o povolení navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání, nelze přisvědčit.

20. Podle § 61 odst. 1 tr. ř. platí, že zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší rozhodovat o opravném prostředku, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej spojit se žádostí. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.

Citované ustanovení předpokládá určité výjimečné okolnosti subjektivního nebo objektivního charakteru. Zákon sice blíže nekonkretizuje pojem důležité důvody obsažený v § 61 odst. 1 tr. ř., z výjimečné povahy institutu navrácení lhůty, jímž se zasahuje do již pravomocného rozhodnutí, je však třeba dovodit, že se může jednat toliko o důvody, které mají charakter určitých překážek znemožňujících podání opravného prostředku v zákonem stanovené lhůtě. Za důležité důvody v uvedeném smyslu se v soudní praxi považují zejména vážnější onemocnění v posledních dnech lhůty, které svým charakterem a závažností brání podat včas opravný prostředek, náhlé úmrtí nebo jiná nečekaná vážná událost v rodině obviněného nebo jeho obhájce, živelná událost, která zabránila obviněnému nebo obhájci včas podat opravný prostředek, a dále také např. nesprávné poučení obviněného ohledně opravného prostředku nebo okolnost, že poučení o opravném prostředku nebylo vůbec dáno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.

9. 2012, sp. zn. 5 Tdo 946/2012).

21. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2025, č. j. 1 Nt 151/2024-1684, vyplývá, že obviněným tvrzené skutečnosti nepředstavují důvody předpokládané zákonem v § 61 odst. 1 tr. ř. Krajský soud dále uvedl, že obviněný byl objektivně schopen a měl i možnost podat odvolání, avšak pro svůj omyl jej podal až po uplynutí odvolací lhůty.

Pokud se jedná o tvrzené zdravotní překážky, z doložených listin vyplynulo, že se nejednalo o žádný závažný stav, nemoc či nutnost lékařského ošetření, které by se vyskytly náhle a nečekaně a současně by ve smyslu judikatury vyřadily obviněného z běžných činností každodenního života. S žádostí obviněného o navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud dle Nejvyššího soudu náležitě vypořádal. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěrem Krajského soudu v Ostravě, že zákonné podmínky pro navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 1 T 80/2023, ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. splněny nebyly, neboť obviněný nedoložil žádný významný důvod, který by mu fakticky bránil v tom podat řádný opravný prostředek včas.

22. Pokud má obviněný dále za to, že o nevyhovění jeho žádosti o navrácení lhůty postupem podle § 61 odst. 1 tr. ř., stejně jako o zamítnutí odvolání postupem podle § 253 odst. 1 tr. ř., neměl odvolací soud jednat bez jeho přítomnosti, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 232 tr. ř., z něhož plyne, že soud rozhoduje ve veřejném zasedání pouze v případech, ve kterých to zákon výslovně stanoví nebo ve kterých to považuje předseda senátu z důležitého důvodu za potřebné. Žádná z těchto dvou eventualit ukládajících povinnost jednat ve veřejném zasedání však v případě rozhodování Krajského soudu v Ostravě postupem podle § 61 odst. 1 tr. ř. a podle § 253 odst. 1 tr. ř. zjevně nenastala. Zmíněný soud tudíž nijak nepochybil, rozhodoval-li o obou otázkách v neveřejném zasedání.

23. Dovolatel dále v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. vytkl chybné konání veřejného zasedání o odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku v jeho nepřítomnosti. Nejvyšší soud konstatuje, že tuto námitku lze pod zmíněný dovolací důvod podřadit, nelze ji však přisvědčit, a to z důvodu, že Krajský soud v Ostravě obviněného k veřejnému zasedání nepředvolal, ale o jeho konání jej pouze vyrozuměl, čímž dal současně zřetelně najevo, že osobní účast obviněného při jednání nepokládá za nezbytnou, respektive že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci.

Zmíněné vyrozumění, v němž byl o možnosti konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti poučen, bylo obviněnému řádně doručeno. Obviněný přitom nepožádal o odročení veřejného zasedání, ani nezaslal žádnou omluvu. Nelze proto dovodit, že by na své osobní účasti trval nebo že by výslovně vyjádřil nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Na podkladě právě uvedeného lze tedy uzavřít, že Krajský soud v Ostravě nepochybil, jednal-li v nepřítomnosti obviněného, neboť pro takový postup měl splněny zákonné podmínky.

24. Posledně k námitkám směřujícím proti výroku o uloženém peněžitému trestu Nejvyšší soud ve stručnosti konstatuje, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

může být naplněn ve dvou alternativách, spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. V projednávaném případě se však nejedná ani o druh trestu, který by zákon nepřipouštěl, ani o trest uložený ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Pokud obviněný namítá přílišnou přísnost uloženého peněžitého trestu, lze poukázat na to, že v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů nemůže být – až na zcela výjimečné případy – relevantně uplatněna námitka založená na údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, pokud je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr.

zákoníku. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Oněmi zcela výjimečnými případy by byly toliko situace trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného. To však peněžitý trest uložený dovolateli rozhodně není. Pokud jde dále o námitku jeho nedobytnosti, tu sice lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je však neopodstatněná.

Důvody pro takový závěr přitom rozvedl Krajský soud v Ostravě v odstavci 16 odůvodnění svého rozsudku a Nejvyšší soud se s nimi zcela ztotožňuje. Odvolací soud tak učinil v reakci na ověření té podstatné skutečnosti, že obviněný disponuje finančními prostředky ve výši dostatečné pro to, aby mohl peněžitý trest uhradit. Lze uzavřít, že z hlediska osobních a majetkových poměrů obviněného tak nebyly shledány žádné okolnosti, které by bránily peněžitý trest dané výše uložit.

25. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí, tedy rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 3 To 351/2024-1709, ani řízení předcházející, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného P. J. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

26. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř. P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. 2. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu