4 Tdo 1203/2012-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání
konaném dne 15. října 2012 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v
neprospěch obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka
v Olomouci, ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 68 To 131/2012, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 198/2011, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 68 To 131/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další
rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v
Olomouci, přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 1 T 198/2011,
byl obviněný J. Š. uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku
dopustil tím, že v době od 21. 5. do 28. 5. 2011 zveřejnil na internetovém
portálu A..cz aukci na prodej kolečkových bruslí zn. Powerslide Venom 2010 Top
Inline vel. 43, na základě čehož jej kontaktoval M. B. jako zájemce o koupi
uvedeného zboží, který však neměl přístup k obchodování na uvedeném serveru, na
základě čehož se prostřednictvím telefonického a emailového kontaktu dohodli,
že po ukončení internetové aukce a zaplacení předmětných bruslí M. B. tyto J.
Š. dodá prostřednictvím České pošty, s.p., na adresu bydliště poškozeného,
přičemž J. Š. neměl v úmyslu požadované zboží po jeho zaplacení M. B. dodat,
načež M. B. dne 29. 5. 2011 zaslal na účet patřící J. Š. finanční hotovost ve
výši 7.900,- Kč jako dohodnutou kupní cenu za uvedené brusle, když J. Š. dne 2.
6. 2011 v 13.53 hod. odeslal z pobočky České pošty s.p. P., S. P., na adresu
poškozeného M. B. obchodní balík, který však neobsahoval objednané a zaplacené
zboží, ale 2 ks PET lahví o obsahu 1,5 l naplněných vodou, látkové triko a 20
ks pomačkaných kancelářských papírů formátu A4, který byl dne 3. 6. 2011 v
10.30 hod. v O., okres P., doručen M. B., v důsledku čehož způsobil M. B.,
škodu ve výši 7.900,- Kč.
Za uvedené jednání byl obviněný J. Š. odsouzen podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl
výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla
stanovena zkušební doba v trvání 18 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku
bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých
sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozenému M. B., částku ve výši 7.900,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 1 T
198/2011, podal obviněný J. Š. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě,
pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 68 To 131/2012, tak,
že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém
rozsahu a za podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že
podle § 226 písm. c) tr. ř. obviněného J. Š. zprostil návrhu na potrestání
Okresního státního zastupitelství v Přerově ze dne 2. 11. 2011, č.j. 1ZK
239/2011-9, pro skutek, že v době od 21. 5. do 28. 5. 2011 zveřejnil na
internetovém portálu A..cz aukci na prodej kolečkových bruslí zn. Powerslide
Venom 2010 Top Inline vel. 43, na základě čehož jej kontaktoval M. B. jako
zájemce o koupi uvedeného zboží, který však neměl přístup k obchodování na
uvedeném serveru, na základě čehož se prostřednictvím telefonického a
emailového kontaktu dohodli, že po ukončení internetové aukce a zaplacení
předmětných bruslí M. B. tyto J. Š. dodá prostřednictvím České pošty, s.p., na
adresu bydliště poškozeného, přičemž J. Š. neměl v úmyslu požadované zboží po
jeho zaplacení M. B. dodat, načež M. B. dne 29. 5. 2011 zaslal na účet patřící
J. Š. finanční hotovost ve výši 7.900,- Kč jako dohodnutou kupní cenu za
uvedené brusle, když J. Š. dne 2. 6. 2011 v 13.53 hod. odeslal z pobočky České
pošty, s.p., P., S. P., na adresu poškozeného M. B. obchodní balík, který však
neobsahoval objednané a zaplacené zboží, ale 2 ks PET lahví o obsahu 1,5 l
naplněných vodou, látkové triko a 20 ks pomačkaných kancelářských papírů
formátu A4, který byl dne 3. 6. 2011 v 10.30 hod. v O., okres P., doručen M.
B., v důsledku čehož způsobil M. B., škodu ve výši 7.900,- Kč, neboť nebylo
prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.
Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený M. B., bytem O., odkázán s nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne
15. 5. 2012, sp. zn. 68 To 131/2012, podal následně nejvyšší státní zástupce
podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění
všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání,
ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V
dovolání namítl, že odvolací soud rozhodl ve veřejném zasedání o odvolání, aniž
by nově či znovu provedl jakýkoli důkaz. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že
dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., avšak
pochybení nalézacího soudu spatřuje v hodnocení provedených důkazů, tedy v
porušení § 2 odst. 6 tr. ř. Jestliže odvolací soud v odůvodnění rozsudku
posoudil důkazy zásadně odlišně od nalézacího soudu, přičemž veškeré již
provedené důkazy pouze přehodnotil, postupoval v rozporu s ustanovením § 263
odst. 7 věty druhé tr. ř., kterým je stanoveno, že odvolací soud je vázán
hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací
soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Pokud soud prvního stupně
postupoval důsledně podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém
uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinil logicky
odůvodněná skutková zjištění, nemůže odvolací soud napadený rozsudek zrušit
podle 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. jen proto, že sám na základě svého
přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem.
Postup odvolacího soudu protiřečící požadavkům trestního řádu pak měl za
následek, že krajský soud vydal nepředvídatelné a překvapivé rozhodnutí,
protikladné závěrům soudu prvního stupně, aniž by jakkoli pozměnil výsledky
dokazování. Jeho právní závěr se tímto způsobem ocitl v extrémním nesouladu se
skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která odvolací soud nijak
nepozměnil. Vada rozhodnutí kvalifikovaná jako extrémní nesoulad je přitom
současnou justiční praxí považována za skutečnost naplňující znaky dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec odůvodnění pak uvedl, že
nalézací soud sestavil usvědčující řetězec z důkazů provedených u hlavního
líčení, jimiž byly především výpověď poškozeného M. B., která je konstantní,
vnitřně nerozporná, logická a její správnost potvrzuje výpověď svědkyně B.,
nehledě na skutečnost, že věrohodnost poškozeného podkládají i další důkazy,
především přesná váha předmětného balíku. Právní závěr krajského soudu tedy i z
faktického hlediska odporuje obsahu provedených důkazů.
Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v
Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 68 To 131/2012, včetně
všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle §
265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k
novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v neveřejném zasedání
souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího
soudu České republiky ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za
podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření obviněnému J.
Š. (doručeno dne 27. 6. 2012), který využil svého zákonného práva a k dovolání
nejvyššího státního zástupce se vyjádřil. Ve svém vyjádření uvedl, že
nesouhlasí s tvrzením, že odvolací soud vydal rozhodnutí v přímém protikladu s
výsledky dokazování provedeným soudem prvního stupně. Dále uvedl, že soud
prvního stupně nepodložil žádným důkazem svá tvrzení a obžalobu. Podle názoru
obviněného nebylo nic prokázáno a neexistuje jediný důkaz, který by potvrdil,
že PET lahve odeslal on, důkazy ohledně váhy balíku považuje za spekulaci.
Závěrem pak obviněný prohlásil, že předmětné brusle panu M. B. zaslal.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že nejvyšší státní zástupce podal
dovolání jako osoba k tomu oprávněná (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil
tak včas a na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné (§ 265a odst. 2 písm. a)
tr. ř.), a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr.
řádu).
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího
státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 68
To 131/2012, i řízení mu předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným
dovolacím námitkám. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání
uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od
skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože
není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší
hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5
tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou
hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového
zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu
právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předloženého spisového
materiálu ztotožnil s názorem nejvyššího státního zástupce, že odvolací soud
rozhodl ve veřejném zasedání o odvolání, aniž by nově či znovu provedl jakýkoli
důkaz, v odůvodnění rozsudku pak posoudil důkazy zásadně odlišně od nalézacího
soudu, přičemž veškeré již provedené důkazy pouze přehodnotil, postupoval tak v
rozporu s ustanovením § 263 odst. 7 tr. ř.
Nejprve je třeba v obecné rovině připomenout ustanovení § 259 odst. 3
tr. ř., které je limitem pro vlastní meritorní rozhodování věci odvolacím
soudem a stanoví tedy rozsah uplatnění apelačního principu, který v odvolacím
řízení převažuje, a nezbytnou míru zachování prvků kasace. Odvolací soud by měl
zpravidla rozhodnout ve věci sám, pokud nejde o doplňování skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně tak, že by si vyžádalo obsáhlé a zároveň
obtížně proveditelné dokazování a že by tím odvolací soud vlastně nahrazoval
činnost soudu prvního stupně [§ 258 odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Nahradit činnost
soudu prvního stupně nemůže odvolací soud ani tam, kde by šlo o zásadní
procesní vady, které by nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Sám by měl
odvolací soud rozhodnout rozsudkem tam, kde může nové rozhodnutí učinit na
podkladě správně zjištěného skutkového stavu, popřípadě skutkového stavu, který
byl na základě důkazů provedených přímo před odvolacím soudem doplněn nebo
změněn. Respektuje se zde odlišné postavení soudů obou stupňů, přičemž těžištěm
vytváření skutkového stavu zůstává i nadále soud prvního stupně, který má
nesporně lepší podmínky pro provádění a hodnocení důkazů v souladu se zásadami
ústnosti a bezprostřednosti. Výsledkem doplnění dokazování před odvolacím
soudem může být buďto závěr o takových nedostatcích skutkových zjištění, že je
nutno napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí, nebo častěji odstranění těchto nedostatků tak, aby se
doplněná skutková zjištění mohla stát podkladem pro jiné, ale meritorní
rozhodnutí odvolacího soudu (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář- II.
díl. 6. vydání., s. 2023 – 2024).
V projednávaném případě odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí
konstatoval, že dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném pro zjištění
skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu § 2 odst. 5
tr. ř., avšak pokud se jedná o samotné hodnocení provedených důkazů, pak dle
názoru krajského soudu soud prvního stupně pochybil při hodnocení provedených
důkazů a nepostupoval v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. (viz s. 4 rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 68
To 131/2012).
Úprava rozhodování odvolacího soudu výslovně stanoví, v jakých případech se
odvolací soud může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně. Jde o
limity, které odvolací soud jinak překročit nesmí. Odvolací soud nemůže sám
rozhodnout rozsudkem, jestliže neprovede žádné důkazy a měnil by skutkový stav
zjištěný soudem prvního stupně jen na tom základě, že jinak hodnotí důkazy
provedené v hlavním líčení před soudem prvního stupně. Pokud by odvolací soud
chtěl tyto důkazy hodnotit jinak a na základě odlišného hodnocení důkazů by
chtěl změnit skutkový stav, musí rozhodující důkazy provést znovu. V daném
případě odvolací soud zhodnotil nalézacím soudem provedené důkazy zcela
odlišným způsobem, a to aniž by jakkoli dokazování doplňoval či znovu provedl
důkazy. Jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání ze dne 15. 5. 2012 (č. l.
159 spisu), soud po přednesení zprávy o stavu věci a čtení odvolání obviněného
J. Š. přistoupil k závěrečným návrhům stran.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že pro případ změny nebo doplnění
skutkových zjištění podle § 263 odst. 7 tr. ř. může odvolací soud přihlížet jen
k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Při
jejich hodnocení však musí navazovat na důkazy provedené před soudem prvního
stupně v hlavním líčení, přičemž je vázán hodnocením těchto důkazů, jak to
provedl soud prvního stupně, s výjimkou těch důkazů, které byly provedeny před
odvolacím soudem. Jestliže tedy odvolací soud považuje rozsah dokazování za
úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud prvního stupně, jako je
tomu v předmětné věci, nemůže rozhodnout rozsudkem bez toho, že by důkazy
předtím zopakoval bezprostředně před odvolacím soudem. Odvolací soud přitom
musí zvážit, zda by to neodporovalo povaze odvolacího řízení a nepřekračovalo
by to meze pravomocí odvolacího soudu, a proto v takových případech zpravidla
musí postupovat podle § 259 odst. 1 tr. ř. Současně může soud prvního stupně
toliko upozornit, ve kterých směrech má řízení doplnit nebo čím se znovu
zabývat, nesmí mu tedy udělovat závazné pokyny ke způsobu hodnocení důkazů
(srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád, Komentář- II. díl. 6. vydání, s. 2024 –
2025).
Pro úplnost zbývá dodat, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku
(zrušeného k odvolání obviněného) konkretizoval, z jakých skutečností dovodil
naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst.
1 tr. zákoníku, v souladu se zákonem byly provedeny všechny dostupné důkazy
potřebné k objasnění žalovaného skutku ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.,
jimiž byly především výpověď poškozeného M. B., která je konstantní, logická,
vnitřně nerozporná a její správnost potvrzuje výpověď svědkyně B., a dále
věrohodnost poškozeného dokládají i další důkazy, především přesná váha
předmětného balíku, když se váha balíku jak byl podán obviněným na poště v
podstatě shoduje s váhou částí balíku (s PET láhvemi), které poškozený M. B.
předal policii, dále záběry kamerového systému na poště a fotodokumentace
předmětného balíku, z níž nevyplývá jeho poškození. Provedené důkazy nalézací
soud náležitě a v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil, a to
včetně vystupování a reakcí poškozeného při výslechu u hlavního líčení, na
jejich základě učinil závěr o vině obviněného J. Š. Nejvyšší soud považuje
zmíněnou argumentaci nalézacího soudu za správnou, logickou a odpovídající
zákonu.
Na základě výše uvedeného tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že závěr o
zproštění obviněného J. Š. návrhu na potrestání z napadeného rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, nemůže obstát. Je třeba
souhlasit se závěry státního zástupce, že se jedná o nepředvídatelné a
překvapivé rozhodnutí, kterého bylo dosaženo způsobem obcházejícím zákon, resp.
porušením podmínek ustanovení § 263 odst. 7 tr. ř., ve kterém je uvedeno, že „z
hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet
jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem;
tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v
hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního
stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání
znovu provedl“. Jak správně uvedl nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném
opravném prostředku, hmotněprávní závěr odvolacího soudu o nevině obviněného J.
Š. přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se tak ocitl v nesouladu
se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která odvolací soud nijak
nepozměnil ani pozměnit nemohl. Byl tak naplněn dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. porušením ustanovení § 209 odst. 1 tr. zákoníku
rozhodnutím odvolacího soudu s tím, že porušení ustanovení § 263 odst. 7 tr.
řádu dovolacím důvodem není.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženo takovými vadami, že dovolacímu
soudu v rámci řízení o dovolání nezbylo, než vyhovět dovolání nejvyššího
státního zástupce a napadený rozsudek zrušit podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr.
ř. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud České republiky přikázal
Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v
Ostravě, pobočka v Olomouci, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil
Nejvyšší soud České republiky (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že
napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním
zástupcem v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat
ustanovení § 265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke
změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 15. října 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal