4 Tdo 1299/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2007 dovolání obviněné L. R., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. 3 To 414/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 T 101/2006, a rozhodl t a k t o :
Dovolání L. R. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2007 sp. zn. 5 T 101/2006, byla obviněná L. R. uznána vinnou jednak trestným činem týrání svěřené osoby dle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, jednak trestným činem zanedbání povinné výžvy dle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, za které byla podle § 215 odst. 2 tr. zákona a § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byla pro výkon tohoto trestu zařazena do věznice s dozorem.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněná L. R. v době nejméně od 1. 9. 2004 do 8. 12. 2005 v HD M. v O. – Z. na ul. U S., na pokoji opakovaně dlouhodobě v několikadenních nepravidelných intervalech, nepřiměřeně fyzicky trestala syna R. N., zejména z důvodu odmítnutí přichystaného jídla, pomočení, neúspěchů ve škole či při učení tím způsobem, že jej bila vařečkou nebo naběračkou po celém těle, zejména zádech a nohou, opakovaně jej chytala za uši a bouchala mu hlavou o zem nebo o zeď, kopla jej do břicha, opakovaně mu vyhrožovala zabitím, kdy při výhrůžkách držela v ruce nůž nebo jej měla při sobě, vulgárně mu nadávala s tím, že jej nechce a nenávidí jej, vyhodí jej z balkónu, odloží v dětském domově apod.,
a současně v témže období nedostatečně zabezpečovala jeho výchovu a výživu tak, že nezajistila stravu odpovídající jeho potřebám a svým možnostem, až trpěl hladem, chystala mu nevhodnou stravu, z níž trpěl žaludeční nevolností, neposkytovala mu dostatečné prostředky na školní stravu či případně nezajišťovala tuto stravu sama (např. svačiny a obědy), nepečovala dostatečně o jeho čistotu a hygienu tím způsobem, že mu neumožnila pravidelné mytí, ačkoli bylo možné, neudržovala mu v čistotě oblečení, a tímto svým násilným jednáním a nedostatečnou péčí mu způsobovala jednak mnohočetná poranění po celém těle, zejména podlitiny zad, nohou a hýždí, zranění hlavy a psychickou deprivaci s rozvojem syndromu týraného dítěte (CAN),
a dále jej ohrozila nebezpečím nouze tím, že mu neposkytla dostatečnou výchovu a výživu dle zákona o rodině, kdy toliko péčí babičky H. Z., která se o jeho stravu a ošacení v možné míře starala, nouzí netrpěl.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná L. R. v zákonné osmidenní lhůtě odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2007 Krajský soud v Ostravě. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 414/2007, odvolání obviněné podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Prostřednictvím své obhájkyně podala obviněná L. R. ve lhůtě podle § 265e odst. 1 tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dovolání, ve kterém napadá výrok soudu druhého stupně o zamítnutí jejího řádného opravného prostředku v celém rozsahu, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V dovolání tvrdí, že odvolací soud zamítl její odvolání přesto, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině. Dovolatelka je toho názoru, že soud prvního stupně ji uznal vinnou trestným činem týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1, odst. 3 tr. zákona pouze na základě výpovědi její matky H. Z., která byla proti ní a jejímu druhovi silně zaujatá, a nezletilého R. proti nim naváděla. Otázka míry ovlivnění nezletilého R. svědkyní Z. nebyla ve znaleckém posudku řešena. Dovolatelka má zato, že závěr o vině učiněný soudem prvního stupně je nesprávný, přičemž ani soud druhého stupně uvedenou vadu neodstranil a její důvodně podané odvolání zamítl.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a aby věc přikázal soudu (zřejmě míněn soud druhého stupně) k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání podala písemné vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Vyslovila názor, že předmětné dovolání je podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. řádu, a dále, že uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění. Proto navrhla, aby dovolání obviněné L. R. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo ve věci rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byla obviněná uznána vinnou a uložen jí trest, a soudem druhého stupně byl zamítnut její řádný opravný prostředek.. Obviněná je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže je napadené rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V posuzovaném případě je zcela zjevné, že výše uvedený dovolací důvod nebyl obviněnou v jejím mimořádném opravném prostředku naplněn. Podstatou jejích námitek byl totiž zcela zjevně nesouhlas s rozsahem dokazování, popř. s hodnocením důkazů v rámci skutkových zjištění soudu v této otázce učiněných. Obviněná vznesla tuto námitku proti skutkovému závěru soudu, jakoby dovolání mělo charakter „druhého odvolání“ a jakoby dovolací soud byl soudem třetí instance. Ačkoli dovolatelka formálně odkazuje na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obsah jejího dovolání postrádá námitky sledované zmíněným dovolacím důvodem, tedy námitky proti právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení. Svá tvrzení o údajném nesprávném právním postupu staví až na základě primárního zpochybnění skutkových závěrů soudu.
Takový obsah dovolání však není v souladu jak s formálně uplatněným dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani s žádným jiným ze zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud nadto konstatuje, že neshledal žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a právním posouzením jednání dovolatelky.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obsah dovolání není v souladu s uplatněným dovolacím důvodem, jakož ani s jiným ze zákonných důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněné L. R. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. listopadu 2007
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu