4 Tdo 1306/2013

4 Tdo 1306/2013-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11.

prosince 2013 o dovolání obviněného Z. S. a o dovolání nejvyššího státního

zástupce podaného v neprospěch obviněného, proti rozsudku Vrchního soudu v

Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, v trestní věci vedené u

Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 10/2012, t a k t o:

I.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne

18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další

rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,

k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Vrchnímu soudu v Praze přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. S. o d m

í t á .

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 4 T 10/2012, byl

obviněný Z. S. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1,

odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty

výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 17. 6. 2012 v přesně

nezjištěné době od 1.00 hod. do 5.00 hod. v obci S. S., okr. T., zneužil toho,

že nezl. E. H., na oslavě narozenin jeho ženy J. S., vypila přesně nezjištěné

množství piva a likéru Squash a několikrát si potáhla z marihuanové cigarety,

když tento alkohol a marihuanu jí společně s J. S. umožnili konzumovat, a v

důsledku toho se nezl. E. H. přivedla do zjevného stavu opilosti a ovlivnění

drogou a nemohla obviněnému klást účinně odpor, v tomto stavu jí pak v průběhu

noci nejprve v kuchyni jím užívaného bytu ve 2. patře bytového domu ve S. S.

stahoval tričko a osahával ji na břiše, následně, když nezl. E. H. v dětském

pokoji v důsledku opilosti a únavy usnula, vysvlékl sebe i ji a lehl si na ni,

kdy využil toho, že nezl. E. H. hluboce spala, nehýbala se a nebránila se mu,

když došlo k úplnému ztopoření penisu, zasunul jí penis do pochvy a pohyboval s

ním uvnitř až do chvíle, kdy nezl. E. H. ze spánku procitla, začala jej od sebe

odstrkovat a žádala ho, aby šel pryč, teprve po její opakované žádosti tohoto

jednání zanechal, aniž by u něj došlo k ejakulaci, a odešel do vedlejšího

pokoje, přičemž činu se dopustil přesto, že věděl, že nezl. E. H. je teprve 14

let a ža v danou chvíli nebyla v důsledku požití alkoholu, marihuany a

následného hlubokého spánku ve stavu, kdy by mu byla schopna dát najevo svůj

odpor proti jeho jednání a bránit se mu.

Za uvedené jednání byl obviněný Z. S. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku

k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl k

výkonu uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 4 T 10/2012,

podal obviněný Z. S. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem

ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm.

d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a v

navazujícím výroku o způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu

rozhodl tak, že se obviněný Z. S. při nezměněném výroku o vině zločinem

znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku

odsuzuje podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku

k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2

písm. b) tr. zákoníku zařazuje do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013,

podal dovolání obviněný Z. S. a v jeho neprospěch také nejvyšší státní zástupce.

Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť

uvedené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku.

Obviněný v dovolání namítl, že jednání popisované před soudy obou stupňů dle

provedeného dokazování nenaplňuje v dostatečné míře znaky skutkové podstaty

zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku. Dovolatel dále vytknul, že se soudy nevypořádaly s otázkou vědomí a

vůle obviněného, tj. jeho srozumění s tím, že se poškozená osoba nemůže bránit

jeho útoku a s tímto vědomím s ní vykonat pohlavní styk. Dále obviněný

nesouhlasí se závěrem, že došlo k pohlavnímu styku ve spánku nezletilé, když

výše uvedené vychází pouze z výpovědi poškozené. Dále namítl, že uložený trest

je nepřiměřeně přísný.

Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí

odvolacího soudu zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí

Vrchnímu soudu v Praze.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 16. 9. 2013

Nejvyššímu soudu sdělila, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a

současně vyslovila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek

uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §

265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce v dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst.

1 písm. h) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr ohledně aplikace

moderačního ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je věcně nesprávný, neboť

nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci tohoto výjimečného institutu.

Použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku je omezeno pouze na případy, kdy

pro okolnosti případu nebo poměry pachatele trest uložený v rámci trestní sazby

by byl nepřiměřeně přísný, použití tohoto moderačního ustanovení je proto

výjimkou. Vždy je třeba zvažovat, zda jsou splněny zákonné podmínky k

mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené

trestní sazby. V dané trestní věci nelze identifikovat žádné konkrétní

okolnosti případu, které by odůvodňovaly mírnější náhled na závažnost jednání

obviněného, přičemž ani jeho poměry nejsou takové kvality, aby k nim mohlo být

přihlíženo postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Naopak v trestní věci

obviněného je možné poukázat na okolnosti zvyšující závažnost jeho jednání.

Pokud jde o alkohol, který byl důvodem odbrzdění zábran obviněného, ke kterému

přihlédl soud jako k okolnosti, která by měla působit v jeho prospěch, nelze

uvedenou okolnost v žádném ohledu vykládat ve prospěch obviněného. Stav

podnapilosti nemůže zmírnit náhled na jednání obviněného, neboť i v tomto stavu

byl povinen korigovat své sexuální chování vůči nezletilé. Odvolací soud zjevně

podcenil závažnost samotného skutku. Obviněný Z. S. se sám přivedl do stavu

středně těžké opilosti, která zapříčinila nepodstatné snížení jeho ovládacích

schopností. Obviněný však není na alkoholu závislý, takže mu nic nebránilo, aby

se jeho požívání vyvaroval a volními vlastnostmi jej korigoval. Požitý alkohol

bezpochyby působil na chování a jednání obviněného, avšak skutečnost, že k

sexuálně motivovanému trestnému činu došlo v rámci oslavy narozenin, při které

se podával alkohol, a to i nezletilé poškozené, nemůže být v žádném případě

důvodem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonem

stanovené trestní sazby.

Nejvyšší státní zástupce z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §

265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4.

2013, sp. zn. 2 To 7/2013, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené

rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu a aby věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal

Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. S projednáním věci v

neveřejném zasedání souhlasil nejvyšší státní zástupce i pro případ jiného

rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání

obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou

oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.

a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve

smyslu § 265e tr. ř. zachována. Rovněž nejvyšší státní zástupce podal dovolání

jako osoba k tomu oprávněná (§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.), učinil tak včas a

na správném místě (§ 265e tr. ř.), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí,

proti němuž je dovolání obecně přípustné (§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.), a

podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu).

I.

Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 a 4 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího

státního zástupce přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku

Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, i řízení mu

předcházející, a to v rozsahu odpovídajícím uplatněným dovolacím námitkám. Po

přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání nejvyššího státního

zástupce je důvodné.

Pokud jde o dovolací důvod, nejvyšší státní zástupce v podaném dovolání

uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze

dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon

nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v

trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Námitkou, kterou

nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání, je námitka proti výroku o

trestu, který byl uložen pod dolní hranici sazby.

Podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo

vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody

trestným zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze

dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí

svobody pod dolní hranici tímto zákonem stanovené. Ustanovení § 58 tr. zákoníku

je nazváno „Mimořádné snížení trestu odnětí svobody“. Z toho logicky vyplývá,

že okolnosti případu nebo poměry pachatele musí být alespoň v nějakém směru

neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé spodní hranici sazby

není způsobilý vyjádřit jejich význam.

V posuzované věci se důvodem aplikace ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku

stalo to, že sám obviněný byl v době spáchání skutku ve stavu středně těžké

opilosti, pro kterou měl sníženy ovládací schopnosti, dle posudku znalce není

dissociální osobností, prognóza jeho resocializace je příznivá a obviněný má

naději poučit se trestem a převýchovným tlakem. Dále bylo při posouzení

osobních poměrů obviněného vzato v úvahu, že nebyl soudně trestán, žil

spořádaným rodinným životem a řádně se staral o jeho pět dětí. Soud druhého

stupně z uvedeného dovodil, že by u obviněného bylo použití trestní sazby

odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem v § 185 odst. 3 nepřiměřeně přísné

a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.

Odvolací soud odůvodnil rozhodnutí o mimořádném snížení trestu odnětí svobody

podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku okolnostmi případu i poměry pachatele, když

takový postup zákon připouští. Je však třeba zvažovat, zda jsou splněny zákonné

podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní

sazby. Těmi jsou okolnosti případu nebo poměry pachatele, případně obojí, při

jejichž splnění by použití zákonem stanovené trestní sazby bylo pro pachatele

nepřiměřeně přísné a současně, že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem

kratšího trvání. Tyto podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny

zároveň. Nezbytné je i náležité odůvodnění výjimečného postupu soudu podle § 58

odst. l tr. zákoníku. V daném případě okolnosti případu ani poměry obviněného

nejsou nijak výjimečné v tom smyslu, že by odůvodňovaly mimořádné snížení

trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. Zákonodárce již tím, že u

trestného činu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm.

a) tr. zákoníku stanovil dolní hranici zákonné trestní sazby na 5 let, vyjádřil

vyšší společenskou škodlivost tohoto trestného činu. Trest uložený v mezích

zákonné trestní sazby tak nelze vnímat jako nepřiměřeně přísný.

Nejvyšší soud se ztotožňuje s argumentací nejvyššího státního zástupce, že

pokud jde o skutečnost, že obviněný se činu dopustil ve stavu středně těžké

opilosti, pro kterou měl sníženy ovládací schopnosti, nelze této okolnosti

přikládat větší význam ani z hlediska samotného skutku ani z hlediska osoby

obviněného. Je zřejmé, že požitý alkohol působil na chování a jednání

obviněného a to tak, že odbrzdil jeho volní chování a způsobil, že obviněný

ztratil jakékoli morální zábrany. Skutečnost, že k sexuálně motivovanému

trestnému činu došlo v rámci oslavy narozenin, při které se podával alkohol, a

to i nezletilé poškozené, však nemůže být v žádném případě důvodem pro

mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Je třeba podotknout, že obviněný se

sám přivedl do stavu středně těžké opilosti, avšak není osobou na alkoholu

závislou, takže mu nic nebránilo, aby se požívání alkoholu vyvaroval, případně

aby ovlivnil požité množství. Nejvyšší soud konstatuje, že Vrchní soud v Praze

nepostupoval v odvolacím řízení v souladu se zákonem, neboť použitím ustanovení

§ 58 odst. 1 tr. zákoníku nedodržel zásadu proporcionality, když skutečnosti,

že obviněný nebyl soudně trestán, žil spořádaným rodinným životem a řádně se

staral o jeho pět dětí, že dle posudku znalce není dissociální osobností a

prognóza jeho resocializace je příznivá, jakož i to, že se činu dopustil ve

stavu středně těžké opilosti, ve vztahu k dalším okolnostem (pohlavní styk

započal a soulož vykonal na spící poškozené, která navíc byla nezletilá, využil

ovlivnění poškozené alkoholem a marihuanou, předmětného jednání zanechal až po

důraznější výzvě poškozené) výrazně přecenil. Lze tedy uzavřít, že žádný z

argumentů odvolacího soudu není způsobilý odůvodnit postup podle § 58 odst. 1

tr. zákoníku. Nejvyšší soud shledal tuto námitku nejvyššího státního zástupce

důvodnou.

Po zjištění, že dovolání nejvyššího státního zástupce je v uvedeném směru

opodstatněné, Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený

rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013 a

podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené

rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,

pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém

řízení je Vrchní soud v Praze vázán právním názorem, který ve věci vyslovil

Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí

bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného nejvyšším státním zástupcem v

neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení § 265s

odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v

neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius). Toto rozhodnutí přijal

dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v

zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.

II.

Obviněný Z. S. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá

na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním

posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek

zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže

nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace

neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto

skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového

zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není

oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost

nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí

Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních

námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,

hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost

provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr

obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně

spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve

zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního

přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i

v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.

Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a

úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani

přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení

důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění,

tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně

relevantních námitek.

Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že

obviněný Z. S. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1

písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního

posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Námitky

obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (konkrétně

výpovědi poškozené nezletilé E. H.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový

stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se

úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. V podaném dovolání tedy obviněný

neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění

nenaplňovala znaky zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a),

odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Je třeba konstatovat, že obviněný se svým

dovoláním pouze domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným

způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedenou skutečnost však nelze

podřadit pod dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle

kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním

posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným

považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu

dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý

proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo

na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze

zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny

zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a

druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje

extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V

takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod

ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi

skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková

zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění

soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich

hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů,

na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v

Plzni, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze, na

straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná žádný

extrémní rozpor. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině napadeného rozsudku

mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, mezi nimiž měly zásadní význam

výpověď poškozené E. H., znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví

soudního lékařství, psychologie a dětské psychiatrie, výpovědi znalců z

uvedených odvětví, výpovědi svědka F. A., znalecký posudek z oboru

zdravotnictví, odvětví psychologie k osobě obviněného. Soudy si byly vědomy

toho, že obviněný v rámci své obhajoby uváděl, že k pohlavnímu styku mezi ním a

poškozenou došlo z její strany dobrovolně, již proto postupovaly při hodnocení

důkazů velmi obezřetně. Soudy jasně, srozumitelně a zejména logicky vysvětlily

své hodnotící úvahy, přičemž se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jiného

vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že

obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se

neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného Z.

S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně

přezkoumávat podle § 265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v

neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. prosince 2013

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 4 Tdo 1306/2013

Datum rozhodnutí: 11.12.2013

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Vazba

Dotčené předpisy: § 67 písm. a) tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: E

4 Tdo 1306/2013-I-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne 11. prosince

2013 o dovolání, které podal obviněný Z. S., a o dovolání, které podal nejvyšší

státní zástupce v neprospěch obviněného, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze

ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. 2 To 7/2013, v trestní věci vedené u

Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 10/2012, t a k t o:

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř.

se obviněný Z. S. bere do vazby.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 4 T 10/2012, byl

obviněný Z. S. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1,

odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty

výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 17. 6. 2012 v přesně

nezjištěné době od 1.00 hod. do 5.00 hod. v obci S. S., okr. T., zneužil toho,

že nezl. E. H., na oslavě narozenin jeho ženy J. S., vypila přesně nezjištěné

množství piva a likéru Squash a několikrát si potáhla z marihuanové cigarety,

kdy tento alkohol a marihuanu jí společně s J. S. umožnili konzumovat, a v

důsledku toho se nezl. E. H. přivedla do zjevného stavu opilosti a ovlivnění

drogou a nemohla obviněnému klást účinně odpor, v tomto stavu jí pak v průběhu

noci nejprve v kuchyni jím užívaného bytu ve 2. patře bytového domu ve S. S.

stahoval tričko a osahával ji na břiše, následně když nezl. E. H. v dětském

pokoji v důsledku opilosti a únavy usnula, vysvlékl sebe i ji a lehl si na ni,

kdy využil toho, že nezl. E. H. hluboce spala, nehýbala se a nebránila se mu,

a když došlo k úplnému ztopoření penisu, zasunul jí penis do pochvy a pohyboval

s ním uvnitř až do chvíle, kdy nezl. E. H. ze spánku procitla, začala jej od

sebe odstrkovat a žádala ho, aby šel pryč, teprve po její opakované žádosti

tohoto jednání zanechal, aniž by u něj došlo k ejakulaci, a odešel do

vedlejšího pokoje, přičemž činu se dopustil přesto, že věděl, že nezl. E. H. je

teprve 14 let a že v danou chvíli nebyla v důsledku požití alkoholu, marihuany

a následného hlubokého spánku ve stavu, kdy by mu byla schopna dát najevo svůj