4 Tdo 1330/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném
dne 19. prosince 2007 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 6 To 13/2007, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 11/2006, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P. K.
o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 10. 2006, sp. zn. 16
T 11/2006, byl obviněný P. K. v bodě I. 1. uznán vinným trestným činem padělání
a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 alinea prvá tr. zák. jehož se dopustil
ad a) tím, že v přesně nezjištěné době od nejméně 19. 4. 2005 do 24. 5. 2005 v
místě svého pobytu v domě, v H. ulici, P.-K., případně jinde, za pomoci
počítačové sestavy složené z PC, skeneru a tiskárny, technikou barevného
reprografického tisku, vyrobil v úmyslu použít je jako pravé při placení
padělky bankovek české měny, a to nejméně 69 ks nominální hodnoty 500,- Kč
sériových čísel, 2 ks nominální hodnoty 1 000,- Kč sériového čísla , 4 ks
nominální hodnoty 200,- Kč sériových čísel a 8 ks nominální hodnoty 50,- Kč
sériového čísla, přičemž 5 ks padělků bankovek nominální hodnoty 500,- Kč
nezjištěných sériových čísel udal jako pravé při placení cigaret dílem ve
spolupachatelství s obž. J. F. ve večerních hodinách dne 23. 5. 2005 na území
J. kraje v pěti restauračních zařízeních, a to v obci S., okr. P., v provozovně
„H. H.“, v obci K. n. L., okr. Č. B., v provozovně „H. n. V.“ a v obci B., okr.
T., v restauraci „K.“ v T. ulici, v provozovně „H. K.“ v L. ulici a v
provozovně „H. b. M.“ na křižovatce ulic L. a Č. a 2 ks padělků bankovek
nominální hodnoty 500,- Kč sériového čísla ve spolupachatelství s obž. J. F.
udal ve večerních hodinách dne 24. 5. 2005 v obci P., okr. P., v provozovně „H.
H.“ a v obci Z., okr. P., v restauraci „O. d.“ a ad b) další padělky zhotovené
obviněným o nominálních hodnotách a sériových číslech uvedených v rozsudku
nalézacího soudu byly zajištěny v peněžním oběhu u fyzických a právnických osob
v rozsudku uvedených.
Obviněný byl dále v bodě I. 2. výše citovaného rozsudku uznán vinným trestným
činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea druhá
tr. zák., protože v přesně nezjištěný den měsíce února 2005 si na nezjištěném
místě v P. od neznámé osoby po předchozí domluvě koupil padělek průkazu o
způsobilosti řidiče taxislužby na území hlavního města P., jehož platná
vyhotovení jsou vydávána odborem dopravy – dopravním úřadem Magistrátu hlavního
města P., který byl kromě osobních dat obviněného opatřen také jeho fotografií,
datem vydání dne 11. 10. 2003 a omezením platnosti do dne 28. 6. 2007, a vědom
si toho, že nejde o pravý osobní doklad, užíval jej k výkonu taxislužby, a to
do svého zadržení dne 25. 5. 2005, kdy byl padělek spolu s fotokopií padělku
koncesní listiny živnostenského odboru Úřadu městské části P. ze dne 9. 1.
2004, opravňující H. K. k výkonu silniční motorové dopravy osobní, zajištěn
při ohledání vozidla tov. zn. Škoda Felicia černé barvy, užívaného obviněným.
Za to mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 let s
výkonem ve věznici s dozorem, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu
profese řidiče taxislužby v trvání 5 let a trest propadnutí věcí. Soud zároveň
rozhodl o náhradě škody poškozeným.
O podaném odvolání obviněného rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením
ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 6 To 13/2007, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 5. 2007 podal obviněný P.
K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody
uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel presentoval
následující námitky.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že z odůvodnění
rozsudku nalézacího soudu ani z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze
dovodit, na jakém skutkovém základě odvolací soud dospěl k tomu, že úmysl
pachatele zahrnoval všechny znaky skutkové podstaty. Soud své rozhodnutí
odůvodnil nedostatečně a rozhodnutí je zčásti nepřezkoumatelné. Závěry
prvoinstančního soudu neodpovídají provedeným důkazům, neboť nelze učinit
závěr, který soud vyslovil v rozhodnutí, nýbrž z provedeného dokazování,
konkrétně z výpovědi obviněného v přípravném řízení, jakož i z výpovědi
obviněného u hlavního líčení lze učinit jen ten závěr, že obviněný se doznal k
udání všech padělků v celkové hodnotě 34.500,- Kč, neboť všechny předal do
rukou spolupachatele F., ačkoliv už v této době věděl, že se jedná o padělky.
Věrohodnost výpovědi spoluobviněného F. je narušena zejména tím, že ten
několikrát zásadně měnil svou výpověď.
Závěr soudu, že obviněný K. padělal bankovky se záměrem udat je jako pravé
spočívá pouze na předpokladu, že to tak mohlo být, nikoliv na provedených
důkazech v průběhu hlavního líčení. Prvoinstanční soud se nijak nevyrovnal s
obhajobou obviněného spočívající v tvrzení, že padělané bankovky převzal od
osoby, která od něj kupovala sestavený PC.
Prvoinstanční soud nesprávně zhodnotil i obviněným tvrzenou skutečnost, že má
oční vadu, ze které jednoznačně vyplývalo, že není schopen rozpoznat trvale
tisk normální, natož pak drobný a jemný na bankovkách. V minulosti se podrobil
závažné oční operaci, která nebyla úspěšná. Žádosti obviněného o vypracování
znaleckého posudku na posouzení jeho zrakových schopností nebylo vyhověno,
proto obhajoba nechala vypracovat takový posudek samostatně. Jeho zrakové
schopnosti byly v minulosti i v době, kdy měl skutkové jednání spáchat, natolik
omezené, že nebyl vůbec schopen vyrobit padělek nějaké bankovky. Obviněný nebyl
schopen vystřihnout z aluminiové folie proužek vhodný k nalepení na bankovku a
i kdyby ano, tak by nebyl schopen nalepit jej na správné místo na bankovce.
Taktéž nemohl a nebyl schopen padělky bankovek vyrábět a to z důvodu
neschopnosti je vidět tak, aby je mohl vytvořit.
Obviněný není jedincem s obvyklou psychikou, což našlo odraz ve znaleckém
posudku znalce z odvětví psychiatrie a sexuologie. Obviněný trpí bipolární
afektivní poruchou bez psychotických příznaků. Jde o nepravidelné epizody
(sub)depresí a (hypo)manií, střídajících se s normální náladou. V důsledku
hypomanické epizody bipolární afektivní poruchy byla jeho schopnost rozpoznat
společenskou nebezpečnost vlastního jednání temore criminis snížena mírně
(forenzně nepodstatně) a schopnost ovládat jednání byla snížena forenzně
významně, nebyla však vymizelá.
Prvoinstanční soud nepostupoval při úvahách o výměře trestu v souladu se
zákonem, nepostupoval zejména podle obecných zásad pro ukládání trestů ve
smyslu ustanovení §§ 31, 32, 33 a 34 tr. zák. Nepřihlédl při uložení trestu ke
stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost, k možnosti nápravy a
poměrům pachatele, zahrnul nesprávně domnělé přitěžující okolnosti a nezahrnul
okolnosti polehčující. Dovolatel je toho názoru, že soudem zjištěný skutkový
stav věci neodpovídá ani popisu skutku v rozsudku prvoinstančního soudu. Dosud
učiněná skutková zjištění nedovolují spolehlivý závěr o tom, že dovolatel svým
jednáním naplnil zákonné znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz
podle § 140 odst. 2 alinea prvá tr. zák.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolatel namítl, že
výrok prvoinstančního soudu obsahující popis skutku, který měl být dovolatelem
spáchán, je neúplný, nepřesný a značná část popisu skutku chybí. Skutkové
jednání, které je popsáno v rozsudku pod bodem b), je popsáno nedostatečně
způsobem, ze kterého nelze dovodit, jakým způsobem, kde a kdy měl pachatel
jednat. Ze samotného tvrzení o skutečnosti, že byly nalezeny padělky zhotovené
obžalovaným v oběhu peněz, nelze dovodit, zda, kdy a kde tyto padělky dal
dovolatel do oběhu. Stejně nelze z popisu dovodit, zda, kdy a kde dovolatel
uvedené bankovky padělal (vyrobil). Stejně tak nelze z takového popisu
skutkového jednání dovodit, že by mělo vztah ke skutkovému jednání uvedenému
pod bodem a) výroku rozsudku.
Dovolatel je toho názoru, že to, co je uvedeno jako skutkové jednání pod bodem
b) by mohlo sloužit jako odůvodnění popsaného skutkového jednání v první části
skutku uvedeného pod bodem a), neboť nalezením bankovek vyjmenovaných v popisu
skutkového jednání pod bodem b) by byl dostatečně odůvodněn závěr, že dovolatel
vyrobil nejméně tolik bankovek, které jsou uvedeny v popisu skutkového jednání
pod bodem a), protože součet nalezených (zajištěných) bankovek v oběhu a
bankovek zajištěných u dovolatele by činil právě množinu bankovek uvedených v
popisu skutkového jednání pod bodem a). Protože však ve výroku rozsudku v
popisu skutkového jednání uvedeného pod bodem b) není uvedena žádná souvislost
se skutkem uvedeným pod bodem a), nutno konstatovat, že skutkové jednání
uvedené pod bodem b) je uvedeno bez jakékoli souvislosti a stojí osamoceně bez
vztahu k nějakému konkrétnímu jednání dovolatele. Tento názor dovolatele je
podpořen i zjevnou skutečností, že popis skutkového jednání pod bodem a)
obsahuje v podstatě dvě odlišná skutková jednání – jednak výrobu padělků a
podruhé udávání vyrobených padělků. Tím, že byl vytvořen samostatný popis
skutkového jednání uvedený v bodu b) bez uvedené souvislosti se skutkovým
jednáním uvedeným pod bodem a), vznikl popis skutku nepřesný, obsahově
nedefinovatelný a tím i nepřezkoumatelný. Dále je dovolatel toho názoru, že ve
výroku napadeného rozhodnutí chybí výrok, že dovolatel padělané nebo pozměněné
peníze udal jako pravé, ačkoliv v popisu skutkového jednání pod bodem a) je
tato skutečnost jako prokázaná tvrzena.
Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolatel tvrdí,
že v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku
byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. tím, že dovolatel
neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolatel v této
souvislosti tvrdí, že byl zkrácen na právech obhajoby tím, že závažný a jej
usvědčující výslech spoluobviněného F. byl konán v nepřítomnosti jeho obhájce a
v nepřítomnosti jeho samotného, ačkoliv obhájce řádně a včas omluvil svou
nepřítomnost, sdělil závažné důvody pro nemožnost se dostavit k úkonu a
současně požádal o přeložení úkonu na jiný termín. Zcela zřejmá nemožnost
obhájce být přítomen důležitému úkonu trestního řízení, měla být důvodem k
přesunutí úkonu na jiný termín. Poukaz druhoinstačního soudu na skutečnost, že
v plné moci pro obhájce jsou uvedeni možní a předpokládaní substituti z řad
advokátů či koncipientů, neznamená sám o sobě, že pomocí tam uvedeného advokáta
a koncipienta bylo možno v daný den a hodinu zajistit přítomnost (substituci) u
úkonu. Obě jmenované osoby jako možní substituti nebyly v daný den a hodinu
schopny se pro jiná předvolání k úkonům dostavit. Postupem orgánů policie v
přípravném řízení tak byla zvolenému obhájci účast u úkonu znemožněna. Došlo
tedy ke stejné situaci, jako kdyby obviněný obhájce neměl. Dále tvrdí, že
uvedený dovolací důvod je dán tím, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o
zamítnutí řádného opravného prostředku byl dán dovolací důvod ve smyslu
ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., přičemž opakuje tytéž námitky, které
již uváděl výše a též, že v řízení předcházejícím rozhodnutí o
zamítnutí řádného opravného prostředku byl dán dovolací důvod ve smyslu
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odkazuje na námitky, které uvádí v
části týkající se tohoto dovolacího důvodu.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v
Praze zrušil a současně zrušil i jemu předcházející rozhodnutí Krajského soudu
v Českých Budějovicích, jako rozhodnutí vydané v předchozím vadném řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že dovolání směřuje toliko proti bodu ad I./1 a výslovně se
opírá o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), g), k) a
l) tr. ř.
Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřuje
obviněný v tom, že u výslechu spoluobviněného F. nebyl přítomen jeho obhájce
ani on sám. Z materiálů, které má Nejvyšší státní zastupitelství k
dispozici však vyplývá, že obhájce byl s dostatečným časovým předstihem
vyrozuměn o konání výpovědi obviněného F. i o prověrce na místě, přičemž v
případě prověrky výpovědi obviněného policejní komisař nabídl obhájci k
používání po celou dobu úkonu služební vozidlo. Obhájce následně policejního
komisaře požádal o přeložení úkonu z důvodu pracovního vytížení. Policejní
komisař obhájci sdělil důvody, pro které nelze úkony přeložit na pozdější
dobu s tím, že má dostatečný čas na zajištění substituce. Státní zástupce
vyslovil názor, že policejní komisař věnoval maximální úsilí tomu, aby zajistil
účast obhájce obviněného K. u zmiňovaných úkonů. Naproti tomu nelze přisvědčit
tvrzení dovolatele, že uvedeným postupem policie byla zvolenému obhájci
znemožněna účast u úkonů přípravného řízení. Státní zástupce poukázal též na
nález č. 87/1996 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR a na usnesení
Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Tdo 1141/2004 ze dne 16. 12. 2004. Je vždy věcí
obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou
obhajoby v trestním řízení svou obhajobou pověří, případně zda svého práva
volby vůbec využije. Za uskutečněnou volbu (tj. obviněný si sám zvolí obhájce,
popř. v případě nutné obhajoby, pokud práva volby obhájce nevyužije, mu je
obhájce ustanoven soudem) však nese odpovědnost sám obviněný a soud není
oprávněn posuzovat kvalitu obhajoby či nečinnost obhájce, neboť obviněnému
nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jíž zamýšlí svůj záměr v řízení
před soudem prosadit. Současně upozornil i na usnesení Nejvyššího soudu, sp.
zn. 3 To 1141/2004, ze dne 16. 12. 2004, z něhož se mimo jiné podává, že
činnost či nečinnost obhájce je výlučně jeho odpovědností vůči obviněnému.
Dále státní zástupce poznamenal, že pokud naplnění dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že
výpověď spoluobviněného F. je nevěrohodná, přičemž soud nezohlednil skutečnost,
že on sám obviněný trpí oční vadou a proto by nebyl schopen padělat bankovky
tak, jak je mu kladeno za vinu, tak v této souvislosti se neztotožňuje s tím,
že soud zamítl jako nadbytečný jeho návrh na znalecké posouzení jeho zrakových
schopností. V případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a
byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo zjištěno, že to byl
obviněný, kdo spáchal posuzované skutky. Skutková zjištění neučinil soud pouze
na základě výpovědi J. F., nýbrž i na základě řady dalších důkazů, které s
obsahem jeho výpovědi korespondují. Je zřejmé, že soudy obou stupňů věnovaly
náležitou pozornost obviněným namítané oční vadě. Dovolací námitky směřují
výlučně do oblasti skutkových zjištění a dovolatel de facto vytýká nesprávné
hodnocení důkazů a nesprávné zjištění skutkového stavu věci, přičemž prosazuje
vlastní náhled na provedené důkazy a z toho se odvíjející odlišný skutkový
závěr. Dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Dovolací
námitky tudíž nelze podřadit pod jím zvolený ani žádný jiný dovolací důvod.
K námitce, že soud nezohlednil skutečnost, že se trestné činnosti dopustil ve
stavu zmenšené příčetnosti, čímž porušil ustanovení § 31 a násl. tr. zák. se
státní zástupce vyjádřil v tom smyslu, že uvedená námitka je zjevně
neopodstatněná, jelikož právě s ohledem na diagnostikovanou epizodu hypomanické
bipolární afektivní poruchy, zohlednil aplikací ustanovení § 40 odst. 1 tr.
zák. mimořádným snížením trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby.
V reakci na to, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. ř. obviněný namítá, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně v
popisu skutkového jednání pod bodem I/1b není uvedena žádná souvislost se
skutkem popsaným pod bodem I/1a a stojí tak osamoceně ve vztahu k nějakému
jeho konkrétnímu jednání a formulace je tím nepřezkoumatelná, státní zástupce
poznamenává, že tyto námitky by bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm g) tr. ř. a nikoli pod dovolatelem zvolený dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Obviněný fakticky namítá nesoulad věty
skutkové s větou právní, nikoli neúplnost výroku o vině. Ze skutkové věty ad
I/1b se podává, že „další padělky obžalovaným zhotovené byly zajištěny v
peněžním oběhu v případech…“ a soudy obou stupňů tudíž nepochybily, pokud
učinily právní závěr, že i tímto jednáním spáchal trestný čin padělání a
pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první tr. zák.
K poslednímu dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v důsledku toho, že dovolání
obviněného je zjevně neopodstatněné, pokud jde o dovolací důvody podle 265b
odst. 1 písm. c), g), k) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska
důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož tento dovolací
důvod je v posuzovaném případě předcházejícími dovolacími důvody podmíněn.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální
náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nejprve
bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky, naplňují
dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní
podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §
265i odst. 3 tr. ř.
Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat tehdy,
jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Dovolatel tento dovolací důvod uplatnil v rámci dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Při uplatnění tohoto dovolacího
důvodu namítá, že mu bylo upřeno právo na obhajobu, neboť jeho obhájce se
nezúčastnil výslechu spoluobviněného J. F. V konkrétnosti namítá, že se nemohl
zúčastnit předmětného výslechu, neboť tento výslech kolidoval se soudním
jednáním, ke kterému byl obeslán a přesto, že požádal policejní orgán o
odložení výslechu na jiný termín, nebyl výslech odložen.
Ze skutkových zjištění učiněných jak nalézacím tak rovněž odvolacím soudem
vyplývá několik skutečností. Obhájce JUDr. K. byl o datu konání pokračování
výslechu spoluobviněného J. F., který byl naplánován na den 24. 6. 2005 na
8.00 hod. vyrozuměn policejním orgánem dne 16. 6. 2005. Podle záznamu faxového
přístroje bylo vyrozumění zasláno v 11.15 hod. Na toto vyrozumění reagoval
obhájce žádostí o odročení úkonu z důvodu kolize se soudním jednáním. Policejní
orgán této žádosti nevyhověl a dne 20. 6. 2005 v 9.55 hod. zaslal faxem obhájci
sdělení, že na datu výslechu trvá. Přitom poznamenal, že se jedná již o druhé
pokračování výslechu spoluobviněného, kdy prvého se obhájce nezúčastnil.
Je zřejmé, že obhájce byl o datu konání vyrozuměn s dostatečným časovým
předstihem a totéž platí i o vyrozumění o tom, že policejní orgán na výslechu
trvá. Obhájce obviněného JUDr. K. měl tedy dostatek času k tomu, aby s ohledem
na uplatněnou kolizi se soudním jednáním udělil zmocnění pro daný úkon jinému
advokátu, jak předpokládá § 26 zákona o advokacii, popř. advokátnímu
koncipientu v souladu s usnesením představenstva České advokátní komory č.
6/1998 Věstníku. Přitom zákon nijak advokáta ve výběru substituta neomezuje a
zejména neukládá, že by jím musel být nutně advokát, s nímž obhájce, který se
nemůže dostavit, spolupracuje některou z forem předpokládaných zákonem o
advokacii. Tudíž jím nemusela být advokátka JUDr. K. S., která v dané době
sdílela s JUDr. K. stejné sídlo či Mgr. P. B., která v dané době byla advokátní
koncipientkou JUDr. K. V důsledku toho není důležité, zda byly jak JUDr. S.
tak Mgr. B. pracovně zaneprázdněny, v důsledku čehož se ani ony nemohly k
danému policejnímu výslechu dostavit. V dané věci rovněž není bez významu, že
jak je zaznamenáno na č. l. 407 v protokolu o výslechu spoluobviněného J. F. ze
dne 10. 6. 2005, k tomuto výslechu se JUDr. K. nedostavil. Přitom výslech
konaný dne 24. 6. 2005 byl pokračováním ve výslechu spoluobviněného J. F. Po
tomto výslechu následovala prověrka výpovědi a k této se obhájce JUDr. K.
rovněž nedostavil. Aniž by Nejvyšší soud memoroval již státním zástupcem
zmíněný nález Ústavního soudu ze dne č. 87/1996 Sb. nálezů, připomíná v této
souvislosti jeho závěry.
Přestože JUDr. K. měl nařízeno na stejný den soudní jednání u Vrchního soudu v
Praze, mohl pro daný výslech zajistit poskytnutí právní pomoci ve smyslu § 26
zákona o advokacii svým zástupcem, pokud tak neučinil, nelze z toho činit
odpovědným policejní orgán. Vznesenou námitku tudíž Nevyšší soud hodnotí jako
neopodstatněnou.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů
ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4.
2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený
v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou
výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo
tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí
(tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či
doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy
pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech
zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu.
Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje
zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To
pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch
dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán
vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména
odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený
skutek není žádným trestným činem).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak z obsahu podaného mimořádného
opravného prostředku zřejmé, že dovolatelem namítané vady k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací
důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku,
jeho dovolací námitky, jež jsou výše uváděny, směřují primárně do oblasti
skutkových zjištění.
Své námitky vyslovuje vůči více skutečnostem posuzovaným jak v nalézacím tak v
odvolacím řízení. Jedná se o námitky namítající nezohlednění oční vady a
psychické poruchy obviněného a dále námitky zpochybňující výpověď
spoluobviněného J. F. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného
dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi
zabývat. Toliko nad rámec dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že těmito
námitkami se již soudy nižší instance zabývaly, přičemž k nim v odůvodnění
zaujaly svá stanoviska a Nejvyšší soud považuje argumentaci použitou v
odůvodnění za přiléhavou a považuje ji za nadbytečné opakovat. Nelze přitom
přehlédnout skutečnost, že dovolatel zaměňuje dovolání za druhé odvolání, kdy
doslovně kopíruje téměř celý obsah dříve podaného odvolání (viz č. l. 1244 a
násl.) a tytéž námitky, které uplatňoval coby relevantní důvody k odvolání
uplatňuje nyní znovu u dovolacího soudu a tvrdí, že naplňují dovolací důvody
podle § 265b. Pro úplnost možno dodat, že se nejedná ani o případ, kdy jsou
právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními
anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí
nevyplývají, a kdy je nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu
s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 90 Ústavy (viz
usnesení Ústavního soudu ze dne 3. února 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04).
Nutno konstatovat, že dovolatel zde nepředkládá žádnou relevantní námitku
směřující proti vadné právní kvalifikaci soudy zjištěných činů obviněného.
Dovolatel vůči rozhodnutím soudů obou stupňů fakticky namítá pouze nesprávné
zjištění skutkového stavu věci, k němuž údajně došlo v důsledku vadného
dokazování a neobjektivního vyhodnocení provedených důkazů.
V rámci námitek podřazovaných dovolatelem k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. dovolatel k uloženému trestu rovněž namítá, že soud porušil
ustanovení § 31 a násl. tr. zák. neboť pominul, že obviněný jednal ve stavu
zmenšené příčetnosti, dále to, že na straně pachatele byly polehčující
okolnosti, naopak přičetl obviněnému jako přitěžující okolnosti, takové
skutečnosti, které mu nebylo možno přičítat. Ani tyto námitky nelze považovat
za dovolací důvod v smyslu ustanovení § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze výrok o trestu napadat pouze, byl-li
obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Výrok o trestu však zjevně vadami v daném
ustanovení vymezenými netrpí. Obviněnému byl uložen takový druh a výměra
trestu, které s ohledem na obviněným spáchané trestné činy trestní zákon
připouští. Použité námitky obviněného, tak nelze považovat za dovolací důvod ve
smyslu ustanovení § 265b tr. ř. Možno navíc poukázat na to, že námitky zde
uplatňované již byly předmětem přezkumu v odvolacím řízení (viz č. l. 1296 a
násl.) a duševní porucha obviněného byla zohledněna snížením trestu odnětí
svobody pod dolní hranici zákonné sazby (viz § 140 odst. 2 tr. zák.).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je naplněn, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
S poukazem na tento dovolací důvod dovolatel tvrdí, že výrok krajského soudu
obsahující popis skutku, který měl být dovolatelem spáchán, je neúplný,
nepřesný a značná část popisu skutku chybí, neboť skutkové jednání pod bodem b)
je popsáno tak, že z něj nelze dovodit místo čas a způsob jednání pachatele a
chybí souvislost se skutkem pod bodem a). Popis skutkového jednání pod bodem
a) obsahuje v podstatě dvě odlišná skutková jednání a to jednak výrobu padělků
a podruhé udávání padělků. Dovolatel je právního názoru, že chybí výrok, že
pachatel padělané nebo pozměněné peníze udal jako pravé.
Výrok prvoinstačního rozsudku je členěn tak, že číslicí I. je označena část
vztahující se k obviněnému P. K., v níž byl za tam popsané jednání uznán
vinným, číslicí II. část jednání vztahující se k spoluobviněnému J. F., za níž
byl uznán vinným a číslicí III. je pak označena ta část jednání spoluobviněného
J. F., v níž byl obžaloby zproštěn. Jednání obviněného K. (tj. část I.) je pak
z hlediska systematického členěno do dvou oddílů – do oddílu 1, v němž je
vymezeno jednání, jímž obviněný K. naplnil skutkovou podstatu trestného činu
padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. a do
oddílu 2, v němž je vymezeno jednání, jímž obviněný K. naplnil skutkovou
podstatu trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176
odst. 1 alinea druhá tr. zák. Oddíl 1 je tvořen dvěma na sebe navazujícími body
pod písmeny a) a b).
Pokud dovolatel vyslovuje výše uvedené námitky, evidentně pomíjí tuto
trojúrovňovou strukturu popisu skutku v rozhodnutí. Když jednání pachatele
označuje pouze: „pod bodem a)“ a „pod bodem b)“, dopouští se tak podstatného
zkreslení. Vytváří zavádějící dojem samostatných skutků. Ve skutečnosti tomu
tak není. Nejedná se o skutek pod bodem a) a o skutek pod bodem b), nýbrž o
skutek I/1a),b). Jinak řečeno, dané body tvoří jeden celek v systematickém
řazení v oddílu 1 části I., a nelze je posuzovat vytrženě z celku, jak činí
dovolatel.
Z hlediska nastíněného členění pak byl obviněný P. K. uznán vinným trestným
činem podle § 140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za jednání ad I./1a),b) a
trestným činem podle § 176 odst. 1 alinea druhá tr. zák. za jednání popsané ad
I./2 rozhodnutí. Spoluobviněný J. F. byl uznán vinným trestným činem podle §
140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. za jednání v části II. a zproštěn obžaloby
byl za jednání v části III. rozhodnutí.
Použitý způsob členění považuje Nejvyšší soud za logický a v souladu se
zákonem. Spáchaná trestná činnost je zde přehledně popsána bez zbytečného
opakování a řetězení textu. Pokud dovolatel namítá neúplnost a absenci části
popisu skutku, tak tyto námitky neodpovídají realitě. Veškeré relevantní
skutečnosti pro identifikaci zákonných znaků trestných činů, jimiž byl
dovolatel shledán vinným, jsou v popisu ad I./1a),b) a I./2 obsaženy.
Jestliže se dovolatel domnívá, že chybí výrok, že pachatel padělané nebo
pozměněné peníze udal jako pravé, je třeba připomenout, že byl ad I/1a),b)
odsouzen za trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr.
zák. alinea prvá, kterou naplní ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu
udat je jako pravé. Dovolatel čin dokonal již samotným vyhotovením padělaných
peněz (s úmyslem je uvést do peněžního oběhu), bez ohledu na to, zda tak ve
skutečnosti učinil. Vzhledem k tomu hodnotí Nejvyšší soud zde uplatněné námitky
jako neopodstatněné.
Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence
vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst.
2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky
stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací
důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného
opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena
přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný
opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý z
dovolacích důvodů (druhá alternativa).
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu není naplněna, neboť
tento dovolací důvod dopadá pouze na situace, kdy odvolací soud rozhodl bez
věcného přezkoumání tj. na situace, kdy odvolací soud rozhoduje o podaném
odvolání podle § 253 tr. ř. (v případě stížnosti viz též § 148 tr. ř.). V
posuzované věci však bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle § 256 tr. ř.
Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu je naplněna v situaci, kdy napadené
rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně a procesně
právními vadami předpokládanými v dovolacích důvodech podle § 265b odst. 1
písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel ve svém podání uplatnil v rámci tohoto
dovolacího důvodu alternativy druhé dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
c) tr. ř., a v návaznosti na předchozí obsah dovolání dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř.
Ve výše uvedených souvislostech a s odkazem na již podaný výklad k daným
dovolacím důvodům ve vztahu ke všem bodům prvostupňového rozhodnutí, možno
učinit následný souhrn. Námitka ohledně porušení práva na obhajobu způsobeného
nepřítomností obhájce u úkonu uplatňovaná k dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. c) tr. ř. nebyla shledána opodstatněnou. Většinu námitek podaným
k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřoval dovolatel k
hodnocení provedeného dokazování a revizi skutkového stavu. Námitky
předkládané k uloženému trestu nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm g) tr. ř. k němuž byly předloženy ani dovolací důvod jiný. Námitky podané
k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm k) tr. ř. směřující proti popisu
skutku a dále tvrdící, že chybí výrok o udání pěněz jako pravých byly rovněž
shledány jako neopodstatněné. Ve světle těchto závěrů je příhodné znovu
připomenout, že dovolaní je opravným prostředkem mimořádným sloužícím k nápravě
výslovně vyčtených procesních a hmotně právních vad, nikoli k přezkumu
rozhodnutí ve třetí soudní instanci. V celém textově rozsáhlém dovolání tak
nebylo shledáno ničeho, čím by byl naplněn některý z daných dovolacích důvodů a
nelze tak shledat ani naplnění dovolacího důvodu podle alternativy druhé § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř.
Lze tak uzavřít, že soudy se ve smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 2
odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro
rozhodnutí a Nejvyšší soud tak podané dovolání shledal zjevně neopodstatněným,
neboť část námitek nebyla podřaditelná pod uplatněné dovolací důvody a část
jich nebyla opodstatněná. Většina dovolatelem uplatněných námitek již byla
řešena soudy v řízení předcházejícím, část z nich již byla identicky uplatněna
v odvolání, proto v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje rovněž na odůvodnění
předmětných rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o
dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo
proto dovolání obviněného P. K. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto
rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c