4 Tdo 1352/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19.
prosince 2007 o dovolání obviněného P. Š., proti rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 10 To 178/2007, v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 713/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného P. Š.
o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 2 T 713/2006,
byl obviněný P. Š. uznán vinným trestným činem podplácení podle § 161 odst. 1,
odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 5. 6. 2006
kolem 20.30 hodin v H. před objektem, po oficiálním uveřejnění výsledků voleb
do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, které se uskutečnily ve dnech 2. a 3. 6.
2006 a tedy v době, kdy již byly známy konkrétní počty poslaneckých mandátů
jednotlivých politických stran, nabídl nově zvolenému poslanci Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR P. P., jenž byl zvolen za Českou stranu sociálně
demokratickou, finanční odměnu ve výši 5 000 000,- Kč, za to, že P. P.
přestoupí z České strany sociálně demokratické do Strany Zelených, když na
nadcházející schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR měl P. P. složit slib
poslance za Českou stranu sociálně demokratickou; přijetí částky 5 000 000,- Kč
bylo P. P. bezprostředně odmítnuto, pokud by však nabídnutou odměnu přijal,
výše uvedená změna jeho stranické příslušnosti by mohla zásadně ovlivnit
rozložení politického zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a fakticky
tak výsledky jejího budoucího rozhodování, což by ve svých důsledcích vedlo k
popření příslušných ustanovení Ústavy ČR a to konkr. zejména článek 2 odst.1 a
článek 5.
Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání. O něm rozhodl dne 23. 8. 2007
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem sp. zn. 2 T 713/2006 tak, že odvoláním
napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a
podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově uznal obviněného P. Š. vinným trestným činem
podplácení podle § 161 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož se
dopustil tím, že dne 5. 6. 2006 kolem 20.30 hod v H. před objektem poté, co
byl P. P., ve volbách konaných ve dnech 2. a 3. června 2006 zvolen poslancem
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a tedy v době, kdy již byly známy výsledky
těchto voleb včetně konkrétních počtů poslaneckých mandátů jednotlivých
politických stran, v úmyslu zásadně ovlivnit rozložení politického zastoupení v
Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a fakticky tak výsledky jejího budoucího
rozhodování, nabídl P. P., jenž byl zvolen za Českou stranu sociálně
demokratickou, finanční odměnu ve výši 5 milionů Kč za to, že P. P. přestoupí z
České strany sociálně demokratické do Strany Zelených.
Za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 8 měsíců s podmíněným
odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. Š. prostřednictvím
svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel vyjádřil názor,
že skutek popsaný v rozsudku odvolacího soudu není trestným činem. Za součást
popsaného skutku totiž nelze považovat právně nezdůvodnitelné domněnky o tom,
že přijetím odměny a změnou stranické příslušnosti by došlo k zásadnímu
ovlivnění rozložení politického zastoupení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
a fakticky tak výsledků jejího budoucího hlasování. Tyto domněnky jsou v
rozporu s obsahem poslaneckého slibu a s Čl. 26 Ústavy ČR, který stanoví, že
poslanci vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou
vázáni žádnými příkazy. Ústavně právní předpisy neznají žádnou odpovědnost nebo
podřízenost poslance vůči politické straně a poslaneckému klubu. Dále
zdůraznil, že ústavně právní předpisy se případem vystoupení poslance z jeho
volební strany či přestoupením do jiné strany nezabývají. Za současné platné
právní úpravy nelze dojít k závěru, že přestup poslance do jiné politické
strany je věcí obecného zájmu. Takovou událost lze hodnotit pouze jako
vyjádření osobního postoje poslance.
Trestní zákon přesně nevymezuje pojem obstarání věcí obecného zájmu. V
právnické literatuře je tento pojem vysvětlován tak, že se jedná o činnost při
plnění úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost
nebo určitá sociální skupina. Dovolatel je toho názoru, že přestup poslance
takovou činností není a nelze z něho vyvodit, že poslanec bude zaujímat
jiné postoje, než se kterými se prezentoval v předvolební kampani před voliči.
V závěru dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu
projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k
dovolání obviněného uvedla, že dovolacími námitkami, které obviněný v
mimořádném opravném prostředku uplatnil, jmenovaný dovolací důvod naplnil
právně relevantní námitkou, za kterou je třeba považovat výhrady, jimiž
obviněný vytýká nedostatky ve vztahu k použité právní kvalifikaci proto, že
nebyly naplněny všechny zákonem předpokládané znaky skutkové podstaty trestného
činu podplácení podle § 161 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., především pak
zpochybňuje naplnění znaku „v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu“. S
ohledem na skutečnost, že dovolací námitky obviněného se do značné míry kryly s
jeho odvolacími námitkami, vyslovuje, že problematikou, zda výkon funkce
poslance je obstaráním věcí obecného zájmu, se zabýval již soud odvolací.
Státní zástupkyně doplňuje, že pokud by se obviněný snažil přesvědčovat
poslance P. P. k přestupu do jiné politické strany, než za kterou kandidoval,
nebylo by uvedené jednání trestné, a to za situace, kdyby přesvědčoval silou
věcných argumentů. V daném případě však věcné argumenty byly nahrazeny
korupčním jednáním, kdy byl nabízen úplatek, tedy neoprávněná výhoda, na kterou
není právní nárok. Podle Čl. 5 Ústavy je politický systém České republiky
založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran
respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako
prostředek k prosazování svých zájmů. Je-li zmiňována volná soutěž politických
stran, tak nepochybně musí existovat i dobré mravy této soutěže. V souladu s
dobrými mravy pak bezpochyby nemůže být takové chování, kdy neoprávněnost
výhody pramení z toho, že tato výhoda byla získána jinak než odpovídá
normálnímu postupu, přičemž normálním postupem je chování souladné s celkovými
soutěžními mravy. V daném případě jednoznačně došlo k porušení dobrých mravů
volné soutěže politických stran, neboť byl nabídnut úplatek za účelem přestupu
poslance k jiné politické straně, což bezpochyby lze pojmenovat za jednání
korupční, jehož znakem je zavrženíhodnost a nemravnost. V rozporu s dobrými
mravy volné politické soutěže je bezpochyby nabídka plnění za to, že politicky
činná osoba učiní politické rozhodnutí, které by bez tohoto plnění neučinila.
Tím by totiž narušila odůvodněné očekávání voličů a narušila tak veřejný zájem
na tom, aby se jednalo o skutečně volnou soutěž politických stran. Z toho
jednoznačně vyplývá, že jednání obviněného je nejen korupční, ale i trestné, a
to ve smyslu ustanovení § 161 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák.
Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl jako
zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální
náležitosti, dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nejprve
bylo nutno posoudit otázku, zda v dovolání uváděné námitky naplňují dovolatelem
uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů
ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4.
2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03).
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku meritorně namítá, že skutek za
nějž byl odsouzen není trestným činem podplácení, neboť zde chybí znak, že
úplatek musí být nabídnut jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného
zájmu. Současně vyjadřuje názor, že přestup poslance do jiné politické strany
nelze pokládat za věc obecného zájmu.
Nejvyšší soud se nehodlá zabývat abstraktními úvahami týkajícími se případného
přestupu imaginárního poslance zvoleného do Poslanecké sněmovny na kandidátní
listině jedné politické strany do jiné politické strany. Jeho úkolem je s
ohledem na obsah podaného dovolání z hmotněprávního hlediska posoudit, zda
jednání obviněného bylo trestným činem, kterým byl uznán vinným napadeným
rozsudkem odvolacího soudu.
Z důkazů provedených v předchozím řízení vyplývají tyto skutečnosti. Obviněný
nabídl úplatek poslanci zvolenému za Českou stranu sociálně demokratickou za
podmínky, že přestoupí do jiné politické strany, konkrétně Strany Zelených a to
v době, kdy již bylo známo rozdělení mandátů mezi jednotlivé politické strany
účastnící se voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volbách
konaných ve dnech 2. a 3. června 2006 a také to, že dané volby vyústily ve
volební pat.
Čl. 5 Ústavy České republiky stanoví, že její politický systém je založen na
volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a
odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky‚ (dále jen též
„Poslanecká sněmovna“) je zákonem č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu
České republiky, v platném znění, stanoven volební systém poměrného zastoupení.
Podle § 31 daného zákona mohou kandidátní listiny podávat registrované
politické strany a politická hnutí, jejichž činnost nebyla pozastavena a jejich
koalice. Kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině. V tomto
volebním systému je jedním z jeho rysů to, že volič nerozhoduje o zvolení
konkrétního kandidáta, tj. nehlasuje samostatně pro jednoho kandidáta, nýbrž
vybírá kandidátní listinu politického subjektu, obsahující souhrnně jména všech
kandidujících za příslušnou stranu, hnutí (popř. koalici ) v daném volebním
obvodu. Mandáty jsou pak rozdělovány mezi jednotlivé kandidátní listiny podle
počtu získaných hlasů. Poslanec tedy není volen samostatně jako osoba, nýbrž v
rámci kandidátní listiny určité politické strany, a tudíž jako představitel
určitého touto stranou prezentovaného programu.
Politické strany v pluralitně demokratickém systému působí mj. jako mezičlánek
mezi voliči, tj. nositeli volebního práva a státem, čímž fakticky zabezpečují
účast občanů na výkonu státní moci. Na základě výsledků voleb jsou pak z takto
zvolených zástupců vytvářeny zákonodárné resp. normotvorné, ale i jiné orgány
státu, přičemž jejich složení se odvíjí od volebního výsledku toho kterého
kandidujícího subjektu.
Podle Čl. 22 Listiny základních práv a svobod musí zákonná úprava všech
politických práv a svobod a její výklad a používání umožňovat a ochraňovat
svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Se zřetelem na
uvedené je pak nutno vykládat i ustanovení § 161 odst. 1 tr. zák., podle něhož
se trestného činu podplácení dopustí ten, kdo jinému v souvislosti s obstaráním
věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek.
Obstarávání věcí obecného zájmu vymezuje právní praxe jako obstarávání všech
úkolů, na jejichž plnění má zájem celá společnost nebo alespoň větší skupina
občanů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR 11 Tz 25/86 z 24. 6. 1986, publ.
pod č. 32/1987 SbRt.). Zájem na dodržení pravidel volné soutěže politických
stran a tím i na respektování výsledků voleb bezpochyby věcí obecného zájmu je
a to za všech okolností. V opačném případě by výsledky hlasování voličů
postrádaly význam, mandáty získané ve volbách by se staly předmětem obchodu
ovládaného nikoli volnou soutěží politických stran respektujících základní
demokratické principy, ale zákulisní poptávkou po mandátech.
Vzhledem ke známému patovému výsledku voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006
je naprosto zřejmé, že přestup P. P., zvoleného poslancem za Českou stranu
sociálně demokratickou, do Strany Zelených, by znamenal změnu rozložení
politických sil v Poslanecké sněmovně a tím i faktickou změnu výsledků voleb.
Snaha o dosažení takového povolebního přestupu zvoleného poslance, v
konkrétním případě umocněná korupčním jednáním dovolatele popsaného ve skutkové
větě odsuzujícího rozhodnutí, byla jednak nepřípustným zasahováním do volné
soutěže politických stran respektujících základní demokratické principy a
zároveň jednáním, které je v rozporu s trestním zákonem.
Stanovisko dovolatele, že jeho jednáním nedošlo k dotčení obecného zájmu, jak
má na mysli ustanovení § 161 odst. 1 tr. zák., je třeba kategoricky odmítnout.
Pokud by totiž jeho jednání popsané ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku
nesměřovalo ke změně povolebního rozložení politických sil v Poslanecké
sněmovně a tedy logicky i k ovlivnění jejího budoucího rozhodování, postrádalo
by jakéhokoli smyslu. Tvrzení dovolatele, že přestoupení poslance do jiné
politické strany nemá nic společného s jeho případným hlasováním a odvolávání
se v této souvislosti na obsah poslaneckého slibu, je poněkud zavádějící. Lze
předpokládat, že každý poslanec zvolený za jakoukoli politickou stranu vykonává
svůj mandát osobně, v souladu se svým slibem, přičemž není vázán žádnými
příkazy ( viz Čl. 26 Ústavy České republiky ) a přesto v naprosté většině tito
poslanci hlasují podle toho, kterou stranu v Poslanecké sněmovně reprezentují.
Úvaha, zda tak činí pouze z vlastního přesvědčení a rozhodnutí jde nad rámec
tohoto usnesení Nejvyššího soudu.
Je tedy možno konstatovat, že právní posouzení jednání obviněného, jak je
obsaženo ve výroku o vině, ale i ostatní závěry vyslovené v napadeném
rozhodnutí odvolacího soudu jsou v souladu se zákonem, přičemž Nejvyšší soud
považuje za nadbytečné, aby ve svém rozhodnutí opakoval správné argumenty
vyplývající z odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů a proto na ně jako na
věcně správné poukazuje.
Z těchto důvodů pak Nejvyšší soud shledal podané dovolání zjevně
neopodstatněným.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde – li o
dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona tudíž
bylo dovolání obviněného P. Š. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto rozhodnutí
učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravnýprostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c