4 Tdo 1386/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19.
prosince 2007 dovolání obviněného R. P., proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 55 To 338/2006, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn.
2 T 40/2006, a rozhodl t a k t o :
Dovolání R. P. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 2 T 40/2006,
byl obviněný R. P. uznán vinným
-trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona za jednání popsané pod body 1. a),
b), c) výroku rozsudku,
-trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zákona za jednání
popsané pod body 2. a), b), c), d) výroku rozsudku,
-trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona za
jednání popsané pod bodem 2. c) výroku rozsudku.
Za tyto trestné činy byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 41 odst. 1
tr. zákona § 35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu
odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr.
zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na
náhradě škody poškozenému Č. B., čásku 9.750,- Kč.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný R.
P.
1.
a)dne 22. 12. 2005 okolo 21.00 hod. ve V. – O. ve vchodové části domu napadl I.
C., tak, že jej zezadu uhodil nezjištěným tupým předmětem do týlní krajiny
hlavy a způsobil mu tak tržnězhmožděnou ránu hvězdicovitého tvaru o délce 10 cm
zasahující do podkoží a otřes mozku, a poté, co jmenovaný upadl a způsobil si
tak i pohmoždění a plošnou oděrku v krajině levého kloubu loketního, mu z
kapsy košile odcizil peněženku s hotovostí 100,- Kč a osobními doklady, čímž
jmenovanému způsobil škodu ve výši nejméně 250,- Kč, když léčení výše popsaných
zranění si vyžádalo dobu okolo čtyř týdnů,
b)dne 20. 1. 2006 okolo 14.10 hod. ve V. si v budově Č. p., s. p., v ulici M.
vytipoval Ing. S. K., který si zde do peněženky uložil důchod ve výši 11.014,-
Kč, a tohoto pak sledoval až do administrativní budovy na D. n., kde s ním
nastoupil do výtahu a po jeho rozjetí napadl poškozeného tak, že jej uchopil za
oděv, částečně mu rozepnul poutka a zip kabátu, a opakovaně se mu snažil
násilím vytáhnout z vnitřní kapsy peněženku s výše uvedenou hotovostí, což se
mu pro aktivní odpor poškozeného, jenž se snažil překonat úderem do tváře,
nepodařilo, takže po zastavení výtahu svého jednání zanechal a z budovy uprchl,
c)dne 20. 1. 2006 okolo 22.40 hod. v J., okr. V., poté, co po odchodu z
restaurace potkal E. Ž., šel s ním až k domu, kde se mu snažil vytrhnout z ruky
jeho koženou tašku, a přestože se poškozený bránil a volal o pomoc, ve svém
jednání pokračoval i na zemi, kam oba upadli, přičemž když se mu nakonec
podařilo tašku vytrhnout, z místa uprchl a poškozenému E. Ž. tak způsobil
odcizením tašky, obsahující mobilní telefon zn. Nokia 5110, peněženku s
hotovostí nejméně 350,- Kč, rukavice, dioptrické brýle a různé doklady a věci
osobní potřeby, škodu ve výši nejméně 1.605,- Kč,
když obviněný R. P. tak jednal přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve
Vsetíně ze dne 22. 4. 2002 pod sp. zn. 1 T 39/2002 ve spojení s rozsudkem
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2002 pod sp. zn. 7 To 266/2002
potrestán pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona souhrnným
trestem odnětí svobody v trvání 2 let a 10 měsíců nepodmíněně, z jehož výkonu
byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 7. 2003
pod sp. zn. Pp 128/2003, přičemž mu byla stanovena zkušební doba podmíněného
propuštění v trvání 3 let a 6 měsíců,
2.
a)dne 22. 12. 2005 okolo 19.00 hod. ve V. v ulici T. v domě využil nepozornosti
J. H., a v nestřežené chvíli jí z kapes kabátu odcizil peněženku s hotovostí
300,- Kč a načatý balíček cigaret se zapalovačem, čímž jmenované způsobil
celkovou škodu ve výši 486,- Kč,
b)dne 23. 12. 2005 okolo 22.00 hod. ve V. – O. pravděpodobně před domem využil
podnapilosti V. Ž., a z kapsy mu odcizil peněženku s částkou 1.500,- Kč a
osobními doklady, čímž jmenovanému způsobil škodu nejméně ve výši 1.500,- Kč,
c)dne 23. 12. 2005 okolo 21.30 hod. ve V. v ulici T. využil situace, kdy A. K.,
odemykal vchod domu, přistoupil k němu a nečekaně mu z vnitřní strany bundy
vytáhl peněženku s finanční hotovostí 1.000,- Kč, platební kartou VISA
Electron, vystavenou na jméno poškozeného Č., a. s., 10 kusů jídelních kuponů v
hodnotě po 40,- Kč, osobními doklady a kartou Č. V., a. s., s kreditem 150,-
Kč, čímž A. K. způsobil škodu v celkové výši nejméně 1.550,- Kč,
d)dne 13. 1. 2006 okolo 10.30 hod. ve V. si v budově Č. p., s. p. v ulici M.
vytipoval Č. B., který si zde do peněženky uložil důchod ve výši 9.750,- Kč, a
tohoto pak sledoval až před dům v ulici J., kde se nabídl, že mu otevře
vchodové dveře, přičemž poté, co mu vracel klíče do vnitřní kapsy saka, odcizil
odtud shora zmíněnou částku, čímž Č. B. způsobil škodu ve výši 9.750,- Kč,
když odcizením věcí, popsaných pod body 2. a), b), c), d) obžaloby způsobil na
cizím majetku škodu v celkové výši 13.286,- Kč.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal
obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 26. 7.
2006 Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci. Ten svým rozsudkem sp. zn. 55
To 338/2006 napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu dle § 258 odst. 1 písm.
d), odst. 2 tr. řádu, a dle § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného nově odsoudil dle
§ 234 odst. 1 tr. zákona, za použití § 42 odst. 2 tr. zákona a § 35 odst. 1
tr. zákona, k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků,
k jehož výkonu jej podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařadil do věznice s
ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Obviněný R. P. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě, jež je stanovena §
265e tr. ř., dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v
Olomouci ze dne 26. 7. 2006 sp. zn. 55 To 338/2006, přičemž dle jeho názoru je
dán dovolací důvod dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť jde o
rozhodnutí vycházející z nesprávného právního posouzení věci a z jiného
nesprávně hmotně právního posouzení. Stejnou vadou je dle jeho názoru zatížen i
rozsudek soudu prvního stupně.
Podle názoru dovolatele soudy obou stupňů totiž při správném právním
vyhodnocení zjištěných a skutečně prokázaných skutečností vadně dospěly k
závěru, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu
loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona. V bodě 1a) výroku rozsudku chybí důkaz,
že by se vůči poškozenému I. C. dopustil jakéhokoliv násilí, a soudy obou
stupňů nehodnotily okolnost, že zjištěná poranění si mohl poškozený způsobit
sám.
Pokud jde o jednání, jež jsou popsána pod body 1b) a 1c) výroku rozsudku, pak
obviněný užití násilí nepopírá, avšak nešlo o násilí předvídané ustanovením §
234 odst. 1 tr. zákona, tedy předcházející úmyslnému zmocnění se cizí věci,
ale násilí následné, jehož užil až po odcizení věci, a proto měly být tyto
útoky kvalifikovány jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c) tr.
zákona.
Navrhl, aby rozsudek soudu druhého stupně byl z tohoto důvodu zrušen, a věc
tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství. Důvodnost námitek, jež byly obviněným uplatněny, neshledal, a
poukázal na postačující rozsah provedeného dokazování, správné vyhodnocení jeho
výsledků soudy obou stupňů, a přiléhavost užité právní kvalifikace činu pod
bodem 1a) – 1c) výroku rozsudku. S ohledem na tyto závěry považoval dovolání
obviněného za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl
obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze
považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je
zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§
265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že s výše uvedeným dovolacím důvodem je podané dovolání v
souladu pouze zčásti. V rozporu s tímto (jakož i kterýmkoliv jiným) zákonným
dovolacím důvodem nejsou ty námitky dovolatele, které svou povahou směřují vůči
samotným skutkovým zjištěním soudu, a to tak, že dovolatel brojí proti rozsahu
dokazování, resp. proti hodnocení provedených důkazů soudem v rámci zjišťování
skutkového stavu. Jelikož však dovolatel alespoň zčásti skutečně vznesl námitku
proti právnímu posouzení skutku, konkrétně proti právnímu posouzení zjištěného
znaku použití násilí z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu
loupeže podle § 234 tr. zákona ve srovnání se znaky skutkové podstaty trestného
činu krádeže podle § 247 tr. zákona, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejde v
celém rozsahu o dovolání, které by bylo podáno z jiných než v zákoně uvedených
důvodů, a že by tedy v tomto případě nebylo na místě dovolání odmítnout podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Na základě věcného posouzení však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky
dovolatele jsou zjevně neopodstatněné.
Jestliže dovolatel tvrdí, že provedeným dokazováním nebylo doloženo, že by se
dopustil násilí vůči poškozeným, pak takovou námitku nelze v řízení o dovolání
zohlednit již z toho důvodu, že dovolání memá povahu druhého odvolání a
dovolací soud tedy předchozí skutková zjištění nepřezkoumává a nepřehodnocuje,
nýbrž je povinen z nich vycházet.
Z údajů obsažených v trestním spisu je navíc zcela zjevné, že stejnou námitku
uplatnil obviněný již v rámci svého řádného opravného prostředku, přičemž soud
druhého stupně se s ní řádně vypořádal a v odůvodnění svého rozhodnutí, k němuž
Nejvyšší soud nepovažuje za nezbytné cokoli dodávat, také řádně
neopodstatněnost této námitky doložil.
Nejvyšší soud považuje za zcela nepřiléhavý odkaz dovolatele na ustanovení §
247 odst. 1 písm. c) tr. zákona, neboť takové právní posouzení neopovídá těm
skutkovým zjištěním, která soud ohledně předmětných jednání dovolatele učinil,
a z nichž je patrné, že zjištěné násilí v jednání obviněného bylo použito v
úmyslu zmocnit se cizí věci (a jednalo se tedy o naplnění znaku skutkové
podstaty dle § 234 odst. 1 tr. zákona), nikoli o pokus uchovat si věc násilím
nebo pohrůžkou bezprostředního násilí ve smyslu § 247 odst. 1 písm. c) tr.
zákona, tedy právní kvalifikace, jíž za případnou považuje dovolatel.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že – jak výše uvedeno –
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání je v té části, kde
je s ohledem na zákonné dovolací důvody relevantní a přezkoumatelné, zjevně
neopodstatněné, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že
se dovolání obviněného R. P. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 19. prosince 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná