4 Tdo 1395/2015-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16.
prosince 2015 dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch
obviněné H. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 207/2014, a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně
ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 3 T 207/2014.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí
na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Dne 16. 12. 2014 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v
Hodoníně u Okresního soudu v Hodoníně návrh na potrestání obviněné H. S. pro
skutek spočívající v tom, že
dne 4. 10. 2014 v době kolem 02:45 hodin nejméně po místních pozemních
komunikacích v obci V. n. M., okres H., po předchozím vědomém požití alkoholu a
pod jeho vlivem, řídila osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicie
Combi, přičemž nejprve na ulici N. m. v areálu v. n. Č. se vlivem požitého
alkoholu nevěnovala dostatečně řízení a levým předním rohem vozidla narazila do
zděné budovy Č. v místě hlavního vstupu, čímž jednak způsobila poškození levé
přední části vozidla a jednak drobné poškození omítky předmětné budovy, poté z
místa nehody odjela a pokračovala v jízdě po ulici R., L., až na silnici I.
třídy přes městskou část Z., kdy při jízdě kličkovala po komunikaci a
najížděla do protisměru, až byla v obci V. zastavena a kontrolována smíšenou
hlídkou Obvodního oddělení policie V. n. M. a Městské policie V. n. M., kdy
dechovou zkouškou přístrojem Dräger byla zjištěna hladina alkoholu v její krvi
ve 03:09 hodin ve výši 2,21 g/kg, ve 03:16 hodin ve výši 1,55 g/kg a ve 03:32
hodin ve výši 2,26 g/kg alkoholu v krvi.
Tento skutek byl právně kvalifikován jako přečin ohrožení pod vlivem návykové
látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku.
Samosoudce Okresního soudu v Hodoníně pak trestním příkazem ze dne 18.
12. 2014, sp. zn. 3 T 207/2014, uznal obviněnou vinnou shora popsaným skutkem
se stejnou právní kvalifikací. Za to byl obviněné podle § 274 odst. 2 tr.
zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl
podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně byl obviněné uložen podle § 73
odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech
druhů motorových vozidel na dobu třiceti měsíců. Součástí trestního příkazu
bylo také řádné poučení o možnosti podat proti němu odpor, a to do osmi dnů od
jeho doručení u téhož soudu.
Trestní příkaz Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 3 T
207/2014, byl obviněné doručen dne 22. 12. 2014 (pondělí). Posledním dnem k
podání odporu byl den 30. 12. 2014 (úterý).
Obviněná sice dne 30. 12. 2014 odpor proti trestnímu příkazu podala jako
zásilku k poštovní přepravě, avšak podání adresovala Okresnímu státnímu
zastupitelství v Hodoníně, kam byl doručen dne 31. 12. 2014. Příslušnému soudu
byl odpor postoupen teprve dne 5. 1. 2015, tedy až po uplynutí lhůty k jeho
podání.
Okresní soud v Hodoníně však považoval odpor za podaný včas a ve věci nařídil
hlavní líčení. Následně rozsudkem ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 3 T 207/2014,
uznal obviněnou vinnou shora uvedeným skutkem, v němž shledal shodný přečin a
uložil jí shodné tresty jako v trestním příkazu.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 3. 2015, sp. zn. 3
T 207/2014, podala obviněná odvolání, o kterém Krajský soud v Brně rozhodl
usnesením ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To 173/2015, tak, že podle § 257 odst.
1 písm. c) tr. řádu napadený rozsudek zrušil a trestní stíhání obviněné
zastavil.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 5 To
173/2015, podal nejvyšší státní zástupce jako osoba oprávněná, včas a za
splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí
dovolání v neprospěch obviněné H. S., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. f) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace namítl, že
sice souhlasí s názorem odvolacího soudu v tom, že obviněná nepodala odpor
proti shora specifikovanému trestnímu příkazu včas, proto nemělo být o
předmětné věci dále jednáno v hlavním líčení, nesouhlasí však s tím, že
odvolací soud učinil toto rozhodnutí podle § 257 odst. 1 tr. řádu a poté
trestní stíhání obviněné zastavil bez bližšího odůvodnění. Nejvyšší státní
zástupce má za to, že podmínky pro zastavení trestního stíhání nelze shledat
za pouhého užití § 257 odst. 1 tr. řádu. Tyto procesní podmínky by mohly být
nalezeny teprve v ustanovení nejkonkrétněji koncipovaném, a to v § 11 odst. 1
písm. f) tr. řádu. Překážka res iudicata je však důvodem k zastavení trestního
stíhání jen pokud vzešla z jiného (dřívějšího) trestního stíhání, nikoliv pokud
vzešla z trestního stíhání aktuálního. Z uvedených důvodů nemohly být naplněny
důvody podle soudem mlčky užitých ustanovení § 223 odst. 1 tr. řádu a § 11
odst. 1 písm. f) tr. řádu. Odvolací soud nesprávně dovodil překážku res
iudicata z předchozího rozhodnutí v téže trestní věci a nikoliv tedy z
předchozího stíhání obviněné. Tím nebyly splněny podmínky k zastavení trestního
stíhání podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu a tedy ani podle § 257 odst. 1
písm. c) tr. řádu.
Z uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce ve svém mimořádném opravném
prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst.
1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu dovoláním napadené
rozhodnutí zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí
obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Brně přikázal,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil
souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než
navrhovaného rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis
dovolání nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek
stanovených v § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněné H. S.
(doručeno dne 19. 10. 2015) i jejímu obhájci JUDr. Jaromíru Josefovi (doručeno
dne 17. 8. 2015).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu je naplněn tehdy, bylo-li
rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o
podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem odvolacího soudu i nejvyššího státního
zástupce v tom, že obviněná podala odpor proti trestnímu příkazu Okresního
soudu v Hodoníně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 3 T 207/2014, opožděně, proto
předmětný trestní příkaz nabyl právní moci dne 31. 12. 2014. Obviněná byla
řádně poučena, že případný odpor má adresovat Okresnímu soudu v Hodoníně. Pokud
činila své podání formou poštovní zásilky podle § 60 odst. 4 písm. a) tr. řádu,
jednoznačně byla rozhodujícím údajem adresa na obálce zásilky. Skutečnost, že
na samotném písemném podání uvedla adresu správnou, je z tohoto hlediska
irelevantní.
Podle konstantní soudní judikatury je třeba k zachování lhůty u podání, které
je podáno jako poštovní zásilka, aby bylo adresováno soudu, státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci
rozhodnout. Je-li adresováno jinému orgánu činnému v trestním řízení, nebo sice
správnému druhu orgánu, ale místně či věcně nepříslušnému, a v důsledku toho
dojde příslušnému orgánu opožděně (po lhůtě), není lhůta zachována, třebaže by
podání bylo doručeno nesprávnému druhu orgánu nebo věcně či místně
nepříslušnému orgánu včas (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156.
Komentář. 7. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 671 s.).
Odvolací soud proto postupoval správně, když zrušil rozsudek soudu prvního
stupně, avšak pochybil, pokud toto své rozhodnutí učinil podle § 257 odst. 1
písm. c) tr. řádu a trestní stíhání obviněné bez dalšího zastavil.
Podle ustanovení § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu odvolací soud napadený
rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení trestní stíhání zastaví,
shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení
trestního stíhání soudem prvního stupně (§ 223 odst. 1, 2 tr. řádu).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nijak blíže nezdůvodnil, na základě
jakých úvah dospěl k závěru, že jsou v posuzované věci splněny podmínky pro
zastavení trestního stíhání. Je třeba zdůraznit, že podmínky pro zastavení
trestního stíhání nelze shledat za pouhého užití § 257 odst. 1 písm. c) tr.
řádu, ale je třeba odkázat na konkrétní ustanovení, podle něhož se trestní
stíhání zastavuje.
Podle mínění nejvyššího státního zástupce odvolací soud patrně trestní stíhání
obviněné zastavil z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, tj. z
důvodu překážky res iudicata z předchozího rozhodnutí v téže trestní věci, čímž
však nemohlo dojít ke splnění podmínek pro zastavení trestního stíhání podle §
11 odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť citované ustanovení má na mysli pravomocný
rozsudek (trestní příkaz) vynesený v nějakém stíhání dřívějším, nikoliv ve
stíhání, v němž se o příslušné věci právě rozhoduje.
Shledal-li Krajský soud v Brně jako soud odvolací v předchozím řízení
podstatnou vadu, měl postupovat podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu a
rozsudek soudu prvního stupně zrušit (srov. rozhodnutí č. 64/1999 Sb. rozh.
tr.). Odvolací soud však tímto způsobem nepostupoval, čímž došlo k situaci, že
v předmětné věci pro stejný skutek existuje jak pravomocný odsuzující trestní
příkaz, tak i pravomocné usnesení o zastavení trestního stíhání, což je z
hlediska právní jistoty nepřípustné. Jedno trestní stíhání ohledně téhož skutku
nemůže být u téže osoby ukončeno dvěma různými způsoby.
Není tedy pochyb o tom, že soud druhého stupně své rozhodnutí zatížil vadami ve
smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že námitky nejvyššího státního zástupce byly z důvodů
výše rozvedených shledány právně relevantními, zrušil Nejvyšší soud dovoláním
napadené rozhodnutí podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu, stejně tak i rozsudek
Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 3. 2015. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu
zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a rozsudek
obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu. Tímto způsobem byl plně konvalidován shora konstatovaný protiprávní
stav.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že
vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2015
JUDr. Danuše
Novotná
předsedkyně senátu