U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5.
prosince 2011 dovolání obviněného V. P., proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 4 To 234/2010, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 3 T 27/2006, a
rozhodl t a k t o :
Dovolání obviněného V. P. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 3 T
27/2006, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle
§ 250b odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákona za jednání popsané pod body 1 – 4
výroku o vině, trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4
písm. b) tr. zákona za jednání popsané pod body 5 – 6 výroku o vině, trestným
činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona za jednání
popsané pod body 7 – 8 výroku o vině a trestným činem zpronevěry podle § 248
odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákona za jednání popsané pod bodem 9 výroku o
vině, kterých se dopustil tím, že
1)
dne 4. 6. 2004 v O. na D. náměstí v pobočce ČSOB Leasing, a.s. Praha jako
jednatel společnosti P., s.r.o. M. L. uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního
úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 1.230.820,- Kč, kdy tuto
částku měl použít na zakoupení vozidla Renault Magnum pro společnost ČSOB
Leasing, a.s. Praha, což neučinil, peníze neoprávněně použil na jiný účel a
způsobil tak společnosti ČSOB Leasing, a.s. Praha škodu ve výši 1.230.820,- Kč,
2)
dne 30. 6. 2004 v O. na D. náměstí v pobočce ČSOB Leasing a.s. Praha jako
jednatel společnosti P. s.r.o. M. L. prostřednictvím zmocněnce Ing. A. M.
uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru, na základě které mu byl
poskytnut úvěr ve výši 404.412,- Kč, kdy tuto částku měl použít na zakoupení
návěsu zn. SAMRO SR 334 DAP pro společnost ČSOB Leasing, a. s. Praha, což
neučinil, peníze neoprávněně použil na jiný účel a způsobil tak společnosti
ČSOB Leasing, a.s. Praha škodu ve výši 404.412,- Kč,
3) dne 30. 6. 2004 v O. na D. náměstí v pobočce ČSOB Leasing a.s. Praha, jako
jednatel společnosti P. s.r.o. M. L. prostřednictvím zmocněnce Ing. A. M.
uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěr, na základě které mu byl poskytnut
úvěr ve výši 1.285.200,- Kč, kdy tuto částku měl použít na zakoupení JCB
traktorového nakladače - rýpadla pro společnost ČSOB Leasing, a. s. Praha, což
neučinil, peníze neoprávněně použil na jiný účel a způsobil tak společnosti
ČSOB Leasing, a.s. Praha škodu ve výši 1.285.200,- Kč,
4)
dne 7. 7. 2004 v O. na D. náměstí v pobočce ČSOB Leasing a.s. Praha jako
jednatel společnosti P. s.r.o. M. L. prostřednictvím zmocněnce Ing. A. M.
uzavřel smlouvu o poskytnutí obchodního úvěru, na základě které mu byl
poskytnut úvěr ve výši 805.392,- Kč, kdy tuto částku měl použít na zakoupení
vozidla zn. Renault Magnum AE pro společnost ČSOB Leasing, a s. Praha, což
neučinil, peníze neoprávněně použil na jiný účel a způsobil tak společnosti
ČSOB Leasing, a.s. Praha škodu ve výši 805.392,- Kč,
5)
dne 18. 6. 2004 v O. na R. ulici v klientském centru eBanky, a.s. Praha jako
jednatel společnosti P., s.r.o. M. L. uzavřel smlouvu o kontokorentním úvěru
do maximální výše 1.000.000,- Kč, přičemž při uzavírání smlouvy předložil
nepravdivá přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti P., s.r.o. M.
L. za zdaňovací období roku 2002 a 2003, kdy v důsledku upravených výsledků
hospodaření této společnosti zvýšil bonitu společnosti P., s.r.o. M. L. a úvěr
tak byl ve výši 1.000.000,- Kč ke škodě eBanky, a.s. Praha poskytnut, přičemž
nebyl řádně splácen,
6)
dne 17. 9. 2004 v O. na R. ulici v klientském centru eBanky, a.s. Praha jako
jednatel společnosti P., s.r.o. M. L. uzavřel smlouvu o investičním úvěru,
přestože věděl, že při posuzování bonity společnosti P., s.r.o. M. L. byla
použita nepravdivá přiznání k dani z příjmů právnických osob společnosti P.,
s.r.o. M. L. za zdaňovací období roku 2002 a 2003 se zkresleným hospodářským
výsledkem společnosti P., s.r.o. M. L., které předložil bance již při
sjednávání smlouvy o kontokorentním úvěru dne 18. 6. 2004, a ke škodě eBanky,
a.s. Praha tak byl poskytnut úvěr ve výši 3.500.000,- Kč, který nebyl řádně
splácen,
7)
dne 26. 7. 2004 v O. jako jednatel společnosti P., s.r.o. M. L. se záměrem
vylákat finanční prostředky uzavřel prostřednictvím společnosti INTERLOG s.r.o.
O. se společností CB LAESING akciová společnost Č. B. smlouvu o finančním
leasingu na profinancování mycí linky Christall 1+ 1, kdy se jednalo o zpětný
leasing, přičemž záměrně nechal nadhodnotit cenu mycí linky, a vylákal tak ke
škodě společnosti CB Leasing akciová společnost Č. B. částku 437.258,- Kč, a
leasingové splátky řádně neplatil,
8)
dne 27. 7. 2004 v O. jako jednatel společnosti P., s.r.o. M. L. se záměrem
vylákat finanční prostředky uzavřel prostřednictvím společnosti INTERLOG s.r.o.
O. se společností CB LAESING akciová společnost Č. B. smlouvu o finančním
leasingu na profinancování sloupových zvedáků MCS 12000, kdy se jednalo o
zpětný leasing, přičemž záměrně nechal nadhodnotit cenu sloupových zvedáků, a
vylákal tak ke škodě společnosti CB Leasing akciová společnost Č. B. částku
505.144,- Kč a leasingové splátky řádně neplatil,
9)
od března 2003 do 11. 8. 2005 v M. L., okres O., nejprve jako jednatel
společnosti P., s.r.o. M. L. a poté jako osoba jednající za tuto společnost
odmítal vydat společnosti D.S.Leasing, a.s. B. její vozidlo zn. Renault Magnum
AE 430, které mu dne 25. 4. 2001 předala do opravy společnost ADS SVOBODA
s.r.o. V., která vozidla užívala na základě leasingové smlouvy ze dne 19. 11.
1999 uzavřené se společností D.S.Leasing, a.s. B., a způsobil tak této
společnosti škodu ve výši nejméně 676.200,- Kč.
Za uvedené trestné činy byl V. P. podle § 248 odst. 3, za použití § 35
odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm.
c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození ČSOB Leasing, a.s. Praha,
N. P., Československá obchodní banka, a.s. se sídlem P., N. P., CB LEASING
akciová společnost, se sídlem Č. B., 28.ř., D.S.Leasing a.s. se sídlem B., Ú.,
odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V zákonné osmidenní lhůtě podal obviněný proti rozsudku soudu prvního
stupně odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 4
To 234/2010, podané odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl jako
nedůvodné.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný V. P. ve lhůtě podle §
265e tr. řádu proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2011, sp.
zn. 4 To 234/2010, ve spojení s označeným rozsudkem Okresního soudu v Opavě,
dovolání, v němž napadl uvedená rozhodnutí v celém rozsahu s odkazem na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V obšírném odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku především
uvedl, že nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje ve zřejmé neochotě soudů
obou stupňů zabývat se ekonomickými aspekty jeho údajné trestné činnosti ve
všech souvislostech a že posouzení všech souvislostí musí ve svém důsledku
nutně znamenat absenci subjektivní stránky trestných činů, za které byl
odsouzen. Dále dovolatel namítl chyby v hmotně právním posouzení trestnosti
jednotlivých skutků a v nesprávném postupu při výpočtu výše škody, zejména u
skutku pod bodem 9) výroku o vině.
Namítl rovněž možnou podjatost soudkyně Okresního soudu v Opavě s
ohledem na její vztah k dřívějšímu obhájci obviněného, který nepoužil pro
obhajobu dovolatele všechny skutečnosti, které by mohly osvětlit údajnou
trestnou činnost obviněného, popřípadě by mohly být posouzeny jako polehčující
okolnosti.
Značná část odůvodnění dovolání obviněného obsahuje poukazy na četné
skutkové okolnosti k jednotlivým skutkům, jako např. k otázkám vlastnických
vztahů a jednatelství ve společnosti, problematickým vztahům se společností LGD
GAZY s.r.o., otázce výše škody ve srovnání s částkami v konkurzním řízení. Mimo
jiné obviněný vytkl neochotu již soudu prvního stupně zjistit skutečný stav
věcí spočívající v tom, že výslechy některých svědků byly provedeny mimo hlavní
líčení s odkazem na § 183 odst. 1 tr. řádu, kdy o takto provedených výsleších
nebyl informován právní zástupce obviněného a nemohl se výslechů zúčastnit, byť
dle názoru dovolatele nenastaly procesní okolnosti odůvodňující použití § 183
odst. 1 tr. řádu.
Dovolatel rovněž poukázal na skutečnost, že jeho obhajoba byla ztížena i tím,
že po odepření vstupu do pronajatého autosalonu neměl přístup ke svým dokladům.
Dovolatel zpochybnil právní kvalifikaci skutku jako úvěrového podvodu s
tím, že se nejednalo o úvěrové smlouvy, nýbrž o smluvní vztahy jiného
charakteru, přičemž soud se nevypořádal správně s právním posouzením této
skutečnosti.
Obsáhlou část odůvodnění dovolání je věnována otázce výše škody u
skutku popsaného pod bodem 9) výroku o vině, kde kromě zpochybnění výpočtu
samotné výše škody obviněný namítl, že ve skutečnosti žádná škoda nevznikla a
naopak DS Leasing, a.s. se snaží o získání bezdůvodného obohacení. V této
souvislosti také uvedl, že kromě nesprávného posouzení vzniku a oprávněnosti
tzv. retenčního práva nevzal soud v úvahu, že jde o klasickou obchodně právní
věc, kde z hlediska trestního řízení absentuje subjektivní stránka trestného
činu a že tato záležitost byla několikrát Policií ČR odložena s odůvodněním, že
nejde o trestný čin a že až "naléhání a ovlivňování vyšetřování toto zvrátilo"
a že "z průběhu celého řízení vyplývá maximální snaha soudu někomu pomoci při
likvidaci odsouzeného".
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby napadené rozhodnutí
(neupřesněno zda pouze rozhodnutí soudu odvolacího či soudů obou stupňů) bylo
zrušeno a věc vrácena "příslušné soudní instanci" (opět neupřesněno, o jakou
"instanci" se má jednat). Současně obviněný upozornil, že bude navrhovat
přikázání věci jinému soudu.
Z písemného sdělení státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství
učiněného v intencích ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyplývá, že
se Nejvyšší státní zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání,
nebude k němu věcně vyjadřovat. Současně vyjádřila výslovný souhlas s tím, aby
ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném
zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst.
2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání
napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž
byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a soudem druhého stupně byl
zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k
podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které
obviněný dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto
zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí a jemu
předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3 tr.
řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že
dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto
vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva,
nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod
není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací
soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda
skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj.
zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak
byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku
odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v
souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného
činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení
před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě
korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259
odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného
dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o
ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1
Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohlo dle zásad
bezprostřednosti a ústnosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený
rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by
zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by taxativně velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz
např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
V projednávaném případě dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod sice
namítal nesprávnou právní kvalifikaci činů, avšak učinil tak zcela výhradně s
primárním vlastním hodnocením důkazů a vytvořením vlastní konstrukce skutkového
stavu. V celém obsahu svého mimořádného opravného prostředku vznášel námitky
proti postupu při dokazování, hodnocení provedených důkazů a zejména uváděl
řadu skutkových okolností, které dle jeho názoru měly vzít soudy obou stupňů do
úvahy a na jejichž základě měly dospět k jiným skutkovým a v závislosti na tom
i právním závěrům.
Ačkoli dovolatel na několika místech svého mimořádného opravného prostředku
některé své námitky výslovně označil za námitky vůči právnímu posouzení (např.
otázku charakteru úvěrových smluv či posouzení retenčního oprávnění), jedná se
svým obsahem primárně o námitky proti samotným skutkovým zjištěním soudu a
teprve na podkladě zpochybnění skutkových závěrů soudu dovolatel namítá
nesprávnost právního posouzení. Touto cestou však dovolatel zjevně usiluje o
revizi právě skutkových závěrů soudu, na základě kterých by teprve mělo dojít i
k přehodnocení právního posouzení.
Znamená to, že dovolatel nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotně
právních důvodech předpokládaných v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, přestože je v dovolání formálně proklamoval, nýbrž výlučně na procesním
základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) se domáhal přehodnocení (revize) soudem
učiněných skutkových závěrů a prosazení vlastní skutkové verze celého případu.
Tuto procesní námitku pod shora uplatněný dovolací důvod podřadit nelze.
Zcela mimo rámec jakéhokoli posouzení v dovolacím řízení je námitka dovolatele
týkající se údajného osobního vztahu soudkyně Okresního soudu v Opavě s
dřívějším obhájcem obviněného a nedostatečné vedení obhajoby tímto obhájcem.
Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá
ani námitka týkající se výslechu některých svědků mimo hlavní líčení s odkazem
na § 183 odst. 1 tr. řádu. Tyto námitky by nebylo možno podřadit ani pod žádný
jiný ze zákonných dovolacích důvodů, pokud by byly v dovolání uplatněny.
V posuzovaném případě nekonstatuje Nejvyšší soud ani extrémní nesoulad
právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními, neboť soud prvního stupně ve
věci dovolatele založil svá skutková zjištění a z nich plynoucí právní závěry
na pečlivém rozboru provedených důkazů, přičemž toto hodnocení důkazů bylo
zcela v souladu s požadavky kladenými ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu. Okresní
soud také věnoval dostatečnou pozornost rozsahu provedeného dokazování, když o
zjištěném skutkovém stavu nevznikly pochybnosti a skýtal spolehlivý podklad pro
výrok o vině. Rozsudek soudu prvního stupně plně konvenuje zákonným požadavkům
stanoveným § 125 tr. řádu, když v sobě pojímá všechny rozhodné skutečnosti,
které měly být prokazovány, vyhodnoceny a konstatovány. Rovněž tak soud
druhého stupně v rámci odvolacího řízení ve věci dospěl k závěru, že nalézací
soud provedl dokazování v potřebném rozsahu tak, aby byl zjištěn skutkový stav
věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a tyto důkazy v souladu se zákonnými
požadavky také řádně vyhodnotil. V této souvislosti Nejvyšší soud konstatuje,
že odvolacími námitkami obviněného se krajský soud velmi podrobně zabýval a
ve svém rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, proč je nepokládá za právně
relevantní. Vzhledem k pregnantním právním závěrům, které ve věci odvolací soud
učinil, a s nimž se Nejvyšší soud pro jejich správnost plně ztotožňuje, je na
tyto závěry dovolacím soudem plně odkazováno. Ostatně dovolací námitky jsou ve
značné části opakováním námitek odvolacích.
Závěrem Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že z hlediska Ústavy
České republiky, jakož i z hlediska základních práv garantovaných Listinou
základních práv a svobod, případně mezinárodněprávních smluv, kterými je Česká
republika vázána, není nijak upraveno právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v
rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce
tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v
rovině obecného práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů,
jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení
nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není
dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 296/04, apod.)
Dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu na jedné straně povinen jednak
odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu,
přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů
odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném
případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody § 265b odst. 1 tr. řádu,
byť je na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno (srov. I. ÚS 412/02,
III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, III. ÚS 688/05).
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li
podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že
Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že podané dovolání nebylo
podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným
ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného V. P. odmítá, aniž by
napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kriterií uvedených v ustanovení §
265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o
odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 5. prosince
2011
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše
Novotná