4 Tdo 1416/2015-43
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2015 o
dovolání obviněného J. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6.
2015 sp. zn. 9 To 243/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ
pod sp. zn. 17 T 12/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
Okresní soud Praha-západ uznal obviněného J. Š. rozsudkem ze dne 13. 4. 2015
sp. zn. 17 T 12/2015 vinným z pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst.
1, odst. 3 tr. zákoníku (skutek I.), pokračujícího přečinu krádeže podle § 205
odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci
podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (skutek II.), přečinu zpronevěry podle § 206
odst. 1 tr. zákoníku (skutek III.) a pokračujícího zvlášť závažného zločinu
loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (skutek IV.), kterých se dopustil tím,
že
I.
1. dne 18. 4. 2014 ve V., okr. T., uzavřel dohodu s M. N. o koupi jejího
osobního automobilu tov. zn. Nissan 100NX, s tím, že jí dohodnutou kupní cenu
25.000 Kč uhradí ve třech splátkách a to do 30. 4. 2014 ve výši 5.000 Kč a dále
ve splátkách po 10.000 Kč do 15. 5. 2014 a do 15. 6. 2014, přičemž současně
vozidlo převzal a užíval, ačkoliv věděl, že pro své četné finanční závazky i
způsob života nebude schopen slíbené splátky uhradit a tyto také nezaplatil,
přičemž poškozené na opakované naléhání uhradil až v červnu roku 2014 částku
5.000 Kč a posléze přes opětovné upomínky další částku ve výši 3.000 Kč, avšak
vozidlo jí nakonec vrátil zničené po dopravní nehodě, takže měla další výlohy
spojené s jeho likvidací a poté, co mu zařídila půjčku, aby jí mohl uhradit
zbývající dluh ve výši 17.000 Kč, tyto peníze propil a prohrál v hracích
automatech,
2. dne 6. 10. 2014 v dopoledních hodinách, v katastru obce S., v chatové
osadě Ž., okr. P.-z., vylákal od R. H. zapůjčení finanční hotovosti 43.000 Kč
pod záminkou, že tyto nutně potřebuje na uhrazení nájemného k bytu v P.,
přičemž slíbil, že peníze vrátí do konce roku 2014, ačkoli věděl, že zapůjčené
finanční prostředky nebude schopen vzhledem ke své celkové zadluženosti vrátit,
a získanou finanční hotovost ve výši 43.000 Kč ani na ubytování nepotřeboval, a
bezprostředně po jejich převzetí téhož dne kolem 14:00 hodin ji ihned použil
pro vlastní potřebu tak, že ji prohrál v hracích automatech,
II.
1. v blíže nezjištěné době v první polovině prosince roku 2013 na adrese
D., V., okr. T., v průběhu návštěvy u L. M., tomuto v nestřeženém okamžiku z
neuzamčené skříně, umístěné v chodbě domu, odcizil plechovou krabičku s
finanční hotovostí ve výši 44.000 Kč a další drobné předměty bez vyčíslitelné
hodnoty, přičemž si tyto ponechal a peníze utratil zejména tak, že je prohrál v
automatech,
2. přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 12.
2013 sp. zn. 1 T 184/2013, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2013, odsouzen
pro přečin krádeže podle ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, k
trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání 18 měsíců, tak v úmyslu přisvojit si cizí věc a
získat tím majetkový prospěch:
a) v době od 17:00 hodin dne 12. 5. 2014 do 4:45 dne 13. 5. 2014 v ulici
K. ve V., okr. T., se s využitím místní znalosti vloupal do budovy S. š. h. a
p. S. tím způsobem, že vykopl větrací mřížku uzamčených dveří do kotelny,
otvorem prolezl dovnitř a odcizil zde 19 ks klíčů od dveří v budově, a poté v
přízemí budovy rozlomením dveří vnikl do ředitelny školy a zde odcizil finanční
hotovost ve výši 5.000 Kč, notebook zn. HP Pro Book 6465, tablet zn. HP
Elitepad 900, videokameru zn. Sony DV Clip CD 42, fotoaparát zn. Panasonic, 2
ks razítek a sadu klíčů od sborovny, a dále pak v přízemí budovy rozlomil
uzamčené dveře do kanceláře taneční skupiny O., kterou prohledal, ale nic
neodcizil, a dále v 1. patře z kabinetu odcizil notebook zn. Acer Extens
Extensa 5620G, čímž střední škole, způsobil odcizením věcí škodu ve výši 26.104
Kč a poškozením dveří do kotelny způsobil městu V. se sídlem Z., V., škodu ve
výši 19.400 Kč, přičemž získané peníze užil pro svoji potřebu tak, že je
zejména prohrál v automatech,
b) v době od 18:00 hodin dne 2. 6. 2014 do 8:00 hodin dne 3. 6. 2014 ve
Š. M., okr. T., se ve S. a. S. P. vloupal do restaurace E., jejímž byl dříve
zaměstnancem a zhotovil si v té době klíče, tak, že si těmito neoprávněně
drženými klíči odemkl vstupní dveře do restaurace, vnikl dovnitř a v prostoru
„Občerstvení“ odcizil z pokladny finanční hotovost ve výši 3.500 Kč, dále z
pokladny restaurace odcizil finanční hotovost ve výši 3.500 Kč a ze zásuvky
vpravo od pokladny odcizil tržbu ze dne 2. 6. 2014 ve výši 946 Kč, přičemž při
odchodu za sebou zamkl a po uzamčení vstupních dveří, aby odvedl pozornost k
náhodnému neznámému pachateli, fingoval jiný způsob vloupání tak, že nalezeným
úlomkem betonu rozbil skleněnou výplň okna A. b., přičemž odcizením věcí
způsobil společnosti Melida, a. s., se sídlem Špindlerův Mlýn 281, IČ 24166511,
škodu ve výši 7.946 Kč a poškozením věcí jí způsobil škodu ve výši 400 Kč,
přičemž získané peníze použil pro vlastní potřebu tak, že je zejména prohrál v
automatech,
c) v době od 23:00 hodin dne 16. 6. 2014 do 7:10 hodin dne 17. 6. 2014
na adrese v obci P. L., okr. T., se vloupal do restaurace L. D. tak, že se
nejprve v boku restaurace neúspěšně pokusil vytrhnout okno a poté na druhé
straně budovy nalezenou cihlou rozbil skleněnou výplň okna, kterým vnikl na WC
restaurace a dále pak do vlastních prostor restaurace, kde u baru vytrhl
dřevěnou zásuvku, ze které odcizil finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, a z
baru odcizil 3 ks lahví alkohol zn. Metaxa, Jameson a Tullamore, 28 ks krabiček
cigaret zn. Sparta, Viceroy a Marlboro, 12 ks vanilkových doutníků, pochutiny,
46 ks zapalovačů a stravenky v hodnotě 500 Kč, čímž provozovateli restaurace V.
H. způsobil škodu ve výši 19.668 Kč a poškozením věcí mu způsobil škodu ve výši
890 Kč,
d) dne 3. 10. 2014 ve večerních hodinách ve S. – Ž., okr. P.-z., v
rekreační chatě, kde byl ubytován u její majitelky D. Ž., pro kterou současně
pracoval, s úmyslem přisvojit si cizí peníze, které pro poškozenu vybral za
služby v rámci dohodnuté pracovní činnosti, otevřel skříň, kde byl umístěn
trezor majitelky, a za použití shodného kombinačního kódu tento odemkl a
odcizil z něj finanční hotovost ve výši 38.000 Kč z tržeb, které sám
realizoval, peníze použil pro svoji potřebu, zejména tak, že je prohrál v
automatech, a aby svou trestnou činnost zakryl, dne 6. 10. 2014 zámek trezoru
poškodil údery těžkou palicí, čímž na trezoru způsobil škodu ve výši 4.800 Kč a
následně drobným sebepoškozením fingoval své loupežné přepadení neznámým
pachatelem, k čemuž mělo dojít dne 6. 10. 2014 v době od 22:00 hodin do 22:37
hodin, které oznámil policii, čímž D. Ž. způsobil škodu odcizením peněz ve výši
38.000 Kč a poškozením trezoru jí způsobil škodu ve výši 4.800 Kč,
III.
v blíže nezjištěné době v měsíci září a na počátku října roku ve S. –
Ž., okr. P.-z., v provozovně s rychlým občerstvením pod rekreační chatou, kde
brigádně pracoval jako obsluha pro D. Ž., s úmyslem obohatit se z hodnot, které
mu byly v souvislosti s touto pracovní činností svěřeny, prodal ze skladového
prostoru kiosku bez vědomí majitelky provozovny do zpětného výkupu 8 ks
prázdných sudů od piva a limonád v hodnotě nejméně 8.000 Kč, přičemž peníze si
ponechal pro vlastní potřebu, a dále zkrátil realizované tržby za služby, které
pro poškozenou poskytoval zákazníkům o celkovou částku 33.000 Kč, a pro svoji
potřebu si ze zásob pohonných hmot ze skladu související půjčovny malých
plavidel přisvojil 20 litrů benzínu Natural, určeného pro jejich pohon v
hodnotě 640 Kč, čímž D. Ž. způsobil celkovou škodu 41.640 Kč, přičemž takto
získané peníze použil pro svoji potřebu a to zejména tak, že je prohrál v
automatech,
IV.
1. dne 5. 10. 2014 kolem 0:40 hodin v obci S., okr. P.-z., v objektu
čerpací stanice W., s loupežným úmyslem nejprve na stojanu načerpal do
přineseného kanystru 8,05 l benzínu Natural 95 v hodnotě 300 Kč, a pod záminkou
předstíraného úmyslu tento zaplatil, vstoupil zamaskován zejména šálou do
prodejního objektu provozovny a zde hrozbou použití krátké střelné zbraně,
kterou držel v ruce, a důrazným prohlášením: „Přepadení!“ přinutil pracovnici
obsluhy čerpací stanice S. N. k vydání tržby v celkové výši 10.000 Kč, dále ji
přinutil jít do kanceláře čerpací stanice s tím, že chce vidět trezor, a když
poškozená o tomto nevěděla, odešel, přičemž ji před odchodem vyzval k vydání
jejího mobilního telefonu, uzamkl ji v kanceláři a cestou její telefon odhodil
do odpadkového koše na čerpací stanici, kdy uvedeným jednáním způsobil majiteli
čerpací stanice M. M. škodu v celkové výši 10.300 Kč,
2. dne 6. 10. 2014 kolem 2:00 hodin v ulici K., v D., okr. P., v objektu
čerpací stanice S., vstoupil s loupežným úmyslem, zahalen zejména šálou, do
prodejního objektu provozovny a zde s pistolí v ruce, s výhružnou výzvou slovy:
„Vydejte mi všechny peníze!“ přinutil pracovnice obsluhy čerpací stanice J. L.
a K. H. k vydání tržby v celkové výši 2.680 Kč a poté je vyzval k otevření
druhé pokladny nacházející se na benzínové stanici a dále je přinutil jít do
kanceláře čerpací stanice a zde se dožadoval otevření trezoru, což se
nepodařilo, načež obě pracovnice v kanceláři uzamkl, a když odcházel, odcizil z
prodejního pultu nejméně 5 ks kartonů cigaret zn. Malboro, čímž způsobil
společnosti K. T. se sídlem K., D., celkovou škodu ve výši nejméně 6.768,50 Kč.
Za to mu byl podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon
tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s
ostrahou. Zároveň mu byl ve smyslu § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen
trest propadnutí věci, a to:
- 1 páru obuvi zn. DS černé barvy se stříbrnými prvky, vel. 42,
šněrovací,
- 1 ks šusťákových kalhot zn. Adidas Equipment, vel. S, černé barvy na
levé nohavici v dolní části s logem Adidas podšitým žlutou látkou,
- 1 ks ortézy na koleno zn. Protect by medi, vel. S, černé barvy,
- 1 ks šusťákové bundy s kapucí zn. Envy, černé barvy,
- 1 ks šály zn. Pashmiha černé barvy,
- 1 ks kšiltové čepice zn. X fer quality wear, červené barvy s nápisem v
přední části Velux – nová generace,
- 1 ks batohu zn. Ormi Fashion, černé barvy,
- 1 ks zbraně, cal. 6 mm ME-Flobert 7,5J, zn. Streamer. R1, made by
Ajak Arms Ltd. for „J.G.S.“, tělo zbraně stříbrné barvy, kdy hledí, střenky,
spoušť, kohout a tlačítko odemykání válce jsou barvy černé,
- 9 ks nábojů 6 mm ME-Flobert Court, výrobce Sellier a Bellot.
Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo také uloženo ochranné
léčení protialkoholní a psychiatrické ústavní formou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu
poškozeným R. H. ve výši 43.000 Kč, Střední škole hotelnictví a podnikání SČMSD
se sídlem Čapkova 193, Hronov, IČ 48153281, ve výši 26.104 Kč, městu Vrchlabí
se sídlem Zámek 1, Vrchlabí, IČ 00278475, ve výši 19.400 Kč, společnosti Melida
se sídlem Špindlerův Mlýn 281, IČ 24166511, ve výši 8.346 Kč, V. H. ve výši
8.086 Kč, D. Ž. ve výši 82.440 Kč, M. M. ve výši 10.300 Kč, společnosti Kodetka
Trade, s. r. o., se sídlem Kodetka 1601, Dobříš, IČ 25122096 ve výši 6.768,50
Kč a Kooperativa pojišťovně se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, ve výši 12.472
Kč.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená M. N. odkázána se svým nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Střední škola hotelnictví a podnikání
SČMSD, se sídlem Čapkova 193, Hronov, IČ 48153281, město Vrchlabí se sídlem
Zámek 1, Vrchlabí, IČ 00278475, společnost Melida se sídlem Špindlerův Mlýn
281, IČ 24166511, V. H. a D. Ž., odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti předmětnému rozsudku soudu prvého stupně podal obviněný odvolání v celém
rozsahu, odvolání v neprospěch obviněného, a to proti výroku o trestu podal též
státní zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-západ.
Z podnětu odvolání obviněného poté Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6.
2015 sp. zn. 9 To 243/2015 podle § 258 odst. 1 písm. e), písm. f), odst. 2 tr.
ř. rozsudek soudu prvého stupně částečně zrušil ve výroku o trestu a ve výroku
o náhradě škody ve vztahu k poškozeným Střední škole hotelnictví a podnikání
SČMSD a společnosti Kodetka Trade, s. r. o. a s přihlédnutím k § 259 odst. 3
tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině, výroku o ochranném
léčení a zbylých výrocích o náhradě škody, obviněnému podle § 173 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí
svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci,
konkrétně:
- 1 páru obuvi zn. DS černé barvy se stříbrnými prvky, vel. 42,
šněrovací,
- 1 ks šusťákových kalhot zn. Adidas Equipment, vel. S, černé barvy na
levé nohavici v dolní části s logem Adidas podšitým žlutou látkou,
- 1 ks ortézy na koleno zn. Protect by medi, vel. S, černé barvy,
LT-1207,
- 1 ks šusťákové bundy s kapucí zn. Envy, černé barvy,
- 1 ks šály zn. Pashmiha černé barvy,
- 1 ks kšiltové čepice zn. X fer quality wear, červené barvy s nápisem v
přední části Velux – nová generace,
- 1 ks batohu zn. Ormi Fashion, černé barvy,
- 1 ks zbraně, cal. 6 mm ME-Flobert 7,5J, zn. Streamer. R1, made by
Ajak Arms Ltd. for „J.G.S.“, tělo zbraně stříbrné barvy, kdy hledí, střenky,
spoušť, kohout a tlačítko odemykání válce jsou barvy černé,
- 9 ks nábojů 6 mm ME-Flobert Court, výrobce Sellier a Bellot.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost uhradit škodu poškozené
Střední škole hotelnictví a podnikání SČMSD, se sídlem Čapkova 193, Hronov, IČ
48153281, ve výši 19.604 Kč a poškozené společnosti Kodetka Trade, s. r. o., se
sídlem Kodetka 1601, Dobříš, IČ 25122096, ve výši 2.680 Kč. Podle § 229 odst. 2
tr. ř. byli tito poškození odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl.
Proti předmětnému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím
obhájce dovolání v celém rozsahu, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu,
který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu
stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V prvém bodě svého mimořádného opravného prostředku obviněný poukázal na
skutečnost, že se soudy obou stupňů nedostatečně zabývaly jeho zdravotním
stavem. Obviněný totiž trpí zvlášť závažným onemocněním – cystickou fibrózou,
která nejen že podstatně snižuje věk dožití, ale také vyžaduje zvýšené
hygienické nároky a s tím spojené striktní zásady zdravotní péče, které
vězeňské zařízení není schopno naplnit. Nařízený výkon odnětí svobody je proto
podle obviněného v rozporu s § 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu
trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), jakož i
s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť trest s největší
pravděpodobností povede ke smrti obviněného v důsledku možného infekčního
onemocnění. Nelze též odhlédnout od skutečnosti, že trest má pro obviněného,
který je ve věku 23 let a má vyhlídku dožití do 30 let, odlišnou váhu než pro
jiného člověka. Obviněný v závěru tohoto bodu dovolání zdůraznil, že si
uvědomuje spáchání zvlášť závažného zločinu a je připraven nést důsledky v
podobě trestu, který ovšem nesmí být krutý a nelidský, což soudy nezohlednily,
načež mu uložily trest v rozporu se zákonem a Listinou základních práv a svobod.
V tomto duchu obviněný uplatnil i námitky (pod bodem V. dovolání), které
zpochybňovaly správnost zhodnocení znaleckého posudku na jeho osobu soudy obou
stupňů. Znalecký posudek uvedl jeho sníženou příčetnost, ale zejména i uvedl
možnost jeho nápravy po absolvování léčení. Obviněný si tak klade otázku, zda
by trest neměl směřovat spíše k jeho léčení, nikoliv k uložení nepodmíněného
trestu odnětí svobody.
V dalším bodě dovolání obviněný tvrdí, že soudy obou stupňů nesprávně právně
posoudily některé skutky, kladené mu za vinu. Jednalo se zejména o pokračující
přečin podvodu, který je ve skutkové větě rozsudku soudu prvého stupně označen
pod bodem I. 1.-2.
Stran obou skutků pod bodem I. rozsudku soudu prvého stupně obviněný uvádí, že
se vůbec nejedná o trestný čin. Nadto podle něj nebylo odůvodněno, proč byl
skutek posouzen v kvalifikované skutkové podstatě ve smyslu § 209 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku, když podmínkou k aplikaci třetího odstavce je způsobení
větší škody. V prvém případě byla spáchána škoda ve výši 17.000 Kč a ve druhém
43.000 Kč, načež soud neodůvodnil, proč tyto částky u skutků spáchaných téměř
půl roku po sobě, sečetl.
Obviněný poté rozebral skutek pod bodem I. 1. rozsudku soudu prvého stupně a
došel k tomu, že neměl v úmyslu poškozenou M. N. uvést v omyl a nikterak se
daným jednáním neobohatil. Dané vozidlo nenabyl do svého vlastnictví (byla
uzavřena toliko smlouva o smlouvě budoucí kupní ve smyslu § 1785 a násl. zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), přičemž
podmínkou následného uzavření kupní smlouvy bylo uhrazení ceny automobilu.
Navíc od počátku chtěl a objektivně mohl kupní cenu splatit. Poškozená M. N. se
tak má domáhat splacení automobilu po tom, kdo automobil skutečně zničil.
Dále obviněný rozebral skutek pod bodem I. 2. rozsudku soudu prvého stupně,
přičemž odmítl, že by se i v tomto případě dopustil trestného činu. Částku
43.000 Kč si od poškozeného R. H. skutečně půjčil (byť k jinému účelu), ale měl
ji v úmyslu vrátit už v době, kdy si ji půjčoval. Soudy nevzaly v potaz, že
obviněný měl možnost vzít si půjčku od nebankovní instituce a splatit tak
půjčku poškozenému R. H., byl však dne 7. 10. 2014 hospitalizován a poté vzat
do vazby. Závěrem obviněný poukázal na znění čl. 8 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod.
Obviněný dále rozporoval odcizení notebooku HP Pro Book a tabletu HP Elitepad v
rámci skutku pod bodem II. 2. písm. a) rozsudku soudu prvého stupně, kdy k
prokázání tohoto nebyl jediný přímý důkaz. Nebylo zřejmé, na základě čeho soudy
dospěly k závěru, že večer před vloupáním se elektronika nacházela ve škole.
Pokud je k tomu vedlo svědectví svědkyně I. K., rovněž nebylo zřejmé, na
základě čeho tato k namítané skutečnosti dospěla, neboť nemohla vědět, zda se v
nalezeném obalu nacházel jeden či dva notebooky a tablet. Obviněný se k jiným
trestným činům doznal, krádeže nerozporuje, proto není důvodu, že by nepravdivě
tvrdil, že ukradl toliko jeden notebook, když ve výsledku by stejně nemohlo
dojít ke změně právní kvalifikace.
Jako poslední obviněný brojil proti výroku o náhradě škody. Nejprve stran města
Vrchlabí, kdy dveře, které obviněný poškodil, nemohly mít podle něj hodnotu
10.000 Kč, neboť soudy nesprávně prokázaly hodnotu materiálu a jejich stáří. Co
se týče dveří od kotelny, hodnota ve výši 9.400 Kč není reálná, protože by
stačilo nahradit poškozenou mřížku.
Konečně obviněný napadl výši náhrady škody ohledně poškozené D. Ž. Podle něj
bylo v trezoru uloženo pouze 28.000 Kč, nikoliv 38.000 Kč, kdy poškozená
nárokovanou částku bez důvodu zvýšila. Výpočet soudu navíc nevychází ani
matematicky, když poškozená uplatnila škodu ve výši 95.748 a soud jí přiznal
částku 82.440 Kč, ale zároveň uvedl, že původní částku snížil o 14.500 Kč, o
2.000 Kč za sudy a o 2.000 Kč nalezené.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, stejně
jako případně řízení mu předcházející, a sám obviněného zprostil obžaloby pod
body I. 1. a 2. a ve zbývajících skutcích uznal vinným, načež uložil náhradu
škody, kterou skutečně způsobil a dosud neuhradil, a to v přiměřených
splátkách. Dále aby Nejvyšší soud uložil trest propadnutí věci tak, jak byl v
předchozím řízení uložen, dále ochranné léčení za současného upuštění od
potrestání, případně uložil alternativní trest odnětí svobody. Vzhledem k výše
uvedenému, zvláště k tomu, že výkon rozhodnutí vážně ohrožuje zdravotní stav
obviněného, navrhl obviněný přerušení výkonu rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání
obviněného ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. po stručném shrnutí obsahu dovolání
uvedla, že obviněný právně relevantně uplatnil toliko námitky stran dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud obviněný odvodil svou beztrestnost ze skutečnosti, že byla uzavřena
toliko smlouva o smlouvě budoucí kupní, načež jeho povinnost koupě k předmětu
zanikla zničením věci, kdy její majitelkou byla stále poškozená M. N., státní
zástupkyně uvedla, že z faktického chování účastníků bylo, jak konstatoval
soud, zřejmé, že jednali, jako by uzavřeli smlouvu kupní, přičemž obviněný
předmětné vozidlo dostal do faktické dispozice. Jak bylo prokázáno, obviněný
již v době uzavření smlouvy věděl, že závazek k úhradě ceny nedodrží, a to i
přesto, že měl případně dostatek finančních prostředků, které ovšem užíval
toliko ve svůj prospěch ve hře na hracích automatech, což vyplývalo i z
následného chování obviněného, kterému poškozená M. N. dokonce zařídila půjčku
na splacení vozidla, načež obviněný tyto prostředky opět investoval do hry na
hracích automatech. Následné odcizení a poškození vozidla nemůže mít na právní
kvalifikaci skutku vliv.
Státní zástupkyně naopak přisvědčila námitce obviněného, že skutky pod bodem I.
1.-2. rozsudku soudu prvého stupně byly nesprávně právně kvalifikovány jako
pokračující přečin podvodu podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku. Po konfrontaci
obecných zásad pro posuzování trestného činu jako pokračujícího ve smyslu § 116
tr. zákoníku s posuzovaným případem učinila závěr, že jde o dva izolované
skutky, neboť mezi skutky je půlroční přetržka a mechanismus páchání trestné
činnosti byl odlišný, přičemž z objektivních skutečností nebylo možno usuzovat,
že obviněný měl jednotící zájem pokračovat v páchání téhož trestného činu.
Obviněný tak měl být uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu podle § 209
odst. 1 tr. zákoníku.
Naopak podle státní zástupkyně nešlo přisvědčit námitkám ohledně jednání
popsaného pod bodem I. 2., neboť bylo prokázáno, že obviněný již v době půjčky
jednal s vědomím, že peníze nebude moci ve sjednané době vrátit a že tím uvádí
zapůjčitele v omyl, aby se k jeho škodě obohatil, o čemž svědčila okolnost o
zadluženosti a způsobu života obviněného, když veškeré prostředky prohrál na
hracích automatech, na kterých byl závislý.
Námitky, kterými obviněný zpochybnil odcizení notebooku a tabletu, jakož i
námitky, které se týkaly nesprávného stanovení výše škody, se podle státní
zástupkyně týkaly toliko správnosti skutkových zjištění, a tedy nemohou naplnit
deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Odmítnout je podle státní zástupkyně třeba i tvrzení obviněného o nesprávném
výpočtu škody obviněné D. Ž. Částka 82.440 Kč, která jí byla ve smyslu § 228
odst. 1 tr. ř. přiznána na náhradě škody, byla vypočtena zjištěnou škodou ve
výši 84.440 Kč, od které bylo odečteno nalezených 2.000 Kč, přičemž k částce
13.100 Kč, kterou obviněný vydal a která byla uložena na účet Krajského
ředitelství Policie Středočeského kraje, přihlížet nelze, neboť dosud vráceny
nebyly.
K námitkám uvedeným k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
státní zástupkyně uvedla, že vznesené námitky ohledně nepřiměřeného trestu
nelze pod tímto dovolacím důvodem uplatnit, neboť ten se týká toliko situace,
kdy byl uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu.
Nadto státní zástupkyně uvedla, že i ve výkonu trestu odnětí svobody lze
respektovat zdravotní omezení obviněného, kdy podle § 16 odst. 6, odst. 7
zákona o výkonu trestu odnětí svobody má každý odsouzený právo na zdravotní
služby, přičemž odsouzený s těžkým zdravotním postižením má právo na zajištění
přiměřených podmínek umožňujících důstojný výkon trestu, načež § 23 vyhlášky
ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu
odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „řád výkonu trestu
odnětí svobody“), stanoví, jakým způsobem je péče o zdraví odsouzených
zajišťována.
Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud ze shora uvedeného důvodu
nesprávné právní kvalifikace skutku pod bodem I. 1.-2., jako pokračujícího
trestného činu, zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v neveřejném zasedání v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
K vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství zaslal
obviněný Nejvyššímu soudu repliku, ve které uvedl, že trvá na svém dovolání
tak, jak ho podal. Se státní zástupkyní souhlasí pouze stran nesprávné právní
kvalifikace ohledně pokračování přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3
tr. zákoníku. Státní zástupkyně, stejně jako soudy obou stupňů, u bodu I.
rozsudku soudu prvého stupně nereflektuje soukromoprávní úpravu daného jednání,
když byla uzavřena nikoli kupní smlouva, ale smlouva o smlouvě budoucí kupní.
Nebylo navíc prokázáno, že by neměl v úmyslu za vozidlo zaplatit, když zaplatil
první splátku. Peníze z půjčky od M. N. vrátil zpět finanční instituci poté, co
vozidlo bylo odcizeno a zničeno. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
h) tr. ř. obviněný opětovně zdůraznil závažnost svého onemocnění, který státní
zástupkyně ani soudy dostatečně nezohlednily.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především zkoumal, zda je výše uvedené
dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny
obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání
napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom
dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 9 To
243/2015 je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a)
tr. ř. Obviněný je podle ustanovení § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou
oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se
jí bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání
podle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím svého
obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené
v ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je
určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod
neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti
nesprávnému hmotně právnímu posouzení (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1.
9. 2004 sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod
totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového
stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů
ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne
15. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již
třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (srov. usnesení Ústavního soudu ze
dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je
rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr.
ř., § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného
dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Evropská úmluva)
a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě. Dovolací soud ovšem není
obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého
stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už
jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy,
aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám
provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst.
7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí
stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo
chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje
restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Pro úplnost Nejvyšší soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu a aplikaci
dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je
souhrnně vyjádřena ve zprávě trestního kolegia Nejvyššího soudu o analýze a
vyhodnocení účinnosti novely trestního řádu č. 265/2001 Sb. ve vztahu k
soudnímu řízení ze dne 29. 9. 2004 sp. zn. Ts 42/2003, uveřejněné pod č.
36/2004 Sb. rozh. tr. nebo v dalších četných rozhodnutích Nejvyššího soudu,
zejména v usnesení velkého senátu ze dne 28. 6. 2006 sp. zn. 15 Tdo 574/2006,
uveřejněné pod č. 21/2007 Sb. rozh. tr. Uvedenou problematikou se pak zabýval i
Ústavní soud, např. v usnesení ze dne 9. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 1692/07 a v
usnesení ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž zdůraznil, že
Ústavní soud se „ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého
dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou
mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci“.
Pod tímto dovolacím důvodem obviněný nejprve namítá, že skutky pod bodem I.
1.-2., právně kvalifikované jako pokračující přečin podvodu podle § 209 odst.
1, odst. 3., měly být správně kvalifikovány izolovaně, nikoliv jako jeden
pokračující přečin, a to především z důvodu půlročního rozpětí mezi jednáním
obviněného. Na základě takové nesprávné právní kvalifikace soudů obou stupňů,
která navíc nebyla dostatečně odůvodněna, byl obviněný uznán z kvalifikované
skutkové podstaty přečinu podvodu, neboť škoda, kterou spáchal dílčími útoky
(17.000 Kč a 43.000 Kč), převýšila škodu větší a splnila tak podmínky aplikace
kvalifikované skutkové podstaty podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku. Správná
právní kvalifikace tohoto jednání nikoliv jako dílčích útoků jednoho
pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, ale
jako dvou skutků právně kvalifikovaných jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku, by byla ve prospěch obviněného, protože v takovém případě by se
škoda nesčítala a dosáhla by tak jen škody nikoli nepatrné.
Po prostudování napadených rozhodnutí a předloženého spisového materiálu
Nejvyšší soud tuto námitku hodnotí jako opodstatněnou.
Pokračující trestný čin definuje výkladové ustanovení § 116 tr. zákoníku
následovně: Pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož
jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu,
skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným
způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu
útoku. Jinak řečeno jde o takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené
jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného
trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou
souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Jde tak vlastně o jeden trestný čin trvající delší dobu. Pro správnou právní
kvalifikaci je nutné jednání obviněného konfrontovat se všemi čtyřmi pojmovými
znaky pokračujícího trestného činu, které musí být naplněny kumulativně (blíže
srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník: Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck,
2012, s. 1289):
1) Útoky musí naplňovat, byť i v souhrnu, stejnou skutkovou podstatu.
Tuto podmínku jednání obviněného vyjádřené ve skutkové větě rozsudku pod bodem
I. 1.-2. splňuje. Jednalo se v obou případech o přečiny podvodu podle § 209
odst. 1 tr. zákoníku.
2) Útoky musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost).
Tento znak je při odlišení stejnorodého vícečinného souběhu od pokračování v
trestném činu obvykle méně snadno prokazatelný. Jde jednoduše řečeno o to, aby
pachatel již od počátku zamýšlel alespoň v nejhrubších rysech i další útoky a
že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné
realizování tohoto jediného záměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne
7. 12. 1971 sp. zn. 2 Tzf 3/71, uveřejněný pod č. R 3/1972 Sb. rozh. tr.). To
se zpravidla dokazuje ze stejnorodého způsobu spáchání, či z objektivních
souvislostí (doba a místo dílčích útoků apod.).
Je takřka vyloučeno, aby obviněný spáchal skutek pod bodem I. 1. – uzavření
smlouvy o koupi osobního automobilu s poškozenou M. N. ve V. dne 18. 4. 2014, s
úmyslem sebe obohatit tím, že dohodnutou kupní cenu neuhradí, a přitom alespoň
v nejhrubších rysech počítal s tím, že dne 6. 10. 2014 (tedy skoro o půlrok
později) v chatové oblasti Ž., podvodně vyláká zapůjčení finanční hotovosti od
poškozeného R. H., aby je prohrál v hracích automatech. K vyloučení možnosti
záměru obviněného v pokračování trestné činnosti tak svědčí jak mechanismus
provedení, tak skoro půlroční časový odstup jednání.
3) Útoky musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení.
K prokázání tohoto znaku je podstatné, aby způsob provedení dílčích útoků byl
stejný nebo podobný, což se prokazuje ve spojitosti se záměrem pachatele. Ani
tento znak podle Nejvyššího soudu nebyl naplněn, když v prvém případě se
jednalo o koupi automobilu se záměrem neuhradit kupní cenu a v druhém případě
se jednalo o zapůjčení finanční hotovosti za údajným účelem uhrazení nájemného.
Mechanismus provedení byl tedy nikoliv nepodstatně odlišný.
4) Útoky musí mít blízkou časovou souvislost a souvislost v předmětu
útoku (objektivní souvislost).
Ani časová souvislost zde není dána, když mezi dílčími útoky má uběhnout
zpravidla několik dnů či týdnů, přičemž platí, že čím intenzivnější dílčí útok
byl, tím větší doba mezi dílčími útoky je tolerována pro kvalifikaci
pokračování v trestném činu. Rovněž se zohledňuje potřebný čas k přípravě útoku
pachatelem. Časová souvislost je přerušena, jestliže pachatel na několik měsíců
ustane v páchání trestné činnosti, což v daném případě bez pochybností nastalo,
přičemž není podstatné, že se v mezidobí obviněný dopouštěl jiné (byť i druhově
stejné) trestné činnosti.
V rámci stejného předmětu útoku je relevantní, že tento nemusí být zcela
totožný, proto při podvodném vylákání automobilu či finanční hotovosti by
takový znak mohl být naplněn.
Jelikož ale nebyl naplněn jednotný záměr, stejnost či podobnost způsobu
provedení a časová souvislost, měly být jednotlivé skutky pod bodem I. 1.- 2.
právně kvalifikovány jako dva samostatné přečiny podvodu podle § 209 odst. 1
tr. zákoníku. Předchozí řízení tak bylo v tomto směru zatíženo vadou. Nejvyšší
soud však dospěl k závěru, že náprava zmíněného právního posouzení těchto
skutků prostřednictvím dovolacího soudu by nemohla zásadně ovlivnit postavení
obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní
stránce zásadního významu, neboť byla v minulosti již nesčetněkrát judikována.
Konkrétně lze k závěru Nejvyššího soudu zmínit následující:
Obviněný byl uznán vinným z pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku, pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228
odst. 1 tr. zákoníku, přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku a
konečně z pokračujícího zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1
tr. zákoníku (nota bene spáchaného se zbraní), přičemž mu trest byl uložen v
rámci sazby za trestný čin z nich nejpřísnější, tedy zvlášť závažný zločin
loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za něj je možno uložit trest odnětí
svobody od dvou do deseti roků. Je tomu proto, že trestní zákoník vychází při
vícečinném nestejnorodém souběhu trestné činnosti ze zásady kumulační ve vztahu
k druhům trestů a ze zásady absorpční ve vztahu k trestním sazbám.
Nelze v této souvislosti rovněž nevidět, že soudy (zejména odvolací soud)
přihlédly významnou měrou k širším okolnostem případu i osobě obviněného (jeho
psychickému stavu a zjištěným závislostem) a odvolací soud nakonec zmírnil
obviněnému původní trest odnětí svobody ze čtyř na tři roky, přičemž zmírnil i
typ věznice, ve které má obviněný trest vykonat (z původní věznice s ostrahou
do věznice s dozorem).
Nelze rozhodně konstatovat, že by učiněná změna v právním posouzení přečinu
podvodu (skutky I. 1. – 2.), spočívající v tom, že by obviněný byl uznán vinným
dvěma přečiny podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, namísto jediného
přečinu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, mohla jakkoli zlepšit jeho
celkové postavení, a to i ve vztahu k případnému nově uloženému trestu. Ten by
totiž byl opětovně ukládán jako úhrnný za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku (za
spáchání více trestných činů) a v rámci trestní sazby § 173 odst. 1 tr.
zákoníku, jež činí, jak již bylo uvedeno výše, od dvou do deseti roků odnětí
svobody.
Jak již bylo zmíněno, obviněnému byl trest odnětí svobody odvolacím soudem
uložen v blízkosti spodní hranice trestní sazby (v trvání tří let). Nadto
Nejvyšší soud podotýká, že soudy obou stupňů se také obšírně zabývaly
okolnostmi pro stanovení druhu a výměry trestu ve smyslu § 39 tr. zákoníku, a
to jak obviněnému přitěžujícími – trestní minulost obviněného (nacházel se ve
zkušební době podmíněně odloženého trestu odnětí svobody za druhově shodnou
trestnou činnost), spáchání více trestných činů, gradace trestné činnosti,
spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu – tak okolnostmi svědčícími v
jeho prospěch – jde zejm. o částečné doznání, ale i okolnost stran zmenšené
příčetnosti obviněného v důsledku patologického hráčství a smíšené poruše
osobnosti zjištěné znaleckým posudkem. Je tedy zřejmé, že kombinace uloženého
trestu odnětí svobody s vysloveným ochranným léčením v ústavní formě je pro
nápravu obviněného naprosto přiléhavá. Očekávání, že by v souvislosti s výše
zmíněnou změnou právní kvalifikace mohlo dojít ještě k dalšímu zmírnění
uloženého postihu u osoby obviněného je zcela nereálné. Proto Nejvyšší soud
nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku z tohoto důvodu, byť byl
dovolatelem vytýkán opodstatněně.
V rámci další námitky obviněný poukázal na skutečnost, že u skutku pod bodem I.
1. neuzavřel s poškozenou kupní smlouvu, ale toliko smlouvu o smlouvě budoucí
kupní podle § 1785 a násl. občanského zákoníku (č. l. 548-550 spisového
materiálu), načež poté, co byl předmět této smlouvy zničen, zanikla povinnost
obviněného k zaplacení kupní ceny.
Nejvyšší soud se v tomto ztotožňuje se závěry soudů obou stupňů (nejpodrobněji
srov. str. 6 rozsudku soudu prvého stupně). Z chování obviněného a poškozené M.
N. totiž bylo zřejmé, že fakticky se jednalo o uzavření kupní smlouvy, byť s
podmínkou, že do uhrazení celé výše kupní ceny vozidlo nebude v registru
vozidel přepsáno na obviněného (tzv. výhrada vlastnictví podle § 2132
občanského zákoníku, kterou lze sjednat i ústně). Nelze totiž odhlédnout od
skutečnosti, že podstatnou náležitostí kupní smlouvy je podle § 2079 odst. 1
občanského zákoníku závazek kupujícího k uhrazení kupní ceny prodávajícímu,
jinak řečeno tento závazek musí být součástí kupní ceny a smlouva o smlouvě
budoucí kupní může obsahovat toliko závazek ke sjednání kupní smlouvy s touto
podstatnou náležitostí. Fakticky (podle obsahu smlouvy a jednání účastníků) se
tak mohlo jednat toliko o výhradu vlastnictví věci do zaplacení kupní ceny, což
ale nevylučuje trestní odpovědnost obviněného, pokud (jako v tomto případě)
bylo prokázáno, že již v okamžiku uzavření kupní smlouvy jednal v úmyslu kupní
cenu nezaplatit a vozidlo přesto užívat. K tomu je třeba dodat, že obviněný,
přestože nebyl vlastníkem vozidla, měl povinnost chránit věc před poškozením,
zničením či odcizením, neboť ho měl minimálně v detenci. Závazek uhradit
sjednanou kupní cenu tak poškozením předmětu kupní smlouvy nezanikl a trestní
odpovědnost obviněného za trestný čin podvodu byla soudy obou stupňů zhodnocena
správně a tato námitka je tak zjevně neopodstatněná.
Přesto lze prohlásit, že soudy pochybily, ovšem ve prospěch obviněného, a to v
tom směru, že nesprávně určily výši spáchané škody 17.000 Kč. Přečin podvodu
podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku byl totiž ze strany obviněného dokonán již
okamžikem uzavření (kupní) smlouvy v úmyslu nezaplatit kupní cenu a sebe tím
obohatit, načež následné splátky obviněného (od června roku 2014, přičemž první
splátka měla být dne 30. 4. 2014), navíc po důrazném naléhání poškozené, je v
daném případě již třeba posoudit toliko jako náhradu škody (k tomu např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2003 sp. zn. 6 Tdo 1314/2003,
uveřejněné pod č. 32/2004 Sb. rozh. tr.). Škoda způsobená tímto přečinem tak
měla dosáhnout částky 24.000 Kč.
V rámci skutku pod bodem I. 2. obviněný namítá, že toto jednání nelze označit
za trestný čin, neboť zápůjčku od poškozeného R. H. ve výši 43.000 Kč měl v
úmyslu vrátit. Jak ale bylo soudy obou stupňů prokázáno, obviněný již v době
zápůjčky finanční hotovosti věděl, že je užije k jinému účelu a nebude schopen
je vrátit, což lze dovodit i z okolnosti jeho zadlužení a z okolnosti jeho
patologického hráčství. Okolnost, že si sjednával další zápůjčku od nebankovní
finanční instituce, soudy nebraly v úvahu proto, že je ve vztahu k
projednávanému skutku irelevantní, neboť k vyloučení či zániku trestní
odpovědnosti za trestný čin podvodu není podstatná okolnost následné snahy
„zhojení“ dluhu další půjčkou, nýbrž existence vědomí pachatele o skutečnosti,
že nebude schopen původní zápůjčku splatit, v okamžiku jejího sjednání.
Obviněný tak v rámci této námitky nebere v úvahu skutkový stav, jak jej
zjistily soudy v předchozím řízení, nýbrž uvažuje se skutkovým stavem změněným
ve svůj prospěch, což je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nepřípustné.
Tato námitka tudíž pod deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. nespadá.
Stejně Nejvyšší soud zhodnotil i námitky uplatněné obviněným pod stejným
dovolacím důvodem týkající se jeho tvrzení, že v rámci jednání popsaného v
rozsudku soudu prvého stupně pod bodem II. 2. písm. a) neodcizil notebook HP
Pro Book a tablet Elitepad, jakož i námitky týkající se rozporování výše
způsobené škody. S těmito námitkami se již řádně a přesvědčivě vypořádaly soudy
v předchozím řízení. K úplnosti Nejvyšší soud odkazuje na str. 7-10 rozsudku
soudu prvého stupně a str. 6-7 rozsudku soudu druhého stupně.
Ani námitka vztahující se k údajně neprávně vypočítané náhradě škody městu
Vrchlabí a poškozené D. Ž. odvolacím soudem nemůže uspět.
Náhradu škody poškozenému městu Vrchlabí soudy obou stupňů určily nikoliv
svévolně, ale vycházely z odborných vyjádření (srov. č. l. 581-582 spisového
materiálu), které čerpaly poznatky z protokolu o ohledání místa činu a
související fotodokumentace.
Náhradu škody poškozené D. Ž. soudy obou stupňů rovněž stanovily na základě
odborného vyjádření (č. l. 590), účtenek (č. l. 588), výpovědi svědkyně D. Ž. a
konečně výpovědi samotného obviněného. Výpočet tedy sestával z částky 8.000 Kč
za odcizené sudy od piva či limonády, 33.000 Kč za odcizenou realizovanou
tržbu, 640 Kč za odcizený benzin, 38.000 Kč za odcizenou finanční hotovost z
trezoru a 4.800 Kč za poškození trezoru, to celé ponížené o 2.000 Kč, které
byly nalezeny v hotovosti v bundě obviněného. Nutno dodat, že na několika
sporných místech soudy postupovaly při výpočtu důsledně ve prospěch obviněného.
Námitky stran špatně provedeného výpočtu náhrady škody jsou tedy zjevně
neopodstatněné.
Druhý z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je
dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Tento dovolací důvod může být naplněn toliko ve dvou alternativách,
spočívajících v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští (prvá alternativa), čímž se rozumí zejména případy, v nichž byl
obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez
splnění podmínek, které zákon předpokládá. Dále se tím rozumí kumulace dvou
nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit, popřípadě
uložení takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy
se rozhoduje o trestném činu, a konečně uložení určitého trestu více obviněným
„společně“ (srov. ŠÁMAL, P. a kol., Trestní řád: Komentář. 7. vydání, Praha: C.
H. Beck, 2013, s. 3167-3168).
Druhá varianta deklarovaného dovolacího důvodu je naplněna v případě, že byl
obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje zejména ve skutečnosti,
že trpí cystickou fibrózou, která podstatně snižuje věk dožití, ale také
vyžaduje zvýšené hygienické nároky a s tím spojené zásady zdravotní péče, které
podle něj vězeňské zařízení není schopno naplnit. Uložení nepodmíněného trestu
odnětí svobody pokládá jednak v rozporu se zákonem o výkonu trestu odnětí
svobody, ale také s čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Námitky ohledně nepřiměřenosti trestu ovšem nemohou za žádných okolností spadat
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když pod tímto lze
důvodně namítat toliko druh trestu, který zákon nepřipouští, potažmo uložení
trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku, což se v
projednávaném případě nestalo.
Obviněný byl uznán vinným celou řadou trestných činů, které byly specifikovány
výše v tomto rozhodnutí Nejvyššího soudu. Jak bylo též uvedeno, v projednávaném
případě hrozil obviněnému trest odnětí svobody od dvou do deseti roků (sazba
podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku), přičemž odvolací soud zmírnil obviněnému
trest odnětí svobody na tři roky a zmírnil i typ věznice, ve které obviněný
trest vykoná. Jak druh trestu, tak jeho výměra byly stanoveny v souladu se
zákonem. Námitky vznesené obviněným proto nespadají pod deklarovaný dovolací
důvod.
K úplnosti lze spolu s vyjádřením státní zástupkyně dodat, že předpisy
upravující výkon trestu odnětí svobody pamatují na situace, kdy je výkon trestu
nařízen zvlášť nemocnému odsouzenému. Podle § 16 odst. 6 zákona o výkonu trestu
odnětí svobody má každý odsouzený právo na zdravotní služby v rozsahu a za
podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (zejm. pak zákonem č. 372/2011
Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění
pozdějších předpisů) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu.
Pokud odsouzený trpí těžkým zdravotním postižením, má podle § 16 odst. 7 zákona
o výkonu trestu právo na zajištění přiměřených podmínek umožňujících důstojný
výkon trestu. Zdravotnické zařízení Vězeňské služby má navíc podle § 23 řádu
výkonu trestu odnětí svobody možnost zajištění zdravotních potřeb odsouzených
ve spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb a v naléhavých
případech i převézt odsouzeného za účelem poskytnutí ambulantní nebo lůžkové
péče do nejbližšího zdravotnického zařízení jiného poskytovatele oprávněného
potřebné zdravotní služby poskytovat.
Nelze opomenout ani ustanovení § 325 odst. 1 věta prvá tr. ř., které stanoví,
že je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou
nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.
Na základě všech výše uvedených zjištění a závěrů pak Nejvyšší soud odmítl
dovolání obviněného J. Š. podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. neboť je zcela
zřejmé, že projednání dovolání v části, v níž bylo podáno opodstatněně, by
nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která by měla být z
podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. V ostatních
částech pak bylo podané dovolání seznáno buď jako podané z jiných důvodů, než
připouští trestní řád (§ 265b tr. ř.), případně se jednalo o námitky zjevně
neopodstatněné. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo učiněno v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
S ohledem na konstatované rozhodnutí Nejvyššího soudu pak nebylo důvodné se
věcně zabývat návrhem obviněného na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí (§
265o odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2015
JUDr. František Hrabec předseda senátu