4 Tdo 142/2024-7690
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2024 o dovolání obviněného E. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 13 To 310/2023-7637, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 42/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 10. 2023, č. j. 6 T 42/2022-7616 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný E. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) odsouzen při nezměněných výrocích o vině pod body II a VI rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 7. 2022, č. j. 6 T 42/2022-7347, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, č. j. 13 To 245/2022-7412, za jednání uvedené pod zmíněnými body II a VI a za sbíhající se přečin podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 2 T 88/2020-124, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 13 To 249/2020-141, podle § 211 odst. 5 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 34 (třiceti čtyř) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 8. 2020, č. j. 2 T 88/2020-124, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2020, č. j. 13 To 249/2020-141, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla svého podkladu.
2. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 5. 10. 2023, č. j. 6 T 42/2022-7616, podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání směřující výlučně do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 11. 2023, č. j. 13 To 310/2023-7637, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 28. 11. 2023, č. j. 13 To 310/2023-7637, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř., jelikož jeho podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto přesto, že se odvolací soud nesprávně vypořádal s otázkou ukládání trestu při souběhu trestných činů, a v jeho neprospěch dopustil, aby mu byly za sbíhající se jednání uloženy dva samostatné tresty.
4. Obviněný konkretizuje, že soud prvního stupně ve výroku mimo jiné vyslovil, že se ruší celý výrok o trestu Okresního soudu v České Lípě ze dne 19. 10. 2021, č. j. 3 T 84/2022-1499, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec, sp. zn. 55 T 23/2022 ze dne 10. 2. 2022, přičemž uvedený rozsudek Okresního soudu v České Lípě obsahuje výroky o vině a trestu pod body I–VII. Všechny tyto výroky přitom byly rozsudkem soudu prvního stupně zrušeny včetně rozhodnutí obsahově navazujících. Ve zmíněném rozsudku Okresního soudu v České Lípě byly obviněnému uloženy dva samostatné tresty. Oba tyto tresty byly zrušeny výrokem v pořadí druhého rozsudku soudu prvního stupně, který obviněnému uložil jeden společný souhrnný trest. Podle obviněného se tak nejeví ani potřebným ani účelným pro jeho řádné potrestání, aby mu byly ukládány dva samostatné tresty, které navíc v součtu představují téměř horní hranici trestní sazby. Namítá, že Krajský soud v Praze se s jeho argumentací vypořádal jen tak, že konstatoval, že takový postup nepřichází v úvahu. Jinou argumentaci ve věci samé bohužel napadené usnesení neobsahuje. Obviněný je toho názoru, že bylo namístě uložit mu za všechna jednání, za které byl ve věci 6 T 42/2022 (jakož i za všechny sbíhající se a pokračující skutky) odsouzen, jeden přiměřený trest.
5. Závěrem tak obviněný navrhuje, aby bylo napadené usnesení zrušeno podle § 265i odst. 3 ve spojení s § 265b odst. 1 písm. m) a ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a aby byla věc přikázána Krajskému soudu v Praze k novému projednání.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 26. 2. 2024, sp. zn. 1 NZO 70/2024, nejprve stručně předestřel průběh trestního řízení a obviněným zvolené dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. ř., a to včetně stručné rekapitulace argumentace obviněného.
7. Státní zástupce nicméně akcentuje, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dodává, že rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, jsou taxativně vymezena v § 265a odst. 2 písm. a)–h) tr. ř. Akcentuje, že rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je rozhodnutím ve věci samé pouze v případě, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodováno o vině a trestu. V předmětné trestní věci ale bylo odvoláním napadeným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 10. 2023, sp. zn. 6 T 42/2022, rozhodováno výlučně o trestu, který byl ukládán za trestné činy, kterými již byl dovolatel uznán vinným jinými pravomocnými soudními rozhodnutími. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 13 To 310/2023, není podle státního zástupce rozhodnutím ve věci samé a dovolání proti němu není přípustné.
8. Závěrem tak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, protože není přípustné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání z hlediska § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v tomto případě shledal, že dovolání není přípustné, a to z níže uvedených důvodů.
10. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 písm. a) až písm. h) tohoto ustanovení jsou přitom taxativně uvedena ta rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jelikož jde o taxativní výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do výslovně vyjmenovaného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat jak rozhodnutí Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 10. 2023, č. j. 6 T 42/2022-7616, tak i usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 13 To 310/2023-7637.
11. Jak totiž správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je rozhodnutím ve věci samé pouze v případě, že rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodováno o vině a trestu. V předmětné trestní věci však bylo nalézacím soudem rozhodováno výlučně o trestu, který byl ukládán za trestné činy, kterými již byl dovolatel uznán vinným jinými pravomocnými soudními rozhodnutími. Podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2023, č. j. 13 To 310/2023-7637, tak není přípustné.
12. Z těchto uvedených důvodů (§ 265i odst. 1 a 2 tr. ř.) Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu