4 Tdo 1550/2015-29
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince
2015 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
4. 8. 2015, sp. zn. 8 To 330/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Prostějově pod sp. zn. 1 T 105/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 1 T
105/2013, byl obviněný M. H. uznán vinným ze spáchání I. přečinu krádeže podle
§ 205 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku, II. pokračujícího přečinu maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, III. jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm.
b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a jednak přečinu poškození cizí věci
podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině
daného rozsudku dopustil tím, že:
I. dne 18. 6. 2013 kolem 15.15 hod. v obchodním domě T. v D.
odcizil potraviny, oděvy, obuv a drogistické a další zboží v celkové hodnotě
5.520,- Kč ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem Praha 10,
Vršovická 1527/68b, a při útěku z obchodního domu, když byl zadržen pracovníkem
ostrahy Z. O., přetahoval se s ním ve snaze se vysmeknout, až pracovník ostrahy
upadl na zem,
II. přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově
ze dne 17. 4. 2012, č. j. 1 T 214/2011-88, který nabyl právní moci dne 27. 6.
2012, mimo jiné k souhrnnému trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
všech motorových vozidel na dobu 4 let, přesto:
a) dne 19. 9. 2013 kolem 18.45 hod. řídil z obce M. do P. osobní
motorové vozidlo zn. VW Golf, přičemž táhl na laně motorové vozidlo zn. Seat
Cordoba bez registrační značky, které řídil Z. P.,
b) dne 16. 10. 2013 v nočních hodinách řídil osobní motorové vozidlo zn.
VW Golf, přičemž byl ve 23:50 hod. v P. na ulici P. kontrolován hlídkou Policie
ČR OO Prostějov 2,
c) dne 9. 11. 2013 v nočních hodinách řídil osobní motorové vozidlo zn.
VW Golf, přičemž byl ve 22.10 hod. před domem v obci U., okr. P. kontrolován
hlídkou Policie ČR OO Prostějov 2,
d) dne 18. 11. 2013 kolem 06:00 hod. řídil z P. do obce O. a poté do
obce D., okr. P. osobní motorové vozidlo zn. VW Golf,
e) dne 20. 11. 2013 kolem 11:50 hod. řídil z P. do obce D. a dále do
obce O. u P. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Tempra 1,8,
f) dne 21. 11. 2013 kolem 15:30 hod. řídil z P. přes obec D. do obce O.
u P. osobní motorové vozidlo zn. Fiat Tempra 1,8,
III. a) ve dnech 17. 11. 2013 ve večerních hodinách a opakovaně dne
18. 11. 2013 kolem 06:00 hodin v O. u P., okres P., společně po předchozí
dohodě s již odsouzeným L. N., po přelezení 150 cm vysokého oplocení
vznikli na pozemek , kde za pomocí shodného klíče, kterými disponoval L. N.,
vnikli předními dveřmi do rozestavěného rodinného domu majitele T. D., odkud z
garáže odcizili elektrické kabely CYKY 3 x 1.5 J délky 300 m, CYKY 3 x 2,5
délky 300 m, CYKY 5 x 2,5 délky 200 m, JYKY 3 x 0,75 délky 200 m, PIT Bike zn.
Li-fan, motor na člun zn. Ervin Rude 20 kW, pneumatické kladivo zn. Dewalt,
motorovou travní sekačku zn. Euronex, elektrickou úhlovou brusku zn. Metabo,
elektrickou úhlovou brusku zn. Protool, svařovací inventor Kuhtreiber, TIG
1800, elektrickou vrtačku zn. Narex, akumulátorovou vrtačku BOSCH s
příklepem, akumulátorovou vrtačku zn. Ryobi s příklepem, čímž způsobil
poškozenému škodu ve výši 130.000,-Kč,
b) dne 21. 11. 2013 v době kolem 15:30 hod. v O. u P., okres P.,
společně po předchozí dohodě s již odsouzeným L. N., počkal M. H. ve vozidle
nedaleko v obci O. u P. a L. N. po přelezení 150 cm vysokého oplocení vnikl na
pozemek, kde v úmyslu něco vhodného odcizit, se L. N. pomocí kovového páčidla
pokoušel vniknout přes francouzské okno do rozestavěného rodinného domu
majitele T. D., při tomto byl vyrušen, a proto nic neodcizil; poškozením okna
způsobil poškozenému škodu ve výši 20.000,-Kč.
Za tyto přečiny a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl
uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 9. 2014, č. j. 2 T
100/2014-75, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2014, byl obviněný M. H.
odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku
k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému současně uložen trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu
tří let.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen celý výrok o trestu
z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 9. 2014, č. j. 2
T 100/2014-75, který nabyl právní moci dne 8. 9. 2014, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost, aby poškozenému
T. D., zaplatil částku 93.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 1 T
105/2013, podal obviněný M. H. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To 330/2015, tak, že ho podle § 256 tr.
ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To
330/2015, podal následně obviněný M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání
opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř.
Obviněný v dovolání namítl, že popis skutků musí vyjadřovat všechny skutečnosti
významné pro jejich právní kvalifikaci, a dodává, že skutky uvedené ve
výrocích rozsudku nalézacího soudu nelze právně kvalifikovat jako přečiny
krádeže podle § 205 tr. zákoníku, resp. maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 tr. zákoníku, protože jejich popis neobsahuje skutečnosti,
ze kterých by bylo možno beze všech pochybností usuzovat na naplnění zákonných
znaků těchto trestných činů a potřebný stupeň jejich společenské škodlivosti.
Závěry soudu o použité právní kvalifikaci nejsou náležitě rozvedeny a vzbuzují
důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Obviněný dále připomíná znalecký
posudek z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, MUDr. Jaroslava Konečného,
který byl vypracován pro řízení u Okresního soudu v Olomouci, věc vedena pod č.
j. 4 T 224/2014, z něhož vyplývá, že v období podzimu 2013 trpěl počínající
závislostí na pervitinu, která způsobila, že schopnost rozpoznávací byla
snížena maximálně lehce a schopnost ovládací maximálně středně z důvodu lehké
až středně těžké doznívající intoxikace pervitinem. Soud sice provedl důkaz
přečtením shora uvedeného znaleckého posudku, dospěl však k názoru, že závěry
znaleckého posudku nemohou nic měnit na trestní odpovědnosti obviněného,
přičemž tyto závěry jsou zásadní pro ukládání trestu. Obviněný dále poukazuje
na skutečnost, že uložený trest je zcela nepřiměřeně přísný a dodává, že nebyl
v potřebném rozsahu zohledněn dopad amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1.
2013 na jeho předchozí odsouzení, což vedlo k uložení nepřiměřeného trestu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 8 To
330/2015, aby zrušil i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 6.
2015, sp. zn. 1 T 105/2013, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu a přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podáním ze dne 17. 9. 2015
Nejvyššímu soudu sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat a
současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve věci za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou
oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.
a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve
smyslu § 265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále
nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem
stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným
prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních
vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je
totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může
doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném
opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno
základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve
smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen
„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou
třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a
samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho
důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je
mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět
(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň
plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání
dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní
pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne
27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými
dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k
revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci
má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek
zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže
nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace
neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto
skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového
zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není
oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost
nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí
Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních
námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění,
hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost
provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr
obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně
spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve
zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i
v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci.
Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a
úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani
přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení
důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění,
tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně
relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že
většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v
předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně,
tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých
rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl
Nejvyšší soud i v případě obviněného M. H.
Obviněný uplatnil právní námitku relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že uvedl, že skutky uvedené ve výrocích
rozsudku nalézací soud nesprávně kvalifikoval, když popis skutků neobsahuje
skutečnosti významné pro naplnění subjektivní i objektivní stránky trestných
činů. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že popis skutků ve výroku soudu prvního
stupně obsahuje všechny potřebné znaky subjektivní i objektivní stránky
příslušných trestných činů.
Soud prvního stupně provedl ve věci dokazování v souladu s ustanovením
§ 2 odst. 5 tr. ř. a zjistil skutkový stav věci bez důvodných pochybností.
Pokud jde o návrh obviněného na provedení znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dle názoru odvolacího soudu nebylo namístě
provádět další dokazování vypracováním znaleckého posudku, neboť soud prvního
stupně tomuto návrhu věnoval dostatečnou pozornost a dospěl ke zcela správnému
názoru, že není dán důvod pro zpracování posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, když z provedeného dokazování v projednávané trestní věci nelze
dospět k závěru, že by byť část z trestné činnosti, kladené obviněnému za vinu,
spáchal pod vlivem návykové látky. S tímto závěrem souhlasil i Nejvyšší soud,
nejedná se tedy o tzv. opomenutý důkaz.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest
ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin,
jímž byl uznán vinným. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolací důvod
nespočívá v nepřiměřenosti uloženého trestu, ale v tom, že byl uložen
nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře, která spadá do rámce zákonné
trestní sazby, nelze jako dovolací důvod uplatňovat nepřiměřenost trestu. Výše
uvedené námitky obviněného týkající se nepřiměřenosti uloženého trestu nelze
podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Pokud obviněný namítá, že na odsouzení, na základě kterého byl v minulosti ve
výkonu trestu odnětí svobody, dopadla amnestie prezidenta republiky, tak k
tomuto Nejvyšší soud uvádí, že trest odnětí svobody, který byl uložen
rozsudkem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 214/2011, byl amnestován,
nicméně tímto rozsudkem byl obviněnému současně uložen i trest zákazu činnosti,
na který se amnestie nevztahovala, tudíž nelze na obviněného hledět, jako by
nebyl odsouzen.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byl mimo jiné
zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, aniž byly
splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v
řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto nebo odmítnuto z
procesních důvodů podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr. ř. bez meritorního
přezkoumání rozsudku, ale bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po
meritorním přezkoumání rozsudku. Proto byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. uplatnitelný ve variantě vymezené tím, že v řízení
předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k), tj. v dané věci
důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z konstrukce této
varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je zřejmá
vázanost tohoto dovolacího důvodu na jiné dovolací důvody, na nichž je závislý.
Pokud je tedy dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno,
že obviněný M. H. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky
skutkové podstaty I. přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c) tr.
zákoníku, II. pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a
vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, III. jednak pokračujícího
přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, dílem
dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku podle § 205
odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a
jednak přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, příslušné
skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, soud zvolil odpovídající
právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší
soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí
odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická návaznost
mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na
straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud
mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani
řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání
obviněného M. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. prosince 2015
JUDr.
Jiří Pácal
předseda senátu