4 Tdo 175/2024-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2024 o dovolání obviněného M. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2023 č. j. 4 To 131/2023-131, v trestní věci vedené Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. 42 T 149/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 27. 2. 2023 č. j. 42 T 149/2022-78 byl obviněný M. F. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že
„dne 13. května 2022 v 15.40 hodin v opilosti po předchozím užití metamfetaminu, jakožto návykové látky řídil motorové vozidlo tov.zn. Renault Laguna Grandtour registrační značky XY v ulici XY v XY, kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky a podrobil se orientačnímu testu DrügWipe 5SP s pozitivním výsledkem na látku metamfetamin/amfetamin, a následně se po výzvě a řádném poučení policistů podrobil lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve v nemocnici v Mostě, přičemž následným toxikologickým rozborem krve obžalovaného byla cíleným stanovením amfetaminových derivátů metodou plynové chromatografie s hmotnostní spektrometrií ve vzorku krve prokázána přítomnost metamfetaminu v koncentraci 675 ng/ml a jeho metabolitu amfetaminu v koncentraci 29 ng/ml“.
2. Za shora uvedené jednání a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 T 23/2021-356 byl obviněný podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 (dvou) let. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 T 23/2021-356, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 31. 7. 2023 č. j. 4 To 131/2023-131 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že dne 13. 5. 2022 v 15:40 hodin po předchozím užití metamfetaminu, řídil motorové vozidlo tov. zn. Renault Laguna Grandtour, registrační značky XY v ulici XY v XY, ačkoliv měl v krvi metamfetamin v koncentraci 675 ng/ml a jeho metabolit amfetamin v koncentraci 29 ng/ml. Zcela ve shodě s trestem uloženým okresním soudem mu za toto jednání a za sbíhající přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 T 23/2021-356 byl uložen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 2 (dvou) let. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 8. 2022 č. j. 1 T 23/2021-356, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním. Má za to, že jsou naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a dále že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a současně některé z navržených důkazů nebyly provedeny.
5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku k prvně uvedenému dovolacímu důvodu /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ uvedl, že z provedených důkazů nevyplynulo, že by řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky. K silniční kontrole došlo v okamžiku, kdy obědval na parkovišti v blízkosti odstaveného auta. Současně konstantně v celém řízení popíral, že by jej řídil. Je tedy otázkou nakolik byla silniční kontrola na místě, zda bylo vozidlo v pohybu a zda jej řídil obviněný. Zároveň došlo k nejasnostem a chybám při odběru a vyhodnocení vzorků – označení nesprávným datem narození, tedy vzorek nebyl nejspíš obviněného, a nebylo prokázáno ani požití alkoholu.
Pokud tedy vzorek nebyl obviněného, nebylo ani prokázáno, že požil návykové látky. Dále vytknul odvolacímu i nalézacímu soudu, že k jeho návrhu neprovedl důkazy – audio a video záznam ze silniční kontroly, protokol o výslechu obviněného ze dne silniční kontroly, protokol o vydání jeho osobních věcí, protokol o testu na omamné látky s nesprávným datem narození. Vyjádřil přesvědčení, že rozhodná skutková zjištění odporují provedeným důkazům a podstatné důkazy nebyly provedeny. Provedené důkazy tak nenaplňují znaky přisouzeného přečinu.
K nesprávnému právnímu hodnocení pak zopakoval námitky neprokázání požití návykových látek a toho, že testovaný vzorek byl skutečně jeho. Zároveň nebylo prokázáno, že se jednalo o řádnou silniční kontrolu, když neřídil auto, ale v jeho blízkosti obědval, takže nevykonával činnost, kterou by ohrozil další osoby. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 7. 2023 č. j. 4 To 131/2023-131 a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání zaslala své vyjádření státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupkyně“). Po stručné rekapitulaci řízení a dovolací argumentace obviněného uvedla, že tyto námitky uplatňuje obviněný prakticky od samého počátku řízení a již se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především pak odmítla tvrzení o extrémním nesouladu mezi výsledky dokazování a z něj definovaného skutkového stavu, neboť takové výhrady kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů, jak je třeba důkazy posuzovat a jaký význam jim připisovat. Připustila, že na žádance o vyšetření krevního vzorku byl nesprávně uveden letopočet data narození, avšak toto pochybení nemělo vliv na zjištění množství omamných látek. Stejně tak z provedeného dokazování vyplynulo, že policisté sledovali jízdu obviněného, viděli, že zajel na parkoviště, kam jej následovali a provedli kontrolu. Provedeným dokazováním bylo tedy prokázáno jednání uvedené ve skutkové větě. Právní kvalifikaci tak lze označit za přiléhavou. Napadené rozhodnutí tedy není zatíženo vadou, kterou by bylo nutné a možné napravit v dovolacím řízení. Proto státní zástupkyně navrhla, aby bylo dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. navrhla, aby tak dovolací senát učinil v neveřejném zasedání, přičemž vyjádřila s takovým postupem souhlas i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
7. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.
Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro
konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání. To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
10. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Podstatou dovolací argumentace obviněného jsou jím tvrzené pochybnosti o tom, že vozidlo řídil a o tom, že to byl jeho krevní vzorek, který prokázal přítomnost omamných látek. Těmto výtkám ovšem nelze přiznat potřebnou dovolací relevanci, neboť se jedná toliko o vlastní verzi obviněného, respektive jeho spekulaci. V řízení konaném před okresním soudem bylo provedeným dokazováním zjištěno, že obviněný řídil předmětné vozidlo, následně se podrobil orientačnímu testu na přítomnost návykových látek a později i lékařskému vyšetření. Příslušníci policie vůči němu vystupovali jako k řidiči motorového vozidla a on sám se tak i choval. Pokud jde o nynější verzi obviněného, tak ta byla vznesena poprvé až v e-mailové zprávě zaslané soudu po skončení hlavního líčení. Nejedná se tudíž o důkaz, jemuž by bylo možné přiznat potřebnou procesní validitu. Pokud jde o námitku ohledně údajných machinací s krevními vzorky, kdy na výsledkovém listu byl uveden jiný letopočet data narození obviněného, tak tato nesrovnalost byla dostatečně přesvědčivě vysvětlena tím, že se nejednalo o záměnu vzorků, nýbrž o chybu v psaní vyplývající z určité nepozornosti. V žádosti o vyšetření osoby ve zdravotnickém zařízení (č. l. 18) je datum narození obviněného uvedeno správně a v pozdějším protokolu o vyšetření (jakož i ve výsledkovém listu) je správně uvedeno celé jeho rodné číslo, jakožto naprosto specifický a nezpochybnitelný identifikátor osoby. Předmětné námitky je proto třeba označit za bezpředmětné.
12. Co se pak týče výhrady týkající se požití alkoholu obviněným, tak na toto pochybení reagoval již krajský soud ve svém kasačním rozhodnutí, když v něm upravil skutkovou větu tak, aby původně uvedená opilost, tedy požití alkoholu, již v ní nebyla obsažena. Tato námitka obviněného obsažená v dovolání je tudíž zcela obsoletní.
13. Obviněný v rámci dovolací argumentace vznesl též otázku, zda bylo provedení silniční kontroly za jím popsaných okolností namístě. Předně je nutno konstatovat, že z její formulace není patrno, zda se jedná o námitku či pouhou řečnickou otázku. Z kontextu je pak zřejmé, že byla vznesena na základě jeho vlastní verze skutkových okolností. Nejvyššímu soudu však nepřísluší domýšlet argumentaci obviněného (§ 265f tr. ř.). Zároveň je však možno obecně uvést, že dovolací senát neshledal v procesu opatřování důkazů žádných pochybení, které by jejich použitelnost jakkoli devalvovaly, a proto se ztotožnil s konečným závěrem krajského soudu o jejich procesní bezvadnosti (viz bod 7 odůvodnění jeho rozsudku).
14. Nejvyššímu soudu pochopitelně nepřísluší hodnotit způsob vedení obhajoby obviněného. Na druhou stranu ovšem nelze nepoznamenat, že pokud si sám zvolil způsob spočívající v neformální komunikaci s okresním soudem, namísto procesně použitelné výpovědi, pak musí nést i důsledky této své volby. Obviněnému bylo opakovaně umožněno se k věci vyjádřit, a to jak v přípravném řízení, kdy svého práva nevyužil, tak v hlavním líčení, kam se ovšem bez řádné a včasné omluvy nedostavil (bod 3 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mostě). Procesní postup nalézacího soudu byl tedy zcela v intencích zákona, přičemž byla reflektována všechna práva obviněného (viz bod 2 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mostě).
15. Výtce opomenutých důkazů nebylo taktéž možné vyhovět, a to ze dvou důvodů. Ačkoliv obviněný navrhl provedení důkazů v rámci odvolání podaného prostřednictvím obhájce, ve veřejném zasedání pouze odkázal na jeho písemné vyhotovení, avšak s tím, že důkazní návrhy výslovně nezopakoval, resp. na nich netrval. Zároveň vystavěl svoji odvolací argumentaci na tezi, že dokazování dostatečně neprokázalo trestný čin, respektive z provedeného dokazování vyplývají pochybení orgánů činných v trestním řízení, a nikoli trestné jednání samotného obviněného. Jinak řečeno, výhrady neměl obviněný proti rozsahu dokazování, nýbrž vůči hodnocení důkazů soudy. Nejvyšší soud však neshledal v postupu odvolacího soudu takové významné pochybení, které by vyžadovalo jeho kasační zásah, byť je pravdou, že se zmíněnými důkazními návrhy obviněného s podrobnějším způsobem zcela nevypořádal. Dalším důvodem odmítnutí je zároveň to, že z dovolání není patrno, co by mělo být takovými navrhovanými důkazy prokázáno ani jejich případný vliv na výsledné posouzení věci. Nejvyšší soud na tomto místě předesílá, že pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba, aby se jednalo o nedůvodné opomenutí podstatných důkazů. Právě tato okolnost, že se musí jednat o důkazy podstatné pro posouzení věci, je esenciálním předpokladem vyvolání dovolacího přezkumu. Čili nemůže se jednat o jakékoli nepodstatné opomenutí, jež by ve svém konečném výsledku mohlo zakládat ryze formalistický podklad pro obstrukce. Obviněný neuvedl, v čem, respektive zda vůbec, jsou jím navrhované důkazy podstatné. Současně je již z jejich označení patrno, že mohou mít ve vztahu k meritu věci jen marginální či nulovou výpovědní hodnotu (protokol o vydání osobních věcí obviněného, audio a video záznam o silniční kontrole), nebo již byly dokonce provedeny (protokol o testu na omamné látky – z kontextu zřejmě výsledkový list), anebo jsou zcela nadbytečné (protokol o výslechu osoby zadržené, z téhož dne, kdy došlo k silniční kontrole obviněného).
16. Pokud jde o námitky vůči právnímu hodnocení skutku, tak ty jsou zjevně odvislé od verze předestřené obviněným, který je názoru, že ve světle jím vznesených skutkových námitek není zvolená právní kvalifikace přiléhavá. Tímto způsobem vznesená námitka vůči právní kvalifikaci činu je tudíž až sekundární, když se odvíjí výhradně od odlišného skutkového zjištění nabídnutého obviněným, které je ale v příkrém rozporu s tím, co bylo konstatováno předchozími soudy nižších stupňů, navíc bez jakékoliv hmotněprávní specifikace. Proto ani tato námitka nenaplňuje proklamovaný dovolací důvod /§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř./. Naopak, Nejvyšší soud konstatuje, že soudy zvolená právní kvalifikace plně odpovídá jimi zjištěnému skutkovému stavu věci.
17. Na shora uvedeném základě pak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného M. F. v konečném výsledku odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím uplatněné námitky posoudil dílem jako míjející se s uplatněnými dovolacími důvody a dílem jako zjevně neopodstatněné. Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu