4 Tdo 194/2013 – Nejvyšší soud

4 Tdo 194/2013-24

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne

5. března 2013 o dovolání obviněné L. T., proti usnesení Městského soudu v

Praze ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 9 To 400/2012, v trestní věci vedené u

Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 170/2011, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné o d m í t á .

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 38 T

170/2011, byla obviněná L. T. uznána vinnou jednak přečinem ohrožení pod

vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem maření

výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku

dopustila tím, že

dne 8. 11. 2011 v době kolem 2.30 hodin v P. – S., v ulici P., byla hlídkou PČR

MOP Smíchov zadržena při řízení osobního motorového vozidla tovární značky

Renault Clio, tmavě modré barvy, ačkoliv si byla vědoma, že není držitelem

řidičského oprávnění v důsledku dosažení dvanácti trestných bodů v bodovém

hodnocení řidiče, oznámeným Magistrátem hl. města Prahy, č. j. S-MHMP-DSA

491579/2011 ze dne 9. 6. 2011, a které prokazatelně převzala dne 22. 6. 2011,

přičemž byla provedena zkouška na přítomnost návykových látek s pozitivním

výsledkem a následným lékařským vyšetřením spojeným s odběrem krve a moči bylo

zjištěno, že v době řízení motorového vozidla měla podezřelá v krvi 96 ng/ml

látky kanabinoidu.

Za popsané jednání byla obviněná L. T. odsouzena podle § 337 odst. 1

tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí

svobody v trvání dvanácti měsíců a podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst.

1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen

na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněné

dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových

vozidel všeho druhu v trvání tří let.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 7. 2012, sp. zn.

38 T 170/2011, podala obviněná L. T. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v

Praze usnesením ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 9 To 400/2012, tak, že ho podle §

256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 9 To

400/2012, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém

uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu

s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace

obviněná uvádí, že z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani z jeho

odůvodnění nevyplývá, že by řídila vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost,

když je zde toliko uvedeno, že měla v krvi 96 ng/ml kanabinoidu, což dle jejího

názoru není dostačující s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky

ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010. Dále zmiňuje znalecký posudek

vypracovaný ve věci, který podle ní rovněž vyloučení způsobilosti neprokázal,

navíc z jeho závěrů nelze dovodit, zda vůbec byla v době řízení vozidla pod

vlivem návykové látky, neboť zjištěný kanabinoid mohl údajně pocházet z

vykouření dvou cigaret marihuany 14 dní před spácháním posuzovaného činu, k

čemuž se přiznala. Obviněná poukazuje také na další důkazy, a to zejména na

lékařské vyšetření a úřední záznam sepsaný policisty po zadržení a má za to, že

ani z nich žádné negativní ovlivnění nevyplývá.

K přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1

písm. a) tr. zákoníku obviněná namítá, že zjištěný skutkový stav je v extrémním

rozporu s provedenými důkazy. Uvádí, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2

ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 9 T 429/2007, jí byl uložen trest spočívající v

zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, a to od 30. 10. 2008. Dne

22. 6. 2011 potom převzala oznámení Magistrátu hlavního města Prahy o dosažení

12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, nicméně usnesením Obvodního soudu pro Prahu

2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 9 T 429/2007, bylo podmíněně upuštěno od výkonu

zbytku trestu zákazu činnosti a bylo jí vráceno řidičské oprávnění. S ohledem

na zmíněné okolnosti se proto domnívala, že může řídit. K tomu dodává, že 12

bodů v bodovém hodnocení dosáhla nabytím právní moci zmíněného rozsudku

Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 9 T 429/2007. Navíc výzva Magistrátu

hlavního města Prahy k odevzdání řidičského oprávnění ze dne 7. 11. 2011 jí

byla doručena až po spáchání posuzovaného deliktu.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněná podotkla, že je

nezaměstnaná, pobírá dávku v hmotné nouzi a současně žádá, aby bylo rozhodnuto,

že není povinna hradit náklady řízení ve smyslu § 153 tr. řádu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud

České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil dovoláním napadené

usnesení Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek soudu prvního stupně

a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 věc

znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva

a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní

průběh trestního řízení a dále uvedl, že skutkové závěry soudů činných dříve ve

věci mají v provedených důkazech svoji oporu. V řízení byl vypracován znalecký

posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, podle kterého byl v krvi

obviněné zjištěn kanabinoid a znalec jednoznačně vyloučil způsobilost obviněné

k řízení motorového vozidla. V daném rozsahu proto podanému dovolání nelze

podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přisvědčit.

Pokud se týká přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337

odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, dle jeho mínění z učiněných skutkových zjištění

vyplývá, že obviněné bylo doručeno oznámení Magistrátu hlavního města Prahy o

tom, že dosáhla 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, se všemi důsledky, které

takový stav provázejí a pokud obviněná přesto řídila automobil, musela být

nejméně srozuměna s tím, že tak činí v rozporu se závazným rozhodnutím. K

žádosti obviněné, aby bylo rozhodnuto, že není povinna hradit náklady řízení ve

smyslu § 153 tr. řádu, pak státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

poznamenal, že takový požadavek vůbec nelze považovat za relevantní část

dovolací argumentace.

Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství

navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání odmítl jako zjevně

neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil za

podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ

odlišného stanoviska Nejvyššího soudu České republiky rovněž státní zástupce

Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil souhlas podle § 265r odst. 1 písm.

c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud

dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2

písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou

prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné

lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání

obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále

nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem

stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou

provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3

tr. řádu.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným

prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních

vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého

stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je

totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může

doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném

opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno

základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve

smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen

„Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou

třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a

samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho

důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je

mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět

(srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.

řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň

plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání

dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní

pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne

27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými

dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán

k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou

argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem –

advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu).

Obviněná ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod vymezený v

ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s odkazem na § 265b odst. 1 písm.

g) tr. řádu.

Podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže

rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném

hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno

namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako

trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho

právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o

vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže

odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících

řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem

nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán

(srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně

relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti

skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel

vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále

vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu.

Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu

soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle

svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností

případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění

skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení

nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle

§ 2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se

zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky

týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování

apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Vedle případů, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení

skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, uplatněnému dovolacímu

důvodu ve smyslu ustálené judikatury odpovídají rovněž námitky tzv. extrémního

nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními a

námitky týkající se nezákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení v

intenzitě narušující zásady spravedlivého procesu. O extrémní nesoulad mezi

provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními se jedná v

případech objektivně zjištěné a zcela zjevné absence srozumitelného odůvodnění

rozsudku, při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních a z nich

vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů, apod.

Dovolací námitky obviněné týkající se nenaplnění znaků skutkové

podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky a extrémního

nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy je tak možno z

hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm.

g) tr. řádu považovat za právně relevantní, avšak Nejvyšší soud po prostudování

předloženého trestního spisu shledal, že skutkové závěry soudů prvního a

druhého stupně mají oporu v provedeném dokazování, proto se jedná o námitky

zjevně neopodstatněné.

Předně je třeba zdůraznit, že většinu námitek v dovolání obviněná již uplatnila

v předchozích stádiích trestního řízení jakož i v odvolání a nalézací i

odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.

Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě

jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím

řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde

zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e)

tr. řádu (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C.

H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v

případě obviněné L. T.

Obviněná byla ze spáchání předmětného protiprávního jednání usvědčena na

podkladě listinných důkazů a vypracovaného znaleckého posudku z oboru

zdravotnictví, odvětví toxikologie. Na základě provedeného dokazování není

pochyb o tom, že v inkriminované době řídila motorové vozidlo ve stavu

vylučujícím způsobilost, kterou si přivodila vlivem návykové látky, a to za

situace, kdy byla po dosažení dvanácti bodů tzv. vybodována a o této

skutečnosti byla Magistrátem hlavního města Prahy (oznámením ze dne 9. 6. 2011,

č. j. S-MHMP-DSA 491579/2011) řádně vyrozuměna a dané vyrozumění prokazatelně

převzala dne 22. 6. 2011.

Z trestního spisu dále plyne, že obviněná byla v jiné trestní věci rozsudkem

Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. 9 T 429/2007, v právní

moci dne 30. 10. 2008, odsouzena mimo jiné i k trestu zákazu činnosti

spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu v trvání

čtyř let. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 9 T

429/2007, v právní moci dne 4. 10. 2011, bylo pak u obviněné podmíněně upuštěno

od výkonu zbytku zmíněného trestu se zkušební dobou v trvání dvou let.

Je zřejmé, že citované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 a oznámení

Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 6. 2011, č. j. S-MHMP-DSA

491579/2011, jsou dvě zcela odlišná a na sobě nezávislá rozhodnutí. Nejvyšší

soud se proto ztotožnil s názorem nalézacího i odvolacího soudu v závěru, že

obhajobu obviněné spočívající v tvrzení, že jí byl na základě usnesení

Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 9 T 429/2007, podmíněně

vrácen řidičský průkaz, a proto se domnívala, že je vše v pořádku, je třeba

považovat za ryze účelovou, učiněnou pouze ve snaze vyhnout se trestní

odpovědnosti.

Pokud obviněná i přes oznámení Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9. 6.

2011, č. j. S-MHMP-DSA 491579/2011, řídila motorové vozidlo, musela být

minimálně srozuměna s tím, že tak činí v rozporu se závazným rozhodnutím. Svým

jednáním proto naplnila všechny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu maření

výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.

zákoníku.

Pokud se týká přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1

tr. zákoníku, u obviněné byla bezprostředně po zadržení pomocí orientačního

měření slinným analyzátorem DrugWipe 5+ zjištěna pozitivní přítomnost jiných

návykových látek (Amph./Meth./XTC a Cannabis). Na základě tohoto se pak

podrobila lékařskému vyšetření ve FN Bulovka spojeného s odběrem krve a moči a

v její krvi bylo zjištěno 96 ng/ml látky kanabinoidu, což vyplývá i ze závěrů

znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. S ohledem na

okolnosti posuzované věci a zjištěnou hladinu kanabinoidu v krvi obviněné

znalec mimo jiné konstatoval, že při řízení vozidla je při intoxikaci

marihuanou nejpodstatnější narušení běžného vnímání prostoru a času, což může

mít v dopravním provozu tragické následky. Ke stejnému závěru vedlo dle znalce

i lékařské vyšetření učiněné před odběrem krve a moči obviněné, kdy vyšetřující

lékař zjistil u obviněné poruchy psychosenzomotorických funkcí. Současně

znalec vyloučil, že by se mohlo jednat o následek pasivního kouření či o

následek vykouření marihuanových cigaret cca 2 týdny před spácháním předmětného

jednání, jak tvrdí obviněná. Způsobilost obviněné k řízení motorového vozidla

byla závěry znaleckého zkoumání jednoznačně vyloučena.

Pachatele lze uznat vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky

podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, je-li bezpečně prokázán jeho úmysl tento

trestný čin spáchat. Pro obě formy úmyslného zavinění (úmysl přímý i nepřímý)

je společné to, že vůle ve formě chtění nebo srozumění vyjadřuje aktivní vztah

pachatele ke způsobenému následku. Z hlediska subjektivní stránky tedy postačí,

aby pachatel věděl, že požil návykovou látku způsobilou vyvolat stav, jenž

vylučuje, aby bezpečně vykonával zaměstnání nebo činnost, při které by mohl

ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na jeho

úmyslné zavinění lze tedy usuzovat především z toho, že jednal s vědomím, že

řídil motorové vozidlo, ačkoliv před tím požil návykovou látku, o které je

obecně známo (alkohol, drogy), že je schopna negativně ovlivnit jeho psychické

a fyzické dispozice k bezpečnému vykonávání shora uvedené činnosti (zde řízení

motorového vozidla).

Za těchto okolností pak nelze pochybovat o tom, že dovolatelka, pokud řídila

motorové vozidlo po intoxikaci marihuanou, musela být přinejmenším srozuměna s

tím, že ve stavu ovlivnění drogou (tj. ve stavu vylučujícím její řidičskou

způsobilost) vykonávala činnost, při které mohla ohrozit život nebo zdraví lidí

nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Byť je popis stavu obviněné ve skutkové větě výroku o vině rozsudku nalézacího

soudu jen velmi stručný (není zde výslovně uvedeno, že obviněná řídila motorové

vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti), skutečnost, že

řídila motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost, jasně vyplývá z

odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, na které je možno v tomto směru beze

zbytku odkázat, jak ostatně uvedl již odvolací soud v dovoláním napadeném

usnesení.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že obviněná svým jednáním naplnila také všechny

zákonné znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky

podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Závěr o vině obviněné byl učiněn na podkladě

důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují její vinu. Z odůvodnění

rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi

provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na

straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud

mezi nimi neshledal žádný rozpor. V daném případě proto nelze hovořit o

extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními učiněnými

soudy prvního a druhého stupně.

Dovolatelka ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnila dále dovolací

důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, který spočívá v tom, že bylo

rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti

rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž

byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl

v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

K první části dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší

soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud

druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí

napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž

byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání

nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu

(u odvolání), u stížnosti podle § 148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Jinými

slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně,

jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.

V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněná ani tuto první

alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ve svém

dovolání neuplatňuje.

Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1

písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto

dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.

řádu. Nejvyšší soud se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci

dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto na toto

odůvodnění (viz. výše) odkazuje.

Pro úplnost je nutno dodat, že žádost obviněné, aby bylo rozhodnuto, že není

povinna hradit náklady řízení ve smyslu ustanovení § 153 tr. řádu, je z

hlediska deklarovaných dovolacích důvodů zcela irelevantní, navíc o rozhodování

o případné povinnosti obviněné podle § 153 odst. 1 tr. řádu nespadá do

kompetence Nejvyššího soudu.

Na základě výše uvedených skutečností je možno učinit závěr, že obviněnou

uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod uplatněné zákonné dovolací důvody

podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu a stojí mimo jejich rámec. Obviněná

na jedné straně deklarovala zákonné dovolací důvody podle citovaného

ustanovení, avšak uplatnila námitky, které je svým obsahem nenaplňují,

nespadají pod ně a nijak jim neodpovídají.

Nejvyšší soud proto shledal, že napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu

předcházelo, netrpí vytýkanými vadami a z tohoto důvodu dovolání obviněné L. T.

odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O

dovolání bylo rozhodnuto za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr.

řádu v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. března 2013

Předsedkyně senátu

JUDr. Danuše Novotná

Název judikátu: přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr.zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Spisová značka: 4 Tdo 194/2013

Datum rozhodnutí: 05.03.2013

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Heslo: Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, Ohrožení pod vlivem návykové látky

Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: D