4 Tdo 229/2025

4 Tdo 229/2025-954

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 69/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 16 T 47/2024, takto:

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 69/2024 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2024, sp. zn. 16 T 47/2024, částečně zrušují, a to ve výroku týkajícím se povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené K. B.. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím ustanovení § 265 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená K. B. odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Výrok, kterým byla poškozená společnost WEGA Recycling, s. r. o., IČ: 27650189, se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3 – Žižkov podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, byl beze zbytku ponechán.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se odmítá dovolání obviněného podané do výroku o trestu.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2024, sp. zn. 16 T 47/2024, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):

„v době od března 2022 do dubna 2023 jako osoba vystupující pod jménem "J. J." vylákal prostřednictvím telefonu či při osobních schůzkách pod smyšlenou legendou výhodného nákupu eur a dolarů a od července 2022 možného investování do obchodního podílu hotelu XY v Karlových Varech, XY, a koupě dvou bytů ve Vídni, od K. B., finanční prostředky v celkové výši 15 383 900 Kč a 61 000 Eur, které mu předávala v hotovosti či zasílala a vkládala na bankovní účet č. XY vedený u Moneta Money Bank a.s., na jméno jeho matky H. J., přičemž finanční prostředky ve výši 13 920 000 Kč a 61 000 Eur byly K. B. zpronevěřeny z bankovních účtů č. XY a č. XY vedených na jejího zaměstnavatele WEGA recycling s.r.o., IČO: 27650189, se sídlem Roháčova 188/37, 130 00 Praha 3-Žižkov, a finanční prostředky ve výši 1 463 900 Kč byly její vlastní, a takto jednal v následujících případech:

1) v době od 24.03.2022 do 29.12.2022 vylákal finanční prostředky, které mu K. B. předávala v hotovosti na benzinové čerpací stanici Orlen Benzina u obce XY, okr. XY, a Zerogas Litava v obci XY, okr. XY, u retenční nádrže v oku křižovatky komunikací č. XY a č. XY u města XY, okr. XY, u železniční stanice obce XY u XY, okr. XY, v blízkostí XY a na XY v Praze a na parkovišti XY v Karlových Varech, XY, které bezprostředně předtím vybrala a) z bankovního účtu společnosti WEGA recycling s.r.o., č. XY vedeného u České spořitelny a.s., a to ve dnech a ve výši: • dne 31.03.2022 ve výši 400 000 Kč • dne 11.04.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 12.04.2022 ve výši 380 000 Kč, • dne 22.04.2022 ve výši 260 000 Kč, • dne 25.04.2022 ve výši 250 000 Kč, • dne 26.04.2022 ve výši 490 000 Kč, • dne 29.04.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 04.05.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 05.05.2022 ve výši 550 000 Kč, • dne 09.05.2022 ve výši 380 000 Kč, • dne 10.05.2022 ve výši 240 000 Kč, • dne 19.05.2022 ve výši 150 000 Kč, • dne 08.07.2022 ve výši 150 000 Kč, • dne 20.07.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 26.07.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 01.08.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 02.08.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 09.08.2022 ve výši 400 000 Kč, • dne 10.08.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 11.08.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 16.08.2022 ve výši 240 000 Kč, • dne 17.08.2022 ve výši 250 000 Kč, • dne 18.08.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 22.08.2022 ve výši 450 000 Kč, • dne 23.08.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 23.08.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 24.08.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 25.08.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 29.08.2022 ve výši 400 000 Kč, • dne 31.08.2022 ve výši 400 000 Kč, • dne 05.09.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 06.09.2022 ve výši 450 000 Kč, • dne 07.09.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 13.09.2022 ve výši 330 000 Kč, • dne19.09.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 20.09.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 21.09.2022 ve výši 400 000 Kč, • dne 26.09.2022 ve výši 350 000 Kč, • dne 29.09.2022 ve výši 190 000 Kč, • dne 30.09.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 04.10.2022 ve výši 180 000 Kč, • dne 07.10.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 12.10.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 14.10.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 17.10.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 20.10.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 24.10.2022 ve výši 250 000 Kč, • dne 27.10.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 31.10.2022 ve výši 300 000 Kč, • dne 04.11.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 15.11.2022 ve výši 150 000 Kč, • dne 23.11.2022 ve výši 50 000 Kč, • dne 24.11.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 09.12.2022 ve výši 200 000 Kč, • dne 23.12.2022 ve výši 100 000 Kč, • dne 28.12.2022 ve výši 80 000 Kč, • dne 29.12.2022 ve výši 100 000 Kč,

celkem obviněný vylákal 13 920 000 Kč,

b) z bankovního účtu společnosti WEGA recycling s.r.o., č. XY vedeného u České spořitelny a.s., a to ve dnech a ve výši: • dne 02.06.2022 ve výši 15 000 eur, • dne 02.06.2022 ve výši 20 000 eur, • dne 08.07.2022 ve výši 2000 eur, • dne 05.09.2022 ve výši 25000 eur,

z nichž 1000 eur použila K. B. oprávněně, celkem tak obviněný vylákal 61 000 eur, tedy dle kurzu ČNB ke dni 31.10.2023 finanční prostředky ve výši 1 498 160 Kč,

c) a dále mu v hotovosti předala vlastní finanční prostředky ve dnech a ve výši: • dne 24.03.2022 ve výši 180 000 Kč, • dne 31.03.2022 ve výši 90 000 Kč, • dne 03.04.2022 ve výši 90 000 Kč, • dne 06.04.2022 ve výši 40 000Kč, • dne 08.04.2022 ve výši 90 000 Kč,

celkem obviněný vylákal 490 000 Kč,

2) v době od 11.10.2022 do 03.04.2023 vylákal finanční prostředky, které mu K. B. zaslala ze svého bankovního účtu č. XY vedeného u Moneta Money Bank a.s., na bankovní účet č. XY vedený u Moneta Money Bank a.s. na jméno jeho matky H. J., a to ve dnech a ve výši: • dne 11.10.2022 ve výši 18 000 Kč, • dne 01.11.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 01.11.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 02.11.2022 ve výši 33 000 Kč, • dne 06.11.2022 ve výši 11 000 Kč, • dne 07.11.2022 ve výši 44 000 Kč, • dne 07.11.2022 ve výši 55 000 Kč, • dne 08.11.2022 ve výši 22 000 Kč, • dne 11.11.2022 ve výši 13 000 Kč, • dne 15.11.2022 ve výši 71 500 Kč, • dne 15.11.2022 ve výši 44 000 Kč, • dne 16.11.2022 ve výši 22 000 Kč, • dne 22.11.2022 ve výši 21 500 Kč, • dne 23.11.2022 ve výši 38 500 Kč, • dne 23.11.2022 ve výši 11 000 Kč, • dne 26.11.2022 ve výši 11 000 Kč, • dne 28.11.2022 ve výši 11 000 Kč, • dne 29.11.2022 ve výši 15 000 Kč, • dne 30.11.2022 ve výši 7000 Kč, • dne 01.12.2022 ve výši 33 000 Kč, • dne 21.12.2022 ve výši 16 500 Kč, • dne 10.01.2023 ve výši 19 800 Kč, • dne 13.01.2023 ve výši 11 000 Kč, • dne 03.02.2023 ve výši 11 000 Kč, • dne 06.02.2023 ve výši 27 500 Kč, • dne 07.02.2023 ve výši 11 000 Kč, • dne 10.02.2023 ve výši 22 000 Kč, • dne 27.02.2023 ve výši 6500 Kč, • dne 03.03.2023 ve výši 11 000 Kč, • dne 09.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 10.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 13.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 14.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 15.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 16.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 17.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 20.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 20.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 21.03.2023 ve výši 2200 Kč, • dne 22.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 23.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 24.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 27.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 28.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 28.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 29.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 30.03.2023 ve výši 1650 Kč, • dne 31.03.2023 ve výši 1100 Kč, • dne 03.04.2023 ve výši 2750 Kč, celkem obviněný vylákal 709 900 Kč,

3) v době od 19.08.2022 do 31.10.2022 vylákal finanční prostředky, které mu K. B. vkládala na blíže nezjištěných místech na bankovní účet č. XY vedený u Moneta Money Bank a.s., na jméno jeho matky H. J., a to ve dnech a ve výši:

• dne 19.08.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 03.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 04.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 07.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 14.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 14.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 20.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 20.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 21.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 25.10.2022 ve výši 24 000 Kč, • dne 31.10.2022 ve výši 24 000 Kč, celkem obviněný vylákal 264 000 Kč,

přičemž k slibovanému plnění nedošlo a obviněný J. H. tyto finanční prostředky nevrátil a použil dosud nezjištěným způsobem pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozené K. B., škodu v celkové výši 1 463 900 Kč a poškozené spol. WEGA recycling s.r.o., IČ: 276 50 189, škodu v celkové výši 13 920 000 Kč a 61 000 eur (tedy dle platného kurzu ČNB ke dni 31.10.2023 škodu ve výši 15 418 160 Kč).“

2. Za uvedené jednání byl obviněný J. H. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

3. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to:

• 15 840 eur, • 37 400 USD, • náramkových hodinek zn. Tissot 1853, č.: T115407A, UZ98VKUNA, • náramkových hodinek zn. Tagheuer, č.: WBQ7153, CAY2121-0, • náramku ze žlutobílého kovu o délce 2155 mm a šířce 10 mm, • řetízku s křížkem ze žlutého kovu o délce 215 mm a šířce 6 mm, • finančních prostředků ve výši 104 189,41 Kč.

4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené K. B., způsobenou škodu ve výši 13 783 900 Kč a 28 000 EUR.

5. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost WEGA Recycling, s. r. o., IČ: 27650189 se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3 – Žižkov odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2024, sp. zn. 16 T 47/2024 podal obviněný J. H. a poškozená společnost WEGA recycling, s. r. o., IČO: 27650189, odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 69/2024 tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

7. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2024, sp. zn. 10 To 69/2024, podal následně obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. a směřující proti výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Dovolatel se domnívá, že uložený trest je v rozporu s povahou a závažností trestného činu. Má za to, že vzhledem k okolnostem jeho případu při ukládání trestu soud nezohlednil obecné zákonné zásady pro ukládání trestu a nepřihlédl k dalším podstatným skutečnostem, které měly mít vliv na výši uloženého trestu.

Připomíná všechny polehčující okolnosti, které měl brát soud v úvahu. Dovolatel se k činu doznal, svého činu upřímně litoval a přičinil se o odstranění škodlivých následků, kdy částečně uhradil způsobenou škodu poškozené společnosti WEGA, s. r. o., ve výši 1,7 milionů Kč, písemně se zavázal k úhradě 4 mil. Kč do 3 let po propuštění na svobodu a poškozené K. B. zaplatil 33.000 EUR. Ve prospěch dovolatele mělo být zohledněno, že se na něj hledí jako by nebyl trestán s ohledem na dobu od posledního odsouzení a rovněž měl soud zohlednit, že spáchal trestný čin majetkový, přičemž se snažil již v průběhu trestního řízení spáchané škody napravit a že po celou dobu trestního řízení spolupracoval, k činu se doznal a upřímně ho litoval.

Nejvíce zarážející je pro obviněného skutečnost, že v této trestní věci poškozená K. B. byla stejným soudem – rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2024, sp. zn. 6 T 25/2024 odsouzena za spáchání trestného činu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce tří let a šest měsíců při stejné trestní sazbě 5-10 let stanovené trestním zákoníkem. K. B. tak byla odsouzena k trestu odnětí svobody hluboko pod dolní hranicí trestní sazby, aniž by uhradila jakoukoli částku na náhradě škody jí způsobené společnosti WEGA, s.

r. o. Dovolatel naproti tomu uhradil částku 1,7 mil. Kč na náhradě škody poškozené společnosti WEGA, s. r. o., a písemně se zavázal po propuštění z výkonu trestu k úhradě další části škody ve výši 4 mil. Kč do 3 let. V tomto jednání tak spatřuje nerovný a nespravedlivý přístup soudu ke dvěma pachatelům trestné činnosti stejné povahy.

8. Nesprávné hmotněprávní posouzení obviněný spatřuje také ve vadách výroku o náhradě škody. Ve výroku o náhradě škody rozsudku prvoinstančního soudu je jako poškozená označena K. B. Obviněný se však domnívá, že K. B. je jako poškozená ve výroku označena nesprávně, jelikož nesplňuje definici poškozené osoby ve smyslu ust. § 43 odst. 1 tr. ř., tedy nebylo jí trestným činem ublíženo na zdraví, nebyla jí způsobena majetková škoda ani nemajetková újma a obviněný se neobohatil na její úkor, nýbrž na úkor společnosti WEGA, s. r. o., která byla vlastníkem finančních prostředků. K. B. předmětné finanční prostředky zpronevěřila ze společnosti WEGA, s. r. o., nebyly proto v jejím vlastnictví, ale pouze v neoprávněné držbě. Skutkem tedy nedošlo ke způsobení majetkové škody na majetku K. B., nýbrž na majetku společnosti WEGA, s. r. o. Dovolatel je proto přesvědčen, že ve výroku o náhradě škody měla být namísto K. B. označena jako poškozená společnost WEGA, s. r. o. Újma na majetku v tomto případě vznikla v majetkové sféře společnosti WEGA, s. r. o., a ta je tudíž v daném trestním řízení poškozenou ve smyslu § 43 odst. 3 tr. ř. Ve světle výše uvedeného lze proto uzavřít, že soudy nižších stupňů nesprávně posoudily hmotněprávní otázku spočívající v tom, na úkor jaké osoby se dovolatel svým jednáním obohatil.

9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku proto navrhl, aby Nejvyšší soud shora uvedené nedostatky rozhodnutí soudů nižších stupňů konstatoval a postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ze dne 9. 9. 2024, č. j. 10 To 69/2024-883 a současně tomuto usnesení předcházející rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2024, sp. zn. 16 T 47/2024, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodnul rozsudkem, ve kterém změní výrok o trestu tak, že dovolateli bude uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby, či na samé dolní hranici trestní sazby uvedené v § 209 odst. 5 tr. zákoníku a změní výrok o náhradě škody tak, že přizná náhradu škody ve výši 13.783.900 Kč a 28.000 EUR společnosti WEGA, s. r. o., namísto K. B.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v posuzované věci stanovil výměru trestu odnětí svobody soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud, v souladu se zákonem, takže ve věci obviněného nelze dovodit, že by mu uložil trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Státní zástupce dále uvádí, že ani námitky obviněného proti výroku o náhradě škody nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř. Jejich podstatou jsou totiž ve skutečnosti výhrady obviněného směřující do určení osoby poškozeného, tedy do řešení otázky, komu byla trestnou činností způsobená škoda. To je ovšem otázka, která je upravena procesními předpisy, konkrétně ustanovením § 43 tr. ř. Teprve v návaznosti na zpochybnění této procesní normy se obviněný domnívá, že soudy postupovaly v rozporu s § 2991 občanského zákoníku, když namítl, že tzv. ochuzeným byla obchodní společnost WEGA recycling, s. r. o., a že společně s K.

B. se na úkor této společnosti obohatili. V této souvislosti je vhodné uvést, že přímým poškozeným je v této věci K. B., od které obviněný podvodně vylákal peněžní prostředky, které jmenovaná předtím získala trestným činem zpronevěry. Podvodným jednáním tak způsobil škodu na cizím majetku. Cizím majetkem ve smyslu skutkové podstaty podle § 209 tr. zákoníku je takový majetek, který nenáleží pachateli či nenáleží výlučně jemu. Okolnost, že K. B. získala předmětné peněžní prostředky protiprávním činem spáchaným vůči obchodní společnosti WEGA recycling, s.

r. o., nelze z hlediska vzniku škody ve smyslu citované skutkové podstaty považovat za rozhodující. V posuzované věci totiž obviněný a dotyčná poškozená nejednali jako spolupachatelé ani se trestného činu nedopustili v rámci tzv. účastenství v užším smyslu, a jejich jednání nesměřovala k témuž následku. Na zmiňovaná jednání obviněného J. H. a K. B. nebylo tudíž možné nahlížet jako na vzájemná jednání mezi spolupachateli či účastníky trestné činnosti, která jsou jinak součástí jejich celkového trestného jednání.

V této věci tak nebylo vyloučeno, aby se K. B., která byla pravomocně uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, sama stala obětí podvodu spáchaného obviněným J. H., jehož předmětem byly peněžní prostředky zpronevěřené jmenovanou poškozenou z majetku obchodní společnosti WEGA recycling, s. r. o. Proto soudy správně přiznaly nárok na náhradu škody poškozené K. B., a nikoli obchodní společnosti WEGA recycling, s. r. o.

11. Státní zástupce se dále zabýval důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., o který obviněný také opřel své dovolání. V posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení všech zákonných předpokladů odvolací soud podle § 256 tr. ř. rozhodl o zamítnutí odvolání, protože ho neshledal důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě. V nyní posuzované věci je zjevné, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Takto formulovaný důvod dovolání může dovolatel úspěšně namítnout toliko v případě, že byla zjištěna existence vady zakládající některý z důvodu dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Podstatou druhé alternativy citovaného důvodu dovolání je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale že tento soud, ačkoli v řádném opravném řízení přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející, neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů v písmenech a) až l) odst. 1 § 265b tr. ř. (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174 až 3176). Jak již státní zástupce výše konstatoval, námitky obviněného J. H. vůbec neodpovídají důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto není naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

12. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že dovolání jmenovaného obviněného bylo podáno z jiného důvodu, něž je uveden v § 265b. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. H. v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

13. Přípisem ze dne 20. 2. 2025 reagovala poškozená K. B. na dovolání obviněného. Ve svém vyjádření uvedla, že souhlasí s napadeným usnesením a napadeným rozsudkem, kdy obviněný využil její důvěřivosti a zneužil ji k tomu, aby z ní vylákal finanční prostředky, které ona vybírala z bankovního účtu poškozené společnosti WEGA recycling, s. r. o. Poškozená jakožto dosud netrestaná osoba se stala obětí zcela sofistikovaného jednání profesionálního podvodníka, který jen využil její přílišné důvěřivosti. Dodává, že od začátku se k celé věci přiznávala, spolupracovala s policií, nemlžila, postavila se ke své životní chybě čelem a tím pomohla k objasnění trestné činnosti, neboť bez její pomoci by bylo obtížné obviněného identifikovat, zadržet a vzít do vazby. Uvádí, že soud prvního stupně i odvolací soud v napadeném usnesení rozhodly správně co se týká přiznání nároku na náhradu škody pouze ve prospěch poškozené. Obviněný H. nikterak se společností WEGA Recycling, s. r. o., neinteragoval, tedy se vůči ní nemohl dopustit trestné činnosti.

14. K uloženému trestu obviněného poškozená uvedla, že trest uložený obviněnému v délce trvání šesti let je nepoměrně mírný s ohledem na výši jejího nepodmíněného trestu ve výměře tří let a šesti měsíců. Současně je přesvědčena, že trest, který byl nalézacím soudem uložen jí, je nepřiměřeně přísný ve srovnání s trestem uloženým obviněnému, který celou záležitost zosnoval, poškozenou zneužil, využil její důvěry a náklonnosti k němu, ponechal si veškeré finanční prostředky a odmítá sdělit, kde se finanční prostředky nacházejí. Stejně tak soudy správně hodnotily osobu obviněného v tom smyslu, že má „sklon k páchání trestné činnosti“, neboť již byl za totožnou trestnou činnost spočívající ve zneužití důvěryhodných žen, navíc s násobně vyšší způsobenou škodou, v minulosti pravomocně odsouzen. Poškozená je proto přesvědčena, že trest rozhodně není na místě nikterak moderovat, naopak podle ní mu byl trest, ve srovnání s její výší trestu, uložen nepoměrně mírný. Závěrem proto uvedla, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem a napadeným usnesením a je přesvědčena, že podané dovolání je nedůvodné.

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

17. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

18. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Svými námitkami brojí proti výrokům o trestu a náhradě škody. V rámci těchto námitek považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný a v rozporu s principem proporcionality trestní represe. Pokud jde o výrok o náhradě škody, zde namítl, že poškozenou v této věci nemůže být K. B., a že soudy nesprávně posoudily otázku spočívající v tom, na úkor jaké osoby se svým jednáním obohatil.

19. Podle dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).

20. K námitkám stran výroku o trestu Nejvyšší soud uvádí, že výrok o trestu lze napadnout především prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to tehdy, pokud došlo k uložení takového trestu, který zákon nepřipouští, anebo k uložení trestu ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. V intencích důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné, jde-li o výrok o trestu, namítat i jiné vady tohoto výroku, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Takovými vadami mohou být např. pochybení soudu v rámci právního závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, event. společný trest za pokračování v trestném činu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. 7 Tdo 342/2019). Jiné námitky proti výroku o trestu z hlediska přiměřenosti trestu však nemohou být relevantně vzneseny ani s odkazem na citovaný důvod dovolání, a to ani ve variantě „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“, ani s odkazem na žádný jiný ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. Šámal, P., a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Případná pochybení soudu spočívající ve vadném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, totiž nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

21. Obviněný se domnívá, že soudy vzhledem k okolnostem jeho případu při ukládání trestu nezohlednily obecné zákonné zásady pro ukládání trestu a nepřihlédly k dalším podstatným skutečnostem, které měly mít vliv na výši uloženého trestu. Nejvyšší soud k této námitce pro úplnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož názorem se ztotožňuje a konstatuje, že soud prvního stupně při stanovení druhu a výměry trestu postupoval podle obecných hledisek pro ukládání trestů daných ustanovením § 39 a následujících trestního zákoníku, přičemž přihlédl k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem. Přihlédl mimo jiné k povaze a závažnosti spáchaného jednání, poměrům obviněného, k jeho dosavadnímu způsobu života a možnostem jeho nápravy, stejně tak soud přihlédl k postoji obviněného k trestnímu řízení a k jeho prohlášení viny, projevené lítosti a snahy uhradit část způsobené škody. Trestní zákon na tento spáchaný zločin stanoví sazbu trestu odnětí svobody na 5-10 let. Trest byl obviněnému uložen šestiletý, tedy v délce blížící se samotné dolní hranici zákonné výměry. Výměra trestu zohledňuje vše, co bylo zjištěno ve prospěch obviněného. Nejvyšší soud dodává, že nepodmíněný trest odnětí svobody uložený obviněnému je přiměřený a odpovídající. Namítal-li dále obviněný, že poškozené K. B. byl uložen podstatně mírnější trest, pak je třeba uvést, že při stanovení druhu a výměry trestu soudy vycházely z poněkud odlišných skutkových a právních závěrů přijatých v jiném trestním řízení.

22. Obviněný má dále za to, že K. B. je jako poškozená ve výroku označena nesprávně, jelikož nesplňuje definici poškozené osoby ve smyslu ust. § 43 odst. 1 tr. ř., tedy nebylo jí trestným činem ublíženo na zdraví, nebyla jí způsobena majetková škoda ani nemajetková újma a obviněný se neobohatil na její úkor, nýbrž na úkor společnosti WEGA, s. r. o., která byla vlastníkem finančních prostředků. Soudy nižších stupňů tak dle obviněného nesprávně posoudily hmotněprávní otázku spočívající v tom, na úkor jaké osoby se svým jednáním obohatil, a nesprávně proto přiznaly K. B. jako poškozené ve výroku o náhradě škody náhradu škody ve výši 13.783.900 Kč a 28.000 EUR.

23. Co do námitky nesprávnosti výroku o náhradě škody nutno nejprve připomenout, že tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se může týkat i výroku o povinnosti obviněného nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu způsobenou trestným činem nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem, ovšem jen tehdy, jestliže dovolatel namítá porušení hmotného práva. Typicky jde o porušení hmotněprávního předpisu, jímž se řídí režim náhrady škody nebo nemajetkové újmy, resp. vydání bezdůvodného obohacení, zejména v ustanoveních, která upravují odpovědnost za způsobenou škodu či nemajetkovou újmu nebo za získání bezdůvodného obohacení, rozsah náhrady škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, společnou odpovědnost za škodu apod. [ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265b (Důvody dovolání). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3167.].

24. V obecné rovině je třeba nejprve připomenout znění ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., podle něhož odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu nebo kterým se na úkor poškozeného bezdůvodně obohatil, uloží mu v rozsudku, aby poškozenému nahradil majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu v penězích nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, jestliže byl nárok včas uplatněn (§ 43 odst. 3 tr. ř.), nestanoví-li tento zákon jinak; nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody nebo k vydání bezdůvodného obohacení, jestliže je výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena nebo bezdůvodné obohacení nebylo dosud v tomto rozsahu vydáno. Takové rozhodnutí je však možné učinit, jsou-li všechny uvedené podmínky splněny a není-li třeba provádět další dokazování, které by přesáhlo rámec adhezního řízení. V takovém případě, nejsou-li objasněny některé rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí o nároku poškozeného, a bylo by třeba provádět další dokazování, postupuje soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. stanovící, že není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení podklad nebo bylo-li by pro rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení třeba provádět další dokazování, jež by podstatně protáhlo trestní řízení, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.

25. Taktéž z komentářové literatury (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013.), vyplývá, že pokud je v popisu skutku v odsuzujícím rozsudku obviněnému kladeno za vinu způsobení majetkové škody, o jejíž náhradě lze rozhodnout v adhezním řízení podle § 228 tr. ř., nebo získání bezdůvodného obohacení, o jehož vydání lze rozhodnout v adhezním řízení podle § 228 tr. ř., a výše této škody nebo tohoto bezdůvodného obohacení je zde stanovena alespoň dolní hranicí (tj. že škoda byla způsobena nebo bezdůvodné obohacení bylo získáno nejméně ve výši ), soud nesmí poškozeného odkázat s jeho nárokem na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních nebo na řízení před jiným příslušným orgánem (§ 229 tr. ř.). Takovým postupem by se totiž výrok o vině dostával do rozporu s výrokem o náhradě škody nebo o vydání bezdůvodného obohacení, přestože pro rozhodnutí o vině musela být existence škody způsobené trestným činem, resp. bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, i jejich výše spolehlivě prokázána ve smyslu § 2 odst. 5 a § 89 odst. 1 písm. e) tr. ř.

26. Jak vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1310/2021 ze dne 12. 1. 2022, v případě, kdy popis skutku obsahuje výši způsobené škody, musí soud ve svém odsuzujícím rozsudku rozhodnout o povinnosti k náhradě škody v této výši, nebyla-li dosud uhrazena, a nesmí poškozenou osobu s jejím nárokem odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve výroku rozsudku Krajského soudu v Praze je uvedeno: „ke slibovanému plnění nedošlo a obviněný J. H. tyto finanční prostředky nevrátil a použil dosud nezjištěným způsobem pro svoji potřebu, čímž způsobil poškozené K. B., škodu v celkové výši 1 463 900 Kč a poškozené spol. WEGA recycling s.r.o., IČ: 276 50 189, škodu v celkové výši 13 920 000 Kč a 61 000 eur (tedy dle platného kurzu ČNB ke dni 31.10.2023 škodu ve výši 15 418 160 Kč).“ Jestliže poté odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozené K. B. podle § 228 odst. 1 tr. ř. způsobenou škodu ve výši 13 783 900 Kč a 28 000 EUR, učinil rozhodnutí, které je v rozporu s trestním řádem i příslušným hmotněprávním předpisem, tedy občanským zákoníkem, jímž se odpovědnost za způsobenou škodu řídí. Je zde zřejmý rozpor ohledně škody mezi výrokem o vině a výrokem o náhradě škody (tedy subjektu, kterému byla škoda způsobena a kterému má být nahrazena). Soud prvního stupně, stejně tak soud odvolací proto postupovaly nesprávně.

27. Námitky obviněného uplatněné v dovolání proti výroku, jímž mu byla uložena povinnost podle § 228 odst. 1 tr. ř. shledal proto Nejvyšší soud důvodnými a přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu v této části vadným pokud poškozené K. B. nárok na náhradu škody přiznal. Nejvyšší soud proto shledal, že došlo k naplnění dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve vazbě na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

28. Nejvyšší soud shledal výrok, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody vadným, a proto z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2924, sp. zn. 10 To 69/2024 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2024, sp. zn. 16 T 47/2024, a to ve výroku, kterým byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené K. B., na náhradě škody částku ve výši 13 783 900 Kč a 28 000 EUR. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud dále podle § 265m odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím § 265 tr. ř. a podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou K. B. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Výrok, kterým byla poškozená společnost WEGA Recycling, s. r. o., IČ: 27650189, se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3 – Žižkov podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, byl ponechán.

29. Ve zbývajícím rozsahu bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezměněno, neboť, jak již bylo shora uvedeno, ostatní námitky obviněného obsažené v dovolání uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neodpovídaly.

30. Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném /§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř./.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 9. 4. 2025

JUDr. Jiří Pácal předseda senátu