4 Tdo 237/2020-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2020 o dovolání obviněného J. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okr. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2019 č. j. 8 To 373/2019-224 v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 72/2019, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. 8. 2019 č. j. 1 T 72/2019 byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, a to na skutkovém základě, že „v době od počátku ledna 2017 do 11. 3. 2019 v domě na adrese XY, okres Vyškov, po stránce psychické i fyzické zle nakládal se svým spolužijícím otcem J. H. starším, nar. XY, a přestože v části domu, ve které společně bydleli, používal elektřinu, vodu, tak svému otci nikterak nepřispíval na domácnost, což se společně i s dalšími malichernostmi, jako přepínání programů v televizi, stalo důvodem ke každodenním hádkám, během kterých svému otci nadával vulgárními výrazy „ty pičo jedna, debile, čuráku, ať zhebne, že tady nemá co dělat“, dále mu během hádek vyhrožoval zabitím případně tím, že jej vyhodí z domu, během těchto hádek jej několikrát do týdne napadal také fyzicky, a to především údery dlaní či pěstí do celého těla i hlavy, házel po něm různé předměty – sklenice a talíře házel rovněž proti zdi pokoje – plival na něj a několikrát na něj zaútočil tím způsobem, že jej uchopil za oděv pod krkem, a poté jím po zádech smýkal přes chodbu a kuchyň do koupelny, kde jej nechal ležet na zemi, v jednom případě do něj kopl, přičemž mu takto způsobil jen drobná poranění a modřiny, se kterými lékařské ošetření nikdy nevyhledal, avšak, která byla i vzhledem k jeho vysokému věku značně bolestivá a způsobovala mu i pohybové nesnáze“.
Za to byl podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k jehož výkonu byl podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 10. 2019 č. j. 8 To 373/2019-224 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
Dne 21. 2. 2020 byl Okresním soudem ve Vyškově předložen Nejvyššímu soudu procesní spis sp. zn. 1 T 72/2019 s dovoláním obviněného. To bylo již dříve zasláno předsedkyní senátu soudu prvního stupně též k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci.
Pověřený státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k podanému dovolání nejprve rekapituloval obsah procesního spisu, jednotlivá písemná podání učiněná obviněným, resp. jeho obhájcem po doručení usnesení soudu druhého stupně, jakož i meritorní obsah rozhodnutí učiněných soudy v této věci. Popsal povahu jednotlivých podání z hlediska zákonných požadavků na jejich obsah, formu, i pokud jde o včasnost z hlediska lhůty k jejich uplatnění. Konstatoval, že jak obviněnému, tak jeho obhájci se dostalo řádného poučení, pokud jde o náležitosti a požadavky pro případné dovolání k Nejvyššímu soudu. Ve svém výsledku státní zástupce prohlašuje, že podání obviněného z 24. 10. 2019 za dovolání pokládat nelze, jelikož nebylo podáno prostřednictvím obhájce, ale ani s ohledem na jeho skutečný obsah. Za dovolání lze považovat až podání učiněné obhájcem obviněného ze dne 28. 1. 2020, ale v takovém případě se jedná o dovolání opožděné, jelikož lhůta k podání dovolání oběma jmenovaným uplynula dne 8. 1. 2020, přičemž navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř., jako opožděně podané.
K tomu je třeba v obecné rovině uvést, že obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Jedno z níže specifikovaných podání bylo zasláno prostřednictvím obhájce obviněného (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť meritorním a současně pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně bylo odvolání obviněného proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto jako nedůvodné.
Současně ale bylo nutné zkoumat, zda obviněný podal dovolání včas. K tomu je vhodné v obecné rovině připomenout, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému směřuje (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li před jejím uplynutím dovolání podáno u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout (§ 265e odst. 3 tr. ř.). Jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději (§ 265e odst. 2 tr. ř.).
Z předloženého procesního spisu Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 72/2019 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. H. byl v době, kdy trestní řízení pravomocně skončilo usnesením odvolacího soudu, právně zastoupen JUDr. Josefem Vítem (viz ustanovení ze dne 12. 3. 2019 založené na č. l. 15). Dále se ze spisu podává, že obviněnému bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 8. 11. 2019 a jeho obhájci téhož dne prostřednictvím datové schránky (k tomu viz doklady založené na č. l. 236 spisu). Z uvedeného je zřejmé, že poslední den lhůty k podání dovolání v posuzované trestní věci připadl u obviněného na den 8. 1. 2020.
V procesním spise okresního soudu je dále na č. l. 231 až 232 založena písemnost od obviněného opatřená razítkem podatelny soudu ze dne 24. 10. 2019. V této obviněný předsedkyni senátu soudu prvního stupně mj. sděluje, že proti rozhodnutí druhostupňového soudu podal dovolání. Další skutečnosti obsažené v tomto podání se týkají jiných záležitostí spojených s výměrou uloženého trestu odnětí svobody, osobními a rodinnými poměry obviněného a jeho záměru požádat o podmíněné propuštění z jeho výkonu … atd. Dovolání obviněného však ve spise založeno není. Na jeho č. l. 246 je ale evidován referát předsedkyně senátu ze dne 15. 1. 2020, v němž výše uvedené písemné podání obviněného nechává zaslat obhájci obviněného JUDr. Vítovi s výzvou, aby prověřil úmysl obviněného podat proti meritornímu rozhodnutí dovolání, o jeho případné podání a současně i řádné zdůvodnění. Uvedený přípis byl obhájci obviněného doručen datovou schránkou téhož dne, tj. 15. 1. 2020. Dne 28. 1. 2020 pak obhájce obviněného zaslal okresnímu soudu podání označené jako odůvodnění dovolání obviněného (viz. č. l. 248 až 249 spisu).
Z výše uvedeného vyplývá, že v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e tr. ř.) nebylo dovolání obviněným podáno. Přitom z obsahu poučení v usnesení odvolacího soudu jasně vyplývá, za jakých podmínek, a to zejména pokud jde o lhůtu, místo a způsob podání, je možné dovolání uplatnit. Pokud jde o výše zmíněné osobní podání obviněného ze dne 24. 10. 2019, nelze je za dovolání pokládat, a to s ohledem na znění ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř., podle nějž může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, a pokud tak není učiněno, podání se za dovolání nepovažuje. V daném případě se přitom nejedná o situaci, kdy podání označené jako dovolání učiní sám obviněný a předseda senátu soudu prvního stupně je povinen jej poučit o nutnosti podat dovolání prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Obviněný totiž předmětné podání za dovolání neoznačil, nýbrž v jeho rámci sdělil, že již dovolání podal. Nejedná se však ani o situaci, kdy je dovolání podáno v zákonné lhůtě, ale nesplňuje náležitosti obsahu dovolání, a předseda senátu soudu prvního stupně je dovolatele povinen vyzvat, aby vady odstranil ve lhůtě dvou týdnů s upozorněním, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. (§ 265h odst. 1 tr. ř.). Pozdější podání učiněné prostřednictvím obhájce obviněného ze dne 28. 1. 2020, označené jako odůvodnění dovolání, by za dovolání již bylo možné označit, ale toto bylo zjevně podáno po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání, a tedy opožděně.
V návaznosti na to je třeba zároveň zmínit, že zákon (§ 265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení. Zákonodárce tím zdůraznil povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku a vyjádřil svůj záměr neprodlužovat nežádoucím způsobem období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna. Dovolací lhůta je navíc poměrně dlouhá, takže zákon obviněnému poskytuje dostatečné časové rozpětí, aby vyvinul účinnou procesní aktivitu a dovolání stihl podat prostřednictvím obhájce včas.
Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne mj. proto, že bylo podáno opožděně. Protože ve věci obviněného J. H. dospěl k závěru, že podání, které lze pokládat za dovolání, bylo opožděně podáno, rozhodl v souladu s posledně citovaným ustanovením zákona o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 3. 2020
JUDr. František Hrabec předseda senátu