4 Tdo 248/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném
dne 23. března 2010 dovolání nejvyšší státní zástupkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 23 To
591/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 53/2009, podané ve prospěch i v
neprospěch obviněného I. K., a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 23 To 591/2009, v části I.
týkající se obviněného I. K., a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích
ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 31 T 53/2009, v odsuzující části týkající se
obviněného I. K.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích p ř i
k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2009,
sp. zn. 31 T 53/2009, byl obviněný I. K. uznán vinným trestným činem úvěrového
podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona, kterého se dopustil tím, že
dne 13. 8. 2007 v Č. B. v autobazaru u O. v ulici S. uzavřel prostřednictvím
prodejce podnikatelského subjektu L. O. se sídlem D. úvěrovou smlouvu na
poskytnutí finančního úvěru ve výši 220.000,- Kč se společností Credium a.s. se
sídlem V., P., když tuto částku na místě užil k nákupu osobního automobilu tov.
zn. VW Passat, Variant v celkové prodejní hodnotě 275.000,- Kč, zároveň se
smluvně zavázal k úhradě pravidelných měsíčních splátek ve výši 5.640,56 Kč po
dobu 72 měsíců ač věděl, že vzhledem ke své finanční situaci nebude moci
smluvnímu závazku dostát a od samého počátku neměl v úmyslu sjednané splátky
hradit, když smluvně sjednané splátky z úvěrové smlouvy ve lhůtě splatnosti ani
následně nehradil a nehradí, čímž společnosti Credium a.s. se sídlem V., P.
způsobil škodu v celkové výši 220.000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 250b odst. 3 tr.
zákona k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle § 58
odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v délce
dvaceti čtyř měsíců.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal v neprospěch obviněného v zákonné
osmidenní lhůtě odvolání státní zástupce Okresního státního zastupitelství v
Českých Budějovicích. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6.
10. 2009, sp. zn. 23 To 591/2009, z podnětu odvolání státního zástupce napadený
rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve
výroku o trestu týkajícím se obviněného I. K. a podle § 259 odst. 3 tr. řádu
znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem úvěrového
podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zákona obviněnému uložil podle § 250b
odst. 3 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon
byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební
dobu v trvání tří let.
Ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e tr. řádu podala proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 591/2009, dovolání nejvyšší státní
zástupkyně jak ve prospěch tak i neprospěch obviněného I. K. V tomto
mimořádném opravném prostředku napadla výrok soudu druhého stupně o vině
obviněného I. K. trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr.
zákona, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
V odůvodnění svého dovolání poukázala na skutečnost, že dle obžaloby
bylo jednání obviněného právně kvalifikováno jako trestný čin podvodu podle §
250 odst. 1, 2 tr. zákona, zatímco soudy obou stupňů právně kvalifikovaly
jednání obviněného jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1,
odst. 3 tr. zákona. Dovolatelka vyjádřila svůj nesouhlas s právními závěry
soudů obou stupňů s poukazem na znění skutkové podstaty ustanovení § 250b odst.
1 tr. zákona, podle kterého se trestného činu úvěrového podvodu dopustí ten,
kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence uvede
nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Pokud jde o
podrobnější výklad zákonných pojmů charakterizujících znaky skutkové podstaty,
odkázala dovolatelka na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8.
2004, sp. zn. 6 Tdo 745/2004.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že nepravdivé údaje měly
spočívat v tom, že obviněný se zavázal k úhradě pravidelných měsíčních splátek
ve výši 5.640,56 Kč po dobu 72 měsíců, ač věděl, že tomuto závazku nebude moci
dostát. Samotnou skutečnost, že pachatel si byl vědom své neschopnosti splácet
úvěr, dovolatelka označila za relevantní z hlediska naplnění subjektivní
stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona (podvodný úmysl)
s tím, že z hlediska ustanovení § 250b odst. 1 tr. zákona by tato skutečnost
byla relevantní pouze tehdy, pokud by se promítla do jeho jednání vůči věřiteli
a tedy žadatel o úvěr by tuto informaci zatajil, ač by ji od něho jeho
potenciální věřitel požadoval jako podklad pro své rozhodnutí, zda mu poskytne
úvěr či nikoliv. Shodnou míru právní relevance nepravdivosti údaje ve smyslu
speciální skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst.
1 tr. zákona může mít zatajení nepříznivých finančních poměrů žadatele o úvěr,
avšak za předpokladu, že by bylo věřitelem vyžádáno například výslovné
prohlášení žadatele o úvěr o tom, že mu nejsou známy okolnosti, které by mohly
mít vliv na řádné plnění jeho závazků vůči věřiteli. Takové prohlášení však
nebylo v předmětné trestní věci doloženo a tím ani zjištěno.
Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem soudů obou stupňů, že v daném případě
může být nepravdivým údajem i uvedení věřitele v omyl ohledně osoby, která se
má stát následným vlastníkem automobilu, jehož nákup je z úvěru financován, a
to i přes sjednané zajištění závazku, plynoucího z úvěrové smlouvy, formou
zajišťovacího převodu práva podle § 553 Občanského zákoníku. Spíše se staví za
stanovisko, že takové jednání odpovídá formě podvodného jednání spočívající v
zamlčení podstatných údajů ve smyslu § 250b odst. 1 tr. zákona, popř. v
zamlčení podstatných skutečností podle § 250 odst. 1 tr. zákona. Takovou
upřesňující poznámku však nepovažuje pro právní posouzení věci ve prospěch
obecné či speciální varianty podvodného jednání za rozhodující.
Nejvyšší státní zástupkyně vnesla námitku i proti právnímu názoru soudů
obou stupňů, že v použití kvalifikace trestného činu podvodu podle § 250 odst.
1, 2 tr. zákona jim zabránil nedostatek znaku obohacení jiného. Podle
skutkových zjištění participoval obviněný na přisouzeném způsobu
„profinancování“ uskutečněného obchodu toliko poskytnutím své identity, resp.
ve formálním postavení žadatele o úvěr a následně i kupujícího s tím, že
veškeré jím podepsané dokumenty a tím i dispozici s jejich předmětem předal
neztotožněné ženě, která mu takový obchod nabídla pod příslibem snadného
získání. Skutečnost, že se jednalo o neztotožněnou ženu, nebrání
závěru o jejím obohacení jednáním obviněného.
Nejvyšší státní zástupkyně v petitu svého dovolání navrhla, aby
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v
Českých Budějovicích i rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích v jeho
odsuzující části týkající se obviněného I. K., jakož i další rozhodnutí na tato
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud věc přikázal Okresnímu soudu
v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1
písm. b) tr. řádu, přičemž pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky
hodlal rozhodnout jinak, než jsou rozhodnutí uvedená v ustanovení § 265r odst.
1 písm. a), b) tr. řádu, i toto rozhodnutí může být učiněno v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §
265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2
písm. a) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá
pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl
obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Nejvyšší státní zástupkyně je rovněž
osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr.
řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které
nejvyšší státní zástupkyně dovolání opřela, lze podřadit pod dovolací důvod
podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na který je v dovolání
odkazováno. Toto zjištění je základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí
a jemu předcházejícího řízení dovolacím soudem podle ustanovení § 265i odst. 3
tr. řádu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy
je rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že
dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto
vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných norem hmotného práva,
nikoli z hlediska procesních předpisů. S poukazem na uvedený dovolací důvod
není tedy možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je
napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací
soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda
skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj.
zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak
byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku
odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v
souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného
činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V posuzovaném případě je z obsahu dovolacích námitek zřejmé, že dovolatelka se
cestou tohoto mimořádného opravného prostředku nedomáhá revize učiněných
skutkových zjištění, nýbrž že napadá nesprávné právní posouzení skutku jako
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zákona s tím, že
správně mělo být jednání obviněného I. K. právně kvalifikováno v souladu s
obžalobou jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona. Obsah
podaného dovolání tedy odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší soud tedy přezkoumal právní posouzení jednání obviněného s ohledem na
učiněná skutková zjištění, zohlednil vznesené námitky dovolatelky a dospěl k
závěru, že podané dovolání je důvodné.
Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zákona se dopustí ten, kdo ke
škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl,
využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím
majetku škodu nikoli nepatrnou.
Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona se dopustí
ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti po poskytnutí subvence
nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje
zamlčí.
V posuzovaném případě podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v
Českých Budějovicích obžalobu ze dne 20. 3. 2009, sp. zn. ZT 1381/2008, na
obviněného I. K. a L. M. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2
tr. zákona ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Rozsudkem
Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 31 T
53/2009, byla spoluobviněná L. M. podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby
zproštěna a obviněný I. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle
§ 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona. Na užité právní kvalifikaci činu ani
popisu skutku nic nezměnil ani Krajský soud v Českých Budějovicích, když z
podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze
ve výroku o trestu a sám nově obviněnému I. K. uložil trest přísnější.
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 7 rozsudku) vyplývá, že tento
soud dospěl oproti obžalobě k odlišné právní kvalifikaci jednání obviněného I.
K. s tím, že se nepodařilo objasnit, koho obviněný I. K. svým jednáním
obohatil. Tuto skutečnost vyhodnotil Okresní soud v Českých Budějovicích jako
nenaplnění znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1,
odst. 2 tr. zákona, pro který byl I. K. obžalován.
Naopak naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle
§ 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona dovodil Okresní soud v Českých Budějovicích
ze skutkového zjištění (rovněž str. 7 rozsudku), že obviněný I. K. při podpisu
smlouvy se společností C. uvedl nepravdivé údaje spočívající v tom, že se
zavázal hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 5.640,56 Kč, ač věděl, že
tyto splátky hradit nebude a že by je ani vzhledem ke své finanční situaci
hradit nemohl, čímž způsobil společnosti C. škodu ve výši 220.000,- Kč. V tomto
právním závěru Okresního soudu v Českých Budějovicích, na němž ničeho nezměnil
ani soud odvolací, shledává Nejvyšší soud nesprávné právní posouzení skutku.
Okolnost, že se v průběhu dokazování nepodařilo objasnit, koho svým jednáním
obviněný obohatil, nelze hodnotit jako nenaplnění zákonného znaku skutkové
podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zákona. Relevantní pro
posouzení tohoto znaku skutkové podstaty totiž není přesné zjištění, kdo byl
jednáním pachatele obohacen, nýbrž zda jednáním pachatele došlo k obohacení
jeho či jiného. Zákonný znak „obohacení jiného“ uvedený v § 250 odst. 1 tr.
zákona je totiž naplněn i obohacením blíže neurčené osoby anebo skupiny osob.
Pokud jde o posouzení jednání obviněného spočívající v tom, že při podpisu
úvěrové smlouvy nepřiznal své nedostatečné finanční možnosti a úmysl sjednané
splátky nehradit, pak shodně s výše uvedeným názorem dovolatelky Nejvyšší soud
konstatuje, že tuto skutečnost nelze hodnotit jako naplnění znaku uvedení
„nepravdivého údaje“ coby znaku skutkové podstaty trestného činu úvěrového
podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona, nýbrž jako naplnění znaku „zamlčení
podstatných skutečností“ u trestného činu podvodu podle § 250 tr. zákona, popř.
znaku „zamlčení podstatných údajů“ u trestného činu úvěrového podvodu podle §
250b tr. zákona. Právě v zamlčení zmíněných skutečností obviněným při podpisu
úvěrové smlouvy je nutno spatřovat podvodný úmysl obviněného, nikoli ve sdělení
nějakých nepravdivých údajů. Je nutno přisvědčit dovolací námitce, že o sdělení
nepravdivých údajů by se mohlo jednat například tehdy, jestliže by po obviněném
bylo vyžadováno prohlášení o tom, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by
mohly mít vliv na řádné plnění závazků vyplývajících ze smlouvy. Jestliže
takové prohlášení po obviněném požadováno nebylo a obviněný tedy takové
nepravdivé prohlášení neučinil, je nutno mít za to, že nesdělil nepravdivý
údaj, ale že podstatnou skutečnost zatajil. Nejvyšší soud se v této souvislosti
ztotožňuje s názorem dovolatelky, že pro právní posouzení jednání obviněného
jako trestného činu podvodu či trestného činu úvěrového podvodu není tato
záležitost příliš podstatná.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle § 265i odst. 3 tr. ř. s ohledem na
výše uvedené skutečnosti shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými
vadami, pro které nemůže obstát.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 23 To 591/2009 v části
týkající se obviněného, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze
dne 26. 5. 2009, sp. zn. 31 T 53/2009 v jeho odsuzující části týkající se
obviněného I. K. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na
zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu
soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Okresní soud v Českých Budějovicích, jemuž byla věc přikázána k novému
projednání a rozhodnutí, je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem,
který Nejvyšší soud vyslovil ve svém rozhodnutí, a je povinen provést úkony a
doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu bylo o zrušení napadeného
rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á