4 Tdo 25/2025-617
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 4 To 115/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 126/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 7 T 126/2022, byl obviněný M. T. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícím přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, pokračujícím zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c), f) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání, a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 2 T 65/2021, byl odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na 7 roků za současného zrušení výroku o trestu z citovaného rozsudku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně také rozhodl v adhezním řízení.
2. Skutková zjištění soud prvního stupně ve výrokové části rozsudku lze shrnout následovně:
Ad 1) Dne 28. 11. 2021 kolem 10.45 hodin v bytě poškozené K. N. v XY na sídlišti XY, obviněný s cílem získat z jejího úvěrového účtu vedeného u společnosti Home Credit, a. s., finanční prostředky, srazil poškozenou na pohovku a proti její vůli jí násilím přiložil palec pravé ruky ke čtečce otisků prstů na jejím mobilním telefonu, aby získal přístup do mobilní aplikace společnosti Home Credit, a. s., určené ke správě účtu, načež zadal příkaz k bezhotovostnímu převodu částky 35 000 Kč na účet svého otce, ke kterému měl dispoziční právo, v důsledku čehož dne 29. 11. 2021 došlo k odčerpání částky 35 000 Kč z úvěrového účtu poškozené ve prospěch účtu užívaného obviněným a poškozené vznikla škoda ve stejné výši.
Ad 2) V průběhu noci z 8. 1. na 9. 1. 2022 v domě rodičů obviněného XY v ulici XY v obci XY po předchozích slovních rozepřích obviněný fyzicky napadl poškozenou K. N. tak, že ji tahal za vlasy, opakovaně ji udeřil pěstí do ramen a zad, uzamčením pokoje jí bránil v odchodu, a nakonec jí přiložil ke krku nůžky a slovně vyhrožoval, že jí krk probodne, což v poškozené vyvolalo obavu o její život.
Ad 3) Dne 13. 3. 2022 v ranních hodinách ve výše specifikovaném bytě poškozené K. N. po předchozím déle trvajícím slovním napadáním uchopil poškozenou za vlasy a nejméně třikrát udeřil její hlavou o pračku, aniž jí tím způsobil trestně relevantní zranění, následně svého jednání zanechal, ale když poškozená po tomto incidentu procházela kolem něho na balkon, pronesl vůči ní pohrůžku „počkej, až se vrátíš, tak to nepřežiješ“, což v poškozené vyvolalo obavu o život.
Ad 4) Dne 13. 3. 2022 v čase kolem 20.00 hodin opět v bytě poškozené K. N., poté, co její kamarádka z obavy o život poškozené přivolala na místo hlídku městské policie, hrubě poškozenou urážel s tím, že ho „udala“, a když poškozená po prvotním kontaktu se strážníky u vchodu domu přišla do bytu pro svůj občanský průkaz, vzal v kuchyni jeden z nožů a vyhrožoval jí, aby si dávala pozor na to, co strážníkům řekne, přičemž s nožem v ruce drženým u těla sešel za poškozenou po schodech do přízemí domu, kde se ukryl za prosklenými dveřmi, před nimiž poškozená ve vestibulu domu jednala se strážníky, a tímto jednáním působil na poškozenou s cílem, aby ji odradil od oznámení jeho předchozího násilného jednání vůči ní, což poškozená z obavy z obviněného učinila.
Ad 5) Dne 15. 3. 2022 v ranních hodinách vzal při svém odchodu z bytu poškozené K. N. z dětské kasičky uložené v obývacím pokoji částku nejméně 3 000 Kč patřící nezletilé dceři poškozené, AAAAA (pseudonym). Kovovou kasičku otevřel s pomocí klíče, jehož místo uložení znal. A tohoto jednání se dopustil přesto, že byl dne 23. 1. 2020 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 8. 2015, č. j. 2 Tm 5/2015–398, za účastenství na zločinu loupeže podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 173 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako trest souhrnný k rozsudku téhož soudu ze dne 25. 3. 2014, č. j. 39 T 3/2014-591.
Ad 6) Dne 15. 3. 2022 v dopoledních hodinách před prodejnou XY na sídlišti XY v XY poté, co se od poškozené K. N. dozvěděl, že dříve téhož dne v souvislosti s jeho jednáním vůči ní v budově banky XY na XY v XY přivolala policii, se nejprve prosbami snažil poškozenou přimět k tomu, aby policii nic neoznamovala, a když se mu to nepodařilo, vyhrožoval poškozené, aby si dala pozor, co policistům řekne, jinak že podpálí dům, kde bydlí, aby neměla kde bydlet, a také že si na ni počká a zabije ji.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřoval proti všem výrokům. Namítal, že soud prvního stupně neměl k dispozici dostatečné důkazy pro rozhodnutí o jeho vině a trestu. K tomu uvedl, že základním kamenem obžaloby jsou výpovědi poškozené K. N., ve kterých jsou zásadní rozpory, zejména co týče jí tvrzené újmy na zdraví. V souvislosti s tím soudu prvního stupně vytknul, že nevyhověl jeho návrhu na psychologické vyšetření poškozené k posouzení její věrohodnosti. S poukazem na výpovědi svých rodičů, svědků S. T. a M. T., obviněný namítal, že poškozená byla v jejich vztahu dominantní, že jednal na její pokyn, že poškozená měla v úmyslu půjčit mu peníze na zaplacení jeho právního zástupce a že její tvrzení o uzamčení v pokoji je účelové a nepravdivé. Za zásadní procesní pochybení soudu prvního stupně obviněný v odvolání označil, že mu přes jeho opakovanou žádost nebyl doručen protokol zachycující výpověď poškozené, které nemohl být u hlavního líčení osobně přítomen.
4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil pouze ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. o trestu znovu sám rozhodl. Obviněného odsoudil za skutek pod bodem 1 kvalifikovaný jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a za sbíhající se zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 2 T 65/2021, jemuž předcházel odsuzující rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 2 T 65/2021, podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon trestu jej podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému vedle toho uložil trest propadnutí ve výroku výslovně označených věcí. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 7. 2022 sp. zn. 2 T 65/2021, jemuž předcházel odsuzující rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. 2 T 65/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutky pod body 2 až 6 obviněného odsoudil podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 tr. zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání obviněného
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které úvodem výslovně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ovšem v jeho závěru konstatoval, že uplatněné dovolací námitky odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože jím vytýkané zkrácení práva na obhajobu mělo vliv na správnost právního posouzení skutků.
6. Z poněkud matoucí argumentace obviněného vyplývá, že jednak setrvává na výhradách ke skutkovým zjištěním a právní kvalifikaci, které uplatnil už v odvolání (aniž by je znovu v dovolání konkretizoval), a že odvolací soud pochybil, pokud neakceptoval jeho námitku vůči tomu, jak byl krácen na procesních právech v řízení před soudem prvního stupně.
7. Vytýkané procesní pochybení obviněný dále rozvedl. Namítal, že nemohl klást otázky poškozené K. N., která byla vyslechnuta v hlavním líčení v jeho nepřítomnosti, a že mu byla posléze upřena i možnost se k její výpovědi vyjádřit, protože soud prvního stupně mu nezaslal protokol z hlavního líčení ze dne 26. 9. 2022, který její výpověď zachycuje (viz č. l. 345 tr. spisu). Tím došlo k zásadnímu porušení jeho práva na spravedlivý kontradiktorní proces. Obviněný přitom několikrát žádal soud prvního stupně o poskytnutí předmětného protokolu (viz např. jeho žádost ze dne 31. 10. 2022, která je založena na č. l. 371 tr. spisu). K tvrzení odvolacího soudu, že mu tento protokol byl zaslán, což dokládá doručenka na č. l. 376 tr. spisu prokazující jeho převzetí zásilky od soudu prvního stupně dne 4. 11. 2022, která měla předmětný protokol obsahovat, obviněný poukázal na nesprávnou adresu věznice na této doručence [namísto správné adresy P. O. Box 170, 371 53, České Budějovice, je zde uvedeno P. O. Box 1, 371 53, České Budějovice], a dále konstatoval, že bez ohledu na to, co je uvedeno na doručence, pokud jde o obsah doručovaného podání, zmíněný protokol v něm nebyl. Jinak by přeci neurgoval po datu 4. 11. 2022 jeho zaslání prostřednictvím své obhájkyně u hlavního líčení konaného dne 27. 3. 2023 a nežádal by o něj písemně dne 2. 5. 2023 [obviněný v dovolání uvedl toto datum, ale jde zjevnou nepřesnost, neboť fakticky šlo o podání ze dne 1. 5. 2023 (viz č. l. 444 tr. spisu)].
8. Vyjma toho jsou podle obviněného dány jasné indicie, že k 4. 11. 2022 protokol ze dne 26. 9. 2022 ještě ani vyhotoven nebyl. Datum elektronického podpisu na předmětném protokolu je totiž až ze dne 17. 3. 2023, 13:12:41 hodin, kdy byl zaslán obhájkyni obviněného, která jej prokazatelně převzala otevřením v datové schránce dne 21. 3. 2023. Z výše uvedených skutečností podle obviněného jednoznačně vyplývá, že mu protokol nebyl a nemohl být doručen dne 4. 11. 2022, jak tvrdí odvolací soud v napadeném rozhodnutí.
9. Jakousi vsuvkou obviněného do námitek proti nedoručení protokolu o hlavním líčení ze dne 26. 9. 2022, je jeho výtka, že soudy nižších stupňů se doposud nevypořádaly s jeho námitkami proti protokolu o hlavním líčení ze dne 29. 8. 2022, konkrétně proti tomu, jak protokolující úřednice zachytila obsah jeho výpovědi.
10. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci a přikázal jmenovanému okresnímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon napadeného rozhodnutí.
III. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání
11. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) podáním ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 1 NZO 697/2024. Konstatovala, že uplatněné dovolací námitky obviněného odpovídají spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, protože obviněný reálně namítá porušení zásady kontradiktornosti při výslechu poškozené u hlavního líčení dne 26. 9. 2022.
12. Podle státní zástupkyně je namístě přiřknout relevanci námitce obviněného, že předmětný protokol o hlavním líčení nemohl převzít už dne 4. 11. 2022, jak tvrdí odvolací soud, protože nejen obhájkyni obviněného, ale i Okresnímu státnímu zastupitelství v Jindřichově Hradci byl protokol o hlavním líčení konaném u Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 26. 9. 2022 doručen až dne 17. 3. 2023. Navíc z protokolů o konaných hlavních líčeních není zřejmé, že byl obviněnému poskytnut prostor vyjádřit se k výpovědi poškozené, a že by mu bylo umožněno klást jí prostřednictvím předsedy senátu otázky. Tím podle mínění státní zástupkyně došlo k porušení práv obviněného ukotvených v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod jako jednoho z aspektů práva na spravedlivý proces, neboť obviněný byl nesprávným procesním postupem soudu omezen v tzv. konfrontačním právu vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Obviněný má právo na to, aby mu byla poskytnuta možnost rozporovat výpověď vyslýchaného svědka a klást svědkovi vlastní otázky, zejména pak v případě, kdy taková výpověď nese stěžejní důkazní roli pro rozhodování o vině a trestu obviněného.
13. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 4 To 115/2024, a rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 7 T 126/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci k novému projednání a rozhodnutí a aby tak učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
14. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyšší soud zaslal dne 14. 1. 2025 obhájkyni obviněného prostřednictvím datové schránky evidované u České advokátní komory. Obhájkyně obviněného ve stanovené lhůtě 10 dnů na vyjádření státní zástupkyně nijak nereagovala.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
15. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., přičemž platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení, Nejvyšší soud nejprve posuzoval, zda námitky obviněného naplňují jím označené důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy.
18. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
19. Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolatel nemůže skutkové námitky zahrnovat pod dovolací důvod vymezený jako „nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože na podkladě tohoto ustanovení Nejvyšší soud přezkoumává jen správnost aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřezkoumává skutková zjištění samotná. Skutkové námitky musí dovolatel spojit s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to i v případě, že je namítáno porušení ústavně garantovaného základního práva, zejména práva na spravedlivý proces. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel adekvátně uplatní v případě primárně skutkových námitek spojených s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen tehdy, předvídá-li možnost, že je Nejvyšší soud nebude akceptovat, a pro tento případ namítá i nesprávné právní posouzení skutku v té podobě, v jaké ho zjistily soudy prvního a druhého stupně. Pak ale musí uvést i patřičnou právní argumentaci.
20. Nejvyšší soud ještě připomíná rozhodnutí publikované pod č. 46/2013 – I. Sb. rozh. tr., ve kterém je vysvětleno, že Nejvyšší soud se může v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání a že dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení.
21. Dále Nejvyšší soud zdůrazňuje, že je-li očividné, že napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející nevykazuje dovolatelem vytýkané nedostatky a že podané dovolání nemůže být úspěšné, např. protože dovolací argumentace je jen opakováním námitek uplatněných v řízení před soudem prvního a druhého stupně, se kterými se tyto soudy náležitě a v souladu se zákonem vypořádaly nebo napadené rozhodnutí na základě porovnání dovolání s obsahem spisu evidentně netrpí vytýkanými vadami, jsou dány důvody pro odmítnutí takového dovolání pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a Nejvyšší soud neprovádí přezkum napadeného rozhodnutí podle hledisek uvedených v § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. Konkrétní důvody odmítnutí dovolání pro jeho zjevnou neopodstatněnost vymezuje v jednotlivých věcech rozhodovací činnost Nejvyššího soudu.
22. Pokud jsou shora uvedená pravidla aplikována na dovolání obviněného, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný neuvedl žádnou argumentaci, která by mu konvenovala. Jeho jedinou řádně uplatněnou a zdůvodněnou dovolací námitku, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k flagrantnímu porušení procesních práv obviněného v souvislosti s hlavním důkazem o jeho vině, kterým je podle soudů nižších stupňů svědecká výpověď poškozené, lze podřadit druhému deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z obsahu trestního spisu je ovšem zjevné, že tato námitka není důvodná.
23. Obviněný tvrdí, že mu nebyl doručen protokol o hlavním líčení konaném dne 26. 9. 2022, ve kterém byla v jeho nepřítomnosti vyslýchána korunní svědkyně, poškozená K. N., a v důsledku toho se k tomuto důkazu nemohl před rozhodnutím soudu prvního stupně vyjádřit, což ve svém důsledku je zásadním porušením jeho práva na obhajobu a kontradiktorní proces. Nejvyšší soud ovšem z trestního spisu zjistil, že ačkoli postup soudu prvního stupně nelze označit za prostý procesních vad, reálně nedošlo v průběhu hlavního líčení k pochybení, které by mělo vliv na správnost rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, kterými byl obviněný uzná vinným. Stručně lze úvodem uvést, že poškozená byla vyslechnuta u hlavního líčení dne 26. 9. 2022 v nepřítomnosti obviněného zcela důvodně, že šlo o zákonem předvídaný a upravený procesní postup v § 209 odst. 1 tr. ř., že výpovědi poškozené byla přítomna obhájkyně obviněného, která jí kladla dotazy, a to i přímo obviněným naformulované, a konečně, že obviněný byl s obsahem výpovědi poškozené řádně seznámen doručením protokolu z hlavního líčení, který obsahoval přepis předmětné svědecké výpovědi poškozené. V dalších dnech hlavního líčení pak měl obviněný dostatek prostoru k tomu, aby se k tvrzením poškozené vyjádřil, a reálně to také učinil, byť nikoli na přímý dotaz předsedy senátu, nýbrž v návaznosti na další provedené důkazy.
24. Je potřeba připomenout, že předseda senátu výslech poškozené K. N. realizoval i přes nesouhlas obhajoby v nepřítomnosti obviněného, který byl na tuto dobu z jednací síně vykázán, na přímou žádost zmocněnce poškozené, který vyslovil obavu z prohloubení sekundární viktimizace poškozené, pokud by musela přijít do osobního kontaktu s obviněným (viz č. l. 345 tr. spisu). Žádost o oddělený výslech zmocněnec poškozené doložil lékařskou zprávou z psychiatrické ambulance Nemocnice České Budějovice, a. s., ze dne 18. 8. 2022, z níž jasně vyplynulo, že poškozená i po roce od projednávané trestné činnosti trpí posttraumatickou stresovou poruchou a její stav vyžaduje užívání psychofarmak (viz č. l. 325 tr. spisu). Správnost postupu soudu prvního stupně, který dbal na ochranu poškozené, kterou je s ohledem na to, že byla obětí trestných činů zahrnujících násilí nebo pohrůžku násilí, vnímat jako zvlášť zranitelnou ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, byla dodatečně podpořena závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie zpracovaného soudem prvního stupně přibraným znalcem prof. MUDr. Jaroslavem Maximiliánem Kašparů, Ph.D. Jmenovaný znalec výše uvedený diagnostický závěr potvrdil s tím, že jde o těžkou formu posttraumatické stresové poruchy, která vznikla jako přímý následek toxického vztahu poškozené s obviněným, a že její stav vyžaduje dlouhodobé užívání psychofarmak a psychologickou terapii. Vysvětlil, že poškozená vykazuje všech devět příznaků uvedené zdravotní indispozice (např. živé vzpomínky na traumatizující události, noční můry, problémy se spánkem, plačtivost, deprese či záchvaty paniky), a zdůraznil, že poškozená má strach ze setkání s obviněným.
25. Trestní řád nestanoví jednoznačná kritéria pro aplikaci § 209 odst. 1 tr. ř. a závisí vždy na úvaze soudu, jak vážná či důvodná je obava, že v přítomnosti obviněného svědek nevypoví pravdu nebo že mu z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt či jiné vážné nebezpečí. Důvodnost takové obavy je nutné zvažovat podle konkrétních okolností, z nichž vyplývají vztahy svědka k obviněnému nebo jejich předchozí vzájemné negativní postoje. Podle zjištěných konkrétních podmínek je pak nutné posuzovat na jedné straně důvodnost ochrany svědka a na straně druhé dbát minimalizace omezení práv obhajoby (shodně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 362/2010 ze dne 14. 4. 2010). V této věci soud prvního stupně vzhledem k výše uvedené těžké posttraumatické poruše, kterou poškozená trpí a která se mimo jiné projevuje i strachem z obviněného, zcela opodstatněně dospěl k závěru, že je potřeba zabránit prohlubování stresu poškozené a snížit nebezpečí druhotné újmy, kterou pro ni přímý styk s obviněným představuje.
26. Soud prvního stupně dodržel i povinnost seznámit obviněného s obsahem výpovědi poškozené a poskytnul mu možnost verifikace tohoto důkazu. Ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř. nestanoví, přesně jakou formou má být obviněný seznámen se svědeckou výpovědí, která byla u hlavního líčení učiněna v jeho nepřítomnosti, takže soudu prvního stupně nelze vytýkat, že obviněného s obsahem výpovědi poškozené seznámil prostřednictvím písemně vyhotoveného protokolu zachycujícího obsah tohoto důkazu. Jakkoli to obviněný popírá, z trestního spisu je zcela zřejmé, že dne 4.
11. 2022 mu byla do věznice doručena soudní zásilka obsahující mimo jiné právě protokol z hlavního líčení konaného dne 26. 9. 2022, kterou si osobně převzal ve Věznici České Budějovice (viz doručenka na č. l. 376 tr. spisu). K dovolací námitce, že v předmětná zásilka protokol z hlavního líčení konaného dne 26. 9. 2022 nemohla obsahovat, protože dne 4. 11. 2022 ještě nebyl vyhotoven, Nejvyšší soud poukazuje na to, že podle data uvedeného v písemně zpracovaném protokolu jej protokolující úřednice V.
H. vyhotovila už dne 4. 10. 2022 (viz č. l. 350 tr. spisu). O tom, že uvedené datum odpovídá době vyhotovení protokolu, pak svědčí to, že na rubové straně protokolu (viz druhá strana č. l. 350 tr. spisu) se nachází referát předsedy senátu ze dne 24. 10. 2022, kterým se domáhá zjištění informace u Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře o výsledku odvolacího řízení zde konaného dne 5. 10. 2022 pod sp. zn. 10 To 133/2022, který trestní kancelář vypravila téhož dne, jak je zřejmé z razítka, které je zde otištěno, a současně je tady záznam kanceláře opět z 24.
10. 2022, který obsahuje předsedou senátu požadovanou informaci. Na č. l. 351 se navíc nachází potvrzení o odeslání žádosti soudu prvního stupně o zpřístupnění rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře dne 5. 10. 2022, sp. zn. 10 To 133/2022, které bylo doručeno do datové schránky Okresního soudu v Pelhřimově dne 25. 10. 2022. Nejvyšší soud pro úplnost upozorňuje i na to, že soudní znalec prof. MUDr. Jaroslav Maximilián Kašparů, Ph.D., ve svém písemně zpracovaném znaleckém posudku cituje z protokolu o výpovědi poškozené u hlavního líčení dne 26.
9. 2022, přičemž jeho posudek je zde dne 5. 12. 2022. Samotný pokyn předsedy senátu, aby předmětný protokol z hlavního líčení byl obviněnému zaslán do Věznice České Budějovice, kde se obviněný prokazatelně v té době nacházel, je založen na č. l. 379 tr. spisu a je datován dnem 2. 11. 2022, přičemž téhož dne byl podle razítka kanceláře také vypraven. Porovnáním uvedených dat nevznikají pochybnosti o tom, že dne 4. 11. 2022 obviněný protokol z hlavního líčení konaného dne 26. 9. 2022 reálně obdržel.
O tom, proč tuto skutečnost následně s odstupem cca šesti měsíců zpochybňuje (viz č. l. 435 a 444 tr. spisu), nepřísluší Nejvyššímu soudu spekulovat.
27. Skutečnost, že obhájkyni obviněného a státnímu zastupitelství byl protokol o hlavním líčení ze dne 26. 9. 2022 doručen datovou schránkou až dne 17. 3. 2023, čemuž odpovídá datum na elektronickém dokumentu i poznámka protokolující úřednice přímo v protokolu (viz č. l. 345 tr. spisu), rozhodně zpochybnit nemůže závěr o tom, že protokol byl vyhotoven 4. 10. 2022 a obviněnému byl zaslán jeho opis do věznice dne 4. 11. 2022. Důvod, proč byl protokol stranám odeslán se zpožděním, ze spisu zřejmý není, ovšem nelze přehlédnout, že zatímco obviněný požádal o zaslání protokolu s výpovědí poškozené písemně již dne 31. 10. 2022 (viz č. l. 371 tr. spisu), žádost zmocněnce o tentýž protokol, které bylo vyhověno právě dne 17. 3. 2023, je až ze dne 15. 3. 2023 (viz č. l. 427 tr. spisu), přičemž protokolující úřednice zásadně rozesílala protokoly z hlavního líčení v této věci obhájkyni, státnímu zastupitelství a zmocněnci poškozené současně (srovnej č. l. 431, 469 nebo 500 tr. spisu). Za zcela iracionální je pak potřeba označit výhradu obviněného týkající se označení zamykatelné poštovní přihrádky České pošty určené pro doručování zásilek do Věznice České Budějovice. Jednak šlo o marginální chybu u jinak správně uvedené poštovní pobočky a především, i přes tuto nepřesnost, zásilka byla obviněnému evidentně doručena. Navíc obviněný na stejně označené adrese pravidelně přebíral i jiné písemnosti od soudu (viz např. doručenka na č. l. 338 tr. spisu.).
28. Vyjma toho, že obviněný byl prokazatelně seznámen s obsahem výpovědi poškozené, kterou učinila u hlavního líčení dne 26. 9. 2022, je z pořízeného zvukového záznamu o průběhu tohoto hlavního líčení patrné také to, že předseda senátu poté, co ukončil výslech poškozené, poskytl prostor k položení dotazů obhájkyni obviněného. Ta nejprve formulovala dotazy vlastní a následně poškozené začala pokládat dotazy, které pro ni připravil obviněný. Z vlastního rozhodnutí ovšem přednesla pouze tři z nich a na položení těch zbývajících rezignovala (viz CD na č. l. 351 tr. spisu, čas cca 2:06:30 až 2:11:00).
29. Ze zaznamenaného průběhu hlavního líčení ve dnech 27. 3. 2023, 28. 8. 2023, 25. 9. 2023 a 6. 11. 2023 dále vyplývá, že obviněný až do závěrečné řeči pronesené po skončení dokazování neuplatnil námitku, že nezná obsah svědecké výpovědi poškozené u hlavního líčení, a nedomáhal se dalších dotazů na ni. Z jeho bezprostředních reakcí na výpovědi svědků a znalců i na další provedené důkazy je naopak jasné, že s výpovědí poškozené byl podrobně seznámen. Celá obhajoba obviněného je ostatně založena na tom, že zpochybňuje jednotlivá tvrzení poškozené, která jsou co do svého základu od počátku trestního stíhání neměnná, a osočuje ji z účelových lží. Soudy nižších stupňů se s jeho obhajobou přesvědčivě a logicky vypořádaly (viz odst. 29 až 31 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně a odst. 14 až 16 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pro úplnost je vhodné připomenout, že veřejného zasedání o odvolání obviněného, v jehož rámci rovněž namítal, že předmětný protokol z hlavního líčení zachycující výpověď poškozené neobdržel, se obviněný na vlastní žádost osobně neúčastnil (viz č. l. 534 až 536 tr. spisu).
30. Nejvyšší soud shrnuje, že v postupu soudů nižších stupňů nezjistil, že by obviněný byl nesprávným procesním postupem omezen v tzv. konfrontačním právu vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě. Poškozená sice vypovídala v jeho nepřítomnosti, ovšem její oddělený výslech měl své zákonné opodstatnění a konal se za účasti jeho obhájkyně. Obviněný byl navíc s výpovědí poškozené řádně seznámen. Přestože lze soudu prvního stupně vytknout, že se obviněného v rozporu s § 214 tr. ř. v dalším hlavním líčení přímo nedotázal, zda se chce k výpovědi poškozené vyjádřit, je zjevné, že reálně mu byla poskytnuta možnost jednotlivá tvrzení poškozené rozporovat. O tom, že právo obviněného verifikovat výpověď poškozené bylo zachováno, svědčí v neposlední řadě i to, že prostřednictvím své obhájkyně jí u hlavního líčení obviněný položil vlastní otázky. Je sice pravdou, že tyto dotazy formuloval na základě toho, co poškozená vypověděla již dříve, na druhou stranu nelze přehlížet fakt, že u hlavního líčení se poškozená od svých původních tvrzení neodchýlila, nijak je nemodifikovala ani nerozšířila nad rámec toho, co uvedla už v přípravném řízení. Podrobněji se vyjádřila jen ke svému aktuálnímu psychickému stavu a na to obviněný reagoval už v následujícím hlavním líčení dne 27. 3. 2023 v souvislosti s výpovědí soudního znalce, který u poškozené diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu jako následek soužití s obviněným (viz protokoly o hlavním líčení na č. l. 433 až 434 tr. spisu).
31. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že pod žádný z uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů, nelze podřadit námitku dovolatele, že doposud nebylo rozhodnuto o jeho výhradě vůči tomu, že v protokolu z hlavního líčení ze dne 29. 8. 2022 (viz č. l. 330 tr. spisu) není zachycena jeho výpověď v úplném znění (pozn. v dovolání obhájkyně mylně hovoří o stížnosti obviněného, fakticky jde ale o jeho námitku vůči protokolaci ve smyslu § 57 odst. 1 tr. ř., jakkoli on sám ji v podání ze dne 5. 10. 2022 stížností nazývá). Tato námitka není způsobilá založit mimořádný přezkum pravomocného rozsudku z toho důvodu, že rozhodujícím podkladem pro závěr o tom, co bylo v hlavním líčení kýmkoli řečeno, je zvukový záznam z předmětného hlavního líčení (viz § 55b odst. 1 tr. ř.). Z písemně vyhotoveného protokolu o hlavním líčení (§ 55b odst. 2 tr. ř.) soud při svém rozhodování vychází jen za předpokladu, že se nevyskytne žádná pochybnost o jeho správnosti ve smyslu obsahového souladu se zvukovým záznamem (srovnej rozhodnutí publikované po č. 58/2005 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud ale upozorňuje soudy nižších stupňů na to, že s předmětnou námitkou vůči protokolu ze dne 29. 8. 2022 je potřeba se podle § 57 odst. 1 tr. ř. alespoň dodatečně vypořádat. K vysvětlení odvolacího soudu v odst. 17 napadeného rozsudku, že protokolující úřednice, která protokol podle audiozáznamu samostatně pořizovala, není povinna doslovně zaprotokolovat výslech obviněného (pozn. Nejvyššího soudu – to platí ovšem jen tehdy, pokud se vypovídající osoba neodchyluje od své dřívější výpovědi nebo strany o doslovný přepis její výpovědi nepožádaly), Nejvyšší soud připomíná, že soud, o jehož protokol jde, je povinen podle § 57 odst. 1 tr. ř. rozhodnout o každé námitce proti protokolu a nemůže na tuto povinnost rezignovat jen proto, že uplatněná námitka je z jeho pohledu zjevně nedůvodná. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
32. Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný M. T. ve svém dovolání uplatnil námitku, kterou lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněná. Dovolání obviněného proto Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 2. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně